Demonstranty proti své vůli

Zveme všechny příznivce krásné Olomouce (anebo odpůrce věžové obytné stavby  v ochranném pásmu MPR) na druhé veřejné shromáždění.

Vývoj kauzy, kterou bedlivě sledujeme a snažíme se aktivně ovlivňovat už od roku 2012, opět dohnal Iniciativu Občané proti Šantovka Tower k nejzazšímu řešení, veřejnému shromáždění.

 

Před pěti lety se sešla početná skupina demonstrantů v momentě, kdy Odbor památkové péče  Magistrátu města Olomouce vydal pro uvažovanou stavbu kladné stanovisko. Z hlediska památkové péče a dosavadní praxe rozhodování o nemovitostech v ochranném pásmu památkové rezervace to bylo něco nehorázného.

foto: Jindřich Andrš

Totéž „památkářské“ stanovisko dvakrát pro nezákonnost zrušil nadřízený Krajský úřad. Třetí kladné stanovisko zrušeno nebylo, protože mezitím investor (naštěstí neúspěšně) napadl samotnou existenci plošné památkové ochrany města.

Nyní má v investor v ruce v pařadí již čtvrté (!) kladné stanovisko od těch samých památkářů, pro stavbu mírně posunutou, avšak stejně vysokou a stále na území ochranného pásma MPR. Svému cíli je tak opět o krok blíž.

Své požehnání dali stavbě rovněž zastupitelé, kteří nedávno hlasovali proti schválení změny územního plánu, jež by do lokality Šantovky vrátila výškové limity, platné pro ostatní investory na území celého města.

Existují přitom nástroje samosprávy, které mohou neblahý vývoj zvrátit, tak, aby námi volení zástupci začali hájit veřejný zájem.  Právě ochrana panoramatu takového významu, jakým je silueta historického jádra Olomouce, je deklarovaným veřejným zájmem.

Podpořte názor Mnisterstva kultury ČR, olomouckého Národního památkového ústavu , odborníků, kterým budoucnost Olomouce leží na srdci a všech ostatních, kteří nerovnováhu mezi nekontrolovaným dravým „rozvojem“ a zdravou úctou k historii a památkovým hodnotám města vnímají zcela přirozeně.

Jste srdečně zváni!

ZKO, 9. 7. 2018

Začínáme slavit sto let české státnosti. Zatím s dětmi

ARCHITEKTURA DĚTEM

Pro děti jsme připravili (a s dětmi vyzkoušeli) interaktivní výtvarný program, který je přenese do éry první republiky

 

  • povídáme si o architektuře (Co to vlastně je?), učíme se na ni pozorně dívat a modelujeme jejím prostřednictvím povědomí o českých dějinách
  • vycházka od olomoucké radnice (Co všechno se v radnici odehrává?) přes Dolní náměstí k tržnici a do míst, kde měla za první republiky vyrůst radnice nová (My si navrhneme svoji vlastní!)
  • s interaktivními pomůckami si ve skupinové práci přiblížíme, co zažíval český národ a co Olomoučané po vzniku Československa (Co je to demokracie? Zkusme si to!, Nebyli tu jenom Češi…, návštěva T. G. Masaryka, …)

Další vycházku pro děti a rodiče plánujeme na 3. 9. 2018 v 16:00. Přihlášky je možné zasílat na adresu krasnaolomouc@gmail.com

Rostislav Švácha převzal Cenu Františka Palackého. Blahopřejeme!

 
Ve středu 13. června 2018 v kapli Božího těla udělila Univerzita Palackého pojedenácté ve své novodobé historiiCenu Františka Palackého. Při příležitosti 220. výročí narození tohoto významného historika a obrozence ji z rukou rektora Jaroslava Millera dnes v Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP převzal Rostislav Švácha, přední český historik a teoretik umění a architektury.
 
Původem Pražan, Rostislav Švácha už téměř tři desetiletí působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Katedru dějin umění Filozofické fakulty UP vedl v letech 2014–2017, dodnes je jejím členem. Současně působí v Ústavu dějin umění AV ČR. Svůj profesní život zasvětil studiu architektury 17.–21. století.
 
Velký potlesk sklidila Šváchova slavnostní přednáška nazvaná Dějiny umění bojující. Profesor vysvětlil, co jej v jeho vědecké kariéře dostrkalo do pozic „aktivisty“ – neschopnost a neochota úředníků a politiků naslouchat názorům odborníků. „S Olomoucí a olomouckou univerzitou mě spojuje velmi těsné pouto. Některé mé aktivity ve prospěch olomouckých památek i ve prospěch kvalitní současné architektury všichni nadšeně nevítají, proto je pro mě Cena Františka Palackého velkou vzpruhou. Zpět do pomyslné věže ze slonové kosti se už nevrátím. Můj motiv zůstat na cestě aktivismu spočívá i v tom, že si velmi přeji, aby předměty mého zájmu zůstaly zachovány,“ řekl Rostislav Švácha. Dodal, že část z ocenění, které je spojeno s finanční odměnou 50 tisíc korun, předá sdružení pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí Za krásnou Olomouc, ve kterém působí.
 
ZA TOTO ROZHODNUTÍ MOC DĚKUJEME, SLIBUJEME, ŽE FINANCE UŽIJEME NA TO, ABY OLOMOUC BYLA CO NEJKRÁSNĚJŠÍ!
 

Rostislav Švácha využívá své znalosti moderní architektury i odbornou autoritu jednak k poznání barokní architektury, jednak k rehabilitaci okrajových či opomíjených témat, jako je například sportovní architektura v publikacích Start či Naprej. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, v roce 2014 cenu Mezinárodního olympijského výboru Sport et Art, v roce 2015 pak Cenu České komory architektů. Jeho kniha Paneláci, kterou napsal společně s Lucií Skřivánkovou, získala v roce 2018 cenu Magnesia Litera za nejlepší dílo naučné literatury. Jako představitel spolku Za krásnou Olomouc využívá svou odbornou autoritu i na podporu a k prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století.

 „Rostislava Šváchu a jeho ohromující dílo snad není ani potřeba představovat, jeho žáci jsou dnes rozeseti po celém světě. Publikoval řadu zásadních monografií a studií. Osobně mě snad nejvíce zaujaly jeho publikace z nedávné doby, například Naprej, zabývající se analýzou sportovní architektury v historické perspektivě,“ uvedl Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého.

Slavnostního aktu a přednášky prof. Rostislava Šváchy se účastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého.

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena k příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého 14. června 1998. Uděluje ji jménem univerzity zpravidla jednou za dva roky rektor UP. Na odměnu 50 tisíc korun přispívá Obecní úřad v Hodslavicích a Městský úřad v Neratovicích. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, historik Josef Polišenský či odborník na ústavní právo Pavel Rychetský. 

Zdroj: ZKO a zpráva UP Milady Hronové.

Výsledek jednání zastupitelstva 4. 6. nepřekvapil/ k nápravě územního plánu se nesebralo dost odvážných

V pondělí 4. 6. dvacet zastupitelů odsouhlasilo způsob, s jakým se několik ministerských, městských a externích právníků vypořádalo s námitkami investora Šantovka Tower ke Změně č. 2 územního plánu. Elaborát dokonalý! Chyběly tři hlasy a už bychom skoro měli klid. To znamená, že do lokality, kde má vyrůst obytný věžák, by se vrátila výšková regulace, která platí pro celé území města. Jedenáct zastupitelů bylo proti, tedy de fakto se dá říct, že investrovi fandí (ODS, ČSSD – i přes tajné hlasování to dost kopíruje předchozí zastupitelstvo, kde se hlasovalo otevřeně). Jedenáct zastupitelů se zdrželo, čili asi nemá názor. To nás mrzí, protože se snažíme vysvětlit, že veřejný zájem, jímž bezpochyby ochrana památkových hodnot města je, má být prioritou.  Nikdo nemůže předjímat výsledek soudu, který by ve finále rozhodl o případném finančním odškodnění investora kvůli promarněné investici. Můžeme však promarnit prestiž historické Olomouce pro budoucí generace?

K tomu jen malá citace Krajského soudu, který z podnětu žalobce (investora) v roce 2015 zrušil část územního plánu a vyzval k jeho nápravě. Týká se legitimity očekávání investora ve vztahu k příslibu rady města o podpoře z roku 2008. Podmínku architektonické kvality světové úrovně se splnit nepodařilo, jak trefně ve svém příspěvku na zasedání shrnul profesor Rostislav Švácha. Irelevantním se však jeví celý příslib a spoléhání se na něj:

   

"... Legitimita zásahů do vlastnického práva je opřena o stavební zákon, který definuje veřejný zájem jako ochranu hodnot území. Stanovení limitu maximálních výšek staveb je jedním ze základních principů prostorové regulace a výslovně ji vyžaduje vyhl. č. 500/2006 Sb.

...

Podkladová urbanistická studie předložená developerem Radě města Olomouce (... 2008) počítala se zástavbou 6 – 9 podlažních budov a s výstavbou 20 podlažní výškové dominanty.... 

V důvodové zprávě, kterou soudu předložil odpůrce a která je výslovně v usnesení Rady města Olomouce ze dne 5.8.2008 zmíněna, soud zjistil, že výška zástavby a výška administrativních objektů byly označeny v bodě 3 důvodové zprávy za problémové body návrhu urbanistického řešení. Ve zprávě je konstatováno, že záměr není v souladu s požadavky územně plánovací dokumentace a cíli a úkoly územního plánování, neboť umístěním objektů o výšce 9 nadzemních podlaží by prokazatelně došlo k narušení účinků siluety MPR, k narušení harmonické rovnováhy výšky a měřítka zástavby a nebylo by dostatečně ochráněno prostředí MPR jako jedinečného urbanistického celku. Za akceptovatelnou výšku administrativních budov označil zpracovatel důvodové zprávy 6 nadzemních podlaží, tj. 21 m nad terénem bez technologického podlaží. Umístění výškové dominanty zasahující do dálkových pohledů na siluetu historického jádra města označila zpráva za nemožné bez prověření v rámci široké odborné a veřejné diskuse. 

Z citovaných dokumentů je zjevné, že Rada města Olomouce sice vyjádřila podporu developerskému záměru navrhovatele na revitalizaci areálu Šantovka, nicméně jednalo se o vyjádření podpory poměrně opatrné a zdrženlivé, činěné zjevně při vědomí nesouladnosti výškové hladiny zamýšlené zástavby s nutností ochrany kulturního dědictví města Olomouce. Označila-li rada předloženou studii toliko za možné východisko pro zahájení projednání záměru v rámci územního řízení a poukázala-li současně na problematičnost výškové hladiny zástavby, nemohl se navrhovatel spoléhat na to, že dokonce i samotná Rada města Olomouce bude jeho stavební záměry bezpodmínečně podporovat, obzvláště nebyla-li rada dosud seznámena s architektonickým ztvárněním celé navrhované zástavby. I pokud by však postoj rady města byl jednoznačně kladný, nemohl postoj tohoto orgánu založit legitimitu očekávání navrhovatele ve vztahu k akceptovatelnosti výšky plánované zástavby, neboť rada města nebyla a není orgánem, jemuž by zákon svěřoval jakoukoli působnost v územním řízení ani při schvalování ÚP.

Schválení ÚP náleží do výlučné kompetence vyššího orgánu obce - ZMO. Rozhodování o umístění staveb v územním řízení náleží dle stavebního zákona do pravomoci stavebních úřadů, které tuto pravomoc vykonávají v rámci přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy. V případě Olomouce je stavebním úřadem MmOl. Příslib rady města, týkající se „podpory“ nadto velmi povšechně specifikovaných stavebních záměrů, tudíž postrádá jakoukoli relevanci. .."

(Na to téma už jsme ostatně psali koncem roku 2015).

Tento příslib však není jedinou berličkou, o níž se investor opírá. Hůře  začalo být, když  na hladinu záhadně vyplula dlouho zapomenutá mladší smlouva o spolupráci města se společností  SMC Developement z roku 2010. I tuto situaci vám připomeneme odkazem na naši tiskovou zprávu z 16. 2. 2017.

Na pondělním zastupitelstvu (4. 6.) ji připomněl primátor města Antonín Staněk a vystoupil poté JUDr. Konečný, autor jejího právního rozboru, který zopakoval, že  smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, její části jsou patrně nezákonné, neplatnost však musí konstatovat soud.

Smlouva přesto funguje jako strašák a k radosti investora podvazuje možnost města Olomouc vystupovat korektně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu, přijmout stavební uzávěru apod.

Upozorňujeme opakovaně na detail, jímž se právní posudky této smlouvy například nezabývají: rozporem v obsahu klíčové přílohy: tělo smlouvy uvádí jako obsah přílohy č. 3 architektonickou studii, příloha č. 3 však obsahuje pouze tento situační plánek:

Šipkou jsme označili půdorys tehdy uvažované stavby, která se ani v nejmenším nepodobá pozdějším projektům Šantovky Tower z roku 2012. Tehdy, soudě dle toho, co proniklo do médií v letech 2008-2009, šlo o záměr zachycený v následující situci a vizualizacích:

Nic z toho se však neobjevuje v přílohách „Smluv“. A pokud by k tomuto záměru „Smlouva o spolupráci“ nepřímo odkazovala (v rámci jejího nově vloženého, vágního pojmu „Projekt celého území“), pak investor porušil závazky vyplývající ze Smlouvy už tím, že neupozornil město například na tak zásadní změnu, jakou je navýšení osmnáctipatrového věžáku o další čytři podlaží, nemluvě už o zcela odlišném architeltonickém projektu. Kdo tedy porušuje úmluvy?

 

S dobrou vůlí lze strašáka zažehnat. Předkladatel návrhu dr. A. Jakubec (TOP 09) jí projevil dostatek, ale mnozí radní a zastupitelé nikoliv. Patrně největším zklamáním této prohrané bitvy je způsob, jakým prošla. Nikdo z těch, co hlasovali proti způsobu vypořádání se s námitkami (tedy de facto proti přijetí změny č. 2 územního plánu) nesebral odvahu vysvětlit, proč tak učinil.

ZKO, 6. 6. 2018

 

Procházka po Tvarůžkové cestě

Hnutí Duha Olomouc a Za krásnou Olomouc vás srdečně zvou ve středu 30. května 2018 na Procházku po Tvarůžkové cestě. Setkáme se v 17.00 hodin u kapličky v Neředínské ulici.

Slyšeli jste už o staré Tvarůžkové cestě mezi Hněvotínem a Olomoucí? Víte, jak vypadá dnes a že ji zdobí alej obrovských topolů? Ať už ano či ne, přijďte, dozvíte se více o její historii i současnosti. Jak by mohla cesta s alejí vypadat v budoucnu? Plány na její zachování nám představí Barbora Hertlová z Hnutí Duha Olomouc. O zajímavé informace o zdejších ptačích a netopýřích obyvatelích se s námi podělí přírodovědci z Moravského ornitologického spolku. Ještě před tím, než vyrazíme k Tvarůžkové cestě, nás Vilém Švec z Hanáckého skanzenu v Příkazech seznámí s novinkami v Neředíně: s obnovenou starou cestou a s nově vysázenou alejí. Procházku (zhruba 2 km) zakončíme piknikem, vlastní dobroty vítány.

Těšíme se na vás.

Dvě stavby z Olomouckého kraje se umístily mezi letošními kandidáty tradiční Ceny Klubu Za starou Prahu

Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.

Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.

 

Vítěz desátého ročníku:

Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.

 

Další kandidáti:

Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.

 

Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.

 

 

 

 

 

 

Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.

 

 

Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.

 

 

 

Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.

Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.

 

 

Rostislav Švácha, předseda Ceny, 18. 2. 2014