V pondělí 4. 6. dvacet zastupitelů odsouhlasilo způsob, s jakým se několik ministerských, městských a externích právníků vypořádalo s námitkami investora Šantovka Tower ke Změně č. 2 územního plánu. Elaborát dokonalý! Chyběly tři hlasy a už bychom skoro měli klid. To znamená, že do lokality, kde má vyrůst obytný věžák, by se vrátila výšková regulace, která platí pro celé území města. Jedenáct zastupitelů bylo proti, tedy de fakto se dá říct, že investrovi fandí (ODS, ČSSD – i přes tajné hlasování to dost kopíruje předchozí zastupitelstvo, kde se hlasovalo otevřeně). Jedenáct zastupitelů se zdrželo, čili asi nemá názor. To nás mrzí, protože se snažíme vysvětlit, že veřejný zájem, jímž bezpochyby ochrana památkových hodnot města je, má být prioritou. Nikdo nemůže předjímat výsledek soudu, který by ve finále rozhodl o případném finančním odškodnění investora kvůli promarněné investici. Můžeme však promarnit prestiž historické Olomouce pro budoucí generace?
K tomu jen malá citace Krajského soudu, který z podnětu žalobce (investora) v roce 2015 zrušil část územního plánu a vyzval k jeho nápravě. Týká se legitimity očekávání investora ve vztahu k příslibu rady města o podpoře z roku 2008. Podmínku architektonické kvality světové úrovně se splnit nepodařilo, jak trefně ve svém příspěvku na zasedání shrnul profesor Rostislav Švácha. Irelevantním se však jeví celý příslib a spoléhání se na něj:
"... Legitimita zásahů do vlastnického práva je opřena o stavební zákon, který definuje veřejný zájem jako ochranu hodnot území. Stanovení limitu maximálních výšek staveb je jedním ze základních principů prostorové regulace a výslovně ji vyžaduje vyhl. č. 500/2006 Sb. ... Podkladová urbanistická studie předložená developerem Radě města Olomouce (... 2008) počítala se zástavbou 6 – 9 podlažních budov a s výstavbou 20 podlažní výškové dominanty.... V důvodové zprávě, kterou soudu předložil odpůrce a která je výslovně v usnesení Rady města Olomouce ze dne 5.8.2008 zmíněna, soud zjistil, že výška zástavby a výška administrativních objektů byly označeny v bodě 3 důvodové zprávy za problémové body návrhu urbanistického řešení. Ve zprávě je konstatováno, že záměr není v souladu s požadavky územně plánovací dokumentace a cíli a úkoly územního plánování, neboť umístěním objektů o výšce 9 nadzemních podlaží by prokazatelně došlo k narušení účinků siluety MPR, k narušení harmonické rovnováhy výšky a měřítka zástavby a nebylo by dostatečně ochráněno prostředí MPR jako jedinečného urbanistického celku. Za akceptovatelnou výšku administrativních budov označil zpracovatel důvodové zprávy 6 nadzemních podlaží, tj. 21 m nad terénem bez technologického podlaží. Umístění výškové dominanty zasahující do dálkových pohledů na siluetu historického jádra města označila zpráva za nemožné bez prověření v rámci široké odborné a veřejné diskuse. Z citovaných dokumentů je zjevné, že Rada města Olomouce sice vyjádřila podporu developerskému záměru navrhovatele na revitalizaci areálu Šantovka, nicméně jednalo se o vyjádření podpory poměrně opatrné a zdrženlivé, činěné zjevně při vědomí nesouladnosti výškové hladiny zamýšlené zástavby s nutností ochrany kulturního dědictví města Olomouce. Označila-li rada předloženou studii toliko za možné východisko pro zahájení projednání záměru v rámci územního řízení a poukázala-li současně na problematičnost výškové hladiny zástavby, nemohl se navrhovatel spoléhat na to, že dokonce i samotná Rada města Olomouce bude jeho stavební záměry bezpodmínečně podporovat, obzvláště nebyla-li rada dosud seznámena s architektonickým ztvárněním celé navrhované zástavby. I pokud by však postoj rady města byl jednoznačně kladný, nemohl postoj tohoto orgánu založit legitimitu očekávání navrhovatele ve vztahu k akceptovatelnosti výšky plánované zástavby, neboť rada města nebyla a není orgánem, jemuž by zákon svěřoval jakoukoli působnost v územním řízení ani při schvalování ÚP. Schválení ÚP náleží do výlučné kompetence vyššího orgánu obce - ZMO. Rozhodování o umístění staveb v územním řízení náleží dle stavebního zákona do pravomoci stavebních úřadů, které tuto pravomoc vykonávají v rámci přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy. V případě Olomouce je stavebním úřadem MmOl. Příslib rady města, týkající se „podpory“ nadto velmi povšechně specifikovaných stavebních záměrů, tudíž postrádá jakoukoli relevanci. .."
(Na to téma už jsme ostatně psali koncem roku 2015).
Tento příslib však není jedinou berličkou, o níž se investor opírá. Hůře začalo být, když na hladinu záhadně vyplula dlouho zapomenutá mladší smlouva o spolupráci města se společností SMC Developement z roku 2010. I tuto situaci vám připomeneme odkazem na naši tiskovou zprávu z 16. 2. 2017.
Na pondělním zastupitelstvu (4. 6.) ji připomněl primátor města Antonín Staněk a vystoupil poté JUDr. Konečný, autor jejího právního rozboru, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, její části jsou patrně nezákonné, neplatnost však musí konstatovat soud.
Smlouva přesto funguje jako strašák a k radosti investora podvazuje možnost města Olomouc vystupovat korektně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu, přijmout stavební uzávěru apod.
Upozorňujeme opakovaně na detail, jímž se právní posudky této smlouvy například nezabývají: rozporem v obsahu klíčové přílohy: tělo smlouvy uvádí jako obsah přílohy č. 3 architektonickou studii, příloha č. 3 však obsahuje pouze tento situační plánek:
Šipkou jsme označili půdorys tehdy uvažované stavby, která se ani v nejmenším nepodobá pozdějším projektům Šantovky Tower z roku 2012. Tehdy, soudě dle toho, co proniklo do médií v letech 2008-2009, šlo o záměr zachycený v následující situci a vizualizacích:
Nic z toho se však neobjevuje v přílohách „Smluv“. A pokud by k tomuto záměru „Smlouva o spolupráci“ nepřímo odkazovala (v rámci jejího nově vloženého, vágního pojmu „Projekt celého území“), pak investor porušil závazky vyplývající ze Smlouvy už tím, že neupozornil město například na tak zásadní změnu, jakou je navýšení osmnáctipatrového věžáku o další čytři podlaží, nemluvě už o zcela odlišném architeltonickém projektu. Kdo tedy porušuje úmluvy?
S dobrou vůlí lze strašáka zažehnat. Předkladatel návrhu dr. A. Jakubec (TOP 09) jí projevil dostatek, ale mnozí radní a zastupitelé nikoliv. Patrně největším zklamáním této prohrané bitvy je způsob, jakým prošla. Nikdo z těch, co hlasovali proti způsobu vypořádání se s námitkami (tedy de facto proti přijetí změny č. 2 územního plánu) nesebral odvahu vysvětlit, proč tak učinil.
ZKO, 6. 6. 2018