Tisková zpráva: Ani demonstrace pod okny primátora s olomouckými radními nehnula

Vizualizace Šantovka Tower v nové poloze – Zdroj: Studie viditelnosti objednaná investorem, zpracovaná Katedrou geoinformatiky PřF UPOL, nic jiného investor na svět nepustil.

V pondělí 16. 7. 2018 proběhlo na Horním náměstí v Olomouci veřejné shromáždění vyzývající vedení města, aby zabránilo stavbě 78 m vysokého obytného domu v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Během demonstrace upozornil architekt David Helcel na střet zájmů primátora a čerstvého ministra kultury Antonína Staňka v jedné osobě: „Není udržitelné, aby jako ministr kultury, který má o národní kulturní dědictví pečovat, zároveň jako primátor města Olomouce svou dosavadní nečinností umožňoval přípravu výstavby Šantovky Tower, která má natrvalo zdevastovat historický obraz druhé nejvýznamnější památkové rezervace v zemi.“

Následně na středečním jednání 18. 7. rada města Olomouce ve věci vydání stavební uzávěry v lokalitě Šantovky Tower opět žádné usnesení nepřijala. Nutná nadpoloviční většina všech členů rady nehlasovala ani pro, ani proti vydání již dva roky připraveného územního opatření. Iniciativa Občané proti Šantovka Tower, která demonstraci pořádala, přitom připomněla, že vydání stavební uzávěry je standardní postup podle stavebního zákona, který vedení města doporučil také Nejvyšší správní soud. „Neustálé odkládání rozhodnutí v radě i zastupitelstvu svědčí o nerozhodnosti a nedostatku politické vůle vedení města hájit veřejný zájem,“ dodává Helcel.

Absenci výškové regulace nad lokalitou Šantovky měla v červnu definitivně napravit Změna 2 územního plánu. Ta však o tři hlasy v červnu tohoto roku neprošla olomouckým zastupitelstvem. Investor má navíc v ruce už čtvrté kladné stanovisko magistrátních památkářů. První dvě zrušil pro nezákonnost Olomoucký kraj, přezkum třetího kladného stanoviska znepřehlednil investor napadením právní existence plošné památkové ochrany Olomouce. Za stanovisky stojí jediná úřednice, Mgr. Vlasta Kauerová, která jako výkonný památkář zastává názor zcela odlišný od postoje MK ČR, Národního památkového ústavu nebo magistrátního Odboru koncepce a rozvoje.

ZKO, 18. 7. 2018

Veřejné shromáždění proti Šantovka Tower

Na nemožný prázdninový termín se sešlo překvapivě asi 150 lidí (podle vyváženého názoru Olomouckého deníku padesát). Všem děkujeme i za Iniciativu X ŠTW za účast! Hlavní motto: vydejte stavební uzávěru-schvalte změnu plánu-zastavte šantovku tower!!.. vše adresováno vedení města, které má tu možnost neblahý vývoj zvrátit.

Další slogan, který se nesl demonstrací už před pěti lety: „Kdo se k mrakodrapu hlásí, nedostane naše hlasy!“ Tehdy byla ve vedení ODS a opravdu v následujících volbách potřebné hlasy nedostala, dnes je na řadě ČSSD… tak uvidíme. Ve středu 18. 7. 2018 zasedá Rada.

Pokud nemáte jasno, koho volit, a příběh Šantovky by vám mohl pomoci, pak vězte, že se nebáli vyslovit svůj nesouhlas zástupci lidovců, pirátů, starostů, bývalých Občanů pro Olomouc, TOP 09,  hnutí ProOlomouc a zelených.

Architekt David Helcel, zakladatel Iniciativy zmínil kontroverzní osobu jednoho z investorů, p. Richarda Morávka a ostudnou roli šéfky odboru památkové péče paní Mgr. Vlasty Kauerové.

Zazněla výzva primátorovi a mini-stru kultury p. Antonínu Staňkovi: „není možné pečovat na ministerstvu o kulturní dědictví naší země a zároveň na radnici fakticky podporovat šantovku tower-neudržitelný střet zájmů však lze vyřešit jednoduše a elegantně-zastavte Šantovku Tower!“

Odborné argumenty i širší celospolečenský pohled přinesli hosté z akademické sféry – prof. Pavel Zatloukal, prof. Rostislav Švácha, prof. Jiří Lach a architekt Martin Lubič za Klub architektů Olomoucka.

       

 

A ještě fotky Zdeňka Sodomy:

ZKO 17. 7. 2018

Olomoučtí architekti proti Šantovka Tower

Publikujeme Otevřený dopis Klubu architektů Olomoucka adresovaný vedení města ve věci připravované výškové stavby „Šantovka Tower“

Vážený pane primátore,

vážení radní a zastupitelé města Olomouce,

je to více jak 5 let, co jsme jako profesní skupina otevřeným dopisem naléhavě žádali vaše předchůdce o ochranu města před záměrem vybudovat v blízkosti historického centra výškovou stavbu "Šantovka Tower".

Měli jsme 3 hlavní důvody, pro které stále považujeme tuto stavbu za nežádoucí:

1) nevratně poškozuje urbanistické a architektonické hodnoty, kulturní dědictví

2) je v rozporu s pravidly

3) je neetická

Vaše neochota přijmout změnu územního plánu, která by konečně odvrátila tuto hrozbu, je pro nás velikým zklamáním.

Obzvláště bolestné je opakované selhání nevyšší autority ve vedení města, po Martinu Novotném, Martinu Majorovi i Vás, pane primátore Antoníne Staňku.

Kdo jiný by měl dokázat chránit město před jeho zbytečným poškozením, zvláště, můžete-li se opřít o celou řadu objektivních faktů, odborných posudků, včetně jednoznačného stanoviska Ministerstva kultury, které je zřizovatelem státní památkové péče.

Od naší první výzvy uběhlo bez mála dva tisíce dnů. Podle našich informací je otázkou již jen pouhých desítek dnů, kdy svým dosavadním postojem umožníte investorovi dokončit územní řízení, ve kterém mu bude nevratně otevřena cesta k naplnění jeho záměru.

Pane primátore, v těchto dnech jste převzal do své péče ministerstvo kultury. Je to podruhé v novodobých dějinách, po osvíceném Pavlu Dostálovi, kdy je kultura svěřena opět do rukou Olomoučana. Nedovolte prosím, aby toto období bylo spojováno se selháním elit, neschopných chránit jedinečné kulturní dědictví tohoto krásného města.

V Olomouci 12. července 2018

Hana Bělařová, Tomáš Borek, Petr Daněk, Stanislav Duroň, Jiří Finger, Pavel Fryčák, Michal Giacintov, Pavel Grasse, David Helcel, Vít Janků, Vojtěch Jemelka, Daria Johanesová, Radek Liška, Martin Lubič, Tomáš Machovský, Petr Malý, Miroslav Malý, Jan Mléčka, Petr Nosál, Marek Novák, Milan Obenaus, Tomáš Pejpek, Jan Polách, Pavel Pospíšil, Jan Pospíšil, Otto Schneider, Petr Skoumal, Jan Šmoldas, Ondřej Spusta, Stašek Žerava

Demonstranty proti své vůli

Zveme všechny příznivce krásné Olomouce (anebo odpůrce věžové obytné stavby  v ochranném pásmu MPR) na druhé veřejné shromáždění.

Vývoj kauzy, kterou bedlivě sledujeme a snažíme se aktivně ovlivňovat už od roku 2012, opět dohnal Iniciativu Občané proti Šantovka Tower k nejzazšímu řešení, veřejnému shromáždění.

 

Před pěti lety se sešla početná skupina demonstrantů v momentě, kdy Odbor památkové péče  Magistrátu města Olomouce vydal pro uvažovanou stavbu kladné stanovisko. Z hlediska památkové péče a dosavadní praxe rozhodování o nemovitostech v ochranném pásmu památkové rezervace to bylo něco nehorázného.

foto: Jindřich Andrš

Totéž „památkářské“ stanovisko dvakrát pro nezákonnost zrušil nadřízený Krajský úřad. Třetí kladné stanovisko zrušeno nebylo, protože mezitím investor (naštěstí neúspěšně) napadl samotnou existenci plošné památkové ochrany města.

Nyní má v investor v ruce v pařadí již čtvrté (!) kladné stanovisko od těch samých památkářů, pro stavbu mírně posunutou, avšak stejně vysokou a stále na území ochranného pásma MPR. Svému cíli je tak opět o krok blíž.

Své požehnání dali stavbě rovněž zastupitelé, kteří nedávno hlasovali proti schválení změny územního plánu, jež by do lokality Šantovky vrátila výškové limity, platné pro ostatní investory na území celého města.

Existují přitom nástroje samosprávy, které mohou neblahý vývoj zvrátit, tak, aby námi volení zástupci začali hájit veřejný zájem.  Právě ochrana panoramatu takového významu, jakým je silueta historického jádra Olomouce, je deklarovaným veřejným zájmem.

Podpořte názor Mnisterstva kultury ČR, olomouckého Národního památkového ústavu , odborníků, kterým budoucnost Olomouce leží na srdci a všech ostatních, kteří nerovnováhu mezi nekontrolovaným dravým „rozvojem“ a zdravou úctou k historii a památkovým hodnotám města vnímají zcela přirozeně.

Jste srdečně zváni!

ZKO, 9. 7. 2018

Pavel Konečný … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty

S laskavým svolením otiskujeme příspěvek Pavla Konečného, jenž zazněl na zasedání zastupitelstva města Olomouce 4. 6. 2018

V Olomouci jsem se narodil a prožil zde téměř sedmdesát roků svého života. Také svým profesním působením  jsem se usilovně snažil ovlivňovat  kulturu  našeho  města, prezentovat a uchovávat  jeho jedinečné historické, urbanistické i  památkové hodnoty:  16 roků jako vedoucí a dramaturg olomouckého Divadla hudby a potom 19 roků jako odborný pracovník  Památkového  ústavu, z  toho posledních pět  roků (1995 -2010) jako jeho územní ředitel. Ve svém diskusním příspěvku chci apelovat  na  zabránění neodůvodněného a ve všech ohledech jednoznačně  nepříznivého  záměru výstavby tzv. „specifické výškové dominanty„  nazývané  současnou vytříbenou hanáčtinou  „Šantovka Tower“.  Nechci zde snášet  odborné argumenty pro  negativní pohled na tento záměr. Jen doporučuji porozhlédnout se po  blízkém zahraničním okolí  a poučit se z jiných zkušeností  při řešení obdobných problémů.

Chci  zde připomenout  studii  profesora Hanse Sedlmayera z doby, kdy mu šlo o naléhavou záchranu ohroženého Salzburku –  knížku nazvanou „Demolovaná krása“  (Die demolierte Schönheit) , kterou vydal před 50 lety  (v r. 1965).  Tenkrát se také začaly zvedat  nad  rodištěm W. A. Mozarta (1759 -1791) výškové stavby. Jako jedna z prvních  –  Hotel Evropa. Budova byla dokončena v 50. letech 20. století přes nesouhlas památkové péče ve formulaci tehdejšího konzervátora Salzburska dr. Theodora Hoppeho. Hotel na Rainerstrasse nedaleko hlavního nádraží, vysoký 56 metrů, byl vskutku první výškovou stavbou v Salcburku, ale po něm následovala  v rychlém sledu hektická výstavba dalších výškových budov. V průběhu času se často diskutovalo o této budově,  o níž mnozí psali jako o  „skvrně Salzburgu“ a místní občané ji nazvali:  „Mozarts Zigarettenkiste“  (Mozartova cigaretová krabice).  Rozhodnutí obecní rady o demolici budovy z roku 1995 však nebylo realizováno a o čtyři roky později byla budova  kompletně zrekonstruována.

Dnes stále čtyřhvězdičkový hotel láká  klienty těmito slogany na svých webových stránkách:

Naše Salzburská nejvyšší budova vás potěší fantastickým výhledem na město Amadea  Mozarta a jeho světově proslulé památky.

Ať už jste v Classic, Executive nebo Superior Executive pokoji,  každý z nich nabízí opravdový komfort. Vyberte si mezi pokoji na 13 – ti podlažích, většinou s nádherným výhledem na staré město Salzburg

Došlo zde tehdy  k tomu, co by nás zajisté čekalo v Olomouci také … k privatizaci  památkové  a urbanistické hodnoty a krásy historického města. Pohled na něj bez rušivého vlivu „specifické  výškové stavby“ je totiž logicky umožněn výhradně  a  pouze  některým – vybraným  obyvatelům či návštěvníkům  této výškové dominanty.  Ostatní  obyvatele o tento pohled naopak jednoznačně ochuzuje.

Profesor Hans Sedlmayer  tenkrát před lety  upozorňoval  na hrozící nebezpečí pro architektonické památky  historických měst, jak je formuloval  již v roce 1918  Max Dvořák, který ve svém  „Katechismu památkové péče“ podrobně psal jak zabránit  nesmyslnému  ničení svědků minulosti:

Ta  největší nebezpečí  jasnozřivě spatřoval:

  1. V nevědomosti a v indolenci
  2. V hrabivosti a podvodech
  3. Ve špatně pochopených pokrokových idejích a požadavcích současnosti
  4. V nevhodných okrašlovacích a novotářských touhách, v umělecké    nedovzdělanosti  nebo namyšlenosti

Jak vidět, ta nebezpečí zůstávají i po sto letech stále stejná.  Pevně doufám a věřím, že se odsouhlasí  navrhovanýá Změna II. Územního plánu Olomouce s uvedenými limity výšky zástavby a  s vyloučením  výstavby specifické  výškové dominanty,  a že tak i nadále  zůstane pro nás i pro příští generace

… „ korouhví této krajiny tiché a svěcené toliko a pouze žlutavý kostel,  co vlá na hoře zelené“.

Pavel Konečný, 4. 6. 2018″

 

Děkujeme Mgr. Konečnému za skvělý příspěvek. Těm co váhají potvrdíme, že autorem citované básně je Jiří Wolker. Trávil spoustu času v domě své babičky stranou svatokopeckého chrámu a panorma města vnímal ještě jako prakticky nedotčené. Tam se vracet netřeba, ale netřeba také kazit je stále víc. A vzdor své pokrokovosti, jistě by se Wolker velmi divil, vida, že naše pokroková doba hodlá přetnout ke žlutavému kostelu prastarou alej vedoucí.

 

 

OSOBNOSTI na zasedání červnového zastupitelstva/ aneb Olomouci třpytivých pozlátek netřeba

 

Spolek Za krásnou Olomouc pozval na zasedání olomouckého zastupitelstva 4. 6. 2018 osobnosti, jež s ním sdílí znepokojení nad nedostatečnou ochranou památkových hodnot města. Všichni vystoupili s hutnými (museli se vejít do pěti minut), poutavými a silnými příspěvky. Je nám líto, že jejich přítomnost a váha slov zaštítěná erudicí a silnou vazbou k Olomouci nepřesvědčila dostatečný počet zastupitelů. Představíme Vám je a publikujeme rovněž některé z řečí.

Za Olomoučany se do diskuse přihlásili

  Mgr. Michal Bartoš, PhD./  Ekolog a pedagog se zájmem o téma enviromentální etiky a veřejného prostoru, od roku 1989 zaměstnanec Odboru životního prostředí MMOL, přes vedoucího Oddělení ekologické výchovy se dostal v roce 2007 do pozice ředitele Centra ekologických aktivit Sluňákov, dnes již celostátně respektované instituce, v jejímž čele stojí dodnes. Také jeho vazba na architekturu je přímá – výsledky práce nesou prestižní ocenění Grand Prix architektů 2007 a dokonce nominaci na evropskou Cenu za architekturu – cenu Miese van der Rohe. V roce 2014 obdržel s kolegy Cenu města Olomouce za počin roku (Dům přírody).

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc, dr. H. c./  Český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor, první porevoluční rektor Univerzity Palackého v Olomouci, následně rektor Středoevropské univerzity. Působil jako hostující profesor na řadě zahraničních univerzit. Byl členem rady a zastupitelstva v Olomouci v porevolučních letech, později ve dvou volebních obdobích senátorem Parlamentu České republiky.  Získal Cenu primátora města Olomouce 2015! V roce 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Stříbrnou pamětní medaili Senátu.

Mgr. Pavel Konečný/  Významná osobnost kulturního a památkářského prostředí Olomouce, absolvent FF UPOL, v letech  1975 – 1989 vedoucí Divadla hudby Okresního kulturního střediska v Olomouci, od roku 1991 působil na místním památkovém ústavu, v letech 2005 – 2010 zastával pozici  ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouci. Etabloval se jako sběratel a popularizátor tvorby naivního či inzitního umění.

Jako hosté a odborní konzultanti vystoupili

Doc. Josef Štulc/ Čelný představitel památkové péče České republiky zabývající se teoretickými otázkami ochrany památek a metodami praktické péče. V letech 1990–2002 byl ředitelem Státního ústavu památkové péče. Do roku 2009 pracoval jako vedoucí konzervátor Národního památkového ústavu. Je viceprezidentem Českého národního komitétu ICOMOS a předsedou Pracovní skupina pro památky zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a pro památky žádající o zápis na tento Seznam. Je členem Vědecké rady pro státní památkovou péči Ministerstva kultury.

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc./ Přední historik umění a architektury, vysokoškolský pedagog. Je absolvent olomoucké univerzity (1971-1976) a od porevolučních let působí na místní Katedře dějin umění. Reprezentuje rovněž Ústav dějin umění České akademie věd. Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 21. století. Je respektovanou osobností české i mezinárodní teorie architektury. V roce 2013 získal hned dvě zásadní ocenění: Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury a Poctu České komory architektů za rok 2013. Publikoval stovky vědeckých prací a knih, z nichž – namátkou – ta poslední, (mapující poválečnou panelovou výstavbu) získala v tomto roce (2018!) prestižní cenu Magnesia Litera.

Prof. Pavel Zatloukal/  Přední český historik umění, specialista na architekturu 19.-20. století, dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc, pátým rokem na odpočinku. Několik let byl členem olomouckého zastupitelstva a rady. I on je držitelem prestižního ocenění Magnezia litera za poutavou knihu (nejen) o olomoucké historii, Příběhy z dlouhého století. Není většího znalce olomoucké architektury. V roce 1998 získal Cenu města Olomouce v oblasti kultura, v roce 2012 v Cenu města Olomouce Počin roku.

Náš pohled podpořili také senátor MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.

 

 

a poslanec Bc. Vojtěch Pikal

 

 

 

Nejedno oko nezůstalo suché, když promluvil olomoucký občan p. Jaroslav Krátký o tom, že v Londýně mají také mrakodrapy a že pařížská Eifelovka byla v počátcích své historie rovněž odmítána. Na to se nedalo říci nic jiného, než že Šantovka Tower je prostě moc malá; že bychom měli, když to teď  jde, usilovat o věžák alespoň od půl kilometru výše. Jinak hrozí, že Olomouc zůstane avizovaným skanzenem a propadne se do provinčnosti nižší, než v jaké se nachází nyní. Tedy jen houšť a stále výš!

ZKO, 7. 6. 2018

 

Zde příspěvek bývalého ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouc, Pavla Konečného

V minulosti podporu naší iniciativě vyjádřili také:

Osobnosti proti …

 

Výsledek jednání zastupitelstva 4. 6. nepřekvapil/ k nápravě územního plánu se nesebralo dost odvážných

V pondělí 4. 6. dvacet zastupitelů odsouhlasilo způsob, s jakým se několik ministerských, městských a externích právníků vypořádalo s námitkami investora Šantovka Tower ke Změně č. 2 územního plánu. Elaborát dokonalý! Chyběly tři hlasy a už bychom skoro měli klid. To znamená, že do lokality, kde má vyrůst obytný věžák, by se vrátila výšková regulace, která platí pro celé území města. Jedenáct zastupitelů bylo proti, tedy de fakto se dá říct, že investrovi fandí (ODS, ČSSD – i přes tajné hlasování to dost kopíruje předchozí zastupitelstvo, kde se hlasovalo otevřeně). Jedenáct zastupitelů se zdrželo, čili asi nemá názor. To nás mrzí, protože se snažíme vysvětlit, že veřejný zájem, jímž bezpochyby ochrana památkových hodnot města je, má být prioritou.  Nikdo nemůže předjímat výsledek soudu, který by ve finále rozhodl o případném finančním odškodnění investora kvůli promarněné investici.

Můžeme však promarnit prestiž historické Olomouce pro budoucí generace?

K tomu jen malá citace Krajského soudu, který z podnětu žalobce (investora) v roce 2015 zrušil část územního plánu a vyzval k jeho nápravě. Týká se legitimity očekávání investora ve vztahu k příslibu rady města o podpoře z roku 2008. Podmínku architektonické kvality světové úrovně se splnit nepodařilo, jak trefně ve svém příspěvku na zasedání shrnul profesor Rostislav Švácha. Irelevantním se však jeví celý příslib a spoléhání se na něj:

   

"... Legitimita zásahů do vlastnického práva je opřena o stavební zákon, který definuje veřejný zájem jako ochranu hodnot území. Stanovení limitu maximálních výšek staveb je jedním ze základních principů prostorové regulace a výslovně ji vyžaduje vyhl. č. 500/2006 Sb.

...

Podkladová urbanistická studie předložená developerem Radě města Olomouce (... 2008) počítala se zástavbou 6 – 9 podlažních budov a s výstavbou 20 podlažní výškové dominanty.... 

V důvodové zprávě, kterou soudu předložil odpůrce a která je výslovně v usnesení Rady města Olomouce ze dne 5.8.2008 zmíněna, soud zjistil, že výška zástavby a výška administrativních objektů byly označeny v bodě 3 důvodové zprávy za problémové body návrhu urbanistického řešení. Ve zprávě je konstatováno, že záměr není v souladu s požadavky územně plánovací dokumentace a cíli a úkoly územního plánování, neboť umístěním objektů o výšce 9 nadzemních podlaží by prokazatelně došlo k narušení účinků siluety MPR, k narušení harmonické rovnováhy výšky a měřítka zástavby a nebylo by dostatečně ochráněno prostředí MPR jako jedinečného urbanistického celku. Za akceptovatelnou výšku administrativních budov označil zpracovatel důvodové zprávy 6 nadzemních podlaží, tj. 21 m nad terénem bez technologického podlaží. Umístění výškové dominanty zasahující do dálkových pohledů na siluetu historického jádra města označila zpráva za nemožné bez prověření v rámci široké odborné a veřejné diskuse. 

Z citovaných dokumentů je zjevné, že Rada města Olomouce sice vyjádřila podporu developerskému záměru navrhovatele na revitalizaci areálu Šantovka, nicméně jednalo se o vyjádření podpory poměrně opatrné a zdrženlivé, činěné zjevně při vědomí nesouladnosti výškové hladiny zamýšlené zástavby s nutností ochrany kulturního dědictví města Olomouce. Označila-li rada předloženou studii toliko za možné východisko pro zahájení projednání záměru v rámci územního řízení a poukázala-li současně na problematičnost výškové hladiny zástavby, nemohl se navrhovatel spoléhat na to, že dokonce i samotná Rada města Olomouce bude jeho stavební záměry bezpodmínečně podporovat, obzvláště nebyla-li rada dosud seznámena s architektonickým ztvárněním celé navrhované zástavby. I pokud by však postoj rady města byl jednoznačně kladný, nemohl postoj tohoto orgánu založit legitimitu očekávání navrhovatele ve vztahu k akceptovatelnosti výšky plánované zástavby, neboť rada města nebyla a není orgánem, jemuž by zákon svěřoval jakoukoli působnost v územním řízení ani při schvalování ÚP.

Schválení ÚP náleží do výlučné kompetence vyššího orgánu obce - ZMO. Rozhodování o umístění staveb v územním řízení náleží dle stavebního zákona do pravomoci stavebních úřadů, které tuto pravomoc vykonávají v rámci přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy. V případě Olomouce je stavebním úřadem MmOl. Příslib rady města, týkající se „podpory“ nadto velmi povšechně specifikovaných stavebních záměrů, tudíž postrádá jakoukoli relevanci. .."

(Na to téma už jsme ostatně psali koncem roku 2015).

Tento příslib však není jedinou berličkou, o níž se investor opírá. Hůře  začalo být, když  na hladinu záhadně vyplula dlouho zapomenutá mladší smlouva o spolupráci města se společností  SMC Developement z roku 2010. I tuto situaci vám připomeneme odkazem na naši tiskovou zprávu z 16. 2. 2017.

Na pondělním zastupitelstvu (4. 6.) ji připomněl primátor města Antonín Staněk a vystoupil poté JUDr. Konečný, autor jejího právního rozboru, který zopakoval, že  smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, její části jsou patrně nezákonné, neplatnost však musí konstatovat soud.

Smlouva přesto funguje jako strašák a k radosti investora podvazuje možnost města Olomouc vystupovat korektně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu, přijmout stavební uzávěru apod.

Upozorňujeme opakovaně na detail, jímž se právní posudky této smlouvy například nezabývají: rozporem v obsahu klíčové přílohy: tělo smlouvy uvádí jako obsah přílohy č. 3 architektonickou studii, příloha č. 3 však obsahuje pouze jeden situační plánek.

S dobrou vůlí lze strašáka zažehnat. Předkladatel návrhu dr. A. Jakubec (TOP 09) jí projevil dostatek, ale mnozí radní a zastupitelé nikoliv. Patrně největším zklamáním této prohrané bitvy je způsob, jakým prošla. Nikdo z těch, co hlasovali proti způsobu vypořádání se s námitkami (tedy de facto proti přijetí změny č. 2 územního plánu) nesebral odvahu vysvětlit, proč tak učinil.

ZKO, 6. 6. 2018

 

Tisková konference ŠANTOVKA TOWER STÁLE VE HŘE

18. 5. 2018 uspořádal Spolek Za krásnou Olomouc a Iniciativa Občané proti Šantovka Tower tiskovou konferenci k aktuálnímu vývoji v této nekonečné kauze.

Tisková zpráva zde:

– projekt obytné výškové budovy Šantovka odporuje zákonu o památkové péči a poškodil by historické panorama Olomouce – po neúspěchu v územním řízení investor svůj výškový dům posouvá do nové polohy –  nepřijatelný konflikt s historickým jádrem města se tím však neřeší – připravená změna územního plánu v lokalitě Šantovka znovu nastavuje pravidla zástavby platná jinak pro celou Olomouc – navíc upozorňuje na jednoznačný rozpor ŠTW s veřejným zájmem – přesto není jisté, zda zastupitelstvo města změnu schválí – Iniciativa Občané proti ŠTW proto naléhavě vyzývá zastupitele i širokou veřejnost, aby se zasadili za obranu zájmů Olomouce – rozhodující jednání zastupitelstva proběhne 4. června 2018

ŠTW V NOVÉ POLOZE

„Nad původním záměrem ŠTW situovaném na konci Šantovy ulice se zavírá voda. Hlavním důvodem jsou nakonec nedostatečné odstupy od bytových domů v Šantově ulici a od nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách. Tam developer respektuje výškové limity a tak ve schvalovacím procesu neměl potíže,“ vysvětluje Martina Mertová ze spolku Za krásnou Olomouc.

Investor ŠTW, Office Park Šantovka s.r.o., se však svého projektu nevzdává a mírně ho přesouvá do nové polohy u Wittgensteinovy ulice /obr.1/. Vlastní budova ŠTW se přitom svou výškou 78,6 metrů, půdorysem ani hmotově zásadně nezměnila a nadále zůstává v ochranném pásmu městské památkové rezervace se všemi nepříznivými dopady na historické panorama Olomouce /obr. 2-4 /. Investor již podal žádost o územní řízení a poté, co doloží všechny podklady, může vlastní řízení proběhnout již poměrně rychle.

ZMĚNA ÚZEMNÍHO PLÁNU
Za této situace je nyní klíčové bezodkladné schválení Změny č. II Územního plánu Olomouc, která by v lokalitě Šantovka obnovila soudně zrušenou maximální výšku nové zástavby 23 metrů. Tím by konečně narovnala současný, již déle

než dva roky trvající nepřijatelný stav, kdy je možné v blízkosti historického jádra postavit budovu libovolné výšky. Všechny námitky investora ŠTW byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány a změna je připravena k projednání na červnovém zasedání zastupitelstva.
„Šantovka Tower je jednoznačně v rozporu s veřejným zájmem,“ uvádí architekt David Helcel z Iniciativy Občané proti Šantovka Tower a cituje přímo z textové části předkládané změny: „Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný. ” A dále: “Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí Územního plánu Olomouc.”

Olomouc je hned po Praze druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Na důkaz toho, jak snadno lze harmonii historického centra narušit, je v textu změny územního plánu uveden příklad realizované výškové budovy na třídě Kosmonautů: “Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci – je zkrátka příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z

hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.”

Podobnou chybu už nesmíme opakovat, soukromé zájmy developerů nesmí převažovat nad veřejným zájmem Olomouce, jejích obyvatel a návštěvníků. Tyto závěry jsou samozřejmé, zákon o obcích hovoří jasně:Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“

Přesto není v tuto chvíli jisté, že nezbytná nadpoloviční většina zastupitelů předloženou změnu územního plánu schválí.

„Situace je vážná, proto jednáme s olomouckými zastupiteli a krajskými politiky, oslovujeme významné osobnosti a aktivizujeme širokou veřejnost. Vzpomeňte si na demonstraci v roce 2013, kdy se u radnice sešlo přes 400 občanů,“ připomíná profesor dějin umění Rostislav Švácha.
Za Iniciativu Občané proti Šantovka Tower a spolek Za krásnou Olomouc:

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Mgr. Martina Mertová, Ing. arch. David Helcel, Ing. arch. Tomáš Pejpek, Ing. arch. Pavel Grasse, Mgr. Michal Krejčí, akad. soch. Martin Lubič, Mgr. Dominika Kovaříková, Ing. arch. Petr Daněk, Petr Macek

další info:  https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/
                
http://www.zachrantepanoramaolomouce.cz/
textová část Změny č. II Územního plánu Olomouc:
4 Komplexní zdůvodnění řešení Změny č. II ve vztahu k záměru výstavby ŠTW – str. 17-20 https://www.olomouc.eu/administrace/repository/gallery/articles/20_/20989/z2_up_ol_navrh.cs.pdf

 

Šantovka Tower: v nové poloze, ale pořád stejně znevažující historické dědictví Olomouce

Nad projektem ŠTW1 (Šantovka Tower, jak ji známe od roku 2012) se díkybohu pomalu zavírají vody. Nakonec jednoduše díky nedostatečným odstupům od bytových domů v Šantově ulici a od plánované nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách – těm se daří, protože respektují výškové limity dané územním plánem.

Na scénu vstupuje ŠTW2 (neplést si s rozšiřovanou galerií Šantovka 2 –  to je úplně jiná, ovšem rovněž neveselá kapitola). Šantovka tower 2, výškou (77,5 m), půdorysem i hmotově hodně podobná ŠTW1, je posunutá do nové polohy při Wittgensteinově ulici. Zůstává však stále v ochranném pásmu městské památkové rezervace a její vliv na historické panorama Olomouce by byl stejně devastující jako v případě ŠTW1. Můžete posoudit níže na hmotových zákresech do pohledů od jihu a z věže sv. Mořice

Pro nás je nyní důležitá Změna č. 2 našeho mladého územního plánu. Má obnovit investorem napadenou a soudem zrušenou výškovou regulaci na území bývalého Mila a tak zamezit výstavbě ŠTW nejen v původní, ale i v nové poloze. Navržená Změna 2 ÚP je konečně důsledně „vyargumentována“, projednána a všechny připomínky vypořádány Odborem koncepce a rozvoje magistrátu města Olomouce. Chvíli bohužel ležela ladem, schválena však může být už na zasedání zastupitelstva 4. června 2018. Ovšem otázka je, zda bude schválena. Držíme palce všem zastupitelům, aby pro ni hlasovali – vzdor stranické loajalitě a lobbyingu developera. Víme totiž, jak zastupitelé hlasovali během posledního zastupitelstva při prodeji malého pozemku pro téhož investora a lze z toho vyvozovat, kdo mu fandí a kdo ne.

Víme také, že se v minulosti (i přes doporučení soudu) nepodařilo prosadit dočasnou stavební uzávěru, která mohla elegantně vyřešit bezpráví panující nad lokalitou Šantovka po výše zmíněném soudním výnosu.

Mimo to vše stále pokračují soudní tahanice o existenci ochranného pásma městské památkové rezervace – je to skoro dva roky, co investor Šantovka Tower napadl tento doposud bez výjimky respektovaný statut plošné ochrany historického jádra.

Proč Šantovka Tower nepodporovat?

 V textové části předkládané změny 2 územního plánu se výslovně uvádí: “Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný.” A dále: „Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí ÚP Olomouc.

K tomu mimochodem připomeňme: Zastupitel je voleným představitelem obce. Ve svém slibu každý zastupitel potvrzuje, že svoji funkci bude vykonávat v zájmu obce a jejích občanů. V zákoně o obcích je uvedeno, že obec při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Sledujete, jak se nám červení to podstatné?

Připravená změna 2 Územního plánu je projednaná nejen s dotčenými orgány, ale také se všemi osobami, jež mají v dotčeném území své zájmy. Tedy i s investorem Šantovka Tower. Všechny jeho námitky byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány.

Olomouc je druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Jak snadno lze harmonii historického centra narušit, dokazuje nešťastný příklad věže Moravské vysoké školy Olomouc. Zde opět citujeme z předložené změny 2 územního plánu: „Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci –  je příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.

Kdo z vás by hlasoval pro to, aby se chyby opakovaly?

Na základě těchto zjednodušených, ale jasných souvislostí (takřka deset let vlekoucí se kauza se stručně zkrátka podat nedá) vyplývá jednoduché řešení. Je jím pokud možno hlasování pro přijetí Změny 2 Územního plánu Olomouce. Veřejný zájem Olomouce a Olomoučanů přece musí převážit soukromé zájmy investora Šantovka Tower.

Budema rádi za Vaši poporu. Jednoduše ji můžete vyjádřit svojí přítomností na zastupitelstvu 4. 6. 2018, bližší čas upřesníme.

ZKO, 10. 5. 2018

 

O nákupních střediscích aneb Co ještě Olomouc vydrží?

Představa města, toho, co dělá město opravdu městem, je věc, která se nemusí vysvětlovat, nemusí učit. Chápeme dobře, co člověk míní, říká-li, že jde nebo jede „do města“. Na nákupy, na úřady, schůzky, jednání. Někde z hloubi mysli vytane každému jistě jiná asociace, všechny ale míří k představě smysluplného městského centra, kde se děje vše podstatné, kde se život města soustředí. Olomouc má navíc to štěstí, že lze mentální mapu každého „návštěvníka“ osadit do prostředí velmi malebného. Historická kulisa je podmanivá nejen pro turisty.

Centrum Olomouc si prošlo mnoha zkouškami. Za svou dnešní podobu vděčí historii spjaté s církví, vojenskou politikou, dlouhodobou rakouskou správou. První zatěžkávací zkouška přišla v poválečné éře, kdy se vážně, naštěstí jen nakrátko, uvažovalo o tom, že historické jádro nahradí po vzoru modernistických utopických vizí nové správní centrum postavené na zelené louce. Ekonomické prozření ukázalo, že všechna energie bude napříště věnována bytové politice, avšak vně starého města – na to už nezbyly peníze. I přes soustavné apely architektů, urbanistů a historiků pokračovalo chátrání památkového fondu. „Uhádali“ alespoň, že do nejbližšího okolí centra nevstoupí paneláky a konkurenční výškové budovy. Hlavně s ohledem na finance také dozrál názor, že Olomouc minou plošné demolice a kontrastní projekty novostaveb rozsáhlejšího měřítka. Výjimku v tomto ohledu zastaly bývalé obchodní domy Prior a Koruna. Známe jejich temné příběhy. Z hlediska urbanismu historického jádra, jeho hmotové skladby, však zásadně z jeho měřítka nevybočily. Centrum v této době zažilo demografickou proměnu, domy bez potřebných oprav zabydlely sociálně slabší vrstvy. Stále však centrum zůstávalo „městem“.

Éru státního socialismu charakterizovanou nedostatkem prostředků na rekonstrukci městského centra vystřídala porevoluční resuscitace pod přísným, ale pochopitelným dohledem památkové péče. Dobrali jsme se víceméně finálního stavu a kýžených pochval typu „skrytý poklad Evropy“ na stránkách Lonely Planet. Přes péči o úhlednou róbu jsme se však zapomněli starat o duši. Jako v mnohých jiných městech v Evropě, aniž bychom se poučili jejich zkušenostmi, se teď divíme faktu, že se město vylidňuje, přestává být oním „městem“ ve městě, srdcem živého organismu. Někteří řeknou, že na vině jsou památkáři, co dělají z města skanzen. Pozornost je však třeba zaměřit jiným směrem. Chyb v dějinách porevoluční Olomouce by se našlo víc.

Co lze odsoudit šmahem, byl (a je) trend živelného rozrůstání města za jeho někdejší hranice, neschopnost zaplnit proluky vzniklé omyly socialistického urbanismu nebo využít rozrůstající se brownfieldy krachujících továren. Pozoruhodná jsou také data, která shromáždili studenti katedry geografie pod vedením docenta Zdeňka Szczyrby. Studentka Lenka Čiháková si dala tu práci a (doslova) odkrokovala veškeré prodejní plochy Olomouce, aby zjistila, jak se to má s proměnou nákupního chování Olomoučanů. Že s ní přímo souvisí počet návštěv „města“ a životaschopnost maloobchodníků, potažmo „města“, není třeba zdůrazňovat.

Pár suchých dat. V roce 1987 se z veškerých prodejních ploch Olomouce 60% nacházelo přímo v centru. V loňském roce to bylo už jen necelých 13 %. V médiích se už mnohokrát objevilo, jak skvěle si Olomouc stojí v žebříčku měst, kde obchodní plocha výrazně převyšuje jeden metr čtvereční na jednoho obyvatele. Podle závěrů Lenky Čihákové to vypadá, že jsme díky 2750 m2 na tisíc obyvatel předčili i dosud vítězný Liberec. Jen tak dál?

Pro lepší představu: první velkoplošnou prodejnou v Olomouci byla v roce 1993 přestavěná jatka na obchodní dům Senimo – pěkná architektura, pěkných 2 500 m2. Na periferii však během následujícího desetiletí vyrostla desítka nákupních center, s plochami v rozmezí od 4 000 do 32 000 m2. Této fatální chyby v plánování města budou litovat ještě následující generace. Vylidňování centra dostalo řízený spád, statisticky už dobře podchycený.

Největší ránu zatím „živému městu“ zaťala v roce 2013 „Galerie Šantovka“ s dosud neslýchanými 46 000 m2 prodejních ploch. Ve srovnání s centrem o celkovém součtu 35 000 m2 prodejních ploch včetně bývalého Prioru (8 400 m2) můžeme mluvit o nekalé konkurenci, protože obě lokality – staré centrum a „ostrov“ po zrušené továrně Milo – spolu bezprostředně sousedí. V širším okruhu centra je to oproti ornici na výpadovkách jistě ta lepší zóna, kde se novostavby obchodních center mohly a měly objevit. Měřítko neadekvátní urbanistické struktuře města, historické hodnotě a nakonec i jeho kupní síle však mohlo být varováním. Naděje na revitalizaci ostrova a řeky s výsledkem příjemné a kultivované městské části, jak to můžeme vidět ve městech vyspělejší Evropy, byla totální exploatací území zmařena.

Starý územní plán neměl nástroje, jak výstavbu velkoplošných prodejen (včetně Šantovky) omezit, noví politici zase vůli něco s tím dělat. Postupující hrozba nezměnila ani způsoby zacházení s městským majetkem.  Jeho postupným prodejem samospráva ztratila možnost regulovat nebo ovlivňovat, co se bude dít za zdmi těch domů, co po převratu nepřišly do rukou původních majitelů. Také mnohé z městských úřadů se vystěhovaly za hranice historického jádra.

 Z toho, co špatného se mohlo stát, se odehrálo dost. Nový územní plán z roku 2014 stanovuje alespoň nějaké podmínky pro výstavbu dalších obchodních ploch vně centra města. Koncepce, která by otázku řešila komplexně, neexistuje. Pohledy se při procházce městem zastavují nezdravě často na výkladních skříních secondhandů, obchodů s laciným a nekvalitním zbožím a cedulí „k pronájmu“. Jejich protiváha v podobě luxusních kaváren a několika obchodů se zbožím předraženým neumí překlenout díru, která zeje uprostřed. Tam někde totiž je prostor pro přirozený, příjemný život opravdu živého centra. Mládež se s novou přezdívkou mall rats stěhuje z městských laviček do křesílek nabízených chytřejším hostitelem. Redefinice funkce centra je však stále v rukách těch, kteří ho řídí. Další nahodilosti už bychom si neměli dovolit. Nebo budeme ten náš „poklad“ zkoušet donekonečna?

Martina Mertová pro akci „Víkend v centru“, kterou v roce 2017 uspořádalo divadlo Na cucky při rozjezdu projektu Dolní Vám!