Tisková konference ŠANTOVKA TOWER STÁLE VE HŘE

18. 5. 2018 uspořádal Spolek Za krásnou Olomouc a Iniciativa Občané proti Šantovka Tower tiskovou konferenci k aktuálnímu vývoji v této nekonečné kauze.

Tisková zpráva zde:

– projekt obytné výškové budovy Šantovka odporuje zákonu o památkové péči a poškodil by historické panorama Olomouce – po neúspěchu v územním řízení investor svůj výškový dům posouvá do nové polohy –  nepřijatelný konflikt s historickým jádrem města se tím však neřeší – připravená změna územního plánu v lokalitě Šantovka znovu nastavuje pravidla zástavby platná jinak pro celou Olomouc – navíc upozorňuje na jednoznačný rozpor ŠTW s veřejným zájmem – přesto není jisté, zda zastupitelstvo města změnu schválí – Iniciativa Občané proti ŠTW proto naléhavě vyzývá zastupitele i širokou veřejnost, aby se zasadili za obranu zájmů Olomouce – rozhodující jednání zastupitelstva proběhne 4. června 2018

ŠTW V NOVÉ POLOZE

„Nad původním záměrem ŠTW situovaném na konci Šantovy ulice se zavírá voda. Hlavním důvodem jsou nakonec nedostatečné odstupy od bytových domů v Šantově ulici a od nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách. Tam developer respektuje výškové limity a tak ve schvalovacím procesu neměl potíže,“ vysvětluje Martina Mertová ze spolku Za krásnou Olomouc.

Investor ŠTW, Office Park Šantovka s.r.o., se však svého projektu nevzdává a mírně ho přesouvá do nové polohy u Wittgensteinovy ulice /obr.1/. Vlastní budova ŠTW se přitom svou výškou 78,6 metrů, půdorysem ani hmotově zásadně nezměnila a nadále zůstává v ochranném pásmu městské památkové rezervace se všemi nepříznivými dopady na historické panorama Olomouce /obr. 2-4 /. Investor již podal žádost o územní řízení a poté, co doloží všechny podklady, může vlastní řízení proběhnout již poměrně rychle.

ZMĚNA ÚZEMNÍHO PLÁNU
Za této situace je nyní klíčové bezodkladné schválení Změny č. II Územního plánu Olomouc, která by v lokalitě Šantovka obnovila soudně zrušenou maximální výšku nové zástavby 23 metrů. Tím by konečně narovnala současný, již déle

než dva roky trvající nepřijatelný stav, kdy je možné v blízkosti historického jádra postavit budovu libovolné výšky. Všechny námitky investora ŠTW byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány a změna je připravena k projednání na červnovém zasedání zastupitelstva.
„Šantovka Tower je jednoznačně v rozporu s veřejným zájmem,“ uvádí architekt David Helcel z Iniciativy Občané proti Šantovka Tower a cituje přímo z textové části předkládané změny: „Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný. ” A dále: “Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí Územního plánu Olomouc.”

Olomouc je hned po Praze druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Na důkaz toho, jak snadno lze harmonii historického centra narušit, je v textu změny územního plánu uveden příklad realizované výškové budovy na třídě Kosmonautů: “Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci – je zkrátka příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z

hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.”

Podobnou chybu už nesmíme opakovat, soukromé zájmy developerů nesmí převažovat nad veřejným zájmem Olomouce, jejích obyvatel a návštěvníků. Tyto závěry jsou samozřejmé, zákon o obcích hovoří jasně:Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“

Přesto není v tuto chvíli jisté, že nezbytná nadpoloviční většina zastupitelů předloženou změnu územního plánu schválí.

„Situace je vážná, proto jednáme s olomouckými zastupiteli a krajskými politiky, oslovujeme významné osobnosti a aktivizujeme širokou veřejnost. Vzpomeňte si na demonstraci v roce 2013, kdy se u radnice sešlo přes 400 občanů,“ připomíná profesor dějin umění Rostislav Švácha.
Za Iniciativu Občané proti Šantovka Tower a spolek Za krásnou Olomouc:

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Mgr. Martina Mertová, Ing. arch. David Helcel, Ing. arch. Tomáš Pejpek, Ing. arch. Pavel Grasse, Mgr. Michal Krejčí, akad. soch. Martin Lubič, Mgr. Dominika Kovaříková, Ing. arch. Petr Daněk, Petr Macek

další info:  https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/
                
http://www.zachrantepanoramaolomouce.cz/
textová část Změny č. II Územního plánu Olomouc:
4 Komplexní zdůvodnění řešení Změny č. II ve vztahu k záměru výstavby ŠTW – str. 17-20 https://www.olomouc.eu/administrace/repository/gallery/articles/20_/20989/z2_up_ol_navrh.cs.pdf

 

Šantovka Tower: v nové poloze, ale pořád stejně znevažující historické dědictví Olomouce

Nad projektem ŠTW1 (Šantovka Tower, jak ji známe od roku 2012) se díkybohu pomalu zavírají vody. Nakonec jednoduše díky nedostatečným odstupům od bytových domů v Šantově ulici a od plánované nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách – těm se daří, protože respektují výškové limity dané územním plánem.

Na scénu vstupuje ŠTW2 (neplést si s rozšiřovanou galerií Šantovka 2 –  to je úplně jiná, ovšem rovněž neveselá kapitola). Šantovka tower 2, výškou (77,5 m), půdorysem i hmotově hodně podobná ŠTW1, je posunutá do nové polohy při Wittgensteinově ulici. Zůstává však stále v ochranném pásmu městské památkové rezervace a její vliv na historické panorama Olomouce by byl stejně devastující jako v případě ŠTW1. Můžete posoudit níže na hmotových zákresech do pohledů od jihu a z věže sv. Mořice

Pro nás je nyní důležitá Změna č. 2 našeho mladého územního plánu. Má obnovit investorem napadenou a soudem zrušenou výškovou regulaci na území bývalého Mila a tak zamezit výstavbě ŠTW nejen v původní, ale i v nové poloze. Navržená Změna 2 ÚP je konečně důsledně „vyargumentována“, projednána a všechny připomínky vypořádány Odborem koncepce a rozvoje magistrátu města Olomouce. Chvíli bohužel ležela ladem, schválena však může být už na zasedání zastupitelstva 4. června 2018. Ovšem otázka je, zda bude schválena. Držíme palce všem zastupitelům, aby pro ni hlasovali – vzdor stranické loajalitě a lobbyingu developera. Víme totiž, jak zastupitelé hlasovali během posledního zastupitelstva při prodeji malého pozemku pro téhož investora a lze z toho vyvozovat, kdo mu fandí a kdo ne.

Víme také, že se v minulosti (i přes doporučení soudu) nepodařilo prosadit dočasnou stavební uzávěru, která mohla elegantně vyřešit bezpráví panující nad lokalitou Šantovka po výše zmíněném soudním výnosu.

Mimo to vše stále pokračují soudní tahanice o existenci ochranného pásma městské památkové rezervace – je to skoro dva roky, co investor Šantovka Tower napadl tento doposud bez výjimky respektovaný statut plošné ochrany historického jádra.

Proč Šantovka Tower nepodporovat?

 V textové části předkládané změny 2 územního plánu se výslovně uvádí: “Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný.” A dále: „Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí ÚP Olomouc.

K tomu mimochodem připomeňme: Zastupitel je voleným představitelem obce. Ve svém slibu každý zastupitel potvrzuje, že svoji funkci bude vykonávat v zájmu obce a jejích občanů. V zákoně o obcích je uvedeno, že obec při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Sledujete, jak se nám červení to podstatné?

Připravená změna 2 Územního plánu je projednaná nejen s dotčenými orgány, ale také se všemi osobami, jež mají v dotčeném území své zájmy. Tedy i s investorem Šantovka Tower. Všechny jeho námitky byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány.

Olomouc je druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Jak snadno lze harmonii historického centra narušit, dokazuje nešťastný příklad věže Moravské vysoké školy Olomouc. Zde opět citujeme z předložené změny 2 územního plánu: „Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci –  je příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.

Kdo z vás by hlasoval pro to, aby se chyby opakovaly?

Na základě těchto zjednodušených, ale jasných souvislostí (takřka deset let vlekoucí se kauza se stručně zkrátka podat nedá) vyplývá jednoduché řešení. Je jím pokud možno hlasování pro přijetí Změny 2 Územního plánu Olomouce. Veřejný zájem Olomouce a Olomoučanů přece musí převážit soukromé zájmy investora Šantovka Tower.

Budema rádi za Vaši poporu. Jednoduše ji můžete vyjádřit svojí přítomností na zastupitelstvu 4. 6. 2018, bližší čas upřesníme.

ZKO, 10. 5. 2018

 

O nákupních střediscích aneb Co ještě Olomouc vydrží?

Představa města, toho, co dělá město opravdu městem, je věc, která se nemusí vysvětlovat, nemusí učit. Chápeme dobře, co člověk míní, říká-li, že jde nebo jede „do města“. Na nákupy, na úřady, schůzky, jednání. Někde z hloubi mysli vytane každému jistě jiná asociace, všechny ale míří k představě smysluplného městského centra, kde se děje vše podstatné, kde se život města soustředí. Olomouc má navíc to štěstí, že lze mentální mapu každého „návštěvníka“ osadit do prostředí velmi malebného. Historická kulisa je podmanivá nejen pro turisty.

Centrum Olomouc si prošlo mnoha zkouškami. Za svou dnešní podobu vděčí historii spjaté s církví, vojenskou politikou, dlouhodobou rakouskou správou. První zatěžkávací zkouška přišla v poválečné éře, kdy se vážně, naštěstí jen nakrátko, uvažovalo o tom, že historické jádro nahradí po vzoru modernistických utopických vizí nové správní centrum postavené na zelené louce. Ekonomické prozření ukázalo, že všechna energie bude napříště věnována bytové politice, avšak vně starého města – na to už nezbyly peníze. I přes soustavné apely architektů, urbanistů a historiků pokračovalo chátrání památkového fondu. „Uhádali“ alespoň, že do nejbližšího okolí centra nevstoupí paneláky a konkurenční výškové budovy. Hlavně s ohledem na finance také dozrál názor, že Olomouc minou plošné demolice a kontrastní projekty novostaveb rozsáhlejšího měřítka. Výjimku v tomto ohledu zastaly bývalé obchodní domy Prior a Koruna. Známe jejich temné příběhy. Z hlediska urbanismu historického jádra, jeho hmotové skladby, však zásadně z jeho měřítka nevybočily. Centrum v této době zažilo demografickou proměnu, domy bez potřebných oprav zabydlely sociálně slabší vrstvy. Stále však centrum zůstávalo „městem“.

Éru státního socialismu charakterizovanou nedostatkem prostředků na rekonstrukci městského centra vystřídala porevoluční resuscitace pod přísným, ale pochopitelným dohledem památkové péče. Dobrali jsme se víceméně finálního stavu a kýžených pochval typu „skrytý poklad Evropy“ na stránkách Lonely Planet. Přes péči o úhlednou róbu jsme se však zapomněli starat o duši. Jako v mnohých jiných městech v Evropě, aniž bychom se poučili jejich zkušenostmi, se teď divíme faktu, že se město vylidňuje, přestává být oním „městem“ ve městě, srdcem živého organismu. Někteří řeknou, že na vině jsou památkáři, co dělají z města skanzen. Pozornost je však třeba zaměřit jiným směrem. Chyb v dějinách porevoluční Olomouce by se našlo víc.

Co lze odsoudit šmahem, byl (a je) trend živelného rozrůstání města za jeho někdejší hranice, neschopnost zaplnit proluky vzniklé omyly socialistického urbanismu nebo využít rozrůstající se brownfieldy krachujících továren. Pozoruhodná jsou také data, která shromáždili studenti katedry geografie pod vedením docenta Zdeňka Szczyrby. Studentka Lenka Čiháková si dala tu práci a (doslova) odkrokovala veškeré prodejní plochy Olomouce, aby zjistila, jak se to má s proměnou nákupního chování Olomoučanů. Že s ní přímo souvisí počet návštěv „města“ a životaschopnost maloobchodníků, potažmo „města“, není třeba zdůrazňovat.

Pár suchých dat. V roce 1987 se z veškerých prodejních ploch Olomouce 60% nacházelo přímo v centru. V loňském roce to bylo už jen necelých 13 %. V médiích se už mnohokrát objevilo, jak skvěle si Olomouc stojí v žebříčku měst, kde obchodní plocha výrazně převyšuje jeden metr čtvereční na jednoho obyvatele. Podle závěrů Lenky Čihákové to vypadá, že jsme díky 2750 m2 na tisíc obyvatel předčili i dosud vítězný Liberec. Jen tak dál?

Pro lepší představu: první velkoplošnou prodejnou v Olomouci byla v roce 1993 přestavěná jatka na obchodní dům Senimo – pěkná architektura, pěkných 2 500 m2. Na periferii však během následujícího desetiletí vyrostla desítka nákupních center, s plochami v rozmezí od 4 000 do 32 000 m2. Této fatální chyby v plánování města budou litovat ještě následující generace. Vylidňování centra dostalo řízený spád, statisticky už dobře podchycený.

Největší ránu zatím „živému městu“ zaťala v roce 2013 „Galerie Šantovka“ s dosud neslýchanými 46 000 m2 prodejních ploch. Ve srovnání s centrem o celkovém součtu 35 000 m2 prodejních ploch včetně bývalého Prioru (8 400 m2) můžeme mluvit o nekalé konkurenci, protože obě lokality – staré centrum a „ostrov“ po zrušené továrně Milo – spolu bezprostředně sousedí. V širším okruhu centra je to oproti ornici na výpadovkách jistě ta lepší zóna, kde se novostavby obchodních center mohly a měly objevit. Měřítko neadekvátní urbanistické struktuře města, historické hodnotě a nakonec i jeho kupní síle však mohlo být varováním. Naděje na revitalizaci ostrova a řeky s výsledkem příjemné a kultivované městské části, jak to můžeme vidět ve městech vyspělejší Evropy, byla totální exploatací území zmařena.

Starý územní plán neměl nástroje, jak výstavbu velkoplošných prodejen (včetně Šantovky) omezit, noví politici zase vůli něco s tím dělat. Postupující hrozba nezměnila ani způsoby zacházení s městským majetkem.  Jeho postupným prodejem samospráva ztratila možnost regulovat nebo ovlivňovat, co se bude dít za zdmi těch domů, co po převratu nepřišly do rukou původních majitelů. Také mnohé z městských úřadů se vystěhovaly za hranice historického jádra.

 Z toho, co špatného se mohlo stát, se odehrálo dost. Nový územní plán z roku 2014 stanovuje alespoň nějaké podmínky pro výstavbu dalších obchodních ploch vně centra města. Koncepce, která by otázku řešila komplexně, neexistuje. Pohledy se při procházce městem zastavují nezdravě často na výkladních skříních secondhandů, obchodů s laciným a nekvalitním zbožím a cedulí „k pronájmu“. Jejich protiváha v podobě luxusních kaváren a několika obchodů se zbožím předraženým neumí překlenout díru, která zeje uprostřed. Tam někde totiž je prostor pro přirozený, příjemný život opravdu živého centra. Mládež se s novou přezdívkou mall rats stěhuje z městských laviček do křesílek nabízených chytřejším hostitelem. Redefinice funkce centra je však stále v rukách těch, kteří ho řídí. Další nahodilosti už bychom si neměli dovolit. Nebo budeme ten náš „poklad“ zkoušet donekonečna?

Martina Mertová pro akci „Víkend v centru“, kterou v roce 2017 uspořádalo divadlo Na cucky při rozjezdu projektu Dolní Vám!

Olomoucký totem

 
Okolnosti plánované stavby Šantovka Tower pěkně pohromadě –  vše představili architekti, historici, investigativní novináři, jen investor a výkonný orgán památkové péče neřekl opět ani slovo. A my bychom se už tak rádi dozvěděli, co je na ŠTW tak výjimečného, že z hlediska ochrany památkových hodnot Olomouce je právě tím, co potřebuje!

Dokument o Šantovka Tower, který nedávno odvysílala ČT2 v rámci pořadu Nedej se PLUS sledujte zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10782831463-nedej-se-plus/216562248410037-olomoucky-totem/

Veškeré informace najdete zde: http://www.zachrantepanoramaolomouce.cz/

Šiřte všemi směry včetně odkazu na petici. Vaše hlasy stále potřebujeme!: http://e-petice.cz/petitions/petice-za-zachranu-historickeho-panoramatu-olomouce.html?country=cz

 

Petice do třetice? Odpor proti Šantovka Tower trvá

www.zachrantepanoramaolomouce.cz

Sotva se dá ve stručnosti shrnout, co vede spolek Za krásnou Olomouc a spřátelené iniciativy k rozhodnutí uspořádat třetí (co se týče cíleného sběru podpisů už vlastně čtvrtou) podpisovou akci k jedné věci. Ale pokusme se o to:

V květnu 2012 předáváme primátorovi Olomouce Martinu Novotnému /ODS/ první petici Proti výškovým stavbám v Olomouci s více než 900 podpisy, reagujeme tak na Návrh nového územního plánu, který pro lokalitu budoucí Šantovky Tower počítá s výškovou stavbou – ještě neznáme její podobu, ale už víme, že v tomto místě a s uvažovanou výškou 75 metrů by byla velkou hrozbou pro historické jádro Olomouce.

20120522_4042

Primátor v reakci přislíbil zajištění souladu budoucích správních řízení s legislativou.

Jsme přesvědčeni, že právě k těmto krokům nedošlo.

V prosinci 2012 investor poprvé veřejně představuje projekt Šantovka Tower londýnského ateliéru Benoy v současné podobě, čili 91 bytů na 23 pater za prosklenou fasádou, o celkové výšce 78 metrů a tvaru kontrastním vůči tradičním dominantám historické siluety.

Na to konto v únoru 2013 v rychlosti sbíráme Vašich 700 podpisů, abychom dle zákona o obcích mohli žádat zastupitelstvo o projednání Šantovka Tower.

Žádost je týmž primátorem odmítnuta s tím, že město Olomouc zaujme stanovisko na prvořadou ochranu veřejných, zákonem chráněných hodnot až po zahájení územního řízení.

Nám se zdá, že by to bylo trochu pozdě. Navíc v březnu 2013 na oddělení památkové péče olomouckého magistrátu doputovala společná žádost investora (Office Park Šantovka) a statutárního města Olomouce o stanovisko pro novostavbu Šantovka Tower. Samospráva města je při řízení pasívní, nehájí jeho objektivní průběh, umožňuje investorovi zpochybnit materiály vlastního Odboru koncepce a rozvoje, nerozporuje zjevná procesní pochybení.

Naplňují se největší obavy: v říjnu 2013 zmíněné oddělení památkové péče olomouckého magistrátu (personifikované Mgr. Vlastou Kauerovou) vydává i přes zásadní nesouhlas Národního památkového ústavu (rozumějte odborné složky státní památkové péče) první kladné stanovisko k záměru výstavby Šantovka Tower. (Říkáte si „první?“ – ano, do budoucna bude ještě druhé a dokonce třetí!). Na to jsme nemohli reagovat jinak než veřejným protestem. Téhož měsíce pořádáme spolu s Klubem architektů Olomoucka a nově založenou iniciativou Občané proti Šantovka Tower demonstraci. Před katedrálou sv. Václava a u radnice se sešlo přes čtyři sta občanů.

zdenek-sodoma-olomouc-22-10-2013

Následovala v pořadí druhá oficiální petice nazvaná Olomoucká výzva. Občanů odmítajících stavbu mrakodrapu se našlo přes 2300. Jejich apel byl adresován investorovi a olomouckému zastupitelstvu.

Primátor v reakci na petici upozorňuje na možný problém ušlého zisku investora a chce s ním navázat osobní jednání.

O těchto jednáních jsme se dodnes nic bližšího nedozvěděli.

Dvěma přezkumy odboru kultury a památkové péče olomouckého Krajského úřadu  se ruší kladná stanoviska Vlasty Kauerové (leden 2014 a únor 2015). V září 2014 Zastupitelstvo města Olomouce schvaluje nový územní plán, který na podnět Ministerstva kultury zakazuje jakékoli výškové dominanty na celém území města. Mohlo se tehdy zdát, že je vyhráno.

Historie Šantovka Tower však bohužel pokračuje – už zcela mimo rámec odborné debaty – pouze soudní cestou. Krajský soud v Ostravě na žádost investora ruší tu část územního plánu, která omezuje výškovou hladinu nové zástavby na stavebním pozemku Šantovka Tower.

Magistrát města Olomouce zahajuje pořízení změny územního plánu Olomouce s cílem znovu nastavit výškové limity v lokalitě Šantovka – návrh počítá jen s lokální dominantou o maximální výšce 40 metrů a navíc odborně dokládá, že ŠTW by měla negativní vliv na historicko-umělecké hodnoty Olomouce.

(Pro ty z Vás, co mají více času, zatím nejkvalitnější odborný rozbor dopadu ŠTW na hodnoty MPR Olomouc –sledujte Textovou část od str. B13 + grafickou přílohu: http://www.olomouc.eu/o-meste/uzemni-planovani/novy-uzemni-plan/zmena-2-up)

V září 2015 město Olomouc požaduje posunutí termínu na opravu územního plánu – Nejvyšší správní soud žádost zamítá s tím, že město může řešit situaci dočasnou stavební uzávěrou a dále uvádí, že „. . . nelze hovořit o tom, že by mohlo investorovi vzniknout legitimní očekávání stran bezproblémové budoucí realizace jeho záměru„. Říká-li něco takového Nejvyšší správní soud, proč jsou naši zastupitelé tak liknaví v otázce ochrany veřejných hodnot? Nestojí za jejich opatrností ještě něco jiného?

Rada města Olomouce práce na vydání stavební uzávěry sice zahájila, ale dosud se nedobrala kýženého výsledku. Právní vakuum nad lokalitou ŠTW tedy trvá dál.

Do toho všeho se nám v dubnu 2016 reorganizoval Krajský úřad. Zanikl samostatný odbor kultury a památkové péče. Domněnky, že šlo o účelovou reorganizaci spojenou s kauzou ŠTW, nabírají konkrétních obrysů, když Mgr. Vlasta Kauerová vydává třetí kladné stanovisko a „na Kraji“ už není, kdo by ho jednoduše zrušil (označil za nezákonné jako ve dvou předešlých případech). Naproti tomu investor umně obrátil pozornost úředníků (a politiků) k dlouho tutlanému problému – zpochybnil statut ochranného pásma MPR, dle nějž se vše v Olomouci posuzuje už od poloviny 80. let! Šantovka Tower si však zaslouží výjimku! Týž krajský úřad nad to vyhovuje odvolání investora proti zamítnutí výjimky z odstupových vzdáleností od sousedních staveb a vrací věc stavebnímu odboru magistrátu k novému projednání.

Není toho málo. Všechny uvedené skutečnosti nahrávají investorovi, který má v ruce již téměř všechny souhlasy k obnovení přerušeného územního řízení.

Máte už také dojem, že je opět na čase se ozvat? Pak neváhejte a podepište třetí petici. http://e-petice.cz/…/petice-za-zachranu-historickeho-panora…

Celostátním záběrem petice chceme poukázat na fakt, že kulturní dědictví Olomouce patří  všem občanům České republiky.

Více  na  www.zachrantepanoramaolomouce.cz
Prosím sdílejte přes fb:                                                https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/

 

Šantovka Tower: podnět památkové inspekci a stavební uzávěra

Spolky Za krásnou Olomouc, Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR a iniciativa Občané proti Šantovka Tower si Vás dovolují informovat o dvou aktuálních událostech, které provázejí snahu prosadit stavbu výškové budovy Šantovka Tower u olomouckého historického jádra.

Spolek Za krásnou Olomouc a Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR podaly společně 1. 8. 2016 podnět Památkové inspekci Ministerstva kultury ČR, aby vykonala kontrolu a dohled nad dodržováním zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a souvisejících předpisů na Krajském úřadě Olomouckého kraje a Magistrátě statutárního města Olomouce se zvláštním zřetelem na kontrolu postupu orgánů památkové péče při posuzování záměru stavby Šantovka Tower situovaného v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc.

K tomu Martina Mertová (Za krásnou Olomouc) uvádí:  Oba spolky, které se zabývají ochranou a rozvojem kulturních, architektonických a historických hodnot, k podání podnětu vedla obava ze selhávání státní památkové péče v Olomouci, která za 3 roky nedokázala odborně posoudit návrh výškové budovy Šantovka Tower.

Šantovka Tower je plánovaná obytná věžová budova o výšce 78 m. Její výška má být stejná, jakou má věž olomoucké radnice. Stavba má mít nesrovnatelně větší objem než věže historické Olomouce a kontrastní tvar. Má stát na jižním okraji centra v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc.

Má stát ve stejné vzdálenosti od radnice jako nejvyšší olomoucká dominanta – hlavní věž katedrály sv. Václava. Navržena je také v pohledovém průsečíku hlavních městských tříd. Kontinuita historické struktury města, pro niž je její památková hodnota tak vysoká, by byla stavbou jednorázově poškozena.

3. června 2016 vydal Odbor památkové péče olomouckého magistrátu v pořadí třetí souhlasné stanovisko k záměru výškové stavby Šantovka Tower. Dvě předchozí stanoviska zrušil pro nezákonnost Krajský úřad Olomouckého kraje a potvrdila to řada následujících řízení. Při posuzování záměru stavby nebyly posouzeny odborné argumenty a rozhodování olomouckého magistrátu provází opakované porušování zákonů a ústavních principů, které garantují občanům rovné zacházení, předvídatelnost práva a brání úřadům v libovůli.

Nejedná se o jediný případ, kdy památková péče v Olomouci rezignuje na objektivní a férové posuzování stavební činnosti ekonomicky silných a vlivných stavebníků (více je rozvedeno v podnětu). Obavy vzbuzuje také organizační a personální politika na zdejších úřadech.

V uplynulém roce byla na magistrátu potvrzena výběrovou komisí, ve které nebyl jediný odborník na památkovou péči, ve funkci úřednice vydávající opakovaně nezákonná stanoviska k Šantovka Tower. Při dubnové reorganizaci na krajském úřadě byl zrušen odbor kultury a orgán památkové péče přišel o odborné vedení. Kompetentní památkáři přišli o pravomoc vydávat rozhodnutí a podle zatím neověřených informací byli pracovníci z bývalého odboru kultury vyloučeni z dalšího přezkumného řízení, které nyní probíhá.

Pavel P. Ries vysvětluje, proč Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR do věci nově vstupuje: Olomouc chápeme jako kulturní dědictví státu. Jestli se zničí Olomouc, není to jen otázka olomouckého kraje a Olomoučanů. Vidíme v tom také jednoznačný případ nefunkční dvojkolejnosti památkové péče“.

Iniciativa Občané proti Šantovka Tower v reakci na úterní jednání městské rady protestuje proti dalšímu odkladu přijetí stavební uzávěry na stavebních pozemcích Šantovka Tower.

Na těchto pozemcích byla k 1. 1. 2016 soudně zrušena výšková regulace územního plánu – jedná se o jediné pozemky ve městě, kde nyní výškové omezení neplatí. Město připravuje změnu územního plánu, její dokončení a přijetí ale zatím není v dohledu. Stavební zákon na takový případ pamatuje a nabízí k ochraně území před stavbami, které by mohly něčemu nebo někomu škodit nebo bránit, institut stavební uzávěry. Přijmout stavební uzávěru na dobu, než bude obnovena regulace územního plánu, doporučil Olomouci loni v září Nejvyšší správní soud. Uzávěru, jejíž přijetí obvykle trvá asi 3 měsíce, Olomouc neúspěšně připravuje již devátý měsíc.

Stejně jako mají občané Olomouce na Šantovka Tower různé názory, mají je i členové městské rady. To by jim ale nemělo bránit v tom, aby do doby, než se při jednání o změně územního plánu vyjasní, zda výšková stavba v ulici Šantova může či nemůže historické jádro poškodit, cenné památky chránili.

Devítiměsíční protahování jednoduchého aktu, jakým přijetí stavební uzávěry je, svědčí o tom, že městská rada umožňuje obejít investorovi standardní podmínky, které platí pro ostatní stavebníky a že ochranu historického centra nepovažuje za svou prioritu.

 Člen iniciativy Rostislav Švácha k tomu uvádí: „Porušení olomouckého panoramatu je porušením zákona o státní památkové péči„.  Zastupitel a člen Iniciativy Tomáš Pejpek doplňuje: „Je obtížné to považovat za neschopnost stavební uzávěru připravit. Daleko spíš to svědčí o silném tlaku investora na politiky a úředníky a o klientelistickém prostředí v Olomouci.

 V Olomouci dne 11. 8. 2016

Kontakty:

 

Mgr. Martina Mertová                                      

Za krásnou Olomouc

zapsaný spolek

Kosinova 7, 779 00 Olomouc                           

e-mail: krasnaolomouc@gmail.com

 

Pavel P. Ries

Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR

zapsaný spolek

Karolíny Světlé 1019/5, 110 00 Praha 1             

e-mail: prezidium@asorkd.cz

 

Ing. arch. David Helcel                        

občanská iniciativa Občané proti Šantovka Tower                    

Dolní náměstí 58/30, 779 00 Olomouc              

e-mail: daviduhelcel@gmail.com          

Přílohy:

 

  • podnět Památkové inspekci Ministerstva kultury ČR
  • ilustrační foto z Olomouce, autor Robin Michenka
  • grafická příloha návrhu Změny č. II územního plánu Olomouce (st. 51, 52 a 53)
  • dokument ‚Argumenty‘, Iniciativa Občané proti Šantovka Tower, 2013

ke stažení zde: http://www.uschovna.cz/zasilk/KJFTRHA6USZCIEG9-UB2

 

Přehled událostí v kauze Šantovka Tower 2014-2016:

http://www.kaol.cz/index.php/blog/seznam-clanku/231-chronologicky-prehled-udalosti-v-kauze-santovka-tower-2014-2016

Rostislav Švácha: Kazachstánizace Olomouce?

Přitažlivost Olomouce spočívá mimo jiné ve faktu, že se v jeho architektuře odedávna střídaly vlivy z širokého evropského kulturního okruhu. Dnes se v ní však prosazují inspirace spíše asijské a nad tím bychom se měli vážně zamyslet.

Kameníci, kteří ve 12. století pracovali na výzdobě oken biskupského paláce, přišli do Olomouce nejspíše ze Špýru nebo z Porýní (1). Raně gotické halové trojlodí katedrály sv. Václava má svůj původ v severním Německu. Gotické interiéry olomoucké radnice, klenby nad trojlodím chrámu sv. Mořice nebo presbytář kaple sv. Alexia na Michalském vrchu lze vyvodit z tehdejšího evropského internacionálního stylu, zatímco kroužené žebroví radniční kaple sv. Jeronýma se podobá stavbám rakouského Podunají. Renesanční formy přinesli v 16. století do Olomouce Italové. Architekti z italsko-švýcarského pomezí navrhli v éře raného baroka nový biskupský palác nebo kostel sv. Michala, dokončený architektem vyškoleným v Římě. V 18. století projektují pro město církevní i vojenské stavby Slezané, Vídeňané a Francouzi. Ve století dalším a ještě v období nástupu moderny zde dominují architekti z Vídně. Ze staveb z éry první republiky můžeme vyčítat inspirace tehdejší holandskou, pařížskou nebo vratislavskou architekturou a západoevropský nebo snad euroamerický původ mají i formy nejlepších olomouckých budov z šedesátých až osmdesátých let 20. století. Ze stejně pestrých evropských zdrojů konečně čerpala olomoucká architektura z doby po Sametové revoluci ve svých nejhodnotnějších výkonech.
Tato evropská orientace olomoucké architektury, daná hlubokým zakořeněním Olomouce v evropských kulturních tradicích, se však v posledních letech začíná měnit. Poprvé jsem si to uvědomil koncem roku 2012, při cestě vlakem z Ostravy do Prahy ve společnosti profesora pražské Akademie výtvarných umění Emila Přikryla. Když vlak zastavil v Olomouci, pohlédl Přikryl z okna na mrakodrap RCO nad olomouckým nádražím a charakterizoval jeho architektonické pojetí jediným slovem: „Kazachstán!“

Profesor Školy architektury na pražské akademii tak vyjádřil fakt, že se bohatě členěná forma tohoto mrakodrapu nápadně podobá monumentálním stavbám, jaké v posledním čtvrtstoletí vyrůstají v kazašských metropolích Almaty a Astana za vlády prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Z kazašských velkoměst si tento státník přeje vybudovat významná centra současného světa a ponouká proto architekty místní i zahraniční, aby pro Almaty a Astanu navrhovali stavby co nejzajímavější, co nejnápaditější a co nejbohatěji tvarované, což má někdy za následek jistou formální bizarnost. Že by se autoři mrakodrapu RCO v Olomouci vědomě poučili nějakou soudobou kazašskou budovou, to si v tomto případě nemyslím. Jejich zjevná chuť tvarovat stavbu co nejbohatěji a nejodvážněji je však přesto zavedla k formám, jakými se soudobá architektura Kazachstánu evidentně vyznačuje.

Mrakodrap RCO je stavbou výraznou a už zdálky viditelnou. Jeho zjevně orientální vzhled posouvá architekturu Olomouce za hranice evropské kultury. Události několika posledních týdnů spějí k tomu, že se Olomouc může dočkat další výškové dominanty, jejíž architektonická forma má cosi společného s moderní kazašskou architekturou. Na mysli mám projekt mrakodrapu Šantovka Tower od londýnského ateliéru Benoy (2).

Naše sdružení Za krásnou Olomouc proti tomuto projektu odpočátku vystupovalo, a to s argumentem, že stavba tak vysokého mrakodrapu na zvolené parcele odporuje zákonu o památkové péči (3). Šantovka Tower totiž má stát v ochranném pásmu olomoucké památkové rezervace, což jí zákon neumožňuje, a naruší tak historické panorama Olomouce, tvořené doposud věžemi a kupolemi kostelů a věží radnice. Investor mrakodrapu Richard Morávek však vynaložil velké úsilí, aby své odpůrce přemohl, a vše dnes nasvědčuje tomu, že aspoň vysocí představitelé města Olomouce se stavějí na jeho stranu.

Politické špičky města například nevysvětlitelně otálejí se schválením nové výškové regulace, k jejímuž přepracování je v únoru 2015 vyzval olomoucký krajský soud a jež by stavbě mrakodrapu zabránila (4). Stejně tak město brzdí přijetí stavební uzávěry, kterou pro tuto situaci výslovně doporučil Nejvyšší správní soud (5). Vedoucí městského památkového úřadu, paní Vlasta Kauerová, nerespektovala zamítavé stanovisko Národního památkového ústavu a projekt Šantovky Tower v říjnu 2013 schválila. Když úřad Olomouckého kraje její rozhodnutí v lednu 2014 zrušil, paní Kauerová projekt schválila znovu a krajský úřad zrušil její rozhodnutí podruhé. Poté, zjara 2016, však prošel odbor památkové péče na olomouckém kraji nečekanou reorganizací (6), jeho vedoucí Jindřich Garčic mezitím odešel do důchodu, a když v červnu 2016 schválila paní Kauerová projekt Šantovky Tower potřetí (7), jak to asi na kraji dopadne, když byl památkový odbor pohlcen odborem stavebním a Jindřich Garčic tam už není?

V debatách o projektu mrakodrapu na Šantovce jsme zatím věnovali málo pozornosti architektonické formě tohoto projektu a jejím inspiračním zdrojům. Mrakodrap se má vypínat nad půdorysem oválu, který se na obou koncích své podélné osy rozevírá, jako by oblé slupky na obou jeho bocích dávaly nahlédnout do jeho dužiny. Pátráme-li ve světové architektuře výškových staveb po původu takové formy, s velkou jistotou ji objevíme v architektonické produkci poválečné Evropy. Zdejší architekti tehdy začali řešit otázku, jak by se mohl typ amerického mrakodrapu podřídit nárokům evropské modernistické estetiky (8). Této estetizace přitom chtěli Evropané dosáhnout i za cenu, že budou svým výškovým stavbám dávat půdorysy z provozního hlediska méně výhodné než ty, jaké jim nabízel typický pravoúhlý půdorys jejich pragmatických amerických vzorů. Takový mrakodrap, jaký se Šantovce Tower nápadně blíží svými zaoblenými boky, které však k sobě úplně nedoléhají a zůstává tak mezi nimi úzká svislá škvíra, postavili v letech 1956-1961 v Miláně architekt Gio Ponti a konstruktér Pierluigi Nervi.

Vedle shod mezi milánským výtvorem Gia Pontiho a Pierluigiho Nerviho – mrakodrapem Pirelli – a mezi Šantovkou Tower se však obě stavby vyznačují mnoha rozdíly. Pirelli například nemá půdorys oválu, nýbrž velmi protaženého desetiúhelníka. Takové míry jako u olomouckého projektu od ateliéru Benoy navíc u milánské stavby nedosáhlo ani rozvírání jejího pláště na obou jejích špicích. Pátráme-li proto ve světové architektuře dál, po stavbě ještě podobnější Šantovce Tower, stěží přitom podruhé můžeme minout kazašské velkoměsto Almaty a jeho slavný hotel Kazachstán, mrakodrap z konce sedmdesátých let 20. století. Nejde tedy o architektonické dílo z éry prezidenta Nazarbajeva, nýbrž o stavbu z doby brežněvovské, a nemusíme pochybovat o tom, že v jejích odvážných a snad i hravých tvarech se její autoři snažili překonat strnulost a formální stereotypy tehdejší oficiální sovětské architektury (9). Právě tato hravost – snad až přetvarovanost – odlišuje hotel Kazachstán od střídmější a elegantnější formy Šantovky Tower. Přes všechny rozdíly, jakých bychom jistě mohli napočítat mnoho, se však hotel v Almaty ve svých hlavních rysech se Šantovkou Tower shoduje, jak se o tom každý z nás může přesvědčit srovnáním jejich fotografií v kazašském a vizualizací v olomouckém případě. Oba tyto mrakodrapy spojuje dohromady půdorys oválu, jehož vrcholové křivky jsou na obou koncích jeho podélné osy vykrojené.

Samozřejmě si tu musíme položit otázku, zda podobnost mezi oběma architektonickými díly není čistě náhodná nebo zda není dána společným vzorem – mrakodrapem Pirelli -, z něhož autoři hotelu v Almaty a projektu pro Olomouc vyvodili podobné formální důsledky nezávisle na sobě. Obě tyto možnosti není možné vyloučit, rozhodně to nepopírám. Nelze pominout ani fakt, že znalost poválečné architektury Sovětského svazu, a to včetně Kazachstánu, dnes není nijak běžná ani mezi velmi zasvěcenými znalci moderních architektonických dějin, takže předpoklad, že by hotel Kazachstán mohli znát architekti z londýnského ateliéru Benoy, se na první pohled zdá být hodně chatrný. Jenže my si můžeme být jistí, že londýnští architekti kazašskou architekturu znají. V září 2014 totiž ateliér Benoy dostavěl v Almaty komerční komplex Dostyk Plaza (10). Věřil bych tomu, že při návštěvách Almaty anglické architekty většina tamějších novostaveb nezajímala. Ignorovat však stavbu tak výraznou a tak zajímavou, jako je hotel Kazachstán, to by podle mého soudu žádný dobrý architekt nedovedl a snad ani nesměl.

Zdá se tedy, že pokud projekt ateliéru Benoy dosáhne všech povolení, obraz města Olomouce budou spoluvytvářet dvě výškové stavby podobné architektuře dnešního Kazachstánu nebo touto architekturou inspirované; mrakodrap RCO a Šantovka Tower. Rád bych k tomu připojil ještě jednu poznámku. Osobně se pokládám za umírněného multikulturalistu, protože věřím, že vzájemný styk různých kultur může někdy vést k jejich vzájemnému obohacení. Nakonec i architektura Olomouce může být pestřejší, přijme-li do sebe něco kazašského – anebo třeba japonského, arabského, indického nebo čínského. Uvážíme-li však, jak výraznou roli už dnes hraje v panoramatu Olomouce mrakodrap RCO u nádraží a jakou roli v ní sehraje mrakodrap Šantovka Tower, který má stát na samé hraně památkové rezervace, opravdu si nejsem jistý, zdali tato kazachstánizace siluety přinese Olomouci prospěch. Obraz města, jaký vyvěral z jeho kulturních tradic a jaký donedávna utvářela architektura evropského okruhu, budou nyní určovat stavby, jejichž forma pochází z jiných kultur. Taková změna se mi jeví jako příliš unáhlená a příliš radikální. Staří Řekové měli pro takové situace dvě hluboká ponaučení: „Všeho s mírou“ a „Ničeho příliš“. Myslím, že bychom se této moudrosti měli držet.

(1) Instruktivní přehled kulturních sítí, do nichž se Olomouc od raného středověku zapojovala, podává doposud nepřekonaná kniha Iva Hlobila, Milana Tognera a Pavla Michny Olomouc, Praha 1984.

(2) Tvorbu tohoto ateliéru a jeho postavení na současné architektonické scéně jsem se pokusil charakterizovat v odborném vyjádření pro územní pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci v roce 2013. Podstatný úryvek z toho vyjádření je dostupný v archívu webových stránek sdružení Za krásnou Olomouc, duben 2013.

(3) Viz k tomu například Rostislav Švácha, Olomouc – město mrakodrapů? Krásná Ostrava II, 2014, č. 1, s. 26-30. Dostupné i na webových stránkách sdružení Za krásnou Olomouc.

(4) http://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky. Šantovka Tower se zatím stavět nezačne. Soud sice zrušil výškovou regulaci, dal ale městu rok na nápravu (zpráva z 25. 2. 2015).

(5) Viz Nejvyšší správní soud radí jak se bránit proti Šantovce tower, webové stránky Za krásnou Olomouc, 11. 11. 2015.

(6) http://www.hanackyvecernik.cz/zpravy/: Kraj zrušil památkáře. Je to příprava na schválení Šantovka tower?

(7) http://olomoucky.denik.cz/zprávy_regic: Šantovka Tower je o krok dál. Stavba získala jedno z razítek.

(8) Postoj poválečných evropských architektů k typu amerického mrakodrapu výborně postihuje Alan Colquhoun, Regionalismus a technika, in: Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektuře, Praha 1999, s. 19-21.

(9) Hotel Kazachstán v Almaty – tehdejší Alma-Atě – navrhl tým sovětských architektů pod vedením Jurije Ratušného a Lva Uchobotova, dokončen byl v roce 1978. Kritička Radka Sedláková charakterizovala v Architektuře ČSR XXXIX, 1980, s. 42 jeho koncept jako „bláznivou fantazii, která v sobě našla sílu realizovat se“. Viz k němu také Katharina Ritter-Ekaterina Shapiro/Obermair-Dietmar Steiner-Alexandra Wachter, Soviet Modernism 1955-1991: Unknown History, Wien-Zürich 2012, s. 186-187.

(10) www.benoy.com/news/2014/09/benoy-celebrates-the-opening-of-dostyk-plaza. Vyhledáno 25. 6. 2016.

Psáno jest! Petr Vorlík o malých českých mrakodrapech

V loňském roce vyšla pozoruhodná kniha Petra Vorlíka nazvaná Český mrakodrap. Dočteme se v ní mnoho poutavého o tom, co je to vlastně mrakodrap, jak se liší v různých  kulturních oblastech, proč u nás dorůstá sotva sta metrů, kdežto jinde dosahuje několikanásobných výšek. Na desítkách příkladů pak dokresluje vývoj pojmu český mrakodrap. Sleduje pohnutky investorů, sebevědomí architektů, komentuje klady, rizika, ale i ztráty.

V cyklickém a generačním přehodnocování étosu modernismu a pokroku se zákonitě musí střídat období nadšení a odporu“, píše Vorlík. Jakoby autor nahrával na smeč obhájcům olomouckých výškových staveb. Je opravdu možné, že by současný odpor laické i odborné veřejnosti vůči místním mrakodrapům (ať už těm stojícím anebo uvažovaným) byl jen dočasným názorem, který se časem může změnit? Právě díky Vorlíkově knize se však kodifikuje pohled na tu kterou stavbu do budoucna. Co se tedy dočtou čtenáři o olomouckých stavbách vyčnívajících nad ostatní?

Vysoko autor hodnotí Obilní silo Hanáckých mlýnů s nástavbou vily (známá pod označením Vila na sile), jako „méně organicky propojenou s původní industriální architekturou sila“ pak vnímá druhou nástavbu, tzv. Silotower. „Výrazným políčkem do tváře historického města se naopak staly olomoucké mrakodrapy, architektonicky nepříliš uspokojivé a zcela nekontextuální RCO, Bea Centrum a především plánovaná Šantovka Tower, která konečně vedla k petici a masivnímu odporu odborné i laické veřejnosti.“ (redakčně kráceno)

Z posledních aktualit k tématu třetího uvažovaného mrakodrapu můžeme zvěstovat zprávu, že 5. 4. 2016 investor Šantovka Tower neuspěl se svou žádostí o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území, konkrétně ze vzájemných odstupových vzdáleností staveb (§25, ods. 4 vyhlášky č. 501/2006). Stavební odbor Magistrátu města Olomouce tak dal v mnohém za pravdu obyvatelům ulice Šantovy, jichž se plánovaná novostavba bezprostředně dotýká. Naše obavy (http://www.krasnaolomouc.cz/?p=2697) se tak naštěstí nenaplnily. Investor se však proti rozhodnutí odvolal u krajského úřadu. Doufáme, že i tam narazí na silné a statečné úředníky.

Aneb: Nenechejme si ze siluety Olomouce udělat „apokalyptický polom“! Přidáváme jeden z trefných příměrů Patra Vorlíka, jako lákadlo na jeho knihu Český mrakodrap (vydala Paseka v roce 2015).

Architekt a historik architektury Petr Vorlík působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. Jako autor nebo spoluautor připravil publikace Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), Meziválečné garáže v Čechách (2011), Architektura ve službách motorismu (2013) a další.

1569064-6478861-933x1024

Rostislav Švácha: O co jde u mrakodrapu Šantovka Tower

svacha_boxDeník iDnes má velkou zásluhu o to, že občany pohotově informuje o vývoji událostí kolem projektu věžové obytné budovy Šantovka Tower v Olomouci. Článku redaktora Michala Poláčka z 9. 11. 2015 však musím vytknout, že svým pojetím zastírá podstatu celého problému. Jde totiž o to, že investor chce tuto věžovou budovu postavit v ochranném pásmu olomoucké památkové rezervace a že tento záměr proto odporuje zákonu o památkové péči. Investor nepochybně věděl, že se jeho projekt dostane do rozporu se zákonem. Spoléhal se však podle mého názoru na to, že se mu různými kličkami a na základě dobrých vztahů s olomouckou městskou správou podaří zákon obejít. Není to tedy tak, že by existoval nějaký odvážný projekt a že by mu město Olomouc schválně házelo klacky pod nohy. Olomoucká městská správa se proti věžové budově Šantovka Tower bránit musí, protože stavba tohoto mrakodrapu odporuje zákonu. Bylo by pěkné, kdyby deník iDnes sledoval, proč je obrana města tak liknavá a proč tak poskytuje investorovi velký manévrovací prostor. Věřím však tomu, že další stati tohoto deníku o olomoucké kauze přinesou na tyto otázky odpověď.

Nejvyšší správní soud radí jak se bránit proti Šantovka tower

Zásadní argument do  kauzy Šantovka tower zřejmě vnesl na konci září Nejvyšší správní soud. Z pozorného čtení rozsudku NSS č. 4As 81/2015-120 de facto vyplývá rada adresovaná Statutárnímu městu Olomouc použít nástroj stavební uzávěry, aby se obešla nesplnitelná podmínka včasného schválení změny územního plánu. Již před lety přišli s podobnou radou městu zástupci našeho spolku, ale nesetkali se s kladnou odezvou. Kauza se tak už tehdy mohla vyvíjet zcela jinak a nedostala by se do tristního stádia, v němž teď město musí vynakládat mnohem víc energie, aby uhájilo své zájmy. Držíme mu však palce! Stále věříme, že zákon a veřejný zájem jsou pro zástupce města prioritami.

Vyjímáme z rozsudku (pozn.: navrhovatelem je myšlena společnost SMC Development, odpůrcem Statutární město Olomouc)

[76] V neposlední řadě je v tomto směru nutné poukázat na kasační stížnost navrhovatele, v níž požaduje, aby krajský soud tuto část zrušil s okamžitou platností s tím, že by poté odpůrce vydal rozhodnutí o stavební uzávěře. Nejvyšší správní soud již vysvětlil, že nepovažuje za vyloučené, aby krajský soud zrušil územní plán k určitému datu a aby následně byla pro dané území vydána stavební uzávěra. Pokud se tedy následně postaví na jisto, že nebude možné přijmout změnu územního plánu včas a pokud budou splněny podmínky ustanovení § 97 a násl. stavebního zákona, nevidí Nejvyšší správní soud důvod, proč by odpůrce nemohl vydat rozhodnutí o stavební uzávěře, aby tak předešel obtížím, kterých se ve své kasační stížnosti obává.

[58] Nejvyšší správní soud rovněž považuje za nutné při posouzení legitimního očekávání navrhovatele zohlednit i další okolnosti případu, které spatřuje v tom, že navrhovatel již od ledna 2008 měl informaci, že jeho projekt je problematický právě z hlediska výškové regulace vzhledem k nutnosti ochrany městské památkové rezervace. Rovněž předmětné usnesení z 5. 8. 2008 odkazuje na důvodovou zprávu, která také poukazuje na problém s výškou projektu. Pokud tedy navrhovatel, vzdor vědomí obsahu sdělení odpůrce ze dne 17. 1. 2008 o problematičnosti výšky zástavby, se neseznámil ani s důvodovou zprávou k usnesení ze dne 5. 8. 2008, dospívající k týmž závěrům, a vycházel pouze z obecně formulované podpory rady města, která obsahovala de facto pouze proklamaci toho, že daný záměr bere odpůrce na vědomí a že jej bude považovat za relevantní jako možné řešení dané oblasti, nepostupoval navrhovatel zjevně dostatečně opatrně, rozumně, logicky a s péčí řádného hospodáře, neboť své údajné legitimní očekávání stran investice, jejíž náklady sám vyčíslil v řádech miliard korun, zakládal na tomto zcela obecném a nekonkrétním příslibu. Při zohlednění složitosti problematiky umístění komplexu staveb v blízkosti městské památkové rezervace, čehož si navrhovatel musel být vědom minimálně již od ledna 2008, nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu tvrdit, že navrhovatel mohl zakládat svou jednoznačnou víru a důvěru o realizovatelnosti jeho záměru jen na zcela nekonkrétním usnesení rady odpůrce. Krajský soud v tomto směru správně poukázal na to, že legitimní očekávání navrhovatele by mohl zakládat zcela jiný instrument, a to územně plánovací informace, nikoli usnesení rady odpůrce, a to zvláště za situace, kdy se rada vyjadřovala k otázce, k jejímuž závaznému řešení fakticky neměla jakoukoli pravomoc.