Procházka po Tvarůžkové cestě

Hnutí Duha Olomouc a Za krásnou Olomouc vás srdečně zvou ve středu 30. května 2018 na Procházku po Tvarůžkové cestě. Setkáme se v 17.00 hodin u kapličky v Neředínské ulici.

Slyšeli jste už o staré Tvarůžkové cestě mezi Hněvotínem a Olomoucí? Víte, jak vypadá dnes a že ji zdobí alej obrovských topolů? Ať už ano či ne, přijďte, dozvíte se více o její historii i současnosti. Jak by mohla cesta s alejí vypadat v budoucnu? Plány na její zachování nám představí Barbora Hertlová z Hnutí Duha Olomouc. O zajímavé informace o zdejších ptačích a netopýřích obyvatelích se s námi podělí přírodovědci z Moravského ornitologického spolku. Ještě před tím, než vyrazíme k Tvarůžkové cestě, nás Vilém Švec z Hanáckého skanzenu v Příkazech seznámí s novinkami v Neředíně: s obnovenou starou cestou a s nově vysázenou alejí. Procházku (zhruba 2 km) zakončíme piknikem, vlastní dobroty vítány.

Těšíme se na vás.

Divadlo architektury: kočovně do Šupmerka

V rámci „kočovného Divadla architektury“ zveme 29. 5. 2018 na poznávací výlet s přednáškou Martiny Mertové o architektonickém fenoménu 60. a 70. let minulého století, o šumperáku. Doprovodíme tak fotografickou výstavu Tomáše Pospěcha ŠUMPERÁK, která probíhá ve Vlastivědném muzeu v Šumperku už jen do 24. 6. 2018. Stihneme také zajít k jednomu autentickému šumperáku!

Rychlík jede z Olomouce 14.52-15.41.

Přednáška se uskuteční v 17.00 ve Vlastivědném muzeum v Šumperku (Hlavní třída 22).

Návrat osobním vlakem 18.51-19.07 do Zábřehu, odsud expresem 19.23-19.52 do Olomouce; případně přímým rychlíkem 20.31-21.22.

Procházka po Tvarůžkové cestě

Hnutí Duha Olomouc a Za krásnou Olomouc vás srdečně zvou ve středu 30. května 2018

na Procházku po Tvarůžkové cestě

Setkáme se v 17.00 hodin u kapličky v Neředínské ulici

Slyšeli jste už o staré Tvarůžkové cestě mezi Hněvotínem a Olomoucí? Víte, jak vypadá dnes a že ji zdobí alej obrovských topolů? Ať už ano či ne, přijďte, dozvíte se více o její historii i současnosti. Jak by mohla cesta s alejí vypadat v budoucnu? Plány na její zachování nám představí Barbora Hertlová z Hnutí Duha Olomouc. O zajímavé informace o zdejších ptačích a netopýřích obyvatelích se s námi podělí přírodovědci z Moravského ornitologického spolku. Ještě před tím, než vyrazíme k Tvarůžkové cestě, nás Vilém Švec z Hanáckého skanzenu v Příkazech seznámí s novinkami v Neředíně: s obnovenou starou cestou a s nově vysázenou alejí. Procházku (zhruba 2 km) zakončíme piknikem, vlastní dobroty vítány.

Těšíme se na vás.

 

Divadlo architektury: Švýcarská škola MALÝ CHMEL

MALÝ CHMEL /// Architektonická kancelář založená v roce 2016 Miroslavem a Zdeňkem Chmelovými společně s Miroslavem Malým. Působí v Olomouci a Českých Budějovicích a v současné době pracuje na širokém spektru jak veřejných, tak soukromých projektů.

Miroslav Malý // narozen 1987 v Olomouci, studium na FA VUT v Brně a Berner Fachhochschule ve Švýcarsku, pracovní zkušenosti z ateliérů Phalt v Curychu a Christian Krerez v Curychu a Berlíně.

Zdeněk Chmel // narozen 1986 v Českých Budějovicích, studium na FA VUT v Brně a Berner Fachhochschule ve Švýcarsku, pracovní zkušenosti z ateliérů Herzog & de Meuron v Basileji, office haratori v Curychu nebo Christian Krerez v Berlíně.

Jitka Vančurová // narozena ve Vyškově, studium na FA VUT v Brně, Berner Fachhochschule ve Švýcarsku a KRVIA v Indické Bombaji, pracovní zkušenosti z ateliérů JAKSIK+, Architekti Hrůša & spol. / Atelier Brno a OST ARCHITEKTEN v Curychu.

To jsou oni! Zveme vás na ně!

 

 

 

 

 

Tisková konference ŠANTOVKA TOWER STÁLE VE HŘE

18. 5. 2018 uspořádal Spolek Za krásnou Olomouc a Iniciativa Občané proti Šantovka Tower tiskovou konferenci k aktuálnímu vývoji v této nekonečné kauze.

Tisková zpráva zde:

– projekt obytné výškové budovy Šantovka odporuje zákonu o památkové péči a poškodil by historické panorama Olomouce – po neúspěchu v územním řízení investor svůj výškový dům posouvá do nové polohy –  nepřijatelný konflikt s historickým jádrem města se tím však neřeší – připravená změna územního plánu v lokalitě Šantovka znovu nastavuje pravidla zástavby platná jinak pro celou Olomouc – navíc upozorňuje na jednoznačný rozpor ŠTW s veřejným zájmem – přesto není jisté, zda zastupitelstvo města změnu schválí – Iniciativa Občané proti ŠTW proto naléhavě vyzývá zastupitele i širokou veřejnost, aby se zasadili za obranu zájmů Olomouce – rozhodující jednání zastupitelstva proběhne 4. června 2018

ŠTW V NOVÉ POLOZE

„Nad původním záměrem ŠTW situovaném na konci Šantovy ulice se zavírá voda. Hlavním důvodem jsou nakonec nedostatečné odstupy od bytových domů v Šantově ulici a od nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách. Tam developer respektuje výškové limity a tak ve schvalovacím procesu neměl potíže,“ vysvětluje Martina Mertová ze spolku Za krásnou Olomouc.

Investor ŠTW, Office Park Šantovka s.r.o., se však svého projektu nevzdává a mírně ho přesouvá do nové polohy u Wittgensteinovy ulice /obr.1/. Vlastní budova ŠTW se přitom svou výškou 78,6 metrů, půdorysem ani hmotově zásadně nezměnila a nadále zůstává v ochranném pásmu městské památkové rezervace se všemi nepříznivými dopady na historické panorama Olomouce /obr. 2-4 /. Investor již podal žádost o územní řízení a poté, co doloží všechny podklady, může vlastní řízení proběhnout již poměrně rychle.

ZMĚNA ÚZEMNÍHO PLÁNU
Za této situace je nyní klíčové bezodkladné schválení Změny č. II Územního plánu Olomouc, která by v lokalitě Šantovka obnovila soudně zrušenou maximální výšku nové zástavby 23 metrů. Tím by konečně narovnala současný, již déle

než dva roky trvající nepřijatelný stav, kdy je možné v blízkosti historického jádra postavit budovu libovolné výšky. Všechny námitky investora ŠTW byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány a změna je připravena k projednání na červnovém zasedání zastupitelstva.
„Šantovka Tower je jednoznačně v rozporu s veřejným zájmem,“ uvádí architekt David Helcel z Iniciativy Občané proti Šantovka Tower a cituje přímo z textové části předkládané změny: „Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný. ” A dále: “Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí Územního plánu Olomouc.”

Olomouc je hned po Praze druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Na důkaz toho, jak snadno lze harmonii historického centra narušit, je v textu změny územního plánu uveden příklad realizované výškové budovy na třídě Kosmonautů: “Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci – je zkrátka příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z

hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.”

Podobnou chybu už nesmíme opakovat, soukromé zájmy developerů nesmí převažovat nad veřejným zájmem Olomouce, jejích obyvatel a návštěvníků. Tyto závěry jsou samozřejmé, zákon o obcích hovoří jasně:Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“

Přesto není v tuto chvíli jisté, že nezbytná nadpoloviční většina zastupitelů předloženou změnu územního plánu schválí.

„Situace je vážná, proto jednáme s olomouckými zastupiteli a krajskými politiky, oslovujeme významné osobnosti a aktivizujeme širokou veřejnost. Vzpomeňte si na demonstraci v roce 2013, kdy se u radnice sešlo přes 400 občanů,“ připomíná profesor dějin umění Rostislav Švácha.
Za Iniciativu Občané proti Šantovka Tower a spolek Za krásnou Olomouc:

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Mgr. Martina Mertová, Ing. arch. David Helcel, Ing. arch. Tomáš Pejpek, Ing. arch. Pavel Grasse, Mgr. Michal Krejčí, akad. soch. Martin Lubič, Mgr. Dominika Kovaříková, Ing. arch. Petr Daněk, Petr Macek

další info:  https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/
                
http://www.zachrantepanoramaolomouce.cz/
textová část Změny č. II Územního plánu Olomouc:
4 Komplexní zdůvodnění řešení Změny č. II ve vztahu k záměru výstavby ŠTW – str. 17-20 https://www.olomouc.eu/administrace/repository/gallery/articles/20_/20989/z2_up_ol_navrh.cs.pdf

 

Šantovka Tower: v nové poloze, ale pořád stejně znevažující historické dědictví Olomouce

Nad projektem ŠTW1 (Šantovka Tower, jak ji známe od roku 2012) se díkybohu pomalu zavírají vody. Nakonec jednoduše díky nedostatečným odstupům od bytových domů v Šantově ulici a od plánované nové rezidenční čtvrti v bývalých Sochorových kasárnách – těm se daří, protože respektují výškové limity dané územním plánem.

Na scénu vstupuje ŠTW2 (neplést si s rozšiřovanou galerií Šantovka 2 –  to je úplně jiná, ovšem rovněž neveselá kapitola). Šantovka tower 2, výškou (77,5 m), půdorysem i hmotově hodně podobná ŠTW1, je posunutá do nové polohy při Wittgensteinově ulici. Zůstává však stále v ochranném pásmu městské památkové rezervace a její vliv na historické panorama Olomouce by byl stejně devastující jako v případě ŠTW1. Můžete posoudit níže na hmotových zákresech do pohledů od jihu a z věže sv. Mořice

Pro nás je nyní důležitá Změna č. 2 našeho mladého územního plánu. Má obnovit investorem napadenou a soudem zrušenou výškovou regulaci na území bývalého Mila a tak zamezit výstavbě ŠTW nejen v původní, ale i v nové poloze. Navržená Změna 2 ÚP je konečně důsledně „vyargumentována“, projednána a všechny připomínky vypořádány Odborem koncepce a rozvoje magistrátu města Olomouce. Chvíli bohužel ležela ladem, schválena však může být už na zasedání zastupitelstva 4. června 2018. Ovšem otázka je, zda bude schválena. Držíme palce všem zastupitelům, aby pro ni hlasovali – vzdor stranické loajalitě a lobbyingu developera. Víme totiž, jak zastupitelé hlasovali během posledního zastupitelstva při prodeji malého pozemku pro téhož investora a lze z toho vyvozovat, kdo mu fandí a kdo ne.

Víme také, že se v minulosti (i přes doporučení soudu) nepodařilo prosadit dočasnou stavební uzávěru, která mohla elegantně vyřešit bezpráví panující nad lokalitou Šantovka po výše zmíněném soudním výnosu.

Mimo to vše stále pokračují soudní tahanice o existenci ochranného pásma městské památkové rezervace – je to skoro dva roky, co investor Šantovka Tower napadl tento doposud bez výjimky respektovaný statut plošné ochrany historického jádra.

Proč Šantovka Tower nepodporovat?

 V textové části předkládané změny 2 územního plánu se výslovně uvádí: “Záměr výškového objektu Šantovka Tower je z hlediska jeho jednoznačně negativního vlivu na urbanistickou kompozici, poškození panoramatu a charakteristického obrazu města Olomouce neakceptovatelný.” A dále: „Obraz města Olomouce je v jeho v současné podobě obecně vnímán vysoce pozitivně. Jeho ochrana je tedy jednoznačně ve veřejném zájmu a plně v souladu s cíli územního plánování i koncepcí ÚP Olomouc.

K tomu mimochodem připomeňme: Zastupitel je voleným představitelem obce. Ve svém slibu každý zastupitel potvrzuje, že svoji funkci bude vykonávat v zájmu obce a jejích občanů. V zákoně o obcích je uvedeno, že obec při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Sledujete, jak se nám červení to podstatné?

Připravená změna 2 Územního plánu je projednaná nejen s dotčenými orgány, ale také se všemi osobami, jež mají v dotčeném území své zájmy. Tedy i s investorem Šantovka Tower. Všechny jeho námitky byly řádně posouzeny a dle zákona vypořádány.

Olomouc je druhou nejvýznamnější městskou památkovou rezervací v České republice. Jak snadno lze harmonii historického centra narušit, dokazuje nešťastný příklad věže Moravské vysoké školy Olomouc. Zde opět citujeme z předložené změny 2 územního plánu: „Budova MVŠO tvoří subtilním věžím jádra města konkurenci –  je příliš mohutná a vysoká a příliš blízko. Z hlediska urbanistické kompozice a vlivu na panorama města tedy považujeme realizaci výškového objektu MVŠO za chybu.

Kdo z vás by hlasoval pro to, aby se chyby opakovaly?

Na základě těchto zjednodušených, ale jasných souvislostí (takřka deset let vlekoucí se kauza se stručně zkrátka podat nedá) vyplývá jednoduché řešení. Je jím pokud možno hlasování pro přijetí Změny 2 Územního plánu Olomouce. Veřejný zájem Olomouce a Olomoučanů přece musí převážit soukromé zájmy investora Šantovka Tower.

Budema rádi za Vaši poporu. Jednoduše ji můžete vyjádřit svojí přítomností na zastupitelstvu 4. 6. 2018, bližší čas upřesníme.

ZKO, 10. 5. 2018

 

SLAVNOSTNÍ ODHALENÍ OBNOVENÉ PAMĚTNÍ DESKY RUDOLFA EITELBERGERA von Edelberg

Několikaleté úsilí obnovit pamětní desku „patrona“ našeho spolku  završily fanfáry slavnostího odhalení ve středu 18. 4. 2018.

V den výročí úmrtí Rudolfa Eitelbergera (18. 4. 1885) a sto třicet let od osazení původního památníku (14. 4. 1888) jsme si připomněli význam slavného olomouckého rodáka. Jeho nadregionální odkaz, k němuž se opět hlásí současná generace milovníků současné architektury a ochránců památek, jsme zvěčnili právě znovuodhalením jeho pamětní desky, která od válečných let čekala na svoji obnovu.

Na nároží Armádního domu (třída 1. máje 3), v rozměrném rámu z růžového mramoru, který byl po léta skryt pod vrstvami nátěrů, se tak naším přičiněním objevila věrná historická kopie bronzového medailonu a žulové nápisové desky. Spolek zajistil nemalé finance na obnovu, restaurátorských prací se opd dohledem zástupců památkové péče ujal Radomír Surma.

K slavnostnímu aktu promluvili za Statutární měst Olomouc dr. Ladislav Šnevajs, za Univerzitu Palackého a současně za náš spolek prof. Rostislav Švácha, potom prof. Jiří Kroupa, předseda spolku Přátelé Moravské galerie v Brně a konečně Mag. Kathrin Pokorny-Nagel, vedoucí knihovny a sbírky uměleckých tisků archivu Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni (MAK).

Kromě výše jmenovaných, kteří zastupovali hlavní sponzory celého podniku, zmínil komentátor Vladimír Hrabal také další zásadní donátory:

Vlastivědnou společnost muzejní Olomouc zastoupenou panem Jánem Kadlecem, Filozofickou fakultu Univerzity Palackého zastoupenou prof. Jiřím Lachem, současným prorektorem pro organizaci a rozvoj.

Zvláštní dík patří početným individuálním přispěvatelům z nejširší veřejnosti, rekrutující se zejména z členů a příznivců spolku Za krásnou Olomouc.

 

 

O nákupních střediscích aneb Co ještě Olomouc vydrží?

Představa města, toho, co dělá město opravdu městem, je věc, která se nemusí vysvětlovat, nemusí učit. Chápeme dobře, co člověk míní, říká-li, že jde nebo jede „do města“. Na nákupy, na úřady, schůzky, jednání. Někde z hloubi mysli vytane každému jistě jiná asociace, všechny ale míří k představě smysluplného městského centra, kde se děje vše podstatné, kde se život města soustředí. Olomouc má navíc to štěstí, že lze mentální mapu každého „návštěvníka“ osadit do prostředí velmi malebného. Historická kulisa je podmanivá nejen pro turisty.

Centrum Olomouc si prošlo mnoha zkouškami. Za svou dnešní podobu vděčí historii spjaté s církví, vojenskou politikou, dlouhodobou rakouskou správou. První zatěžkávací zkouška přišla v poválečné éře, kdy se vážně, naštěstí jen nakrátko, uvažovalo o tom, že historické jádro nahradí po vzoru modernistických utopických vizí nové správní centrum postavené na zelené louce. Ekonomické prozření ukázalo, že všechna energie bude napříště věnována bytové politice, avšak vně starého města – na to už nezbyly peníze. I přes soustavné apely architektů, urbanistů a historiků pokračovalo chátrání památkového fondu. „Uhádali“ alespoň, že do nejbližšího okolí centra nevstoupí paneláky a konkurenční výškové budovy. Hlavně s ohledem na finance také dozrál názor, že Olomouc minou plošné demolice a kontrastní projekty novostaveb rozsáhlejšího měřítka. Výjimku v tomto ohledu zastaly bývalé obchodní domy Prior a Koruna. Známe jejich temné příběhy. Z hlediska urbanismu historického jádra, jeho hmotové skladby, však zásadně z jeho měřítka nevybočily. Centrum v této době zažilo demografickou proměnu, domy bez potřebných oprav zabydlely sociálně slabší vrstvy. Stále však centrum zůstávalo „městem“.

Éru státního socialismu charakterizovanou nedostatkem prostředků na rekonstrukci městského centra vystřídala porevoluční resuscitace pod přísným, ale pochopitelným dohledem památkové péče. Dobrali jsme se víceméně finálního stavu a kýžených pochval typu „skrytý poklad Evropy“ na stránkách Lonely Planet. Přes péči o úhlednou róbu jsme se však zapomněli starat o duši. Jako v mnohých jiných městech v Evropě, aniž bychom se poučili jejich zkušenostmi, se teď divíme faktu, že se město vylidňuje, přestává být oním „městem“ ve městě, srdcem živého organismu. Někteří řeknou, že na vině jsou památkáři, co dělají z města skanzen. Pozornost je však třeba zaměřit jiným směrem. Chyb v dějinách porevoluční Olomouce by se našlo víc.

Co lze odsoudit šmahem, byl (a je) trend živelného rozrůstání města za jeho někdejší hranice, neschopnost zaplnit proluky vzniklé omyly socialistického urbanismu nebo využít rozrůstající se brownfieldy krachujících továren. Pozoruhodná jsou také data, která shromáždili studenti katedry geografie pod vedením docenta Zdeňka Szczyrby. Studentka Lenka Čiháková si dala tu práci a (doslova) odkrokovala veškeré prodejní plochy Olomouce, aby zjistila, jak se to má s proměnou nákupního chování Olomoučanů. Že s ní přímo souvisí počet návštěv „města“ a životaschopnost maloobchodníků, potažmo „města“, není třeba zdůrazňovat.

Pár suchých dat. V roce 1987 se z veškerých prodejních ploch Olomouce 60% nacházelo přímo v centru. V loňském roce to bylo už jen necelých 13 %. V médiích se už mnohokrát objevilo, jak skvěle si Olomouc stojí v žebříčku měst, kde obchodní plocha výrazně převyšuje jeden metr čtvereční na jednoho obyvatele. Podle závěrů Lenky Čihákové to vypadá, že jsme díky 2750 m2 na tisíc obyvatel předčili i dosud vítězný Liberec. Jen tak dál?

Pro lepší představu: první velkoplošnou prodejnou v Olomouci byla v roce 1993 přestavěná jatka na obchodní dům Senimo – pěkná architektura, pěkných 2 500 m2. Na periferii však během následujícího desetiletí vyrostla desítka nákupních center, s plochami v rozmezí od 4 000 do 32 000 m2. Této fatální chyby v plánování města budou litovat ještě následující generace. Vylidňování centra dostalo řízený spád, statisticky už dobře podchycený.

Největší ránu zatím „živému městu“ zaťala v roce 2013 „Galerie Šantovka“ s dosud neslýchanými 46 000 m2 prodejních ploch. Ve srovnání s centrem o celkovém součtu 35 000 m2 prodejních ploch včetně bývalého Prioru (8 400 m2) můžeme mluvit o nekalé konkurenci, protože obě lokality – staré centrum a „ostrov“ po zrušené továrně Milo – spolu bezprostředně sousedí. V širším okruhu centra je to oproti ornici na výpadovkách jistě ta lepší zóna, kde se novostavby obchodních center mohly a měly objevit. Měřítko neadekvátní urbanistické struktuře města, historické hodnotě a nakonec i jeho kupní síle však mohlo být varováním. Naděje na revitalizaci ostrova a řeky s výsledkem příjemné a kultivované městské části, jak to můžeme vidět ve městech vyspělejší Evropy, byla totální exploatací území zmařena.

Starý územní plán neměl nástroje, jak výstavbu velkoplošných prodejen (včetně Šantovky) omezit, noví politici zase vůli něco s tím dělat. Postupující hrozba nezměnila ani způsoby zacházení s městským majetkem.  Jeho postupným prodejem samospráva ztratila možnost regulovat nebo ovlivňovat, co se bude dít za zdmi těch domů, co po převratu nepřišly do rukou původních majitelů. Také mnohé z městských úřadů se vystěhovaly za hranice historického jádra.

 Z toho, co špatného se mohlo stát, se odehrálo dost. Nový územní plán z roku 2014 stanovuje alespoň nějaké podmínky pro výstavbu dalších obchodních ploch vně centra města. Koncepce, která by otázku řešila komplexně, neexistuje. Pohledy se při procházce městem zastavují nezdravě často na výkladních skříních secondhandů, obchodů s laciným a nekvalitním zbožím a cedulí „k pronájmu“. Jejich protiváha v podobě luxusních kaváren a několika obchodů se zbožím předraženým neumí překlenout díru, která zeje uprostřed. Tam někde totiž je prostor pro přirozený, příjemný život opravdu živého centra. Mládež se s novou přezdívkou mall rats stěhuje z městských laviček do křesílek nabízených chytřejším hostitelem. Redefinice funkce centra je však stále v rukách těch, kteří ho řídí. Další nahodilosti už bychom si neměli dovolit. Nebo budeme ten náš „poklad“ zkoušet donekonečna?

Martina Mertová pro akci „Víkend v centru“, kterou v roce 2017 uspořádalo divadlo Na cucky při rozjezdu projektu Dolní Vám!

Bydliště: (olomoucké) panelové sídliště

13. 3. 2018/ 18. 00/ Divadlo architektury/ MUO, Denisova 47

V Divadle architektury uvítáme dva hlavní hybatele výzkumu českých panelových sídlišť.

Jeho výsledky nám představí historici architektury Lucie Skřivánková a Rostislav Švácha, kteří nedávno na půdě Umělecko-průmyslového muzea v Praze zahájili výstavu Bydliště: panelové sídliště mapující historii několika desítek sídlišť v České republice a jejich společenské, politické a kulturní souvislosti. Po Praze i v Olomouci pokřtíme hned tři publikace završující pět let intenzivního studia v terénu a v archívech: Paneláci 1 a 2 a jejich anglickou verzi The Paneláks. Která sídliště v celostátním výběru repezentují Olomoucký kraj a proč, objasní Martina Mertová.

Karolína Vránková: Doma s cizími

Pozvánka na další Divadlo architektury. Ještě než skončí pozoruhodná výstava Bydlet spolu v Muzeu umění Olomouc, probereme a propereme téma kolektivního bydlení zase jiným způsobem. Tentokrát pohledem novinářky Karolíny Vránkové, která se dlouhodobě věnuje všemožným tématům spjatým s architekturou, designem a vůbec „trendy“. Tak se ostatně jmenuje její nepřehlédnutelná rubrika v časopise Respekt.

Jak trefně pracuje se slovy, nakonec ukazuje tento pěkný dopis adresovaný DRAHÝM ARCHITEKTŮM. Zpomalte a čtěte! :

Drazí architekti,

jsem novinářka, pracuji se slovy a tohle bude úvaha o několika z nich. Jednak o slově NOVINÁŘ. Je to profese, která nemá nejlepší období. A pak o slově JEDNODUŠE, které mě upozornilo na to, jak novinářství zvolna koroduje. A že nejde jenom o fake news a politiku, ale i o kreativní obory, mezi nimi ARCHITEKTURU. Je to ŠKODA. I vaše, drazí architekti. Nejprve slovo JEDNODUŠE. Objevilo se v krátké zprávě o nové realizaci, kterou každý týden uveřejňuji na stránkách týdeníku Respekt. Tentokrát jsem vybrala malý domek, jednoduchý až zenově. Architekt a jeho manželka měli v plánu takový koncept bydlení nabídnout také dalším lidem, kteří chtějí „žít jednoduše“, jak jsem napsala. Architektovi jsem dala text číst předem, jemu se ale tohle slovní spojení nelíbilo. Proběhly emaily a telefonáty. Jeho argumenty byly srozumitelné, vyvolávalo to v něm dojem prostomyslnosti nebo hlouposti. Může být, a dalo by se jistě použít řada dalších slov, architekt sám nabídl několik vhodných variant. Protiargument na mé straně byl vlastně jen jeden. Slova jsou moje práce. Ale stojí jedno slovo za konflikt, když existuje
tolik jiných?
ARCHITEKTURA je úspěšný obor, což je vidět také v médiích. Referuje se o ní víc než kdy dřív. Nejen o realizacích, architektonická obec je úspěšná v prosazování svých témat, kauzy jako stavební předpisy nebo architektonické soutěže jsou součástí mediální agendy. Architekt je profese vnímaná pozitivně, je to někdo, kdo mění svět k lepšímu.
T
aké NOVINÁŘ je někdo, kdo má měnit svět k lepšímu, tím, že přináší nezávislé ověřené informace a kritické myšlení. Žurnalistika je ale v krizi. Dosavadní systém fungování médií není v době internetu a sociálních sítí životaschopný, udržitelný

ekonomický model pro současnou dobu zatím nevznikl. S ekonomickým
úpadkem přichází pokles kvality. Je to patrné i v referování o architektuře a ostatních kreativních oborech. Nezávislé informování se prolíná s reklamou a public relations. V časopisech o bydlení i na internetových serverech o architektuře není jasně rozdělený placený a nezávislý obsah. Kromě toho vnímá hodně tvůrců média jako prostor pro sebepropagaci a sebeprezentaci. A novináři často nedokáží nabídnout dostatečně silnou kritickou reflexi, která by jim v tom zabránila.
Co v téhle situaci může novinář dělat? Mít vlastní informace a vlastní úsudek. Nesnažit se za každou cenu o konsenzus a dobré vztahy. Nedávat číst svůj text předem, a když už to udělá, nenechat do něj zasahovat. Nevzdat se své kompetence, nevzdat se slov. Po téhle úvaze jsem trvala na slově JEDNODUŠE a architekt zrušil publikování.
To je extrémní případ. Určitá forma zasahování a vylepšování je ale docela běžná. Zpravidla přátelsky a často s dobrými úmysly, jako například propagovat architekturu. Ale nedělejte to, slova patří novinářům. Je to jedna z mála příležitostí nechat o architektuře promluvit někoho vně oboru. Někoho, kdo vidí jiné souvislosti a má jiné informace. Někoho, kdo je placen za nezávislost a kritické myšlení.

Nemusí v tom vynikat a nemusí se vždycky trefit, to už je ale jeho odpovědnost. Dejte novinářům důvěru. ARCHITEKTURA vzkvétá, ale budoucnost novinářství nevypadá moc dobře. Co když je to váš poslední spatřený NOVINÁŘ? Neposlechnout si ho by byla ŠKODA.

Karolína Vránková

A pak že jsou všichni novináři pitomci…

 

A takhle to dopadlo! Videozáznam z příjemného večera s Karolínou Vránkovou