Začínáme slavit sto let české státnosti. Zatím s dětmi

ARCHITEKTURA DĚTEM

Pro děti jsme připravili (a s dětmi vyzkoušeli) interaktivní výtvarný program, který je přenese do éry první republiky

 

  • povídáme si o architektuře (Co to vlastně je?), učíme se na ni pozorně dívat a modelujeme jejím prostřednictvím povědomí o českých dějinách
  • vycházka od olomoucké radnice (Co všechno se v radnici odehrává?) přes Dolní náměstí k tržnici a do míst, kde měla za první republiky vyrůst radnice nová (My si navrhneme svoji vlastní!)
  • s interaktivními pomůckami si ve skupinové práci přiblížíme, co zažíval český národ a co Olomoučané po vzniku Československa (Co je to demokracie? Zkusme si to!, Nebyli tu jenom Češi…, návštěva T. G. Masaryka, …)

Další vycházku pro děti a rodiče plánujeme na 3. 9. 2018 v 16:00. Přihlášky je možné zasílat na adresu krasnaolomouc@gmail.com

Divadlo architektury: kočovně do Šupmerka

V rámci „kočovného Divadla architektury“ zveme 29. 5. 2018 na poznávací výlet s přednáškou Martiny Mertové o architektonickém fenoménu 60. a 70. let minulého století, o šumperáku. Doprovodíme tak fotografickou výstavu Tomáše Pospěcha ŠUMPERÁK, která probíhá ve Vlastivědném muzeu v Šumperku už jen do 24. 6. 2018. Stihneme také zajít k jednomu autentickému šumperáku!

Rychlík jede z Olomouce 14.52-15.41.

Přednáška se uskuteční v 17.00 ve Vlastivědném muzeum v Šumperku (Hlavní třída 22).

Návrat osobním vlakem 18.51-19.07 do Zábřehu, odsud expresem 19.23-19.52 do Olomouce; případně přímým rychlíkem 20.31-21.22.

Divadlo architektury: Švýcarská škola MALÝ CHMEL

MALÝ CHMEL /// Architektonická kancelář založená v roce 2016 Miroslavem a Zdeňkem Chmelovými společně s Miroslavem Malým. Působí v Olomouci a Českých Budějovicích a v současné době pracuje na širokém spektru jak veřejných, tak soukromých projektů.

Miroslav Malý // narozen 1987 v Olomouci, studium na FA VUT v Brně a Berner Fachhochschule ve Švýcarsku, pracovní zkušenosti z ateliérů Phalt v Curychu a Christian Krerez v Curychu a Berlíně.

Zdeněk Chmel // narozen 1986 v Českých Budějovicích, studium na FA VUT v Brně a Berner Fachhochschule ve Švýcarsku, pracovní zkušenosti z ateliérů Herzog & de Meuron v Basileji, office haratori v Curychu nebo Christian Krerez v Berlíně.

Jitka Vančurová // narozena ve Vyškově, studium na FA VUT v Brně, Berner Fachhochschule ve Švýcarsku a KRVIA v Indické Bombaji, pracovní zkušenosti z ateliérů JAKSIK+, Architekti Hrůša & spol. / Atelier Brno a OST ARCHITEKTEN v Curychu.

To jsou oni! Zveme vás na ně!

 

 

 

 

 

SLAVNOSTNÍ ODHALENÍ OBNOVENÉ PAMĚTNÍ DESKY RUDOLFA EITELBERGERA von Edelberg

Několikaleté úsilí obnovit pamětní desku „patrona“ našeho spolku  završily fanfáry slavnostího odhalení ve středu 18. 4. 2018.

V den výročí úmrtí Rudolfa Eitelbergera (18. 4. 1885) a sto třicet let od osazení původního památníku (14. 4. 1888) jsme si připomněli význam slavného olomouckého rodáka. Jeho nadregionální odkaz, k němuž se opět hlásí současná generace milovníků současné architektury a ochránců památek, jsme zvěčnili právě znovuodhalením jeho pamětní desky, která od válečných let čekala na svoji obnovu.

Na nároží Armádního domu (třída 1. máje 3), v rozměrném rámu z růžového mramoru, který byl po léta skryt pod vrstvami nátěrů, se tak naším přičiněním objevila věrná historická kopie bronzového medailonu a žulové nápisové desky. Spolek zajistil nemalé finance na obnovu, restaurátorských prací se opd dohledem zástupců památkové péče ujal Radomír Surma.

K slavnostnímu aktu promluvili za Statutární měst Olomouc dr. Ladislav Šnevajs, za Univerzitu Palackého a současně za náš spolek prof. Rostislav Švácha, potom prof. Jiří Kroupa, předseda spolku Přátelé Moravské galerie v Brně a konečně Mag. Kathrin Pokorny-Nagel, vedoucí knihovny a sbírky uměleckých tisků archivu Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni (MAK).

Kromě výše jmenovaných, kteří zastupovali hlavní sponzory celého podniku, zmínil komentátor Vladimír Hrabal také další zásadní donátory:

Vlastivědnou společnost muzejní Olomouc zastoupenou panem Jánem Kadlecem, Filozofickou fakultu Univerzity Palackého zastoupenou prof. Jiřím Lachem, současným prorektorem pro organizaci a rozvoj.

Zvláštní dík patří početným individuálním přispěvatelům z nejširší veřejnosti, rekrutující se zejména z členů a příznivců spolku Za krásnou Olomouc.

 

 

Bydliště: (olomoucké) panelové sídliště

13. 3. 2018/ 18. 00/ Divadlo architektury/ MUO, Denisova 47

V Divadle architektury uvítáme dva hlavní hybatele výzkumu českých panelových sídlišť.

Jeho výsledky nám představí historici architektury Lucie Skřivánková a Rostislav Švácha, kteří nedávno na půdě Umělecko-průmyslového muzea v Praze zahájili výstavu Bydliště: panelové sídliště mapující historii několika desítek sídlišť v České republice a jejich společenské, politické a kulturní souvislosti. Po Praze i v Olomouci pokřtíme hned tři publikace završující pět let intenzivního studia v terénu a v archívech: Paneláci 1 a 2 a jejich anglickou verzi The Paneláks. Která sídliště v celostátním výběru repezentují Olomoucký kraj a proč, objasní Martina Mertová.

Karolína Vránková: Doma s cizími

Pozvánka na další Divadlo architektury. Ještě než skončí pozoruhodná výstava Bydlet spolu v Muzeu umění Olomouc, probereme a propereme téma kolektivního bydlení zase jiným způsobem. Tentokrát pohledem novinářky Karolíny Vránkové, která se dlouhodobě věnuje všemožným tématům spjatým s architekturou, designem a vůbec „trendy“. Tak se ostatně jmenuje její nepřehlédnutelná rubrika v časopise Respekt.

Jak trefně pracuje se slovy, nakonec ukazuje tento pěkný dopis adresovaný DRAHÝM ARCHITEKTŮM. Zpomalte a čtěte! :

Drazí architekti,

jsem novinářka, pracuji se slovy a tohle bude úvaha o několika z nich. Jednak o slově NOVINÁŘ. Je to profese, která nemá nejlepší období. A pak o slově JEDNODUŠE, které mě upozornilo na to, jak novinářství zvolna koroduje. A že nejde jenom o fake news a politiku, ale i o kreativní obory, mezi nimi ARCHITEKTURU. Je to ŠKODA. I vaše, drazí architekti. Nejprve slovo JEDNODUŠE. Objevilo se v krátké zprávě o nové realizaci, kterou každý týden uveřejňuji na stránkách týdeníku Respekt. Tentokrát jsem vybrala malý domek, jednoduchý až zenově. Architekt a jeho manželka měli v plánu takový koncept bydlení nabídnout také dalším lidem, kteří chtějí „žít jednoduše“, jak jsem napsala. Architektovi jsem dala text číst předem, jemu se ale tohle slovní spojení nelíbilo. Proběhly emaily a telefonáty. Jeho argumenty byly srozumitelné, vyvolávalo to v něm dojem prostomyslnosti nebo hlouposti. Může být, a dalo by se jistě použít řada dalších slov, architekt sám nabídl několik vhodných variant. Protiargument na mé straně byl vlastně jen jeden. Slova jsou moje práce. Ale stojí jedno slovo za konflikt, když existuje
tolik jiných?
ARCHITEKTURA je úspěšný obor, což je vidět také v médiích. Referuje se o ní víc než kdy dřív. Nejen o realizacích, architektonická obec je úspěšná v prosazování svých témat, kauzy jako stavební předpisy nebo architektonické soutěže jsou součástí mediální agendy. Architekt je profese vnímaná pozitivně, je to někdo, kdo mění svět k lepšímu.
T
aké NOVINÁŘ je někdo, kdo má měnit svět k lepšímu, tím, že přináší nezávislé ověřené informace a kritické myšlení. Žurnalistika je ale v krizi. Dosavadní systém fungování médií není v době internetu a sociálních sítí životaschopný, udržitelný

ekonomický model pro současnou dobu zatím nevznikl. S ekonomickým
úpadkem přichází pokles kvality. Je to patrné i v referování o architektuře a ostatních kreativních oborech. Nezávislé informování se prolíná s reklamou a public relations. V časopisech o bydlení i na internetových serverech o architektuře není jasně rozdělený placený a nezávislý obsah. Kromě toho vnímá hodně tvůrců média jako prostor pro sebepropagaci a sebeprezentaci. A novináři často nedokáží nabídnout dostatečně silnou kritickou reflexi, která by jim v tom zabránila.
Co v téhle situaci může novinář dělat? Mít vlastní informace a vlastní úsudek. Nesnažit se za každou cenu o konsenzus a dobré vztahy. Nedávat číst svůj text předem, a když už to udělá, nenechat do něj zasahovat. Nevzdat se své kompetence, nevzdat se slov. Po téhle úvaze jsem trvala na slově JEDNODUŠE a architekt zrušil publikování.
To je extrémní případ. Určitá forma zasahování a vylepšování je ale docela běžná. Zpravidla přátelsky a často s dobrými úmysly, jako například propagovat architekturu. Ale nedělejte to, slova patří novinářům. Je to jedna z mála příležitostí nechat o architektuře promluvit někoho vně oboru. Někoho, kdo vidí jiné souvislosti a má jiné informace. Někoho, kdo je placen za nezávislost a kritické myšlení.

Nemusí v tom vynikat a nemusí se vždycky trefit, to už je ale jeho odpovědnost. Dejte novinářům důvěru. ARCHITEKTURA vzkvétá, ale budoucnost novinářství nevypadá moc dobře. Co když je to váš poslední spatřený NOVINÁŘ? Neposlechnout si ho by byla ŠKODA.

Karolína Vránková

A pak že jsou všichni novináři pitomci…

 

A takhle to dopadlo! Videozáznam z příjemného večera s Karolínou Vránkovou

24. 2. 2018. Kočovné divadlo architektury: Jedeme do Brna!

 

OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO!

Kdo by ji neznal, vilu Tugendhat. Ale absolvovali jste už prohlídku této unikátní památky UNESCO po její nákladné památkové obnově? Svezou se s námi přednostně členové a donátoři, ale i další zájemci mají šanci.

OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO! OBSAZENO!

 

 

 

 

 

 

 

 

A nebude to zdaleka všechno. V Muzeu umění Olomouc probíhá do 11. 3. 2018 výstava významného slovenského sochaře Jozefa Jankoviče a my ji společně rozšíříme o plastiku Rovnováha, umístěnou pod širým nebem v areálu nového kampusu brněnské Masarykovy univerzity. K vidění bude jednak pozoruhodný soubor soch, jednak samotná architektura rozlehlého areálu. Provádět nás budou ti nejzasvěcenější.

Více vyčtete z pozvánky:

Divadlo architektury_Brno_24. 2. 2018

Pár momentek z akce:

PF 2018

Namísto PF přikládáme odkaz na hranou scénku z posledního Divadla architektury:
https://youtu.be/B6jdreViB7w
Co je to za novoty v naší agendě? Část mužského osazenstva spolku Za krásnou Olomouc se zhostila doprovodného programu aktuální výstavy Muzea umění Olomouc Bydlet spolu/ České kolektivní domy. Vrátíte se díky němu do doby, kdy se Olomouc čerstvě pyšnila prvním českým „hotelákem“. Plné znění komponovaného věčera o dějinách této stavby, s výpověďmi posledního žijícího autora, Karla Doláka, byste našli zde:
https://youtu.be/odjc_pPkrao

Výstavu mapující fenomén kolektivního bydlení Vám přiblížíme ještě jednou, během večera s novinářkou Respektu, Karolinou Vránkovou, který plánujeme na 7. únor 2018.
Brzy potom bude příležitost setkat se na společné exkurzi do Brna s hlavním cílem: vilou Tugendhat! Už teď si můžete poznačit sobotní datum 24. února 2018 a napsat nám, zda vás tento plán zaujal.
K oběma akcím ještě zveřejníme detailní informace.

Kolektivní bydlení – mrtvá vize?

 

Zveme na další večer z cyklu Divadla architektury, tentokrát na doprovodný program k výstavě Bydlet spolu/ České kolektivní domy

Čtvrtek 30. 11. 2017 v 18.00 v Divadle hudby (Denisova 47)

Jak to vlastně bylo s olomouckým „hotelákem“?  Peripetie olomouckého domu hotelového bydlení od počátečního nadšení až k úsměvné skepsi si přiblížíme prostřednictvím archivních materiálů, výpovědí pamětníků a krátké divadelní skeče v podání členů spolku Za krásnou Olomouc. V druhé polovině večera se podíváme, zda má koncept kolektivního bydlení nějaké pokračovatele v současnosti. Říkají vám něco pojmy coops, cohousing, Baugruppe nebo sdílené bydlení? 

Pořádáme ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc

S ohledem na naše zvýšené výdaje na obnovu pamětní desky Rudolfa Eitelbergera jsme zavedli vstupné, ale ryze dobrovolné! Děkujeme za každou korunku!

A tady máte záznam!