Osobnosti proti mrakodrapu – Za krásnou Olomouc

ŠTW zase na stole, … nebo raději definitivně do šuplíku??

PETICE Proti výškovým stavbám v Olomouci – předávání primátorovi města Olomouce (Novotný) – 22.5.2012

To co v roce 2012 začalo přátelským happeningem s dobře míněným varováním odborníků, nyní vrátil Nejvyšší správní soud znovu k projednání krajskému soudu.

Město Olomouc má stále šanci vstoupit do procesu novým projednáním tzv. Změny 2 Územního plánu a napravit tak díru v něm zející už pěkných pár let. Dočkáme se?

Citujeme z webu Nejvyššího správního soudu. Tučné pasáže ZKO.

Krajský soud se bude muset znovu zabývat žalobou veřejného ochránce práv ve věci umístění stavby „Šantovka Tower“ v Olomouci

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se bude muset znovu zabývat žalobou veřejného ochránce práv proti územnímu rozhodnutí o umístění stavby „Šantovka Tower“ v Olomouci.

Nejvyšší správní soud dnes vyhlásil rozsudek, jímž zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve věci žaloby veřejného ochránce práv podané podle § 66 odst. 3 soudního řádu správního k ochraně veřejného zájmu ve věci umístění stavby „Šantovka Tower“ v Olomouci.

Krajský soud žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že veřejný ochránce práv neprokázal k jejímu podání závažný veřejný zájem. To z důvodu, že vady a nezákonnosti napadeného územního rozhodnutí, které žalobce namítal, nedosahují požadované intenzity.

Nejvyšší správní soud odmítl argumentaci krajského soudu, podle níž je třeba vyjít výlučně z předchozích rozhodnutí soudů, která se v minulosti zabývala žalobou veřejného ochránce práv ve věci fotovoltaické elektrárny Moldava. V jejím případě byl závažný veřejný zájem shledán proto, že ke dni podání žaloby proti rozhodnutí o povolení stavby nebyly uděleny zákonem stanovené výjimky ze zákazu činnosti ve zvláště chráněném území a příslušná správní rozhodnutí byla vydána v důsledku trestné činnosti úředních osob.

Předseda rozhodujícího senátu a soudce zpravodaj Ivo Pospíšil k tomu blíže uvedl, že „tato předchozí rozhodnutí se týkala pouze jednoho z příkladů, kdy je dán závažný veřejný zájem na podání žaloby veřejným ochráncem práv. Nestanovila však žádný minimální a nepodkročitelný práh, kterého musí být dosaženo, aby byl stěžovatel aktivně procesně legitimován k podání žaloby ve veřejném zájmu.Naopak, relevantní je také judikatura, v níž se již soudy zabývaly obdobnými žalobami nejvyššího státního zástupce podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního, neboť obě ustanovení používají stejný pojem závažný veřejný zájem“. Rozdíl spočívá pouze v tom, že v případě nejvyššího státního zástupce se existence tohoto zájmu předpokládá, zatímco veřejný ochránce práv jej musí před soudem prokázat. V obou případech je však třeba zohlednit stejná kritéria a požadovanou intenzitu závažnosti veřejného zájmu. V případech žalob nejvyššího státního zástupce však již soudy v minulosti akceptovaly mnohem nižší intenzitu dotčení veřejného zájmu.

Rozhodující senát Nejvyššího správního soudu pak dospěl k závěru, že v současné kauze naplňuje požadavek závažného veřejného zájmu žalobní tvrzení veřejného ochránce práv týkající se systémového rizika podjatosti rozhodujících úředníků. Tím je nepochybně ohrožen veřejný zájem na nestranném rozhodování orgánu státní správy, který lze považovat za dostatečně závažný k podání žaloby veřejným ochráncem práv. Podle soudu se zde sbíhá hned několik důvodů (také již dříve vyslovených judikaturou), pro které lze o nepodjatosti rozhodujícího orgánu pochybovat: předně se jedná o kontroverzi samotné stavby a medializaci její výstavby, která se s ní pojí, a zvýšenou „podezřívavost“ vyvolává zejména existence smlouvy o spolupráci mezi městem a investorem, která obsahuje ustanovení o právní odpovědnosti města za zmaření investičního záměru.

Krajský soud proto měl ve světle těchto skutečností provést důkazy, které veřejný ochránce práv k podpoře svých tvrzení navrhoval. Na krajském soudu proto nyní bude, aby je provedl a posoudil, zda ve věci opravdu existovalo systémové riziko podjatosti. To by v případě kladné odpovědi postačovalo k prokázání aktivní legitimace veřejného ochránce práv k podání žaloby ve veřejném zájmu.

Informace k rozsudku ze dne 24. 1. 2024 ve věci sp. zn. 1 As 174/2022. Celý rozsudek zveřejněn na www.nssoud.cz. Nebo zde.

Odkladný účinek žaloby ve věci ŠTW

Ještě před svým odchodem podala vedoucí Úřadu veřejného ochránce práv, ombudsmanka Anna Šabatová, žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce o umístění stavby Šantovka Tower. Magistrát podle ní porušil zákon o státní památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny, správní řád, stavební zákon i závazky České republiky z Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Zcela popřel samotné principy zákonnosti a jeho jednání vzbuzuje vážné pochybnosti o systémové nepodjatosti.

Novinkou je, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který dostal věc na starost, přiznal 12. 3. 2020 žalobě týkající se stavby Šantovka Tower v Olomouci odkladný účinek. Znamená to, že do doby, než soud ve věci rozhodne, nesmí být vydáno stavební povolení a nesmí být výstavba zahájena. To jsou dobré zprávy, jak soud nakonec rozhodne, nelze předjímat.

ZKO, v dubnu 2020

Mraky nad památkovou péčí aneb jak si postavit mrakodrap v ochranném pásmu MPR

Časopis A2 (5/2020) včera otiskl:

Verze článku M. Mertové před redakčním krácením časopisu A2:

Památková péče selhává. Za fatálními chybami, které dobře ilustruje mrakodrap v ochranném pásmu památkové rezervace Olomouc nebo aktuální osudy olomoucké radniční věže, se však skrývá systematické (a systémové) podrývání kompetencí a pravomocí odborné složky památkové péče. Ta se už nyní stává bezzubou. Fungování státní správy často suplují odborníci-aktivisté a konečně se jim dostává sluchu. Úřad veřejného ochránce práv prvně podal v oblasti ochrany památek žalobu ve veřejném zájmu.

Psal se rok 2010, kdy se v nové knize Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek II objevuje postava podnikatele Richarda Morávka jako jednoho z „tichých společníků“ zavražděného antihrdiny. V tomtéž roce redaktor na stránkách MF Dnes kritizuje Klausovu prezidentskou amnestii, díky níž se na svobodu dostala Jarmila Morávková odsouzená za úvěrové podvody. Matka i syn byli podle Kmenty prokazatelně propojení s mafií, která mimochodem vytunelovala olomoucký podnik Milo. Článek ani kniha se však zjevně nedostaly do rukou olomouckých zastupitelů, kteří na podzim téhož roku s Morávkovou společností SMC Development a. s. uzavřeli smlouvu o budoucí spolupráci při budování tramvajové trati a infrastruktury v nové městské čtvrti Šantovka. Nachází se v bezprostřední blízkosti historického jádra a (nikoliv překvapivě) právě na území zdemolovaného Mila.

Vůbec první vizualizace s výškovým domem na území bývalého Mila (2008-2010)

Smlouva o spolupráci se do budoucna měla stát hlavním strašákem střídajících se olomouckých municipalit. Investor se jí totiž začal ohánět v momentě, kdy se část jeho plánů ocitla v ohrožení. Do zmíněné infrastruktury („projekt celého území SMC“) totiž šikovně zapracoval tzv. Šantovku Tower, výškovou obytnou stavbu, která narazila na silný odpor poučené i laické veřejnosti a samozřejmě i na odpor památkářů. Ovšem nikoliv všech.

Projekt mrakodrapu Šantovka Tower od ateliéru Benoy, zveřejněno 2012. Snímek Olomoucký deník.

Ví se, že památková péče se řídí zákonem schváleným na samém sklonku totality a že je takzvaně dvojkolejná. Tak vznikají situace, kdy si jedni památkáři myslí něco zcela jiného než ti druzí. Tak tomu bylo (a je dosud) i ve vlekoucí se olomoucké kauze. Odborná složka (Národní památkový ústav – NPÚ) je zásadně proti, zatímco výkonný orgán (magistrátní oddělení památkové péče) považuje bytovku, která svojí výškou 78 m zastíní i věž olomoucké radnice, za přijatelnou. S ohledem na posun ve vnímání, co je zájem veřejný a co je zájem soukromý a který z obou pólů má vlastně hájit státní památková péče, tento postoj tolik nepřekvapuje.

Překvapí už víc, že má týž úřad odvahu v obdobných řízeních rozhodovat různě. Mluvíme potom o odchýlení se od rozhodovací praxe. Ochranné pásmo kolem městské památkové rezervace v Olomouci (MPR; podotkněme, že po Praze druhé nejvýznamnější) bylo vyhlášeno proto, aby zabránilo „stavebně technické činnosti, která by mohla nepříznivě ovlivnit její celkový výraz a charakter...“ Jak jinak si představit takovou „činnost“, než právě jako prosklený obytný dům, který výškou, objemem a dálkovými pohledy i průhledy zásadně konkuruje historickému jádru? Kdepak, hlavní olomoucká památkářka Vlasta Kauerová, jakýsi protějšek proslulého pražského Kněžínka, si to nemyslí. Zatímco zakáže dvoupatrovou nástavbu banální budovy, povolí v území se stejnou památkovou ochranou pater rovnou dvaadvacet.

První kladné stanovisko magistrátní památkové péče provázela demonstrace několika stovek rozezlených olomouckých občanů. Brzy přišlo stanovisko druhé, ale obě pro nezákonnost zrušil nadřízený orgán, Olomoucký kraj. V případě třetího kladného stanoviska začal být aktivní investor a zpochybněním existence ochranného pásma prodloužil odvolací řízení až do dnešních dnů. Developer však zažil na své cestě více překážek. První v podobě schváleného územního plánu, který na Šantovce nastavil pro něj nepřijatelné výškové limity, druhý v momentě, kdy si nedokázal vyběhat výjimku o povinných odstupových vzdálenostech. Obě překážky hravě zdolal: výškové limity nad jeho stavební parcelou soud z jeho podnětu zrušil, a aby splnil požadovaný odstup od historické ulice Šantovy, posunul celý projekt o pár desítek metrů dál.

Nic nevadí, že nová pozice věžáku zůstává i nadále v ochranném pásmu MPR, investor má přece nad sebou ochrannou ruku magistrátní památkářky, která bryskně vydává v pořadí již čtvrté kladné stanovisko! Takové urputné úsilí státní památkové péče prosadit v ochranném pásmu MPR mrakodrap jistě vejde do dějin.

Poslední varianta věže (2019), bohužel opět bez konetxtu města. Zdroj Olomoucký deník

Dalo by se čekat, že památkáři-odborníci (krytí vědeckou radou generální ředitelky NPÚ, postoji Ministerstva kultury i jeho památkové inspekce) opět podají podnět k přezkoumání kontroverzního stanoviska a krajský úřad věc opětovně shodí ze stolu. Jenže mezitím patrně intenzivně pracovali všichni Morávkové a jejich lobbisté i na jiných frontách (mezi nimi například u samosprávy bývalý diplomat Petr Kolář). Původní struktura Krajského úřadu je rozprášena a co víc, k 1. 1. 2018 je schválena novela stavebního zákona, která paragrafem § 4 de facto stanovuje, že magistrátní památkářské stanovisko je samostatně nepřezkoumatelné. Lze je napadnout ve lhůtě jednoho roku až coby součást rozhodnutí, jímž bylo podmíněno. Ten rok stálo zato si počkat. Šantovka Tower získala územní rozhodnutí (tedy další zásadní bod na cestě k vítězství) přesně v termínu, kdy už jakýkoliv způsob odvolání či přezkumu nebyl možný, ani ze strany NPÚ, ani ze strany veřejnosti.

Co to znamená pro památkovou péči obecně? Aniž by byl přijat nový zákon o památkové péči, už je vlastně rozhodnuto. Odborná organizace státní památkové péče je paralyzována, odzbrojena. Bez možnosti přezkoumání či odvolání stanovisek „výkonných památkářů“, která mohou, ale nemusí akceptovat odborný názor, je definitivně odstavena na vedlejší kolej. Že toho památkáři prorostlí s politikou toho kterého města umí dobře využít, o tom svědčí další kauzy z Olomouce.

Pár snímků z Google Earth se zakreslením modelu ŠTW (autoři Tomáš Pejpek a Adam Jung) . Šantovka Tower začne kromě historických dominant směle soupeřit o pozornost s BEA Centrem, první velkou chybou v panoramatu města.

Aktuálně památková inspekce řeší další stížnost. „Výkonný orgán“ při vědomí své neotřesitelnosti odsouhlasil kompletní výměnu renesančního krovu olomoucké radnice a nechal snést renesanční zvony bez možnosti návratu na původní místo. I z tohoto případu je cítit, že se děje něco nezdravého s památkovými principy obecně. Historickou kostru toho nejcennějšího nahradíme bezdůvodně kompletní replikou, bytovým věžákem pod záminkou zkarikované pokrokovosti a pokroucené památkářské vstřícnosti zase znehodnotíme dochovanou historickou tkáň.

Tisíc památkářů s tím nic nezmůže, protože ten jeden s razítkem má za zády kromě špatného zákona také rafinovaně tichou podporu města. „Pravdu neprohlasuješ“, konstatuje jedna ze stálic olomouckého politického nebe chvíli poté, co se o jeden hlas nepodařilo schválit připravenou změnu územního plánu, která by do lokality Šantovka vrátila výškové limity. Stačilo už málo, aby se věci uvedly do pořádku a pravidla, která platí pro všechny, začala platit i pro protežované developery. Pokud mezi politiky zaznívají podobné formulky, má ještě vůbec smysl věřit v demokratické principy?

Klientelismus v pozadí, pochybné rozhodování úřadů státní správy s výsledkem očividného selhání památkové péče v této táhlé olomoucké kauze, to vše založilo na spis tak tlustý a šťavnatý, že se jím neváhal zabývat Úřad veřejného ochránce práv. Těsně před svým odchodem podala ombudsmanka Anna Šabatová žalobu ve veřejném zájmu proti územnímu rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Olomouce. V oblasti ochrany památek krok dosud bezprecedentní učinil Úřad veřejného ochránce práv mimo jiné proto, že se rozhodnutí opírá o nezákonné stanovisko jediné památkářky na světě, které nevadí věžák vedle „její“ památkové rezervace.

Úřad ombudsmana k otázce postoje města ke Změně 2 územního plánu – aneb Šantovka Tower opět na stole

V pátek 26. 4. 2019 proběhne další zasedání Zastupitelstva města Olomouce. Rádi bychom přispěli do debaty a podpořili tak zastupitele, kteří ještě váhají, jaká je jejich role ve věci schvalování územněplánovací dokumentace. Už delší dobu se nedaří projednat, ba dokonce zařadit do programu pečlivě připravenou Změnu 2 Územního plánu Olomouce. Ta má za cíl srovnat v územním plánu poměry výškových limitů a – proč to budme zastírat-, de facto zamezit stavbě kontroverzního obytného výškového domu, Šantovka Tower. Ten má totiž vyrůst v území, kde v současnosti – na rozdíl od ostatních ploch města – žádné limity nejsou. „Výmluvami“ pořizovatele (Odboru dopravy a územního rozvoje MMOl) , proč se mezi body programu nemůže objevit tak dlouho odkládané téma, je informace, že v současné době Ministerstvo kultury (jak jinak než na podnět investora) „přezkoumává“ svoje stanovisko k diskutované Změně č. 2. Máme názor opačný – shodně s Ministerstvem vnitra i Ministerstvem pro místní rozvoj si myslíme, že tento fakt překážkou není. Ba naopak se jeví jako zástěrka pro „opar nestandartních kroků“, jak situaci kolem ŠTW nedávno trefně pojmenoval primátor města Miroslav Žbánek. Více než deset let kontinuálně hájený názor Ministerstva kultury k otázce výšek nové zástavby v blízkosti historického jádra města odpovídá obsahu Změny č. 2. Poslední stanovisko je stále platné. Doložená nečinnost zastupitelstva v této věci se dá zvrátit jedině činem! Budoucnost Olomouce a jejího kreditu mají zastupitelé ve svých rukách. Jak píše zástupce ombudsmanky, jen zastupitelé jsou „pány“ celého procesu. Pořizovatel v tomto ohledu nesmí být brzdou.

Výňatek z odpovědi zástupce ombudsmanky z 8. 4. 2019 na dotaz našeho spolku:

ZKO, 21. 4. 2019

Krásná Olomouc na pondělním zastupitelstvu 4. 3. 2019

Vizualizace ŠTW v průhledu Blažejským náměstím, Tomáš Pejpek – Adam Jung

V bloku návrhy, připomínky a podněty veřejnosti přednesl Alexandr Jeništa následující . Viz také videozáznam.

„Vážený pane primátore, vážené dámy a pánové,

Rád bych za kolegy ze spolku ZKO pronesl pár slov k aktuální situaci kolem tzv. kauzy Šantovka Tower. Ve vysílání OLTV minulý pátek pan primátor Žbánek zmínil, cituji, že „ta skupinka aktivistů, která proti ŠTW a výškové budově začala vystupovat, vlastně využila toho, že ne vše kolem tohoto projektu vždy bylo úplně transparentní a srozumitelné třeba i veřejnosti a také, že je to téma „zastřené oparem standartních a nestandartních kroků“.

Rychle rekapituluji, že Spolek upozorňoval na riziko spojené s výstavbou výškových budov v ochranném pásmu MPR už v roce 2011, kdy vznikal koncept územního plánu. Naše stanovisko podpořila veřejnost laická i odborná formou dvou veřejných shromáždění, několika veřejných diskusí a tří podpisových akcí. Jak si mnozí z vás mohou pamatovat, na konci roku 2013 jsme předali vedení města Olomouckou výzvu, již podepsalo 2372 občanů. Již tehdy jsme důrazně varovali před nebezpečím ohrožení památkových hodnot města, netušíce zhola nic o budoucích hrozbách investora odvolávajícího se k tzv. Plánovací smlouvě a Smlouvě o spolupráci.

Do zmíněné skupinky aktivistů lze zařadit například 27-člennou vědeckou radu generální ředitelky Národního památkového ústavu čítající odborníky z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu, kteří vyjádřili své jednoznačné NE jmenovanému záměru 19. září 2013.

Nejinak tomu je s názorem Ministerstva kultury ČR hájícího kontinuálně názor o představě výškových limitů od roku 2008. Podobné časové kontinuum a týž názor – tedy že v lokalitě, jíž neradi familiárně říkáme Šantovka –žádná věž stát nemá, hájí od roku 2008 Odbor koncepce a rozvoje magistrátu. Patří jmenované odborné instituce také do zmíněné skupinky aktivistů?

Vidíme, že spektrum odpůrců není skupinka, spíše pestrá skupina. Vychází z odborného názoru, v němž hodnotu Olomouce ztotožňují spíše s historickým odkazem, než s neurvalým a pravidla nerespektujícím stavebním rozvojem. Přesto se za těch 10 let, co téma leží na stole, nedaří vybřednout z oparu, který v televizním spotu zmínil pan primátor. Nyní máte jako nová reprezentace města možnost tento stav změnit.

Jsme si vědomi, že jako zastupitelé nejste v komfortní pozici vůči závazkům vyplývajícím z již zmíněné „smlouvy o spolupráci“, domníváme se však, že i vydíraný má jistá práva. Smlouva funguje jako strašák a paralyzuje možnost města vystupovat suverénně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu. Tohoto strašáka vytáhl na červnovém jednání předchozího zastupitelstva i bývalý primátor a dnes ministr kultury Antonín Staněk, jehož rezort právě teď shodou okolností přehodnocuje vlastní konzistentní stanoviska hájená v kauze už od roku 2008. Na tomtéž zasedání však také vystoupil Dr. Konečný, autor právního rozboru smlouvy, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, „může být částečně neplatná pro neurčitost či rozpor se zákonem“, neplatnost však musí konstatovat soud.

Vážené zastupitelky a vážení zastupitelé, při vědomí toho, co zde nezaznělo k tématu v předchozích rozpravách, mi dovolte apelovat na vaši odvahu aktivně se podílet na utváření budoucího obrazu města. Ve věci výškových limitů to při probíhajícím územním řízení o bytovém domě vyšším než radniční věž, lze udělat jedině tím, že neprodleně projednáte a bude hlasovat o změně č. II územního plánu. Za tu nemalou skupinku aktivistů, můžu sdělit, že vypořádání investorových námitek k této změně je podle nás vypracováno na nejvyšší odborné úrovni a je z faktického hlediska nezpochybnitelné.

V této kauze však nejde jen o podobu jedné výškové budovy. Jde v ní o víc. O rovné právní prostředí v našem městě, v němž mají všichni stejná práva bez ohledu na vliv a majetkové poměry. Jde o upřednostnění hodnot města, o něž jsme se nezasloužili, před individuálním zájmem tyto hodnoty použít a finančně zhodnotit. Jde o nastavení budoucích vztahů města se všemi dalšími investory a developery, v němž by město mělo a snad i chce hrát úlohu aktivní a sebevědomou, nikoli defenzivní a podřízenou. A v neposlední řadě jde o budoucí podobu demokracie v našem městě bez oparu nestandardních a nesrozumitelných kroků, o nichž vlastně velmi trefně mluvil pan primátor.“

Náš příspěvek vzbudil dlouhou ropravu, která se přelila do bodu „Různé“. Za uvedení Územního plánu města do pořádku bojovali aktivně zastupitelé z politického hnutí ProOlomouc s podporou Pirátů, Starostů a hnutí Společně. Děkujeme za podporu, leč zdá se, že koalice už má tento problém vyřešený dlouho dopředu.

Na projednání vypořádání se s námitkami investora a tím pádem ani na přijetí Změny č. 2 ÚP opět nedošlo. Teď už lze otevřeně říci, že se čeká jen na vydání územního rozhodnutí pro stavbu Šantovka Tower. A to se někteří snažili předstírat, že tomu tak není. Například radní Holpuch se zlobil, že se Změna 2 ÚP jmenovitě spojuje s jedním investorem a s jednou stavbou. Zlobil se také, že Ministerstvo kultury před lety nastavilo výškové limity nesmyslně pro celé město. Zapoměl už ale osvětlit, že je takto nastavilo v reakci na předkládaný návrh územního plánu, který (ač se to od tohoto dokumetu očekává) žádné limity nastavené neměl. A proč? Kvůli jedné zcela konkrétní stavbě, zcela konkrétního investora, drze spoléhajícího na to, že se skrytou podporou politického zákulisí se mu podaří prosadit tak absurdní projekt jakým je věžová stavba v ochranném pásmu MPR. Aspoň v tomto můžeme být zcela otevření.

ZKO

Olomoučtí odborníci proti „svému“ ministru Staňkovi: Ničí kulturní dědictví

Tisková zpráva

Odborná veřejnost Olomouce protestuje proti Antonínu Staňkovi v čele ministerstva kultury. Důvodem je role, kterou jako primátor města sehrává při prosazení výstavby mrakodrapu Šantovka Tower. Ten má navždy zničit historické panorama, které je jednou z hlavních devíz Olomouce.

Nečinnost při ochraně historického panoramatu, které se utvářelo po deset staletí, vyčítají Staňkovi experti i občanští aktivisté. Nesouhlas s jeho jmenováním do funkce šéfa kultury vyslovily například zapsaný spolek Za krásnou Olomouc či Iniciativa Občané proti Šantovka Tower. Proti kontroverznímu mrakodrapu se důrazně ohrazují také jednotlivé významné osobnosti kulturního a vědeckého života. Popularitě věžáku nepřidává ani skutečnost, že jeho kořeny vyrůstají z temného boje o tukový průmysl na přelomu tisíciletí.

Liknavost, nebo záměr?

Šantovka Tower je projekt soukromého developera a počítá s výstavbou 80 m vysoké budovy v ochranném pásmu památkové rezervace. V únoru 2015 Krajský soud v Ostravě zrušil výškové omezení nové výstavby, ale zároveň varoval před absencí jakékoli regulace. Stavební zákon v takové situaci předpokládá vydání dočasné stavební uzávěry, kterou doporučil i Nejvyšší správní soud v Brně. Rada města Olomouce v čele s primátorem Staňkem však o připravené a projednané uzávěře již déle než dva roky vůbec nejedná. Tři roky připravovanou změnu územního plánu, jež má trvale obnovit výškové limity, pak rada ani nedoporučila zastupitelstvu ke schválení. „Svou soustavnou nečinností vytváří primátor Staněk developerovi dostatečný prostor pro získání stavebního povolení. Do ministerské funkce tak přišel v okamžiku, kdy nešťastné realizaci již téměř nic nestojí v cestě,” tvrdí David Helcel z Iniciativy Občané proti Šantovka Tower. „Vyjadřujeme rozčarování z toho, že právě Antonín Staněk bude šéfovat české kultuře.” Michaela Johnová Čapková ze spolku Za krásnou Olomouc, který sdružuje historiky, architekty a další experty, souhlasí: „Ministrem byl neměl být někdo, kdo jako primátor dovoluje ve svém městě kulturní dědictví devastovat.” A Martin Kadrman, viceprezident Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, soudí: „Město by mělo vyslyšet doporučení Nejvyššího správního soudu a stavební uzávěru ihned vyhlásit. Současný postoj samosprávy je zcela nezodpovědný.“

Vědecké kapacity proti mrakodrapu

„Mrakodrap poškodí výškovou siluetu Olomouce nenávratně. Projekt odporuje zákonu o památkové péči,“ upozorňuje historik architektury, univerzitní profesor Rostislav Švácha. Proti výškové budově se na nedávném jednání zastupitelstva vyjádřili i další významní vědci: emeritní rektor Univerzity Palackého Josef Jařab označil narušení panoramatu téměř za zločin. Zásadní nesouhlas s výstavbou vyslovili také dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal či pedagog a dlouholetý ředitel Národního památkového ústavu Josef Štulc, který říká: „Zatímco měst s výškovými budovami přibývá a jsou jich tisíce, Olomouc je jediná a výjimečná a mrakodrapy ji mohou naprosto pokazit.“ A ředitel přerovského Muzea Komenského Radim Himmler doplňuje: „Tvář historické Olomouce se nám shodou šťastných náhod dochovala ve fascinujícím rozsahu. Rozum zůstává stát nad tím, proč si Olomoučané nechají tuto komparativní výhodu dobrovolně ničit postupným budováním výškových staveb.“ Před negativními ekonomickými dopady varuje opoziční zastupitel za hnutí ProOlomouc Tomáš Pejpek: „Mrakodrap bude vizuálně konkurovat památkám a oslabí pocit návštěvníka z jedinečné historie královského města. Nemluvě o frustraci veřejnosti z nerovnosti před zákonem, kdy běžný občan nesmí v ochranném pásmu realizovat ani malou nástavbu, zatímco jinému povolí mrakodrap.“

Iniciativa Občané proti Šantovka Tower je volné sdružení architektů, urbanistů a příbuzných odborníků pro ochranu historického panoramatu Olomouce. Kontakt: David Helcel, tel. 776 361 159
https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/

Zdroj: ZKO, 13. 8. 2018

Veřejné shromáždění proti Šantovka Tower

Na nemožný prázdninový termín se sešlo překvapivě asi 150 lidí (podle vyváženého názoru Olomouckého deníku padesát). Všem děkujeme i za Iniciativu X ŠTW za účast! Hlavní motto: vydejte stavební uzávěru-schvalte změnu plánu-zastavte šantovku tower!!.. vše adresováno vedení města, které má tu možnost neblahý vývoj zvrátit.

Další slogan, který se nesl demonstrací už před pěti lety: „Kdo se k mrakodrapu hlásí, nedostane naše hlasy!“ Tehdy byla ve vedení ODS a opravdu v následujících volbách potřebné hlasy nedostala, dnes je na řadě ČSSD… tak uvidíme. Ve středu 18. 7. 2018 zasedá Rada.

Pokud nemáte jasno, koho volit, a příběh Šantovky by vám mohl pomoci, pak vězte, že se nebáli vyslovit svůj nesouhlas zástupci lidovců, pirátů, starostů, bývalých Občanů pro Olomouc, TOP 09, hnutí ProOlomouc a zelených.

Architekt David Helcel, zakladatel Iniciativy zmínil kontroverzní osobu jednoho z investorů, p. Richarda Morávka a ostudnou roli šéfky odboru památkové péče paní Mgr. Vlasty Kauerové.

Zazněla výzva primátorovi a mini-stru kultury p. Antonínu Staňkovi: „není možné pečovat na ministerstvu o kulturní dědictví naší země a zároveň na radnici fakticky podporovat šantovku tower-neudržitelný střet zájmů však lze vyřešit jednoduše a elegantně-zastavte Šantovku Tower!“

Odborné argumenty i širší celospolečenský pohled přinesli hosté z akademické sféry – prof. Pavel Zatloukal, prof. Rostislav Švácha, prof. Jiří Lach a architekt Martin Lubič za Klub architektů Olomoucka.

A ještě fotky Zdeňka Sodomy:

ZKO 17. 7. 2018

Olomoučtí architekti proti Šantovka Tower

Publikujeme Otevřený dopis Klubu architektů Olomoucka adresovaný vedení města ve věci připravované výškové stavby „Šantovka Tower“

Vážený pane primátore,

vážení radní a zastupitelé města Olomouce,

je to více jak 5 let, co jsme jako profesní skupina otevřeným dopisem naléhavě žádali vaše předchůdce o ochranu města před záměrem vybudovat v blízkosti historického centra výškovou stavbu "Šantovka Tower".

Měli jsme 3 hlavní důvody, pro které stále považujeme tuto stavbu za nežádoucí:

1) nevratně poškozuje urbanistické a architektonické hodnoty, kulturní dědictví

2) je v rozporu s pravidly

3) je neetická

Vaše neochota přijmout změnu územního plánu, která by konečně odvrátila tuto hrozbu, je pro nás velikým zklamáním.

Obzvláště bolestné je opakované selhání nevyšší autority ve vedení města, po Martinu Novotném, Martinu Majorovi i Vás, pane primátore Antoníne Staňku.

Kdo jiný by měl dokázat chránit město před jeho zbytečným poškozením, zvláště, můžete-li se opřít o celou řadu objektivních faktů, odborných posudků, včetně jednoznačného stanoviska Ministerstva kultury, které je zřizovatelem státní památkové péče.

Od naší první výzvy uběhlo bez mála dva tisíce dnů. Podle našich informací je otázkou již jen pouhých desítek dnů, kdy svým dosavadním postojem umožníte investorovi dokončit územní řízení, ve kterém mu bude nevratně otevřena cesta k naplnění jeho záměru.

Pane primátore, v těchto dnech jste převzal do své péče ministerstvo kultury. Je to podruhé v novodobých dějinách, po osvíceném Pavlu Dostálovi, kdy je kultura svěřena opět do rukou Olomoučana. Nedovolte prosím, aby toto období bylo spojováno se selháním elit, neschopných chránit jedinečné kulturní dědictví tohoto krásného města.

V Olomouci 12. července 2018

Hana Bělařová, Tomáš Borek, Petr Daněk, Stanislav Duroň, Jiří Finger, Pavel Fryčák, Michal Giacintov, Pavel Grasse, David Helcel, Vít Janků, Vojtěch Jemelka, Daria Johanesová, Radek Liška, Martin Lubič, Tomáš Machovský, Petr Malý, Miroslav Malý, Jan Mléčka, Petr Nosál, Marek Novák, Milan Obenaus, Tomáš Pejpek, Jan Polách, Pavel Pospíšil, Jan Pospíšil, Otto Schneider, Petr Skoumal, Jan Šmoldas, Ondřej Spusta, Stašek Žerava

Pavel Konečný … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty

S laskavým svolením otiskujeme příspěvek Pavla Konečného, jenž zazněl na zasedání zastupitelstva města Olomouce 4. 6. 2018

„V Olomouci jsem se narodil a prožil zde téměř sedmdesát roků svého života. Také svým profesním působením jsem se usilovně snažil ovlivňovat kulturu našeho města, prezentovat a uchovávat jeho jedinečné historické, urbanistické i památkové hodnoty: 16 roků jako vedoucí a dramaturg olomouckého Divadla hudby a potom 19 roků jako odborný pracovník Památkového ústavu, z toho posledních pět roků (1995 -2010) jako jeho územní ředitel. Ve svém diskusním příspěvku chci apelovat na zabránění neodůvodněného a ve všech ohledech jednoznačně nepříznivého záměru výstavby tzv. „specifické výškové dominanty„ nazývané současnou vytříbenou hanáčtinou „Šantovka Tower“. Nechci zde snášet odborné argumenty pro negativní pohled na tento záměr. Jen doporučuji porozhlédnout se po blízkém zahraničním okolí a poučit se z jiných zkušeností při řešení obdobných problémů.

Chci zde připomenout studii profesora Hanse Sedlmayera z doby, kdy mu šlo o naléhavou záchranu ohroženého Salzburku – knížku nazvanou „Demolovaná krása“ (Die demolierte Schönheit) , kterou vydal před 50 lety (v r. 1965). Tenkrát se také začaly zvedat nad rodištěm W. A. Mozarta (1759 -1791) výškové stavby. Jako jedna z prvních – Hotel Evropa. Budova byla dokončena v 50. letech 20. století přes nesouhlas památkové péče ve formulaci tehdejšího konzervátora Salzburska dr. Theodora Hoppeho. Hotel na Rainerstrasse nedaleko hlavního nádraží, vysoký 56 metrů, byl vskutku první výškovou stavbou v Salcburku, ale po něm následovala v rychlém sledu hektická výstavba dalších výškových budov. V průběhu času se často diskutovalo o této budově, o níž mnozí psali jako o „skvrně Salzburgu“ a místní občané ji nazvali: „Mozarts Zigarettenkiste“ (Mozartova cigaretová krabice). Rozhodnutí obecní rady o demolici budovy z roku 1995 však nebylo realizováno a o čtyři roky později byla budova kompletně zrekonstruována.

Dnes stále čtyřhvězdičkový hotel láká klienty těmito slogany na svých webových stránkách:

Naše Salzburská nejvyšší budova vás potěší fantastickým výhledem na město Amadea Mozarta a jeho světově proslulé památky.

Ať už jste v Classic, Executive nebo Superior Executive pokoji, každý z nich nabízí opravdový komfort. Vyberte si mezi pokoji na 13 – ti podlažích, většinou s nádherným výhledem na staré město Salzburg.

Došlo zde tehdy k tomu, co by nás zajisté čekalo v Olomouci také … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty a krásy historického města. Pohled na něj bez rušivého vlivu „specifické výškové stavby“ je totiž logicky umožněn výhradně a pouze některým – vybraným obyvatelům či návštěvníkům této výškové dominanty. Ostatní obyvatele o tento pohled naopak jednoznačně ochuzuje.

Profesor Hans Sedlmayer tenkrát před lety upozorňoval na hrozící nebezpečí pro architektonické památky historických měst, jak je formuloval již v roce 1918 Max Dvořák, který ve svém „Katechismu památkové péče“ podrobně psal jak zabránit nesmyslnému ničení svědků minulosti:

Ta největší nebezpečí jasnozřivě spatřoval:

V nevědomosti a v indolenci
V hrabivosti a podvodech
Ve špatně pochopených pokrokových idejích a požadavcích současnosti
V nevhodných okrašlovacích a novotářských touhách, v umělecké nedovzdělanosti nebo namyšlenosti

Jak vidět, ta nebezpečí zůstávají i po sto letech stále stejná. Pevně doufám a věřím, že se odsouhlasí navrhovanýá Změna II. Územního plánu Olomouce s uvedenými limity výšky zástavby a s vyloučením výstavby specifické výškové dominanty, a že tak i nadále zůstane pro nás i pro příští generace

… „ korouhví této krajiny tiché a svěcené toliko a pouze žlutavý kostel, co vlá na hoře zelené“.

Pavel Konečný, 4. 6. 2018″

Děkujeme Mgr. Konečnému za skvělý příspěvek. Těm co váhají potvrdíme, že autorem citované básně je Jiří Wolker. Trávil spoustu času v domě své babičky stranou svatokopeckého chrámu a panorma města vnímal ještě jako prakticky nedotčené. Tam se vracet netřeba, ale netřeba také kazit je stále víc. A vzdor své pokrokovosti, jistě by se Wolker velmi divil, vida, že naše pokroková doba hodlá přetnout ke žlutavému kostelu prastarou alej vedoucí.

OSOBNOSTI na zasedání červnového zastupitelstva/ aneb Olomouci třpytivých pozlátek netřeba

Spolek Za krásnou Olomouc pozval na zasedání olomouckého zastupitelstva 4. 6. 2018 osobnosti, jež s ním sdílí znepokojení nad nedostatečnou ochranou památkových hodnot města. Všichni vystoupili s hutnými (museli se vejít do pěti minut), poutavými a silnými příspěvky. Je nám líto, že jejich přítomnost a váha slov zaštítěná erudicí a silnou vazbou k Olomouci nepřesvědčila dostatečný počet zastupitelů. Představíme Vám je a publikujeme rovněž některé z řečí.

Za Olomoučany se do diskuse přihlásili

Mgr. Michal Bartoš, PhD./ Ekolog a pedagog se zájmem o téma enviromentální etiky a veřejného prostoru, od roku 1989 zaměstnanec Odboru životního prostředí MMOL, přes vedoucího Oddělení ekologické výchovy se dostal v roce 2007 do pozice ředitele Centra ekologických aktivit Sluňákov, dnes již celostátně respektované instituce, v jejímž čele stojí dodnes. Také jeho vazba na architekturu je přímá – výsledky práce nesou prestižní ocenění Grand Prix architektů 2007 a dokonce nominaci na evropskou Cenu za architekturu – cenu Miese van der Rohe. V roce 2014 obdržel s kolegy Cenu města Olomouce za počin roku (Dům přírody).

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc, dr. H. c./ Český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor, první porevoluční rektor Univerzity Palackého v Olomouci, následně rektor Středoevropské univerzity. Působil jako hostující profesor na řadě zahraničních univerzit. Byl členem rady a zastupitelstva v Olomouci v porevolučních letech, později ve dvou volebních obdobích senátorem Parlamentu České republiky. Získal Cenu primátora města Olomouce 2015! V roce 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Stříbrnou pamětní medaili Senátu.

Mgr. Pavel Konečný/ Významná osobnost kulturního a památkářského prostředí Olomouce, absolvent FF UPOL, v letech 1975 – 1989 vedoucí Divadla hudby Okresního kulturního střediska v Olomouci, od roku 1991 působil na místním památkovém ústavu, v letech 2005 – 2010 zastával pozici ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouci. Etabloval se jako sběratel a popularizátor tvorby naivního či inzitního umění.

Jako hosté a odborní konzultanti vystoupili

Doc. Josef Štulc/ Čelný představitel památkové péče České republiky zabývající se teoretickými otázkami ochrany památek a metodami praktické péče. V letech 1990–2002 byl ředitelem Státního ústavu památkové péče. Do roku 2009 pracoval jako vedoucí konzervátor Národního památkového ústavu. Je viceprezidentem Českého národního komitétu ICOMOS a předsedou Pracovní skupina pro památky zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a pro památky žádající o zápis na tento Seznam. Je členem Vědecké rady pro státní památkovou péči Ministerstva kultury.

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc./ Přední historik umění a architektury, vysokoškolský pedagog. Je absolvent olomoucké univerzity (1971-1976) a od porevolučních let působí na místní Katedře dějin umění. Reprezentuje rovněž Ústav dějin umění České akademie věd. Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 21. století. Je respektovanou osobností české i mezinárodní teorie architektury. V roce 2013 získal hned dvě zásadní ocenění: Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury a Poctu České komory architektů za rok 2013. Publikoval stovky vědeckých prací a knih, z nichž – namátkou – ta poslední, (mapující poválečnou panelovou výstavbu) získala v tomto roce (2018!) prestižní cenu Magnesia Litera.

Prof. Pavel Zatloukal/ Přední český historik umění, specialista na architekturu 19.-20. století, dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc, pátým rokem na odpočinku. Několik let byl členem olomouckého zastupitelstva a rady. I on je držitelem prestižního ocenění Magnezia litera za poutavou knihu (nejen) o olomoucké historii, Příběhy z dlouhého století. Není většího znalce olomoucké architektury. V roce 1998 získal Cenu města Olomouce v oblasti kultura, v roce 2012 v Cenu města Olomouce Počin roku.

Náš pohled podpořili také senátor MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.

a poslanec Bc. Vojtěch Pikal

Nejedno oko nezůstalo suché, když promluvil olomoucký občan p. Jaroslav Krátký o tom, že v Londýně mají také mrakodrapy a že pařížská Eifelovka byla v počátcích své historie rovněž odmítána. Na to se nedalo říci nic jiného, než že Šantovka Tower je prostě moc malá; že bychom měli, když to teď jde, usilovat o věžák alespoň od půl kilometru výše. Jinak hrozí, že Olomouc zůstane avizovaným skanzenem a propadne se do provinčnosti nižší, než v jaké se nachází nyní. Tedy jen houšť a stále výš!

ZKO, 7. 6. 2018

Zde příspěvek bývalého ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouc, Pavla Konečného

V minulosti podporu naší iniciativě vyjádřili také:

Osobnosti proti …