Mraky nad památkovou péčí aneb jak si postavit mrakodrap v ochranném pásmu MPR

Časopis A2 (5/2020) včera otiskl:

 Verze článku M. Mertové před redakčním krácením časopisu A2:

Památková péče selhává. Za fatálními chybami, které dobře ilustruje mrakodrap v ochranném pásmu památkové rezervace Olomouc nebo aktuální osudy olomoucké radniční věže, se však skrývá systematické (a systémové) podrývání kompetencí a pravomocí odborné složky památkové péče. Ta se už nyní stává bezzubou. Fungování státní správy často suplují odborníci-aktivisté a konečně se jim dostává sluchu. Úřad veřejného ochránce práv prvně podal v oblasti ochrany památek žalobu ve veřejném zájmu.

Psal se rok 2010, kdy se v nové knize Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek II objevuje postava podnikatele Richarda Morávka jako jednoho z „tichých společníků“ zavražděného antihrdiny. V tomtéž roce redaktor na stránkách MF Dnes kritizuje Klausovu prezidentskou amnestii, díky níž se na svobodu dostala Jarmila Morávková odsouzená za úvěrové podvody. Matka i syn byli podle Kmenty prokazatelně propojení s mafií, která mimochodem vytunelovala olomoucký podnik Milo. Článek ani kniha se však zjevně nedostaly do rukou olomouckých zastupitelů, kteří na podzim téhož roku s Morávkovou společností SMC Development a. s. uzavřeli smlouvu o budoucí spolupráci při budování tramvajové trati a infrastruktury v nové městské čtvrti Šantovka. Nachází se v bezprostřední blízkosti historického jádra a (nikoliv překvapivě) právě na území zdemolovaného Mila.

Vůbec první vizualizace s výškovým domem na území bývalého Mila (2008-2010)

Smlouva o spolupráci se do budoucna měla stát hlavním strašákem střídajících se olomouckých municipalit. Investor se jí totiž začal ohánět v momentě, kdy se část jeho plánů ocitla v ohrožení. Do zmíněné infrastruktury („projekt celého území SMC“) totiž šikovně zapracoval tzv. Šantovku Tower, výškovou obytnou stavbu, která narazila na silný odpor poučené i laické veřejnosti a samozřejmě i na odpor památkářů. Ovšem nikoliv všech.

Projekt mrakodrapu Šantovka Tower od ateliéru Benoy, zveřejněno 2012. Snímek Olomoucký deník.

Ví se, že památková péče se řídí zákonem schváleným na samém sklonku totality a že je takzvaně dvojkolejná. Tak vznikají situace, kdy si jedni památkáři myslí něco zcela jiného než ti druzí. Tak tomu bylo (a je dosud) i ve vlekoucí se olomoucké kauze. Odborná složka (Národní památkový ústav – NPÚ) je zásadně proti, zatímco výkonný orgán (magistrátní oddělení památkové péče) považuje bytovku, která svojí výškou 78 m zastíní i věž olomoucké radnice, za přijatelnou. S ohledem na posun ve vnímání, co je zájem veřejný a co je zájem soukromý a který z obou pólů má vlastně hájit státní památková péče, tento postoj tolik nepřekvapuje.

Srovnání měřítka zástavby – první verze

Překvapí už víc, že má týž úřad odvahu v obdobných řízeních rozhodovat různě. Mluvíme potom o odchýlení se od rozhodovací praxe. Ochranné pásmo kolem městské památkové rezervace v Olomouci (MPR; podotkněme, že po Praze druhé nejvýznamnější) bylo vyhlášeno proto, aby zabránilo „stavebně technické činnosti, která by mohla nepříznivě ovlivnit její celkový výraz a charakter...“ Jak jinak si představit takovou „činnost“, než právě jako prosklený obytný dům, který výškou, objemem a dálkovými pohledy i průhledy zásadně konkuruje historickému jádru? Kdepak, hlavní olomoucká památkářka Vlasta Kauerová, jakýsi protějšek proslulého pražského Kněžínka, si to nemyslí.  Zatímco zakáže dvoupatrovou nástavbu banální budovy, povolí v území se stejnou památkovou ochranou pater rovnou dvaadvacet.

První kladné stanovisko magistrátní památkové péče provázela demonstrace několika stovek rozezlených olomouckých občanů. Brzy přišlo stanovisko druhé, ale obě pro nezákonnost zrušil nadřízený orgán, Olomoucký kraj. V případě třetího kladného stanoviska začal být aktivní investor a zpochybněním existence ochranného pásma prodloužil odvolací řízení až do dnešních dnů. Developer však zažil na své cestě více překážek. První v podobě schváleného územního plánu, který na Šantovce nastavil pro něj nepřijatelné výškové limity, druhý v momentě, kdy si nedokázal vyběhat výjimku o povinných odstupových vzdálenostech. Obě překážky hravě zdolal:  výškové limity nad jeho stavební parcelou  soud z jeho podnětu zrušil, a aby splnil požadovaný odstup od historické ulice Šantovy, posunul celý projekt o pár desítek metrů dál.

Druhá verze v posunuté poloze

Nic nevadí, že nová pozice věžáku zůstává i nadále v ochranném pásmu MPR, investor má přece nad sebou ochrannou ruku magistrátní památkářky, která bryskně vydává v pořadí již čtvrté kladné stanovisko! Takové urputné úsilí státní památkové péče prosadit v ochranném pásmu MPR mrakodrap jistě vejde do dějin.

Poslední varianta věže (2019), bohužel opět bez konetxtu města. Zdroj Olomoucký deník
Poslední varianta věže (2019), bohužel opět bez konetxtu města. Zdroj Olomoucký deník

Dalo by se čekat, že památkáři-odborníci (krytí vědeckou radou generální ředitelky NPÚ, postoji Ministerstva kultury i jeho památkové inspekce) opět podají podnět k přezkoumání kontroverzního stanoviska a krajský úřad věc opětovně shodí ze stolu. Jenže mezitím patrně intenzivně pracovali všichni Morávkové a jejich lobbisté i na jiných frontách (mezi nimi například u samosprávy bývalý diplomat Petr Kolář). Původní struktura Krajského úřadu je rozprášena a co víc, k 1. 1. 2018 je schválena novela stavebního zákona, která paragrafem § 4 de facto stanovuje, že magistrátní památkářské stanovisko je samostatně nepřezkoumatelné. Lze je napadnout ve lhůtě jednoho roku až coby součást rozhodnutí, jímž bylo podmíněno. Ten rok stálo zato si počkat. Šantovka Tower získala územní rozhodnutí (tedy další zásadní bod na cestě k vítězství) přesně v termínu, kdy už jakýkoliv způsob odvolání či přezkumu nebyl možný, ani ze strany NPÚ, ani ze strany veřejnosti.

Co to znamená pro památkovou péči obecně? Aniž by byl přijat nový zákon o památkové péči, už je vlastně rozhodnuto. Odborná organizace státní památkové péče je paralyzována, odzbrojena. Bez možnosti přezkoumání či odvolání stanovisek „výkonných památkářů“, která mohou, ale nemusí akceptovat odborný názor, je definitivně odstavena na vedlejší kolej. Že toho památkáři prorostlí s politikou toho kterého města umí dobře využít, o tom svědčí další kauzy z Olomouce.

Aktuálně památková inspekce řeší další stížnost. „Výkonný orgán“ při vědomí své neotřesitelnosti odsouhlasil kompletní výměnu renesančního krovu olomoucké radnice a nechal snést renesanční zvony bez možnosti návratu na původní místo. I z tohoto případu je cítit, že se děje něco nezdravého s památkovými principy obecně. Historickou kostru toho nejcennějšího nahradíme bezdůvodně kompletní replikou, bytovým věžákem pod záminkou zkarikované pokrokovosti a pokroucené památkářské vstřícnosti zase znehodnotíme dochovanou historickou tkáň.

Tisíc památkářů s tím nic nezmůže, protože ten jeden s razítkem má za zády kromě špatného zákona také rafinovaně tichou podporu města. „Pravdu neprohlasuješ“, konstatuje jedna ze stálic olomouckého politického nebe chvíli poté, co se o jeden hlas nepodařilo schválit připravenou změnu územního plánu, která by do lokality Šantovka vrátila výškové limity. Stačilo už málo, aby se věci uvedly do pořádku a pravidla, která platí pro všechny, začala platit i pro protežované developery. Pokud mezi politiky zaznívají podobné formulky, má ještě vůbec smysl věřit v demokratické principy?

Klientelismus v pozadí, pochybné rozhodování úřadů státní správy s výsledkem očividného selhání památkové péče v této táhlé olomoucké kauze, to vše založilo na spis tak tlustý a šťavnatý, že se jím neváhal zabývat Úřad veřejného ochránce práv. Těsně před svým odchodem podala ombudsmanka Anna Šabatová žalobu ve veřejném zájmu proti územnímu rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Olomouce. V oblasti ochrany památek krok dosud bezprecedentní učinil Úřad veřejného ochránce práv mimo jiné proto, že se rozhodnutí opírá o nezákonné stanovisko jediné památkářky na světě, které nevadí věžák vedle „její“ památkové rezervace.

Kauza Šantovka Tower – neslavné červnové zastupitelstvo l. p. 2019

Videozáznam dlouhého odpoledního jednání zde

Na úvod je třeba upozornit na dvě jiné zásadní události

11. 6. 2019 získala stavba Šantovky Tower územní rozhodnutí stavebního úřadu. Podepsáni p. Hyravá a p. Hlaváček. Podkladem pro rozhodnutí bylo v pořadí již čtvrté kladné závazné stanovisko odboru památkové péče olomouckého magistrátu z rukou p. Kauerové. Nutno podotknout, že svým obsahem, dvakráte označeným Krajským úřadem za nezákonný, zcela odporuje stanoviskům odborné složky státní památkové péče počínaje Národním památkovým ústavem v Olomouci, vědeckou radou generální ředitelky NPÚ, postoji Ministerstva kultury a památkové inspekce. Územní rozhodnutí nabyde právní moci 27. 6. 2019, jelikož rada města k jeho obsahu i přes odůvodněné pochybnosti nepodá odvolání.

14. 6. 2019 končí roční odvolací lhůta pro možnost podat podnět k přezkumu výše zmíněného nezákonného závazného stanoviska magistrátní památkářky.

17. 6. 2019 navzuje ono neslavné ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA – jak ta data do sebe dobře zapadají! Zástupce investora, p. Morávek prvně zveřejní dvě (!) líbivé vizualizace věže v nové podobě a poloze!

Po ročních obstrukcích p. Černého, předkladatele potřebné Změny 2 územního plánu, v tajném hlasování, které zařídili zastupitelé za ODS, ANO, ČSSD, SPD-SPOZ a KSČM – viz jména v zelených rámečcích:

opět nebyly na pozemek kontroverzní Šantovky Tower vráceny výškové limity. Soud je v roce 2014 zrušil, ale doporučil postup, jak veřejný zájem dál chránit. Pořizovatel takto vynucenou „Změnu 2“ územního plánu kvalitně odůvodnil a vypořádal se i s připomínkami investora. Všechno málo. Podobný scénář už tu ostatně byl na zastupitelstvu 4. 6. 2018. Ano, už pět let město napravuje vadný územní plán! Nyní hlasovalo pro Změnu č. 2, čili pro rovné podmínky všech obyvatel města, 22 zastupitelů. K vítězství chyběl jen jeden hlas. Proti přijetí (a tudíž proti veřejnému zájmu deklarovanému v této kauze zejména souladem s územně plánovací dokumentací a zákonem o památkové péči) bylo rovněž 22 členů zastupitelstva. Z 11 otevřeně se hlásících k projektu ŠTW za něj horovali zvláště pánové Martin Major a Milan Feranec. Zde na přátelské fotografii i s právníkem Petrem Konečným, dalším aktérem této kauzy.

Zbývajícíh 11 hrdinů se opět zdrželo svého práva hlasovat.

Výsledek? Otevřené dveře pro stavbu 78m vysokého bytového domu v ochranném pásmu památkové rezervace. Tam kde jiní nemohou postavit jedno patro navíc, vyvyolený může vyrukovat s novostavbou rovnou o 22 patrech. Za nové zajímavé informace pak vděčíme p. Majorovi – díky němu už víme, jak to tehdy, v roce 2014, bylo. Když se schvaloval územní plán s nepohodlnými výškovými limity, vyvolení už dávno pracovali na jeho změně. Přišly však volby a ono to nevyšlo. Pohádka o klientelismu si tak na svůj šťastný konec musela chvíli počkat.

30. 6. 2019, ZKO

Další prokázaná nečinnost v kauze Šantovka Tower

Spolek Za krásnou Olomouc se na základě paragrafu 106 o svobodném přístupu k informacím dostal k dalšímu pozoruhodnému ministerskému dokumentu. Přečtěte si náš komentář.

Zatímco Úřad Olomouckého kraje nedávno označil olomoucký magistrát za nečinný ve věci projednání a schválení Změny II Územního plánu Olomouc (té, která by v lokalitě ŠTW napravila absenci výškových limitů), sám byl nyní Ministerstvem kultury obviněn z nečinnosti v jiné linii této komplikované kauzy.

Historické jádro Olomouce je zákonem chráněno jako městská památková rezervace. Ochranné pásmo kolem ní má zabránit stavební činnosti, která by tento český klenot nepříznivě ovlivnila. Jak jinak si představit stavbu, která by to dokázala, než například jako obytný dům o výšce shodné s olomouckou radniční věží. Právě takový věžák navzdory platné legislativě už deset let prosazuje SMC Development (Richard Morávek). Kromě toho, že v lokalitě Šantovka napadl územním plánem danou výškovou regulaci platnou pro zbylé území města, pokusil se v rámci snahy o legalizaci svého pochybného záměru zpochybnit také existenci ochranného pásma MPR.

Tady už mu nepomohl ani magistrátní odbor památkové péče, který jinak, vzdor obvyklé rozhodovací praxi, stavbě dal už čtyřikrát zelenou. To vše z moci razítka v rukách jediné osoby, letité vedoucí odboru, Vlasty Kauerové. Ta však tentokrát na ruku investorovi jít nemohla. Jak by totiž v přípdě zpochybnění existence ochranného pásma vysvětlovala ostatním investorům, že jejich záměry smetla ze stolu právě proto, že leží v ochranném pásmu. Až se dozvědí, že nemohli navýšit svůj dům byť i jen o jedno patro, teprve se zvedne vlnanevole, že jinému týž úřad povolil rovnou 22 pater v novostavbě.

Zpochybnění existence ochranného pásma investor využil také k průtahům přezkumu sporného stanoviska magistrátní památkářky. Ten podal hlasitý oponent záměru, olomoucký Národní památkový ústav už celkem třikrát. První dvě závazná stanoviska pro nezákonnost zrušil nadřízený Krajský úřad. U třetího (z června 2016) se situace mění, dochází k personálním změnám a napadení existence ochranného pásma protahuje řízení na neuvěřitelné tři roky. Za nedůvodnými průtahy, jak to potvrzuje aktuálně vydaný Příkaz Ministerstva kultury, stojí nyní i sám Krajský úřad. Svoji nečinnost má odčinit do poloviny června tohoto roku, tedy do doby, kdy už investor může mít v rukou územní rozhodnutí.

Investor, dotlačen stavebními předpisy posunout projekt věžáku o pár metrů dál, získal od Mgr. Kauerové v existujícím ochranném pásmu nové, v pořadí už čtvrté razítko. Dobře si totiž spočítal, že s novelizací stavebního zákona už nebude možné úřední dokument opětovně napadnout v přezkumném řízení. Nástroj, který dvakrát označil práci městské památkářky za nezákonnou, už nyní není možné použít.

Zůstává v této kauze ještě někdo čistý? Je tím neposkvrněným snad Ministerstvo kultury? Nikoliv, za jeho posledního, dnes už snad definitivně suspendovaného ministra Staňka, „olomouckého patriota“, ministerští úředníci zhruba čtyři měsíce předstírali, že přehodnocují svoje stanovisko k výškám v této lokalitě. Nerozhodli nijak, ale investor a státní správa dostali v tomto nekalém schvalovacím procesu další čas k dobru. S ohledem na poškození hodnot památkové rezervace a olomoucké demokracie „čas ke zlu“.

ZKO, 11. 6. 2019

Divadlo architektury: RE.VIZE OLOMOUC 4 – Město, komunikace

Poslední díl cyklu RE.VIZE Olomouc. Tentokrát na téma plánování města a komunikace.

Večer bude zaměřen šířeji na rozvoj města, participaci, možnosti komunikace mezi vedením města, odborníky, veřejností, developery a dalšími stakeholdery, o příležitostech města a jak je co nejlépe využít.

hosté:
Miroslav Žbánek, primátor Olomouc
Tomáš Pejpek, zastupitel Olomouc
Petr Bilík, prorektor UP Olomouc
Petr Kropp, ředitel KAM Karlovy Vary
Vít Zeman, radní pro rozvoj, Jihlava

Smetanovy sady – U Včelek

Středa 5. 6. 2019 od 18:00 hod.

Vládne nám MINISTERSTVO NEKULTURY?

Spolek Za krásnou Olomouc se nestačí divit! Sdílejte s námi rozhořčení nad tupostí vyjádření ministerstva kultury. Níže kurzívou.

Sotva je psal někdo jiný než Antonín Staněk osobně, bývalý primátor Olomouce. „Pět vykotlaných zubů“, tato originální přezdívka pro dříve „betonový bunkr“ Středoevropského fóra se jistě brzy ujme! Panu exprimátorovi opravdu k srdci nepřirostl. Že doufá, že se nepostaví, řekl ostatně veřejně na zasedání zastupitelstva 12. 3. 2018. V Praze ke kulatě hranatému stolu, kde se „v dialogu“ mělo o olomouckém SEFu jednat, proto pro jistotu nepozval nikoho z Muzea umění, které projekt tohoto jména už deset let zaštiťuje. Tomu říkáme férová hra! Že muzeum na dalších krocích budování SEFA pracuje, a to včetně ministrem požadované architektonické soutěže, tak v plénu vůbec nezaznělo.

Jen houšť! To tučné nám přijde zvlášť šťavnaté!:

Olomouc si zaslouží v architektuře to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži

20.03.2019 15:13|ministerstvo

Mediální reakce na dotazy týkající se pondělní diskuse kolem kontroverzního olomouckého projektu Středoevropského fóra (SEFO).

Ačkoli se to tak snaží některá média, podporující skupinku aktivistů kolem projektu výstavby nového olomouckého muzea, interpretovat, odborná diskuse z pondělí 18. 3. 2019 nebyla o legitimitě architektonických soutěží. Veřejná soutěž je legitimní sama o sobě. Je dána zákony a ani stoupenci původního Šépkova projektu netvrdí, že veřejná soutěž je nelegitimní. Pouze se jí odmítají účastnit a pokouší se získat půl miliardy veřejných peněz bez soutěže. Což je samozřejmě z hlediska ministerstva, jako zodpovědného hospodáře, zcela nepřijatelné. 

Zvláště v dnešní době, kdy v médiích probíhají debaty o tom, jakým způsobem má vláda ušetřit desítky miliard, musí být vydání 600 milionů podloženo něčím víc než jen představou skupinky lidí, že mají na tuto částku nárok, protože tu byli jako první… Navíc je ve veřejnosti, a to i odborné napříč republikou, mnohem větší množství lidí, kteří se s návrhem pana Šépky neztotožňují; považují ho za necitlivý, zastaralý a poškozující genia loci centra Olomouce a za zničení jeho veřejného prostoru (anachronismus betonových zubů naproti baroknímu jezuitskému konviktu a chrámu Panny Marie Sněžné).

Pondělní diskuse byla proto především o tom, aby se vedla odborná debata o záměrech, cílech a zodpovědnosti velkých projektů. Proto byla na začátku diskuse představena řada inovativních světových architektonických projektů a debata směřovala k tomu, zda je podle odborníků z celé republiky (nikoli pouze z Olomouce) původní návrh skupinky kolem architekta Šépky stejně silný a dostatečně reprezentatibilní pro celou Olomouc, pro Moravu i Českou republiku.

Nevylučujme dopředu architekty ze soutěže
Důležitou diskutovanou otázkou rovněž bylo, zda je projekt pana Šépky vrcholem toho, co můžeme v Olomouci postavit anebo zda v republice existují architektonické ateliéry, které by dokázaly představit stejně silnou nebo i silnější uměleckou vizi. Jsme přesvědčeni, že existují. Důležité je i to, že svět se – i v architektuře – za deset let změnil, a je proto na místě otázka, zda neústupně trvat na dobově podmíněných návrzích nebo dát prostor lidem, sledujícími nové současné návrhy a styly

Světová architektura se velmi rychle posouvá v námětech a trendech a je už podstatně jinde, než za doby, kdy původní návrh „pěti vykotlaných zubů“ vznikal.

“Olomouc si zaslouží to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži,“ říká ministr kultury Antonín Staněk. „Jako bývalý primátor a obyvatel Olomouce rozumím snaze jeho obyvatel, aby mohli být hrdi na to, co v jeho centru vznikne. A aby, z pohledu dobrého hospodáře, bylo 600 milionů investováno co nejlépe.”

Pro ministerstvo jako strážce veřejných peněz je podstatné, aby diskuze byla veřejná a došlo k výměně jednotlivých názorů a stanovisek. Má-li pak jako investor projektu schválit více než půl miliardy, nikdo mu nemůže upřít, požaduje-li transparentnost výběru projektu v otevřené soutěži a principiálně trvá na vytvoření férového soutěžního prostředí, říká ministr.

Neboť nemá snad veřejnost právo vidět i jiné architektonické návrhy? Jedná se o veřejné prostředky a výstavbu muzea po bezmála 100 letech. Výsledek ovlivní a musí uspokojit nejenom ty, kteří se na projektu posledních deset let  podílejí, ale musí uspokojit i všechny milovníky a zájemce o umění, reprezentovat Olomouc v zahraničí a i další generace, které budou kolem muzea chodit a navštěvovat ho. Jak kdosi trefně řekl, nevhodnou sochu můžete dát do lapidária, ale s nevhodnou architekturou nic neuděláte.

Agrese nemá v demokratické diskusi místo
Situace kolem projektu SEFO je bohužel stále méně kultivovaná a stále více v ní mají prostor konfrontační tendence, agresivita a egoismus.

Důkazem byla třeba i snaha vynucovat si po skončení debaty konečné slovo po moderátorovi anebo teatrální odchod ze sálu ředitele Muzea umění Olomouc (MUO). To bohužel ukazuje na to, že někteří lidé nechtějí z principu žádný dialog vést. 

Možná proto, že pondělní odborná diskuse se nestala primárně tribunou na obhajobu SEFO, jak jeho obhájci očekávali, ale nesla se v konstruktivním duchu nadstranické debaty, snažila se otevřít různým pohledům a argumentům na princip díla ve veřejném prostranství a upozornit na důležitost a význam veřejné soutěže. Proto byla také organizována.

Kdo vyslechnul vyjádření hostů jako byl doc. Fajt, prof. Jiřičná, Mgr. Chrobák a další, slyšel jasný názor: nelze zahájit výstavbu takto významné a drahé stavby bez soutěže. A není pravda, že v dané chvíli neexistuje řešení. Existuje a je jednoduché a ministerstvo jím je daňovým poplatníkům této země povinováno.

Je smutné, že dnes i odborníci, když cítí slabost svých argumentů, se stále více uchylují k agresivitě a emotivním osočením, překvapivě i proti těm, kterým by měli být vděčni – tedy např. proti ministrovi, který peníze pro projekt nakonec vydupal, když oni sami dvakrát v historii se zajišťování financí pohořeli. 

Věříme v otevřenou diskusi a otevřenou soutěž
Věříme v otevřenou diskusi argumentů a nikoli emotivních obvinění. Chápeme, že SEFO je zamilované dítě skupinky lidí, ale jako dozorčí a nestranný orgán vnímáme také nevoli, kritiku a odpor široké veřejnosti i řady odborníků k němu.

A protože jsme povinováni řídit se nejenom sympatiemi, ale i zákony, chceme, aby se o budoucí podobě areálu diskutovalo a jeho podoba se demokraticky vysoutěžila.

Ať vyhraje ten nejlepší!

Kontakt:
Martha Häckl
tisková mluvčí MK
E: martha.hackl@mkcr.cz

Krásná Olomouc na pondělním zastupitelstvu 4. 3. 2019


V bloku návrhy, připomínky a podněty veřejnosti přednesl Alexandr Jeništa následující

„Vážený pane primátore, vážené dámy a pánové,

Rád bych za kolegy ze spolku ZKO pronesl pár slov k aktuální situaci kolem tzv. kauzy Šantovka Tower. Ve vysílání OLTV minulý pátek pan primátor Žbánek zmínil, cituji, že „ta skupinka aktivistů, která proti ŠTW a výškové budově začala vystupovat, vlastně využila toho, že ne vše kolem tohoto projektu vždy bylo úplně transparentní a srozumitelné třeba i veřejnosti a také, že je to téma „zastřené oparem standartních a nestandartních kroků“.

Rychle rekapituluji, že Spolek upozorňoval na riziko spojené s výstavbou výškových budov v ochranném pásmu MPR už v roce 2011, kdy vznikal koncept územního plánu. Naše stanovisko podpořila veřejnost laická i odborná formou dvou veřejných shromáždění, několika veřejných diskusí a tří podpisových akcí. Jak si mnozí z vás mohou pamatovat, na konci roku 2013 jsme předali vedení města Olomouckou výzvu, již podepsalo 2372 občanů. Již tehdy jsme důrazně varovali před nebezpečím ohrožení památkových hodnot města, netušíce zhola nic o budoucích hrozbách investora odvolávajícího se k tzv. Plánovací smlouvě a Smlouvě o spolupráci.

Do zmíněné skupinky aktivistů lze zařadit například 27-člennou vědeckou radu generální ředitelky Národního památkového ústavu čítající odborníky z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu, kteří vyjádřili své jednoznačné NE jmenovanému záměru 19. září 2013.

Nejinak tomu je s názorem Ministerstva kultury ČR hájícího kontinuálně názor o představě výškových limitů od roku 2008. Podobné časové kontinuum a týž názor – tedy že v lokalitě, jíž neradi familiárně říkáme Šantovka –žádná věž stát nemá, hájí od roku 2008 Odbor koncepce a rozvoje magistrátu. Patří jmenované odborné instituce také do zmíněné skupinky aktivistů?

Vidíme, že spektrum odpůrců není skupinka, spíše pestrá skupina. Vychází z odborného názoru, v němž hodnotu Olomouce ztotožňují spíše s historickým odkazem, než s neurvalým a pravidla nerespektujícím stavebním rozvojem. Přesto se za těch 10 let, co téma leží na stole, nedaří vybřednout z oparu, který v televizním spotu zmínil pan primátor. Nyní máte jako nová reprezentace města možnost tento stav změnit.

Jsme si vědomi, že jako zastupitelé nejste v komfortní pozici vůči závazkům vyplývajícím z již zmíněné „smlouvy o spolupráci“, domníváme se však, že i vydíraný má jistá práva.  Smlouva funguje jako strašák a paralyzuje možnost města vystupovat suverénně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu. Tohoto strašáka vytáhl na červnovém jednání předchozího zastupitelstva i bývalý primátor a dnes ministr kultury Antonín Staněk, jehož rezort právě teď shodou okolností přehodnocuje vlastní konzistentní stanoviska hájená v kauze už od roku 2008. Na tomtéž zasedání však také vystoupil Dr. Konečný, autor právního rozboru smlouvy, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, „může být částečně neplatná pro neurčitost či rozpor se zákonem“, neplatnost však musí konstatovat soud.

Vážené zastupitelky a vážení zastupitelé, při vědomí toho, co zde nezaznělo k tématu v předchozích rozpravách, mi dovolte apelovat na vaši odvahu aktivně se podílet na utváření budoucího obrazu města. Ve věci výškových limitů to při probíhajícím územním řízení o bytovém domě vyšším než radniční věž, lze udělat jedině tím, že neprodleně projednáte a bude hlasovat o změně č. II územního plánu. Za tu nemalou skupinku aktivistů, můžu sdělit, že vypořádání investorových námitek k této změně je podle nás vypracováno na nejvyšší odborné úrovni a je z faktického hlediska nezpochybnitelné. 

V této kauze však nejde jen o podobu jedné výškové budovy. Jde v ní o víc. O rovné právní prostředí v našem městě, v němž mají všichni stejná práva bez ohledu na vliv a majetkové poměry. Jde o upřednostnění hodnot města, o něž jsme se nezasloužili, před individuálním zájmem tyto hodnoty použít a finančně zhodnotit. Jde o nastavení budoucích vztahů města se všemi dalšími investory a developery, v němž by město mělo a snad i chce hrát úlohu aktivní a sebevědomou, nikoli defenzivní a podřízenou. A v neposlední řadě jde o budoucí podobu demokracie v našem městě bez oparu nestandardních a nesrozumitelných kroků, o nichž vlastně velmi trefně mluvil pan primátor.“       


Náš příspěvek vzbudil dlouhou ropravu, která se přelila do bodu „Různé“. Za uvedení Územního plánu města do pořádku bojovali aktivně zastupitelé z politického hnutí ProOlomouc s podporou Pirátů, Starostů a hnutí Společně. Děkujeme za podporu, leč zdá se, že koalice už má tento problém vyřešený dlouho dopředu.

Na projednání vypořádání se s námitkami investora a tím pádem ani na přijetí Změny č. 2 ÚP opět nedošlo. Teď už lze otevřeně říci, že se čeká jen na vydání územního rozhodnutí pro stavbu Šantovka Tower. A to se někteří snažili předstírat, že tomu tak není. Například radní Holpuch se zlobil, že se Změna 2 ÚP jmenovitě spojuje s jedním investorem a s jednou stavbou. Zlobil se také, že Ministerstvo kultury před lety nastavilo výškové limity nesmyslně pro celé město. Zapoměl už ale osvětlit, že je takto nastavilo v reakci na předkládaný návrh územního plánu, který (ač se to od tohoto dokumetu očekává) žádné limity nastavené neměl. A proč? Kvůli jedné zcela konkrétní stavbě, zcela konkrétního investora, drze spoléhajícího na to, že se skrytou podporou politického zákulisí se mu podaří prosadit tak absurdní projekt jakým je věžová stavba v ochranném pásmu MPR. Aspoň v tomto můžeme být zcela otevření.

ZKO

Připomenutí Josefa Kšíra (1892 –1978)

Zveme na akci spřátelené Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Připomene jinou výraznou postavu dějin města, stavebního radu a konzervátora památkové péče v Olomouci, Josefa Kšíra. Neúnavný publicista témat z dějin stavebního vývoje města by se dal tak trochu označit za olomouckého Eitelbergera. Proto si jeho připomenutí moc vážíme!