Cena Rudolfa Eitelbergera

Spolek Za krásnou Olomouc se už od počátku své existence (2007) snaží kromě diskutabilních kauz usměrňovat veřejnou debatu a mínění o architektuře a životním prostředí také osvětovými akcemi (přednášky, komentované vycházky, výstavy). Jasně se mezi nimi vyjímá Cena Rudolfa Eitelbergera, jež už v několika ročnících upozornila na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje, ať už se dají zařadit to oblasti architektonické tvorby, urbanismu, památkové péče nebo práce s veřejností.

Spolek si v každém ročníku zakládá na pečlivě vybrané, tutíž kvalitně obsazené nezávislé porotě, která zahrnuje přední české architekty, historiky umění, úředníky a odborníky s vazbou na naši zájmovou oblast. Od posledního ročníku se účastníkem poroty pro funkční zpětnou vazbu s Městem stává také člen rady nebo zastupitelstva města, v jehož kompetenci je právě urbanismus nebo rozvoj města.

Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán.

Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), zakladatele památkové péče v Rakousku-Uhersku, prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy. Tak jako on propagoval architekturu, umělecká řemela a potřebu péče o ně, cítí členové spolku, že jsou povinováni pečovat o jeho pozapomenutý odkaz. Není totiž mnoho takových osobností, které by za humny Olomouce zanechaly v dějinách kulturní Evropy tak velkou stopu!

Cena Rudolfa Eitelbergera po páté!

Zveme vás na vernisáž a slavnostní předání letos již jubilejní ceny za kvalitní počin v oblasti architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouckém kraji za uplynulé dva roky. V letošní komisi zasedli architektky Jana Křenková, Jitka Ressová, historička Kateřina Bečková, historici architektury Martin Horáček, František Chupík a Rostislav Švácha ve funkci předsedy poroty,  radní Aleš Jakubec a architekti Pavel Nasadil a David Mareš. Koho z nominovaných letos jury vybrala jako finálního vítěze? To nejlepší v architektuře v hledáčku spolku Za krásnou Olomouc uvidíte také v retrospektivní výstavě!

Komise Ceny Rudolfa Eitelbergera 2017

Pátý ročník ceny mapující kvalitní realizace v oblasti architektury a památkové péče za uplynulé dva roky na území Olomouckého kraje bude hodnotit odborná porota ve dnech 10. a 11. 8. 2017. Letošní sestava je opět hvězdná, nově zavádíme tradici, že mezi pozvanými komisaři zasedne radní nebo zastupitel, který se v rámci své agendy zabývá oblastí blízkou té naší:

 

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Csc., předseda komise, historik umění a architektury, pedagog; působí v  Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a jako vedoucí Katedry dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem stovek vědeckých statí a knih se záběrem od barokní až po současnou architekturu. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti aimagesrchitektury. Portrét ilustruje šíři jeho záběru: ukazuje jej jako držitele ceny Mezinárodního olympijského výboru „Sport a umění“ za knihu Naprej! Česká sportovní architektura 1567-2012. Je členem spolku Za krásnou Olomouc.

PhDr.  Kateřina Bečková, historička, kurátorka sbírky fotografie Muzea hlavního města Prahy, předsedkyně Klubu Za starou Prahu, aktivní blogerka a komentátorka architektonického dění nejen v Praze, čerstvě i autorka beletristického formátu.     http://blog.aktualne.cz/blogy/katerina-beckova-.php

Ing. arch. Jana Křenková, vedoucí Oddělení územního plánování a architektury Odboru koncepce a rozvoje Magistrátu města Olomouce. S ohledem na záběr svého pracovního úvazku pravidelná účastnice našich komisí.

 Ing. arch. Jitka Ressová, architektka, pedagožka (VŠUP Praha, Zlín), členka zlínského architektonického ateliéru Ellement, autorka ročenky České architektury 2014-2015, katalogu výstavy Můj baťovský domek,  spoluautorka knihy Zlínská umprumka (1959–2011); její úspěšná revitalizace Gahurova prospektu ve Zlíně reprezentovala českou architekturu v prestižní soutěži Mies van der Rohe Award 2015. Členka občanského sdružení Aarchitektura ve Zlíně.     http://www.ellement.cz/

Ing. Arch. Mga.  Pavel Nasadil, architekt, člen ateliéru FAM architekti s působností v Čechách a ve Velké Británii; je například autorem fenomenálního „Nového českého domu“ ve Velkém Týnci u Olomouce (2003), jeho drobná práce, Chata u Máchova jezera, obdržela hlavní národní cenu za architekturu (Grand Prix architektů 2015) a dostala se mezi pět finalistů českých nominací na mezinárodní architektonickou Cenu Miese van der Rohe.     http://www.famarchitekti.cz/

Mgr. František Chupík Ph.D., historik umění a architektury, vystudoval obor teorie a dějiny výtvarného umění FF UPOL se specializací v oblasti raně novověkých fortifikací. Od roku 1998 působí v Národním památkovém ústavu v Olomouci, od roku 2011 v pozici ředitele. Je absolventem studijního programu Management of Unesco World Heritage Cultural Sites in Visegrad Countries na International Cultural Centre v Krakově. Příležitostně publikuje či přednáší o aktuálních problémech památkové péče.

Ing. arch. David Mareš, architekt, člen ateliéru třiarchitekti; olomoucký rodák žije a tvoří v Praze, je aktivním členem České komory architektů, spoluautorem oceňovaného konceptu úprav Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani, pro Olomouc vypracoval v roce 2009 Koncepci prostorové regulace a výškového zónování, v současnosti se věnuje projektu revitalizace olomouckého Náměstí republiky. http://www.triarchitekti.cz/

RNDr. Aleš Jakubec, Ph.D., nyní náměstek primátora města Olomouce, se v olomouckém zastupitelstvu pohybuje od roku 2010; od roku 2014 má v kompetenci odbor koncepce a rozvoje a odbor životního prostředí. Do jeho působnosti patří například ZOO Olomouc či Centrum ekologických aktivit Sluňákov. Studoval v USA, belgické Lovani, působí jako pedagog na své alma mater, na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého.

PhDr. Martin Horáček, Ph.D., historik architektury, působí jako pedagog na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a na Ústavu architektury Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, kde vede mimo jiné přednášky Soudobá architektura, Teorie a estetika architektury, Kompozice architektury. Je autorem řady uměleckohistorických textů, ve velkém kompendiu Za krásnější svět z roku 2013 předkládá dějiny tradicionalistické architektury ve 20. a 21. století. V roce 2007 stál u zrodu sdružení Za krásnou Olomouc.

 

Jednání poroty je neveřejné, slavnostní vyhlášení výsledků proběhne v rámci festivalu Den architektury v neděli 1. 10. 2017, v 17.00, v Divadle hudby Muzea umění Olomouc (Denisova 47). Doprovodný program letošních oslav dvoustého jubilea Rudolfa Eitelbergera sledujte zde: http://www.denarchitektury.cz/index.php/program-2017/mesto/Olomouc.html

 

VÝZVA spolku Za krásnou Olomouc

Výzva spolku Za krásnou Olomouc:

Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2017 za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji

 Vážení členové sdružení Za krásnou Olomouc, jeho příznivci a další angažovaní,

po dvou letech se na Vás opět obracíme s výzvou k zapojení se do pátého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera, kterou se spolek Za krásnou Olomouc chystá letos opět udělit. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy do organismu nejen historické Olomouce, které pozitivně a zdařile ovlivnily jeho měnící se podobu v období od roku 2015 až do poloviny roku 2017. Naplňujeme tím jeden z cílů sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických změnách v Olomouci i v celém Olomouckém kraji s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (17. 4. 1817 – 18. 4. 1885), jedné z iniciačních postav moderních dějin umění a mj. zakladatele Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni (dnes Österreichisches Museum für angewandte Kunst).

Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnilo co nejvíce zainteresovaných, ať už obyvatel Olomouce nebo těch, kterým její osud není lhostejný. Tato aktivita spolku, byť je svým způsobem symbolická, pomáhá k prohloubení diskuse a přemýšlení o památkových a architektonických hodnotách našeho města i měst celého Olomouckého kraje. Návrhy a podněty můžete zasílat až do 30. června 2017 na níže uvedenou adresu, k dispozici jsou také další kontakty. Podněty členů spolku i širší veřejnosti vyhodnotí sedmičlenná komise složená z členů sdružení i externích odborníků. Nominované projekty budou vyhlášeny v září 2017 a vítězný projekt slavnostně v rámci festivalu Den architektury v neděli 1. října 2017. U příležitosti letošní oslavy dvoustého výročí narození Rudolfa Eitelbergera bude v pondělí 2. října 2017 slavnostně odhalena obnovená pamětní deska na rodném domě Rudolfa Eitelbergera a Katedra dějin umění na zdejší univerzitě ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze pořádá kolokvium o Rudolfu Eitelbergerovi. Zároveň děkujeme Portálu PROPAMATKY za mediální podporu!

V Olomouci dne 6. 4. 2017

E-mail: krasnaolomouc@gmail.com

www.krasnaolomouc.cz

         

Cena Rudolfa Eitelbergera 2015 udělena!

Do pátrání po kvalitních architektonických novinkách jsme letos kromě veřejnosti zapojili také studenty dějin umění sdružené ve spolku StuArt. Přímo jsme oslovili jednotlivé stavební úřady, dotázali se památkářů, podnikli individuální výlety. Z velkého množství nových staveb a architektonických počinů jsme nakonec předložili porotě dvacet pět nominací.
Komise, které již tradičně předsedal člen sdružení, historik architektury Rostislav Švácha, byla letos exkluzivně obsazená. Praktikující architekty reprezentoval Jan Šépka, laureát Ceny Rudolfa Eitelbergera z roku 2008. Svůj názor přidali vedoucí Oddělení územního plánování a architektury Odboru koncepce a rozvoje olomouckého magistrátu Jana Křenková a ředitel olomouckého územního pracoviště Národního památkového ústavu František Chupík. Doplnili je propagátor a komentátor architektury architekt Adam Gebrian, nakladatelka a duchovní matka České architektonické ročenky Dagmar Vernerová nebo Jakub Potůček, kurátor sbírky architektury Národní galerie v Praze. Z Bratislavy pak přijela dvojice předních slovenských teoretiků architektury Monika Mitášová a Marián Zervan, kteří se ujali také moderování slavnostního vyhlášení v sobotu 3. 10. 2015, v Divadle hudby Muzea umění Olomouc.

 


Porotci si ve dvou srpnových dnech prohlédli vybrané stavby, z nichž nakonec postoupilo pět realizací nominovaných na ocenění. Míru kritického pohledu na architektonickou produkci Olomouckého kraje dokládá fakt, že mezi kandidáty nenajdeme žádnou novostavbu. Nezanedbatelný je rovněž postřeh, že jen v jednom případě se setkáváme s prací v regionu působícího architekta. Komise se shodla na tom, že v mnoha případech je třeba vyzdvihnout více iniciativu občanů či investorský počin, jež vedly k tomu kterému zdařilému výsledku. Přímé ocenění občanských aktivit či obecních správ vedle samotné práce architektů je v dosavadní tradici naší ceny novinkou.

 

více:

Cena Rudolfa Eitelbergera 2015

Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2015

Kdo si letos odnese stříbřitou „Cenu R. Eitelbergera“?
O tom rozhodne komise, jejíž složení Vám už teď můžeme přiblížit. Historik architektury, člen sdružení Za krásnou Olomouc a vedoucí Katedry dějin umění na olomoucké univerzitě, Rostislav Švácha, bude předsedat konsiliu předních odborníků. Praktikující architekty reprezentují Pavel Nasadil a Jan Šépka. První je členem Nadace české architektury, druhý laureátem Ceny Rudolfa Eitelbergera z roku 2008. Doplní je Adam Gebrian, propagátor a komentátor architektury napříč všemi médii. Svůj názor přidá také vedoucí Odboru koncepce a rozvoje olomouckého magistrátu Jana Křenková a ředitel olomouckého územního pracoviště Národního památkového ústavu, František Chupík. Z Prahy přijede nakladatelka Dagmar Vernerová, duchovní matka České architektonické ročenky, z Bratislavy pak přední slovenský teoretik architektury Marian Zervan. Svůj ostrý úsudek jistě opět vysloví i kurátor sbírky architektury pražské Národní galerie, Jakub Potůček.

Jak můžete průběh soutěže a její výsledek ovlivnit vy? Vaše tipy na zdařilé architektonické počiny v Olomouckém kraji zařadíme do prvního kola klání. Z něj komise nominuje užší výběr, který na vlastní oči posoudí, určí pořadí, zvláštní ceny i čestná uznání a konečně i vítěze. Nominované projekty budou zveřejněny a vítěz oceněn v sobotu 3. 10. 2015, v rámci festivalu Den architektury. Podrobnosti se včas dozvíte.

Velmi oceníme Vaše návrhy a podněty, které můžete zasílat až do 30. července 2015 na naši novou adresu krasnaolomouc@gmail.com

Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje za uplynulé období, tedy od roku 2013 až do poloviny roku 2015. Chceme přispět k propagaci a informování veřejnosti o architektonických a urbanistických novinkách. Název „Ceny R. E.“ skrývá jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě  a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy.

Shromažďujeme návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2015

VÝZVA spolku Za krásnou Olomouc:

Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2015 za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji

Vážení členové spolku Za krásnou Olomouc, jeho příznivci a další angažovaní,

obracíme se na Vás s výzvou k zapojení se do čtvrtého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera, kterou se spolek Za krásnou Olomouc chystá letos opět udělit. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje za uplynulé období, tedy od roku 2013 až do poloviny roku 2015. Naplňujeme tím jeden z cílů sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických novinkách, s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě  a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy.

Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnili zástupci co nejširší veřejnosti. Vaše návrhy a podněty můžete zasílat až do 30. června 2015 na adresu krasnaolomouc@seznam.cz. Podněty členů spolku, odborníků i laiků vyhodnotí sedmičlenná odborná komise, o jejímž složení Vás brzy budeme informovat. Nominované projekty budou vyhlášeny v září 2015 a vítězný projekt slavnostně na začátku října v rámci festivalu Den architektury.

Cena
Cenu R. Eitelbergera si v roce 2013 odnesla Alena Šrámková a Tomáš Koumar za novostavbu mostu v Přerově. Zleva: Moderátor Jakub Železný, ocenění Tomáš Koumar a Alena Šrámková, úřadující předsedkyně sdružení Michaela Johnová Čapková.

Změna místa konání vyhlášení Ceny Rudolfa Eitelbergera 2013

Sdružení Za krásnou Olomouc dlouhodobě usiluje o zkvalitnění městského prostředí v Olomouci. Jelikož zaujímáme negativní postoj k dokončovanému obchodnímu centru Šantovka i k připravované výškové stavbě v této lokalitě, jsme nuceni zrušit místo konání dlouho připravovaného slavnostního vyhlášení Ceny Rudolfa Eitelbergera 2013 v technickém zázemí bývalé silážní budovy Hanáckých mlýnů (vila na sile) v Polské ulici.

Důvodem je umístění reklamního banneru v podobě svítícího srdce na střeše vily na sile. Tato instalace byla v médiích původně prezentována jako umělecký počin (http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/pruhledne-obri-srdce-ozdobilo-silo-v-centru-olomouce-20130902.html), v tomto týdnu však bylo upřesněno, že jde o komerční upoutávku k otevření obchodního centra Šantovka (http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/nad-olomouci-opet-tepe-srdce-ma-byt-odolnejsi-nez-puvodni-20131001.html).

Plánovaná industriální exkurze za účasti architekta Tomáše Pejpka a investorky Barbory Králíkové mapující proměnu obilního sila proběhne v technických prostorách bývalého sila v 15 hodin (sobota, 5.října). Následně se společně přesuneme do náhradního místa konání v Galerii Caesar.

Cena Rudolfa Eitelbergera za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku za léta 1990–2008

Na základě tajné volby níže uvedené komise byla jako vítězná realizace prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera zvolena

 

Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou

 

Laureáty se tak stávají její tvůrci Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, jako autoři projektu obnovy náměstí, a Angela Chiantelli a Ivan Theimer jako hlavní autoři projektu Aríónovy kašny.

Rekonstrukci jako investor iniciovalo Statutární město Olomouc a probíhala v letech 1998–2002.

 

Výsledkem je mimořádně citlivá restituce revitalizace ústředního prostoru města Olomouce, které bylo v předchozích letech degradováno řadou nevhodných zásahů. Ohleduplnou obnovu ateliérem HŠH významně doplňuje právě Áriónova kašna (Ivan Theimer, Angela Chiantelli za spolupráce Ing. arch. Pavla Pospíšila a Ing. arch. Tomáše Lampara). Vlastní rekonstrukce a vytvoření kašny ovšem představují dva odlišné projekty a koncepty. Právě v porovnání s aktuálními proměnami interiéru historického jádra města Olomouce v podobě mimořádně sporného předláždění Denisovy a Pekařské ulice lze považovat úpravu Horního náměstí za neobyčejně zdařilou a citlivou vůči historickému kontextu středu města Olomouce. Konečný výsledek zdůrazňuje historickou a živou přirozenosti této části města, jíž Árionova kašna jen umocnilo svým „společenským magnetismem“, vytvářejícím nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce po roce 1989 náleží tato realizace nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkultivovanějším.

Pozn. Formu jména Aríón přejímáme ze Slovníku antické kultury, Praha 1974, Václav Bahník et al. (ed.), s. 67.

Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila komise složená ze šesti členů Sdružení a jednoho externího odborníka:

Mgr. Ondřej Belšík, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
Michal Folta, MF Dnes Olomouc
PhDr. Martin Horáček, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně / Univerzita Palackého v Olomouci
Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., Muzeum umění Olomouc / Masarykova univerzita v Brně
Mgr. Martina Mertová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, externí konzultant
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR / Univerzita Palackého v Olomouci
Bylo zvoleno dvanáct nominovaných staveb:

 

Dvanáct nominovaných staveb

Obchodní dům Senimo v Olomouci (Pasteurova 10)
(Petr Fabián, Jan Polách, investor Senimo a.s., 1991–1993)

Rekonstrukce bývalých městských jatek představuje kvalitní příklad využití průmyslové stavby, jejíž původní náplň už vzala za své. Více jak stoletá cihlová budova s dominantním halovým prostorem slouží díky citlivému vstupu architektů i dnes přirozeně praktickým potřebám obyvatel. Jedna z prvních zdařilých rekonverzí technické stavby u nás byla ve své době oceněna prestižní Grand Prix Obce architektů.

Správní budova Povodí Moravy, s. p., v Olomouci (U dětského domova 4)
(Petr Hrůša, Petr Pelčák, investor Povodí Moravy, s.p., 1994–1995)

Novostavba vybudovaná v meandru řeky Moravy nenásilně opisuje jeho tvar a stejně nevtíravým způsobem se zapisuje do širšího rámce příměstské krajiny. Důrazem na poctivé řemeslné provedení a volbou stavebních materiálů – lomovým kamenem, pálenou cihlou a dřevem – architekti navázali na starší tradici stavitelství. Vytvořili zemitou, nepatetickou stavbu, jejíž věcnost je tou největší devízou.

Obnova budovy Muzea umění Olomouc (Denisova 47)
(Michal Sborwitz, investor Muzeum umění Olomouc, 1990–2000)

Řadu výrazných kulturních počinů po roce 1989 zahájilo Muzeum umění v Olomoucí adaptací muzejní budovy, která dnes návštěvníkovi připadne jako historicky daná realita. Vděčí za to citlivé rekonstrukci a nenápadným, nevtíravým novým úpravám a detailům koncipovaným s vytříbeným architektonickým vkusem. Přívětivého prostředí architekt dosáhl soudobými prostředky, aniž by však na ně chtěl příliš upozorňovat.

Obnova poutní aleje ze Samotišek na Sv. Kopeček
(Ekologická dílna Brno, Petr Kučera, Irena Kučerová, Marie Krouparová, Robert Václavík, Petr Všetečka,

investor Obecní úřad Samotišky, Římskokatolická farnost Svatý Kopeček, Magistrát města Olomouce a Okresní úřad Olomouc, 1996–2001)
Jediná nominace z oblasti krajinářské architektury. Nenápadná kultivace frekventované pěší cesty sice v detailu rezignovala na přísnou obnovu stavu z 18. století, přesto však ve výsledku přispěla k rehabilitaci velkorysého konceptu poutnického propojení mariánské baziliky s mateřským premonstrátským Klášterním Hradiskem. Byla zpevněna stezka, zřízena soustava odvodňovacích kanálků a obnovena zeleň tak, aby vynikly barokní sloupy se zastaveními křížové cesty, dříve skryté v keřových náletech. Pokorný přístup projektantů kontrastuje s brutalitou plánované východní tangenty, čtyřproudového obchvatu Olomouce, který má s podporou politického vedení města a kraje dosud výrazné stopy barokní kulturní krajiny evropského významu definitivně znehodnotit.

Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou
(Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Ivan Theimer, Angela Chiantelli, investor Magistrát města Olomouce, 1998–2002)

S odstupem několika let od provedení úpravy Horního náměstí je třeba tuto realizaci označit za zdařilou a vůči historickému jádru města nebývale citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení, naopak došlo k posílení historické přirozenosti této části města. Přes výtky adresované k nevhodnosti zvoleného mobiliáře, který však lze bez výraznějších obtíží kdykoliv nahradit, je podstatná část úprav, tedy předlažba povrchů, velmi hodnotnou realizací. Aríónova kašna od olomouckého rodáka I. Theimera, nehledě na její nesporné kvality výtvarné, se stala „atrakcí“ v nejlepším slova smyslu, vytvářející nové sociální ohnisko v centru města.

Bytový dům Labutí ve Šternberku (Labutí ulice)
(Roman Koucký, investor Město Šternberk, 2000–2003)

Nadstandardně řešený bytový dům od významného pražského architekta je situovaný v poněkud periferně vyhlížející části města. Jednoduše koncipovaná minimalistická architektura je založena na kontrastu výrazných barev (okenní rámy) a nevšedních tvarů, promítajících se v půdorysném uspořádání jednotlivých bytů rozmanitých dispozic. Exteriér obohacují reliéfy inspirované proslulým obrazem Leonarda da Vinci Léda s labutí.

Arcidiecézní muzeum Olomouc (Václavské náměstí 3)
(HŠH architekti: Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný, 2000–2006, investor Muzeum umění Olomouc)

Památková obnova budov bývalého kapitulního děkanství pro potřeby moderního muzea představuje v Olomouci i širším evropském měřítku ukázku profesionálního a důsledného naplnění zvoleného konceptu práce s cenným historickým objektem. Kontrastní soudobé prvky sjednocují labyrint spletité budovy a současně vytvářejí neutrální pozadí vzácným exponátům z olomoucké arcidiecéze. Rekonstrukce přinesla Olomouci architektonicky velmi kvalitní veřejný prostor pro kultivované kulturní využití.

Vila na sile v Olomouci (Polská 7)
(Szymon Rozwałka, Tomáš Pejpek, investor Barbora a Radim Králíkovi, 2004–2007)

V roce 2007 byla v centru Olomouce dokončena pozoruhodná konverze bývalého obilního sila na nový typ městské vily. Olomoučtí architekti Szymon Rozwałka a Tomáš Pejpek ve své realizaci nejenže dokázali beze zbytku zužitkovat zdánlivě netransformovatelný objekt pro novou funkci, nýbrž mu ponechali i typický industriální charakter. Výrazně tomu napomohla zvolená koncepce, kdy autoři obytný prostor vložili do nového objemu, tzv. krabičky, ulpívající na vrcholu silážní věže. Minimalisticky pojatá architektura, která se stala novou dominantou města, má ale ještě jeden pozitivní efekt. V době, kdy obytná výstavba vzniká daleko za hranicemi města, architekti dokázali, že komfortní bydlení lze bez problému realizovat i v jeho intravilánu.

Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. (Horka nad Moravou)
(Projektil architekti, investor Magistrát města Olomouce, 2005–2007)

Edukativní centrum, jehož poslání i vynikající architektura dalece přesahují hranice regionu, je situováno za hranicemi obce, v typické rovinaté krajině Olomoucka. Součástí komplexu, jehož středem je budova koncipovaná jako terénní vlna částečně zahrnutá zatravněným valem, je obnovený mokřad. Objekt, který na první pohled zaujme netradičním tvarováním, prostou, nesmírně kultivovanou architekturou, je vybaven sofistikovanými, k přírodě šetrnými energetickými technologiemi.

Obnova domu U Zlaté štiky v Olomouci (Ztracená 4)
(Tomáš Šantavý, Božena Svátková, investor Moravská výrobní a.s., 2002–2008)

Dům v sobě zahrnuje fáze od pozdní gotiky přes renesanci, baroko až po 19. století. Rekonstrukci jedné z nejvýznamnějších památek olomoucké měšťanské architektury lze označit jako nanejvýš citlivou s uplatněním analytického přístupu a demokratického přístupu ke všem hodnotným stylovým epochám. Byly zachovány a opraveny všechny základní historické konstrukce (zdi, klenby, trámové stropy, pavlače) a hodnotné detaily, jako jsou břidlicové dlažby, portály, dveřní a okenní výplně a výkladce z 19. století. Prvky poškozené nebo chybějící byly odpovídajícím způsobem doplněny nebo obnoveny. Rovněž stávající využití lze považovat za adekvátní pro objekt nemovité kulturní památky.

Obnova parteru domu v Pekařské ulici 19 (č.p. 486) v Olomouci
(Pavel Svozil, investor Tomáš a Světlana Bubeníkovi, 2008)

Tomáš a Světlana Bubeníkovi se starají o týž dům jako jejich předkové, kteří již v roce 1913 založili tradici firmy Sklenářství a rámařství Bubeník. Podle toho vypadá i výsledek, který komise ocenila pro citlivou úpravu parteru domu. Do ulice se fasáda obrací vkusně řešenými a zejména řemeslně kvalitně provedeným výkladci, které svým soudobým vzhledem ukazují na možnou symbiózu staré a nové architektury. Oceňujeme individuální přínos malého investora do současné podoby historického centra Olomouce.

Obnova polikliniky SPEA v Olomouci (Náměstí Národních hrdinů 2)
(R-atelier (Miroslav Pospíšil), investor SPEA Olomouc, s.r.o., 2008)

Čerstvě dokončená rekonstrukce pláště významné památky moderní architektury, jejímž autorem byl ve dvacátých letech minulého století brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Přes mnohé památkářské prohřešky, které trápí odbornou veřejnost, se podařilo kultivovanou obnovou objektu představit budovu tak, jak ji mohli Olomoučané vidět v době jejího vzniku. Nominací této práce chce sdružení poukázat na důležitost ochrany a citlivého přístupu k památkám 20. století, jejíž architektonické kvality často převyšují soudobou produkci.

Cena Rudolfa Eitelbergera za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku za léta 2009–2010

Podobně jako vyhlašuje Klub Za starou Prahu každoročně svou Cenu za novou stavbu v historickém prostředí, uděluje i občanské sdružení Za krásnou Olomouc Cenu za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku. Ocenění nese jméno významného olomouckého rodáka a spoluzakladatele dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885). Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán. Poprvé byla udělena v roce 2009 retrospektivně za celé polistopadové období. Odborná komise ji tehdy přiřkla autorům Obnovy Horního náměstí s Aríónovou kašnou (architekti Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka, sochaři Angela Chiantelli a Ivan Theimer).

Porota za předsednictví prof. Rostislava Šváchy tentokrát na základě obšírné diskuse vybrala z jedenácti tipů navržených olomouckou veřejností pět nominací, z nichž pak v tajném hlasování zvítězila Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici.

 

1. Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici 

Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil, Pavel Klásek, investor: Město Velká Bystřice zastoupené starostou Ing. Markem Pazderou, 2009–2010

 

Výjimečná rehabilitace veřejného prostranství, parku a přilehlých budov, vzešla z příkladné spolupráce mezi renomovaným architektem a vedením města, které se nenechalo zlákat možností stát se arbitrem elegantiarum, a naopak tuto roli přenechalo povolanějším. Výsledkem je tudíž městotvorná rekonstrukce, která dosud chaotickému místu propůjčila pevný řád. S využitím tradičních materiálů a výrazových prostředků mu dodala značnou míru poetičnosti a krásy a občanům města poskytla plnohodnotné místo k setkávání, kulturnímu vyžití, či jen k odpočinku. To vše, aniž by se snížila k dnes ve veřejném prostoru tolik časté materiálové či vizuální exhibici.

 

2. Pavilon počítačové tomografie (PET/CT) v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci (I. P. Pavlova 185/6)
Miroslav Pospíšil, Ateliér R, investor: Fakultní nemocnice v Olomouci, 2010

Porota ocenila zejména obohacení chaotického a značně deprimujícího prostředí areálu FN svěžím architektonickým dílem, navíc od olomouckého autora. Novostavba je na hony vzdálená vžitým představám o podobě nemocničních budov, které pro většinu z nás ztělesňují bílé, funkcionalistické nebo normalizační „stroje na léčení“ se svými typicky odosobněnými čekárnami a ordinacemi.

 

3. Rekonstrukce střechy a fasády Nakládalovy vily od Lubomíra Šlapety v Olomouci (Polívkova 35)
investoři: manželé Gebauerovi, 2009–2010

Vzorový příklad citlivé obnovy fasád, střechy a charakteristických oken významné památky funkcionalistické architektury bez použití módních zateplovacích technologií či plastových oken. Následováníhodná spolupráce majitele s orgány státní památkové péče.

 

4. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (Třída 17. listopadu 1192/12)
Ateliér M1 – Architekti, Jan Hájek, Jakub Havlas, Pavel Joba, spolupráce: Pavel Brázda, Karel Prášil, Jitka Sedláčková, investor: Univerzita Palackého Olomouc, 2004–2006

Přestože je této budově možné vytýkat mnohé nedostatky, především její předimenzovanost, je kvalitní a kultivovanou minimalistickou architekturou a bezpochyby nejlepší velkou novou veřejnou stavbou v Olomouci. Ocenění si zaslouží i za budovou umístěný sad, vysázený z původních ovocných odrůd – typických pro naše zeměpisné šířky.

 

5. Rodinný dům v Bělkovicích (Bělkovice-Lašťany 658)
Osamu Okamura, interiér: Eva Eichlerová, Milena Galátová, investoři: manželé Sadílkovi, 2005–2008

Jeden z mála příkladů minimalistické architektury rodinného domu, který byl „ušit přímo na míru“ stavebníkům. Využívá tradiční materiály a techniky typické pro venkovská stavení, např. hliněné omítky. Pozornost si rozhodně zaslouží i nekonvenčně pojatá, zatravněná pultová střecha, která dům na první pohled odlišuje od okolní katalogové výstavby.

Komise zasedla ve složení:
Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. (Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce)
Bc. Kamila Davidová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Ing. arch. Jana Křenková (Statutární město Olomouc)
Mgr. Martina Mertová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Mgr. Jakub Potůček (Muzeum umění Olomouc)
prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR, Univerzita Palackého Olomouc)
prof. PhDr. Pavel Zatloukal (Muzeum umění Olomouc)