Spolu s olomouckými spoluorganizátory srdečně zveme na 14. ročník festivalu Den architektury. Letos se uskuteční s podtitulem „Proces proměny“. Odkazujeme tak mimo jiné na 100. výročí úmrtí Franze Kafky, které bude jednou z hlavních programových linií a připomeneme nejen stavby spojené s tímto autorem či budovy související s literaturou, ale pozveme vás i na místa s kafkovskou atmosférou. Další z programových sekcí letos věnujeme například vágním prostorům.
VÝSTAVA | MOLITOROVA KNIHOVNA: SNY O CHUDOBĚ
Představení projektových prací na téma odvrácené strany historického města Olomouce pohledem studentů ateliéru architektury vedeného Vojtěchem Jemelkou a Janem Mléčkou z Fakulty architektury VUT v Brně. Olomouc se navenek prezentuje jako historický skvost, za ním se však skrývají existenční, materiálové, vztahové i psychické problémy. Studenti se snaží nalézt odpovědi na aktuální společenská témata nás všech. Jejich práce představí návrhy azylových bydlení, kterými vyplní nevyužitý veřejný prostor – rezervy města, které je možné udržitelně využít. Výstava o analýze stavu společnosti, příbězích lidí žijících na okraji, příbytcích a místech. Výstava navazuje na loňský projekt s názvem Chudina Olomouc, který získal Cenu Bohuslava Fuchse. Ocenění je každoročně udělováno studentům Fakulty architektury VUT v Brně za nejlepší semestrální práce.
Procházka zapomenutým terénem v okolí estakády Velkomoravská / Tovární se spolkem Za krásnou Olomouc. Hodolany byly již od konce 19. století ještě jako samostatná obec úzce spojeny s výstavbou průmyslových objektů, továren, skladišť a dílen. Od té doby se toto místo proměnilo k nepoznání – neregulovaným zastavováním oblastí a nerespektováním výškové hladiny. K čemu sloužilo kdysi, jak funguje dnes a jaká by mohla být jeho budoucnost? Projdeme se typickým „vágním prostorem“ a ukážeme si, že i zde lze objevit poklady. Na vycházku naváže odpoledne Re-Vize Olomouc věnující se právě vnitřní periferii a problematice nového skateparku v Olomouci.
ne 29. 9. | 10:00 | sraz zastávka tramvají Aut. nádraží podchod, Tovární ul.
DISKUZE | REVIZE OLOMOUC 13: VÁGNÍ PROSTOR
O nevyužitých prostorech v centru města a jejich skrytém potenciálu s moderátorem, architektem Davidem Marešem, členy U/Ustudia a zástupci města. Diskuze se zaměří na téma zbytkových prostor ve městě, vnitřních periferií a možností, které nabízejí. Odborníci odpoví na otázku, jak lze využívat městské prostory, jako brownfieldy nebo zapomenutá parkoviště. Nabídnou možnosti srovnání s příklady, jako jsou DIY skateparky, které mohou být „zespoda“ provozovány občanskými aktivitami s podporou města.
ne 29. 9. | 17:00 | Molitorova knihovna, Kosinova 7
PROHLÍDKA | SENIMO: ŽIVÁ ILUSTRACE PODCASTU MLUVÍCÍ OBJEKTY
Do obchodního domu SENIMO, bývalé aukční haly olomouckých jatek zvou tvůrci podcastu Mluvící objekty. Komentovanou prohlídku s Alžbětou Žabovou a Petrem Burešem, autory zmíněného podcastu, doplní komentáře dvou autorů z původního architektonického týmu, Jana Polácha a Martina Lubiče a předsedy družstva Senimo, Jaroslava Navrátila.
Bývalá aukční hala olomouckých jatek z roku 1893 byla na konci osmdesátých let 20. století v havarijním stavu a hrozila jí demolice. Na počátku devadesátých let budovu zakoupilo Zemědělské družstvo Senice na Hané, které ji přeměnilo na supermarket SENIMO. Tento obchodní dům, otevřený v roce 1993, je jedním z prvních svého druhu u nás a v podobě, v jaké byl tehdy otevřen, se nachází de facto dodnes.
Pokračování představení projektových prací na téma odvrácené strany historického města Olomouce pohledem studentů ateliéru architektury vedeného Vojtěchem Jemelkou a Janem Mléčkou z Fakulty architektury VUT v Brně. Olomouc se navenek prezentuje jako historický skvost, za ním se však skrývají existenční, materiálové, vztahové i psychické problémy. Studenti se snaží nalézt odpovědi na aktuální společenská témata nás všech. Jejich práce představí návrhy azylových bydlení, kterými vyplní nevyužitý veřejný prostor – rezervy města, které je možné udržitelně využít. Výstava o analýze stavu společnosti, příbězích lidí žijících na okraji, příbytcích a místech. Výstava navazuje na loňský projekt s názvem Chudina Olomouc, který získal Cenu Bohuslava Fuchse. Ocenění je každoročně udělováno studentům Fakulty architektury VUT v Brně za nejlepší semestrální práce.
út 1. 10. |18:00 | ohrada u Muzea umění Olomouc
VÝSTAVA | UMPRUM: NA OKRAJI / MEZI MĚSTEM A KRAJINOU
Představení projektů studentů architektury Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze na téma okrajů Olomouce, míst mezi městem a krajinou. Studenti ateliéru A4 se věnovali například pevnosti, polnostem, řece, halám a cestám. Jaké hodnoty v nich zanechala minulost, jak je vnímáme dnes a jak je předáme budoucnosti? Výstava představí jedenáct nezaujatých mladých pohledů na Olomouc v architektonických plánech a originálních filmových projekcích.
Provádí: autoři, pedagogové a kurátorka Trienále SEFO 2024, Martina Mertová
V rámci výjimečné prohlídky historické budovy někdejšího Slovanského gymnázia v Kosinově ulici navštívíme její interiéry od přízemí po střešní astronomickou observatoř s vyhlídkou na město a představíme si osudy budovy i jejích uživatelů z dob, kdy zde sídlila nejstarší česká střední škola na Moravě.
Akci pořádá spolek Za krásnou Olomouc ve spolupráci s Vlastivědnou společností muzejní – sekcí Přátel Slovanského gymnázia a Střední školou technických profesí.
Společně se na kolech vydáme hledat umělecké objekty v průmyslových čtvrtích na východě města. S průvodci Václavem Dvořákem a Janem Jeništou objevíme řeznického lva, připomeneme zaniklé fontány, prohlédneme si obří sněhovou vločku a na závěr zakotvíme na bělidelské sousedské slavnosti.
sraz v neděli 30. 6. 2024 v 15.00 | ul. Kosmonautů na mostě přes Moravu
Akce se koná jako doprovodný program celostátní výzvy Do práce na kole 2024.
Výstava ke 100. výročí narození olomouckého výtvarníka představí jeho plakátovou tvorbu ze 60. a 70. let 20. století, kdy se zařadil mezi naše nejvýraznější afišisty. Zveme Vás k prohlídce několika desítek krásných historických plakátů pro cestovní ruch, ale také k divadelním představením nebo květinovým výstavám Flora.
Kdyby se František Bělohlávek v roce 1951 rozhodl zůstat v Praze, možná by se stal stejně slavným umělcem jako jeho spolužáci Jiří Rathouský nebo Dalibor Chatrný. Se svým talentem by se nejspíš prosadil jako autor knižních obálek v některém z velkých československých vydavatelství nebo bychom ho dnes znali jako autora plakátů ke slavným zahraničním filmům. Možná by se stal členem skupiny Máj 57 a vystavoval by v Bruselu na světové výstavě, tak jako mnozí z jeho přátel.
Pan Bělohlávek se však rozhodl se svou ženou a spolužačkou Marií odejít z Prahy do její rodné Olomouce na zdejší obnovenou univerzitu, stát se asistentem na katedře výtvarné výchovy a zkusit štěstí v nepříliš živém a nepříliš kulturním regionálním městě. Od poloviny 50. let je tak jeho jméno spojeno s každou důležitou olomouckou kulturní událostí. Navrhuje loga, plakáty, pozvánky, programy a katalogy zahradnických výstav Flora, festivalu Academia film Olomouc, mezinárodního varhanního festivalu, Svátků písní i celostátních Sochařských bilancí. Na několik desetiletí určuje vizuální identitu Olomouce a městu tím poslouží, tak jako málokdo.
100. výročí narození olomouckého výtvarníka Františka Bělohlávka (1924–2019) je dobrou příležitostí, jak se znovu ohlédnout za jeho svébytnou a bohatou uměleckou činností. Z jeho rozsáhlého díla zahrnujícího kromě volné malířské a grafické tvorby také knižní ilustraci, typografii a užitou grafiku, návrhy pro architekturu nebo tapiserie, jsme vybrali jeho plakátovou tvorbu.
Molitorova knihovna, Kosinova 7, Olomouc
Termíny otevření výstavy:
pátek 17. května 2024 – Olomoucká muzejní noc
17:00 vernisáž výstavy
18:00-22:00 otevřeno pro veřejnost
Otevřeno každý čtvrtek 16:00–18:00.
Vstup volný / dobrovolné vstupné.
Kurátor Jan Jeništa | Grafika Ondřej Chorý
Poděkování náleží panu Františku Bělohlávkovi ml. a paní Janě Ženčákové, dědicům Františka Bělohlávka, za zapůjčení autorských originálů na výstavu.
Činnost spolku Za krásnou Olomouc a program Molitorovy knihovny podpořily Statutární město Olomouc a Nadace české architektury.
Petr Pelčák (*1963) je jedním z nejuznávanějších současných českých architektů a teoretiků. Je autorem nebo spoluautorem celé řady odborných nebo populárně-naučných publikací a svými studiemi pravidelně přispívá do časopisu o kultuře a společnosti Kontexty.
Laureát loňské ceny Rudolfa Eitelbergera přijede do Olomouce představit svou nejnovější knihu O architektuře: stavby – město – lidé – doba, v níž se vyjadřuje k problémům (nejen) současné architektonické a urbanistické praxe. Kriticky tuto produkci reflektuje a porovnává ji s tou světovou. Co nás odlišuje od západních zemí a proč se u nás nestaví? Jaké škody na architektuře napáchala čtyři desetiletí komunismu a jaké modernistická avantgarda? Na tyto a mnoho dalších otázek sebevědomě odpovídá a nabádá čtenáře k reflexi a aktivní účasti v diskuzi.
Přijďte se společně s autorem zamyslet a debatovat o podobě našich měst, udržitelném prostředí a dalších aktuálních problémech současné architektonické tvorby.
Životní dráha architekta Lumíra Lýska (*1934) je spjatá s Bratislavou, do Olomouce jej však přitáhly dva projekční úkoly a na důchod zde se svojí ženou, architektkou Soňou roz. Kvasničkovou, zakotvil natrvalo. Výstava představí jeho celoživotní tvorbu i oba nerealizované projekty pro olomouckou třídu Svobody. První z roku 1966 řešil objekt Jednoty, druhý, jímž se architekt opět intenzivně zabývá, proluku „Gemo“ o kus dál. Téměř šedesát let, které vymezují obě olomoucká zastavení, byla naplněna aktivní projekční, organizační a pedagogickou činností. S jejími výsledky vás seznámíme v Molitorově knihovně.
Výstava bude přístupná v těchto termínech:
Komentované prohlídky s architektem a kurátorkami:
úterý 26. 3. 2024, 18.00
čtvrtek 18. 4. 2024, 18.00
čtvrtek 2. 5. 2024, 18.00 – dernisáž
Individuální prohlídka po dohodě na tel. 605 280 225.
„Biblické nepřidáš se k většině, páchá-li zlo, bylo pro nás samozřejmostí a stejně samozřejmá byla naše ochota k účasti na věcech veřejných. A to i v kritických chvílích.“ – Miroslav Masák
Miroslav Masák (*1932) se výrazně zapsal do dějin české architektury šesti posledních desetiletí. S autorem věže na Ještědu Karlem Hubáčkem založil v roce 1968 proslulé liberecké sdružení Sial a zorganizoval Školku Sial, ve které se sešli nejtalentovanější mladí čeští architekti té doby. K důležitým Masákovým pracem, na nichž se podílel, patří obchodní centrum Ještěd v Liberci, zdemolované v roce 2009, obchodní dům Máj v Praze nebo rekonstrukce pražského Veletržního paláce. Po Listopadu 1989 se jako asistent prezidenta Havla podílel na zpřístupňování Pražského hradu a vynikl pak jako učitel architektury a jako porotce mnoha úspěšných architektonických soutěží.
O proměnách Masákova díla v knize píše historik architektury Rostislav Švácha, jehož kapitoly provázejí Masákovy komentáře k jeho nejvýznamnějším projektům a stavbám a jeho teoretické texty z let 1966–2019. Kniha vychází jako první svazek edice O poslání architektů.
Slavnostní vyhlášení vítěze a finalistů osmého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera proběhlo 30. 9. 2023 v nově zrekonstruovaném Červeném kostele Vědecké knihovny v Olomouci. Hlavní trofej architektonické ceny ani tentokrát nezůstala v Olomouci – putovala do Přerova a Brna.
Cena Rudolfa Eitelbergera 2023, Červený kostel VKOL, defilé finalistů, foto: Zdeněk Sodoma
Cena pojmenovaná po slavném olomouckém rodákovi mapuje to nejlepší z architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouci a Olomouckém kraji za uplynulé dva roky. Náš spolek ocenění uděluje od roku 2008, ve dvouletých intervalech a zakládá si na pečlivě zvolené devítičlenné porotě. Letos to byli kromě olomouckých specialistů (Jana Křenková, František Chupík) a kompetentních radních (Tomáš Pejpek za město Olomouc, Jan Žurek ze Olomoucký kraj) Rostislav Švácha v roli předsedy komise a pak významní*é čeští*ké a slovenští*ké architekti*tky Zdenka Vydrová, Imrich Vaško, Jan Hora a Barbora Hora (náhradnice) a historička umění Martina Hrabová.
Komise měla nelehký úkol vybrat z pětadvaceti nominovaných staveb schůdný počet finalistů a hlavního vítěze. Dva dny jezdila po celém Olomouckém kraji a vášnivě diskutovala, kdo ve finále zůstane. Zejména pro organizátory soutěže jsou to bolestné chvíle, když favorizované stavby do užšího výběru nepostoupí. A že jich letos bylo! Je to na druhou stranu jistě dobrá zpráva pro architekturu olomouckého kraje. Výběr i konkurence jsou větší, než bývaly.
Kdo vyhrál Cenu Rudolfa Eitelbergera 2023?
Nejvíc bodů v dvoukolovém hlasování si odneslo přerovské Středisko správy a údržby dálnic od brněnského ateliéru Pelčák a partner architekti.
PŘEROV, Středisko správy a údržby dálnic, Pelčák a partner architekti, foto Filip Šlapal
Přinášíme vám k laureátovi i zbylým finalistům plné znění komentářů z pera jednotlivých porotců:
PŘEROV, Středisko správy a údržby dálnic – VÍTĚZ
Olomoucká 507
Pelčák a partner architekti (Petr Pelčák, Miroslava Blechová, Viktor Kvita, Petr Uhrín)
Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa Brno, 2009–2021
Jan Hora:
Často se potkávám s názorem, že technická infrastruktura není tématem pro architekty. Ale i technická infrastruktura se nás buď přímo nebo zprostředkovaně dotýká. Mnohem více, než si ve své každodennosti uvědomujeme. Středisko správy a údržby dálnice v Přerově ukazuje, že i taková stavba je vrcholně architektonická úloha. Řešení zde bylo třeba vynalézt a architekti si pomohli analogií – hovoří o uspořádání areálu jako o statku. A opravdu, nejlépe se jejich návrh uplatňuje ve stájích a sýpce – tedy v garážích a skladu soli. Jde o stavby bez nároků na současné tepelně izolační standardy a díky tomu tvůrci mohou nechat vyniknout použitým materiálům a tektonice konstrukcí. U administrativní budovy se statkář už trochu předvádí, ale není to na škodu, budova nabízí kvalitní prostor pro práci. Jen vstupní brána mohla být střídmější. Petr Pelčák se svým ateliérem dokazuje, že i zázemí dopravní infrastruktury může být skvělá architektura a že každá veřejná zakázka tohoto měřítka by měla vznikat i z rukou architekta.
PŘEROV, Středisko správy a údržby dálnic, Pelčák a partner architekti, fotografie Filip ŠlapalKomise Ceny RE 2023 ve skladišti soli, foto ZKO
Ing. Petr Uhrín z ateliéru Pelčák a partner architekti přebírá letošní trofej, foto Zdeněk SodomaVáza z dílny Veroniky Švábeníkové, foto Zdeněk Sodoma
Těsně v závěsu za vítězem se umístil dva další „žhaví“ finalisté:
POSTŘELMOV, Fotbalový stadion – ŽHAVÝ FINALISTA 1
Archeco (Vít Janků, Vladislav Fornůsek, Petr Fornůsek, Libor Kavalec, Jan Göth)
Obec Postřelmov, 2018–2021
Rostislav Švácha:
Fotbalový stadion a několik menších sportovišť navrhl pro své spoluobčany postřelmovský rodák, architekt Vít Janků. Podařilo se mu přesvědčit místní zastupitelstvo, ať ustoupí od realizace jiného méně účelného projektu, a vytvořil pro Postřelmov sportovní zařízení, které prokazatelně motivuje postřelmovské fotbalisty k vyšším výkonům a působí zároveň jako nástroj pro budování dobrých sousedských vztahů. V tom ohledu se stadion řadí k nejsympatičtějším stavbám letošního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Nezanedbatelná se však zdá být i kvalita jeho architektonického zpracování. Budovám šaten, vstupního kiosku, kluboven a občerstvení, jakož i novostavbě tribuny dal architekt úměrné rozměry, které působí příjemně už svými vyváženými proporcemi. Sjednotil je pak vizuálně motivem nakoso vytočené mříže. Před budovou šaten mříž zpevňuje ochrannou síť za brankou, u tribuny se uplatnila v konstrukci, která vynáší do výše její zastřešení, výrazně převislou střechu podpírá i u budovy kluboven a její klikatý tvar tu pronikl také do rozmístění svítidel na stropě největší místnosti. Díky motivu této kosoúhlé mříže si postřelmovský stadion snadno zapamatujeme.
POSTŘELMOV, Fotbalový stadion, Archeco, fotografie Vít JankůJaroslav Nimrichtr, Vít Janků a Radek Mičunda za postřelmovský fotbalový stadion, foto Zdeněk Sodoma
RADÍKOV, Rodinný dům Ambrožových – ŽHAVÝ FINALISTA 2
Malý Chmel (Miroslav Malý, Zdeněk Chmel, Miroslav Chmel, spolupráce Stanislav Barák)
Soukromý investor, 2017–2023
Jan Hora:
Interiér domu je jedním spojitým prostorem přístupným skrze komplikované ale pohodlné schodiště. Jednotlivá zákoutí mají různé výšky, svým měřítkem reflektují děje, pro které byly navrženy. Dramatické prostorové řešení ale neubírá nic z komfortu obývání. Ba naopak, dům je překvapivě efektivní a prostorný zároveň. Jde o jeden z domů, kde obrazová reprodukce nedokáže zprostředkovat zážitek z prostoru na místě. A jsem rád, že jsem tu příležitost měl. Člověk se ocitá v prostoru jednoty, jeden materiál se přelévá přes jednotlivé dutiny a člověk si připadá jako v útrobách objektu, který mu byl ušit na míru. Přes prostorovou složitost je dům zvenku kompaktní a jeví se v kontextu standardní produkce miniaturně. V našich podmínkách je složité dosáhnout preciznosti, kterou by si dům zasloužil, nicméně ani to mu neubírá na síle. S přehledem to ustojí. Nekompromisnost domu je fascinující, to si muselo vyžádat obrovskou důvěru stavebníků architektům. Důvěra se zde vyplatila. Experimentální privátní stavba, která na našem území nemá mnoho souputníků, skrývá za svým strohým, originálně tvarovaným a kontextuálním pláštěm netradičně pojatý interiér – slovy autorů „jeskyni“. Její jednolitý, tekutý, přitom dramatický prostor se odvíjí kolem složitého schodiště coby soudobá variace na loosovký koncept tzv. raumplanu; zákoutí domu mají různé výšky, komunikují překvapivými průhledy a svým měřítkem reflektují funkci, pro kterou byla navržena. Všudypřítomná šikmina prostupuje interiérem i exteriérem, stejně jako šeď surového betonu.
Dorota a Jan Ambrožovi s dětmi, Miroslav Malý, Zdeněk Chmel a Rostislav Švácha, foto Zdeněk Sodoma
Porotu dále zaujaly hned čtyři olomoucké rekonstrukce. Jako horký finalista bodoval nárožní dům Kateřinská 13 pro nové Badatelské vědecké centrum CMTF od studia ječmen nebo administrativa Masarykova 50 od ateliéru masparti. Titíž autoři si odnesli raritní čestné uznání za záchranu a rekonstrukci veřejných záchodků v Čechových sadech. R-ateliér Miroslava Pospíšila obhájil již tradiční účast v soutěži díky adaptaci Červeného kostela na nové kulturní centrum Vědecké knihovny v Olomouci.
OLOMOUC, Badatelské vědecké centrum CMTF UP – HORKÝ FINALISTA
Kateřinská 17
ječmen studio (Eva a Lukáš Blažkovi, Vítězslav Rejšek, Lucie Vyhlídalová, Vojtěch Jemelka)
Univerzita Palackého v Olomouci, 2017–2021
Jana Křenková:
Čtypodlažní dům na rohu Kateřinské a Aksamitovy, postavený v letech 1898 – 1899 podle návrhu architekta Jacopa Gartnera, sloužil původně jako hotel. Po roce 1945 byl hotel zkonfiskován a předán do majetku Univerzity Palackého, která ho až do nedávné doby využívala pro ubytování studentů. Podoba domu, původně s neogotickým tvaroslovím a nárožní věžičkou, byla postupně zbavena všech ozdobných prvků. V letech 2019 – 2021 proběhla citlivá přestavba objektu pro výzkumná pracoviště Cyrilometodějské teologické fakulty, která obohatila vnější podobu domu o novodobou nárožní věžičku a invenčně propojila vnitřní prostory budovy od přízemí po nejvyšší patro, ve kterém se nachází překvapení v podobě malé kaple v dutině věžičky a střešní terásky s výhledem na kupole kostela sv. Michala. Rukopis architekta se projevuje jak v prostorovém zážitku z vnitřních průhledů mezi schodištěm a společnými prostory a společnými prostory navzájem, tak v práci s detailem, materiálem a barevností.
Proděkanka CMTF Marta Cincialová s proděkanem VítemHuškem a architektem Lukášem Blažkem, foto Zdeněk Sodoma
OLOMOUC, Kancelářská budova „Masarykova 50“ – FINALISTA
masparti (Pavel Martinka, Ondřej Spusta)
soukromý investor, 2020–2023
Martina Hrabová:
Modernizace pětipodlažní budovy v šedozelených barvách viditelně osvěžila uliční třídu v přednádražním prostoru olomoucké Masarykovy třídy. Původně administrativní budova z padesátých let patřila k vzácně dochovaným příkladům architektury ve stylu socialistického realismu v Olomouci. Ostatně stála na začátku tvorby významných olomouckých architektů Karla Typovského a Jaroslava Nováčka. Charakteristiky specifického architektonického stylu jsou i po rekonstrukci patrné z rytmizace fasád, ze zachované velikosti většiny okenních otvorů, ze vstupního portiku, z parafrází původního motivu kování zábradlí nebo z omítkové směsi, tzv. břízolitu. Při pohledu z ulice upoutá důmyslně řešená střešní nástavba, jež reaguje na odlišnou výšku korunních říms okolních domů a tím vytváří dvoupodlažní prosvětlený prostor pro terasu, zasedací místnost a kuchyňku s odpočinkovou zónou. V interiéru architekti pracují s pohledovým betonem očištěných původních konstrukcí a nově s bílou cihlou a vytváří čistě moderní, funkční prostory. Fasádu do dvora doplňují nepravidelně rozmístěné zavěšené balkony, které otevřeně deklarují radikální charakter této zdařilé rekonstrukce.
foto: Tomáš LoutockýMartina Mertová, Pavel Martinka, manželé Opravilovi, Ondřej Spusta a Rostislav Švácha, foto Zdeněk Sodoma
OLOMOUC, Čechovy sady, Veřejné toalety – FINALISTA
masparti (Pavel Martinka, Ondřej Spusta)
Město Olomouc jako investor, Flora jako zhotovitel, 2023
Martina Hrabová:
Citlivá rekonstrukce veřejných toalet v Čechových sadech vytváří nejen potřebné hygienické zázemí pro návštěvníky parku, ale také důležitý precedens pro zachování podobných historických objektů. Toalety byly postaveny v roce 1922 podle projektu olomouckého stavitele Jana Hublíka a v dezolátním stavu byly uzavřeny v roce 1995. Díky kompletní rekonstrukci zůstala zachována hodnotná architektura, a bylo obnoveno technické zajištění stavby včetně blízkého okolí a přístupové cesty. Objekt nabízí moderní unisex toalety s bezbariérovým přístupem. Součást objektu tvoří přidružená technická místnost. Porota ocenila nejen kvalitní provedení rekonstrukce, ale také úspěšnou občanskou iniciativu za záchranu stavby a angažovanost architektonického studia masparti v této oblasti. Investor odstoupil od záměru demolice a nahrazení moderními typizovanými „smart toaletami“.
Opravdu „smart řešení“ je nebourat, ale opravovat, nebo také: vyšší hodnoty zachovávat, těm nižším se bránit.
Komise Ceny RE 2023 rozhodla o raritním finalistoviEva Fuglíčková, Jiří Svačinka (Flora), primátor Miroslav Žbánek, Richard Šrámek (Flora) a architekti masparti, foto Zdeněk Sodoma
OLOMOUC, Červený kostel Vědecké knihovny v Olomouci – FINALISTA
Bezručova 3
atelier-r (Miroslav Pospíšil, Daria Johanesová, Martin Karlík, Milena Koblihová, Ondřej Patsch, Robert Randys, Lucie Rohelová, Adéla Tomečková, Hana Velčovská), Denisa Strmisková
Olomoucký kraj, 2020–2023
František Chupík:
Lokální dominantou své padesát pět metrů vysoké věže Červený kostel zpevňuje hranice městské památkové rezervace na třídě Svobody v Olomouci. V lokalitě Sitteho regulace v rekordním čase (1901-1902) vznikla výrazná novogotická svatyně Evangelické církve augsburského vyznání podle návrhu Franze Böhma a Maxe Löwa. Útlum duchovní činnosti po druhé světové válce vedl postupně až k utilitárnímu využití – skladování knih nynější Vědecké knihovny v Olomouci. Přístavba ke kostelu, odkud byly po šesti desetiletích vymístěny knihy, umožnila nové multifunkční využití památky, když převzala obslužné i komunikační funkce a vtěsnala se mezi kostel a nepodařený objekt ředitelství knihovny. Hnětení hmot přístavku reaguje na výraznější vertikalitu cihlového kostela, materiál kovového opláštění by měl reagovat na (budoucí) barvu střešní krytiny, prosklené plochy odrážejí okolní zástavbu. Perfektně zvládnutá novostavba (odstupy, dynamika půdorysu i tektonika hmot, design aj.) poněkud nekoresponduje s nedostatky opravy kostelní budovy (střešní krytina, přepjatý výraz současných ukončujících prvků), v interiéru působí dost lacině svařenec paravanu v místě oltáře, na rozdíl od elegantní práce s umělým osvětlením. Můžeme se těšit na dobu, kdy zeleň doroste do uvažovaného objemu. Připuštění výraznější novostavby v historickém prostředí je (další) odpovědí kritikům přehnané přísnosti olomoucké památkové péče. Vědecká knihovna v Olomouci získala důstojné místo pro své kulturní aktivity, na novou budovu adekvátní významu instituce a rozsahu fondů zřejmě budeme čekat další desetiletí.
Daria Johanesová (r-ateliér), Martin Kučera (VKOL), Miroslav Pospíšil (r-ateliér), foto Zdeněk Sodoma
Předloňští vítězové z Vřesovic – Jiří Markevič a Jaroslav Sedlák – potvrdili své kvality rozšířením oceněné základní školy o vzorně rekonstruovanou orlovnu. Mimo rámec tradičních kategorií přibyla cena pro architekta Adama Lacinu za popularizaci architektury a experimentální přístup a čestné uznání Ing. Stanislavu Barákovi za zásluhy v oboru statiky.
VŘESOVICE, Tělocvična základní školy – FINALISTA
public atelier (Jiří Markevič a Vendula Markevičová), studio fuuze (Jaroslav Sedlák)
Obec Vřesovice, 2021–2023
Zdeňka Vydrová:
Rekonstrukce orlovny je opět zdařilou intervencí do historické struktury s postupně se rozrůstajícím konceptem základní školy v obci Vřesovice. Tělocvična jako přestavba původní orlovny je následování hodným příkladem zhodnocení původní stavby způsobem, který je kultivovaný a hravý zároveň. Hodnota celku je dál rozvíjena drobnými detaily včetně spojení s velkou terasou pod kostelním návrším nebo úpravou malého veřejného prostoru před vstupem do budovy. Tělocvična se stavebními zásahy stává přirozenou součástí života školy, vizuální kontakt je možné udržovat velkým kruhovým oknem, opakovaným motivem, který děti spojuje. Autoři citlivě zvolili současné architektonické tvarosloví s barevným akcentem stropů a s jemným detailem dřevěných obkladů, kterými navazují na rekonstrukci základní školy. Provozně se stává tělocvična integrální součástí školy s vlastním navazujícím zázemím. Přestavba orlovny je dalším prvkem podporujícím místní komunitní život. Pojetí úprav je příkladné stejně jako kultivace historických budov v malé obci a jejich smysluplné oživení.
Jiří Markevič, Jaroslav Sedlák, Dagmar Halašová, ředitelka ZŠ Vřesovice a Rostislav Švácha, foto Zdeněk Sodoma
Experimentální přístup k architektonické praxi a kurátorská práce galerie Praktik
Adam Lacina – FINALISTA
Práce a aktivity z let 2021-2023
Jan Žůrek:
Adam Lacina reprezentuje experimentální přístup k architektuře s ryze osobním zaujetím, kdy se vzdaluje od stolu k praktickým činnostem řemeslníka, výstaváře i kurátora. Propojování osobní a pracovní roviny se projevuje v rekonstrukci historické usedlosti Vojtěchov, která je rodinným rekreačním sídlem, ale i platformou pro experiment s materiály a řemeslnými přístupy. V jeho neortodoxním architektonickém přístupu je patrný silný vztah k přírodě a potřeba fundamentálního promýšlení věcí. Totéž se promítá do kurátorské práce vlastní galerie Praktik, která se nachází ve vitríně sousedící s ateliérem a bytem zároveň. „Výstavky“ a doprovodné akce Praktiku zprostředkovávají veřejnosti nečekané rozměry architektury a vyplňují tak díru, které v Olomouci po léta zela.
Adam Lacina, foto Zdeněk Sodoma
Cena Rudolfa Eitelbergera 2023 / ing. Stanislav Barákza přínos v oblasti statiky – ČESTNÉ UZNÁNÍ
Spolek Za krásnou Olomouc udělil jménem poroty čestné uznání Ing. Stanislavu Barákovi za odvahu, kreativitu a vysokou míru profesionality, s níž přistupuje k experimentálním nebo jinak složitým architektonickým projektům. Jeho zápal pro věc stojí za celou řadou dobrých staveb, které se objevily mezi nominacemi nebo finalisty Ceny Rudolfa Eitelbergera.
Ing. Chadalíková přebírá čestné uznání pro svého tatínka, Stanislava Baráka, foto Zdeněk SodomaNávštěvou nás opět poctil i Rudolf Eitleberger z rakouského Burgenlandu, prapotomek slavného olomouckého rodáka stejného jména, foto Zdeněk Sodoma
Slavnostní vyhlášení vítěze a finalistů osmého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera proběhne
30. 9. 2023 v nově zrekonstruovaném Červeném kostele Vědecké knihovny v Olomouci
Letos poslala porota do finále devět realizací. Která z nich si odnese hlavní cenu?
Eitelbergerův pronikavý kritický pohled a ležatá osmiča – skryté významy letošní grafiky od Šárky Novákové.
Cena pojmenovaná po slavném olomouckém rodákovi mapuje to nejlepší z architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouci a Olomouckém kraji za uplynulé dva roky. Aby byl přehled opravdu kvalitní, osvědčil se interval hodnocení po dvou letech, protože je pak z čeho vybírat.
Spolek ocenění uděluje od roku 2008 a zakládá si na pečlivě zvolené devítičlenné porotě. Letos to byli kromě olomouckých specialistů (Jana Křenková, František Chupík) a kompetentních radních Rostislav Švácha (předseda komise), architekti*tky Zdenka Vydrová, Imrich Vaško, Jan a Barbora Horovi a historička umění Martina Hrabová. Více zde.
Komise měla nelehký úkol vybrat z pětadvaceti nominovaných staveb schůdný počet finalistů a hlavního vítěze. Dva dny jezdila po celém Olomouckém kraji a vášnivě diskutovala, kdo ve finále zůstane. Zejména pro organizátory soutěže jsou to bolestné chvíle, také mnozí architekti a investoři zažívají zklamání, když jejich stavba vypadne.
Kdo z devíti finalistů si odnese hlavní cenu, se dozví zájemci již tradičně v rámci festivalu Den architektury. Zatím můžeme prozradit, které ateliéry a stavby postoupily do finále. Opět si velmi dobře vedly rekonstrukce: např. nárožní dům Kateřinská 13 pro nové Badatelské vědecké centrum Cyrilometodějské teologické fakulty UP od studia ječmen, administrativa Masarykova 50 od ateliéru masparti, R-ateliér Miroslava Pospíšila s adaptací Červeného kostela, Jiří Markevič a Jaroslav Sedlák za opravenou orlovnu ve Vřesovicích, z novostaveb pak přerovské Středisko správy a údržby dálnic od brněnského ateliéru Pelčák a partner, rodinný dům od týmu Malý Chmel nebo fotbalový stadion od Víta Janků v Postřelmově. Porota letos rozhodla i o několika atypických kategoriích, ty si ale necháme jako překvapení.
Večerem provede dvojice Rostislav Švácha (předseda komise) a Martina Mertová z pořádajícího spolku Za krásnou Olomouc. Srdečně zvou širokou veřejnost!
VÝSTAVA | MOLITOROVA KNIHOVNA: SNY O CHUDOBĚ 
PROHLÍDKA | SENIMO: ŽIVÁ ILUSTRACE PODCASTU MLUVÍCÍ OBJEKTY 
