Cena Rudolfa Eitelbergera za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku za léta 1990–2008

Na základě tajné volby níže uvedené komise byla jako vítězná realizace prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera zvolena

 

Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou

 

Laureáty se tak stávají její tvůrci Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, jako autoři projektu obnovy náměstí, a Angela Chiantelli a Ivan Theimer jako hlavní autoři projektu Aríónovy kašny.

Rekonstrukci jako investor iniciovalo Statutární město Olomouc a probíhala v letech 1998–2002.

 

Výsledkem je mimořádně citlivá restituce revitalizace ústředního prostoru města Olomouce, které bylo v předchozích letech degradováno řadou nevhodných zásahů. Ohleduplnou obnovu ateliérem HŠH významně doplňuje právě Áriónova kašna (Ivan Theimer, Angela Chiantelli za spolupráce Ing. arch. Pavla Pospíšila a Ing. arch. Tomáše Lampara). Vlastní rekonstrukce a vytvoření kašny ovšem představují dva odlišné projekty a koncepty. Právě v porovnání s aktuálními proměnami interiéru historického jádra města Olomouce v podobě mimořádně sporného předláždění Denisovy a Pekařské ulice lze považovat úpravu Horního náměstí za neobyčejně zdařilou a citlivou vůči historickému kontextu středu města Olomouce. Konečný výsledek zdůrazňuje historickou a živou přirozenosti této části města, jíž Árionova kašna jen umocnilo svým „společenským magnetismem“, vytvářejícím nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce po roce 1989 náleží tato realizace nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkultivovanějším.

Pozn. Formu jména Aríón přejímáme ze Slovníku antické kultury, Praha 1974, Václav Bahník et al. (ed.), s. 67.

Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila komise složená ze šesti členů Sdružení a jednoho externího odborníka:

Mgr. Ondřej Belšík, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
Michal Folta, MF Dnes Olomouc
PhDr. Martin Horáček, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně / Univerzita Palackého v Olomouci
Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., Muzeum umění Olomouc / Masarykova univerzita v Brně
Mgr. Martina Mertová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, externí konzultant
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR / Univerzita Palackého v Olomouci
Bylo zvoleno dvanáct nominovaných staveb:

 

Dvanáct nominovaných staveb

Obchodní dům Senimo v Olomouci (Pasteurova 10)
(Petr Fabián, Jan Polách, investor Senimo a.s., 1991–1993)

Rekonstrukce bývalých městských jatek představuje kvalitní příklad využití průmyslové stavby, jejíž původní náplň už vzala za své. Více jak stoletá cihlová budova s dominantním halovým prostorem slouží díky citlivému vstupu architektů i dnes přirozeně praktickým potřebám obyvatel. Jedna z prvních zdařilých rekonverzí technické stavby u nás byla ve své době oceněna prestižní Grand Prix Obce architektů.

Správní budova Povodí Moravy, s. p., v Olomouci (U dětského domova 4)
(Petr Hrůša, Petr Pelčák, investor Povodí Moravy, s.p., 1994–1995)

Novostavba vybudovaná v meandru řeky Moravy nenásilně opisuje jeho tvar a stejně nevtíravým způsobem se zapisuje do širšího rámce příměstské krajiny. Důrazem na poctivé řemeslné provedení a volbou stavebních materiálů – lomovým kamenem, pálenou cihlou a dřevem – architekti navázali na starší tradici stavitelství. Vytvořili zemitou, nepatetickou stavbu, jejíž věcnost je tou největší devízou.

Obnova budovy Muzea umění Olomouc (Denisova 47)
(Michal Sborwitz, investor Muzeum umění Olomouc, 1990–2000)

Řadu výrazných kulturních počinů po roce 1989 zahájilo Muzeum umění v Olomoucí adaptací muzejní budovy, která dnes návštěvníkovi připadne jako historicky daná realita. Vděčí za to citlivé rekonstrukci a nenápadným, nevtíravým novým úpravám a detailům koncipovaným s vytříbeným architektonickým vkusem. Přívětivého prostředí architekt dosáhl soudobými prostředky, aniž by však na ně chtěl příliš upozorňovat.

Obnova poutní aleje ze Samotišek na Sv. Kopeček
(Ekologická dílna Brno, Petr Kučera, Irena Kučerová, Marie Krouparová, Robert Václavík, Petr Všetečka,

investor Obecní úřad Samotišky, Římskokatolická farnost Svatý Kopeček, Magistrát města Olomouce a Okresní úřad Olomouc, 1996–2001)
Jediná nominace z oblasti krajinářské architektury. Nenápadná kultivace frekventované pěší cesty sice v detailu rezignovala na přísnou obnovu stavu z 18. století, přesto však ve výsledku přispěla k rehabilitaci velkorysého konceptu poutnického propojení mariánské baziliky s mateřským premonstrátským Klášterním Hradiskem. Byla zpevněna stezka, zřízena soustava odvodňovacích kanálků a obnovena zeleň tak, aby vynikly barokní sloupy se zastaveními křížové cesty, dříve skryté v keřových náletech. Pokorný přístup projektantů kontrastuje s brutalitou plánované východní tangenty, čtyřproudového obchvatu Olomouce, který má s podporou politického vedení města a kraje dosud výrazné stopy barokní kulturní krajiny evropského významu definitivně znehodnotit.

Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou
(Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Ivan Theimer, Angela Chiantelli, investor Magistrát města Olomouce, 1998–2002)

S odstupem několika let od provedení úpravy Horního náměstí je třeba tuto realizaci označit za zdařilou a vůči historickému jádru města nebývale citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení, naopak došlo k posílení historické přirozenosti této části města. Přes výtky adresované k nevhodnosti zvoleného mobiliáře, který však lze bez výraznějších obtíží kdykoliv nahradit, je podstatná část úprav, tedy předlažba povrchů, velmi hodnotnou realizací. Aríónova kašna od olomouckého rodáka I. Theimera, nehledě na její nesporné kvality výtvarné, se stala „atrakcí“ v nejlepším slova smyslu, vytvářející nové sociální ohnisko v centru města.

Bytový dům Labutí ve Šternberku (Labutí ulice)
(Roman Koucký, investor Město Šternberk, 2000–2003)

Nadstandardně řešený bytový dům od významného pražského architekta je situovaný v poněkud periferně vyhlížející části města. Jednoduše koncipovaná minimalistická architektura je založena na kontrastu výrazných barev (okenní rámy) a nevšedních tvarů, promítajících se v půdorysném uspořádání jednotlivých bytů rozmanitých dispozic. Exteriér obohacují reliéfy inspirované proslulým obrazem Leonarda da Vinci Léda s labutí.

Arcidiecézní muzeum Olomouc (Václavské náměstí 3)
(HŠH architekti: Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný, 2000–2006, investor Muzeum umění Olomouc)

Památková obnova budov bývalého kapitulního děkanství pro potřeby moderního muzea představuje v Olomouci i širším evropském měřítku ukázku profesionálního a důsledného naplnění zvoleného konceptu práce s cenným historickým objektem. Kontrastní soudobé prvky sjednocují labyrint spletité budovy a současně vytvářejí neutrální pozadí vzácným exponátům z olomoucké arcidiecéze. Rekonstrukce přinesla Olomouci architektonicky velmi kvalitní veřejný prostor pro kultivované kulturní využití.

Vila na sile v Olomouci (Polská 7)
(Szymon Rozwałka, Tomáš Pejpek, investor Barbora a Radim Králíkovi, 2004–2007)

V roce 2007 byla v centru Olomouce dokončena pozoruhodná konverze bývalého obilního sila na nový typ městské vily. Olomoučtí architekti Szymon Rozwałka a Tomáš Pejpek ve své realizaci nejenže dokázali beze zbytku zužitkovat zdánlivě netransformovatelný objekt pro novou funkci, nýbrž mu ponechali i typický industriální charakter. Výrazně tomu napomohla zvolená koncepce, kdy autoři obytný prostor vložili do nového objemu, tzv. krabičky, ulpívající na vrcholu silážní věže. Minimalisticky pojatá architektura, která se stala novou dominantou města, má ale ještě jeden pozitivní efekt. V době, kdy obytná výstavba vzniká daleko za hranicemi města, architekti dokázali, že komfortní bydlení lze bez problému realizovat i v jeho intravilánu.

Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. (Horka nad Moravou)
(Projektil architekti, investor Magistrát města Olomouce, 2005–2007)

Edukativní centrum, jehož poslání i vynikající architektura dalece přesahují hranice regionu, je situováno za hranicemi obce, v typické rovinaté krajině Olomoucka. Součástí komplexu, jehož středem je budova koncipovaná jako terénní vlna částečně zahrnutá zatravněným valem, je obnovený mokřad. Objekt, který na první pohled zaujme netradičním tvarováním, prostou, nesmírně kultivovanou architekturou, je vybaven sofistikovanými, k přírodě šetrnými energetickými technologiemi.

Obnova domu U Zlaté štiky v Olomouci (Ztracená 4)
(Tomáš Šantavý, Božena Svátková, investor Moravská výrobní a.s., 2002–2008)

Dům v sobě zahrnuje fáze od pozdní gotiky přes renesanci, baroko až po 19. století. Rekonstrukci jedné z nejvýznamnějších památek olomoucké měšťanské architektury lze označit jako nanejvýš citlivou s uplatněním analytického přístupu a demokratického přístupu ke všem hodnotným stylovým epochám. Byly zachovány a opraveny všechny základní historické konstrukce (zdi, klenby, trámové stropy, pavlače) a hodnotné detaily, jako jsou břidlicové dlažby, portály, dveřní a okenní výplně a výkladce z 19. století. Prvky poškozené nebo chybějící byly odpovídajícím způsobem doplněny nebo obnoveny. Rovněž stávající využití lze považovat za adekvátní pro objekt nemovité kulturní památky.

Obnova parteru domu v Pekařské ulici 19 (č.p. 486) v Olomouci
(Pavel Svozil, investor Tomáš a Světlana Bubeníkovi, 2008)

Tomáš a Světlana Bubeníkovi se starají o týž dům jako jejich předkové, kteří již v roce 1913 založili tradici firmy Sklenářství a rámařství Bubeník. Podle toho vypadá i výsledek, který komise ocenila pro citlivou úpravu parteru domu. Do ulice se fasáda obrací vkusně řešenými a zejména řemeslně kvalitně provedeným výkladci, které svým soudobým vzhledem ukazují na možnou symbiózu staré a nové architektury. Oceňujeme individuální přínos malého investora do současné podoby historického centra Olomouce.

Obnova polikliniky SPEA v Olomouci (Náměstí Národních hrdinů 2)
(R-atelier (Miroslav Pospíšil), investor SPEA Olomouc, s.r.o., 2008)

Čerstvě dokončená rekonstrukce pláště významné památky moderní architektury, jejímž autorem byl ve dvacátých letech minulého století brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Přes mnohé památkářské prohřešky, které trápí odbornou veřejnost, se podařilo kultivovanou obnovou objektu představit budovu tak, jak ji mohli Olomoučané vidět v době jejího vzniku. Nominací této práce chce sdružení poukázat na důležitost ochrany a citlivého přístupu k památkám 20. století, jejíž architektonické kvality často převyšují soudobou produkci.