Koncem minulého roku si mohli obyvatelé i návštěvníci Olomouce všimnout radikální proměny vzhledu domu U Zlaté koule na třídě Míru, kde se nachází už od nepaměti stejnojmenná restaurace. Z nepochopitelného důvodu byla téměř zcela otlučena původní dobře zachovalá fasáda, která stejně jako dům pocházela z konce 19. století a byla typickou ukázkou neorenesančního stylu. I když samotný dům není nijak výjimečnou stavbou, v dané lokalitě představoval kvalitní ukázku stavitelství a stylu své doby a oživoval novější méně výraznou zástavbu. Výjimečnost domu dodávalo také domovní znamení, které zřejmě rovněž pocházelo z konce 19. století. To vše je nyní minulostí. Elegance a stylovost původní fasády byla nahrazena nevkusem a křiklavostí. Nelogická divoká kombinace šedé a červené barvy původní objekt zcela degraduje. Šokující je odstranění původního domovního znamení, které dává domu historickou hodnotu a identitu. Z původního domu zbyl přízrak, který evokuje spíše autoservis než restauraci.
Kdo takovou formu opravy vymyslel a realizoval? Kdo si zcela dobrovolně zničil hodnotnou autenticitu svého domu? Pochybení nenese jen majitel domu, ale i příslušný stavební úřad, který se mohl takové devastaci pokusit zabránit. Podle zákona může nařídit vlastníku stavby nebo stavebního pozemku nezbytné úpravy, jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví. Stavební odbor by proto měl více dbát na to, jak město Olomouc vypadá.
Architektura 19. století se výraznou měrou podílí na celkovém geniu loci a estetické hodnotě města Olomouce. Zaslouží si obhajobu a péči, neboť bez ní bychom přišli o velkou část minulosti a krásy. Přitom je tato architektura zbytečně ničena a degradována nevkusnými úpravami, a to bohužel i v bezprostřední blízkosti historického centra. Vkrádá se pocit, že architektura 19. století snad dokonce vadí. Nelogické „rekonstrukce“ k horšímu můžeme nalézt i v dalších případech. Majitelé těchto domů by pro sebe udělali lépe, kdyby nepodléhali krátkodobým trendům a nevzdávali se jedinečnosti svých domů. Křiklavé zateplené fasády vyvolávají dojem výprodejů fasádních barev. Trend, který nejprve infikoval především panelová sídliště, se bohužel dostává i do čtvrtí činžovních domů. Nedopusťme, aby místo původní barevnosti zachvátily tyto stavby tóny fialové, zelené, azurové a oranžové, jen protože „je to takové výraznější“!
Apelujeme na majitele historických domů, aby takovou „opravu“ nepovažovali za příklad hodný k následování. Jako dobré příklady mohou posloužit například opravené fasády domů na třídě Spojenců č. 9, na Kollárově náměstí č. 2 a na ulici Bezručova č. 8 nebo Komenského č. 18. Magistrát města Olomouce vyzýváme k tomu, aby více dbal na kultivovaný vzhled města. Dokladem naší civilizační úrovně je právě prostředí, které si utváříme a ve kterém se pohybujeme. Stále se ozývají hlasy zdůrazňující potřebu vyzdvihnout Olomouc na evropskou úroveň. Také z tohoto důvodu bychom měli usilovat o změnu kurzu: křiklavost nerovná se estetičnost.
Pavel Nasadil, žák profesora Emila Přikryla a společník ateliéru FAM architekti, se od jiných osobností české architektonické scény liší v tom, že se mu podařilo získat prestižní úkoly v zahraničí, konkrétně v Anglii. Česká veřejnost ho zná jako autora vítězných soutěžních projektů (naposled pro seniorské bydlení v Litomyšli) a vynikajících rodinných domů (například ve Velkém Týnci u Olomouce). Jeho tvorba pro Anglii však u nás známa není.
