Hned dvojí pozvání na nejbližší dny!

Akci Víkend v centru, jejíž detailní program naleznete zde, jsme podpořili vlastní účastí. Na pár dní obsadíme dlouho zanedbanou výkladní skříň jednoho z mnoha uzavřených obchodů (Ztracená 24). Zvlášť pak zveme na sobotní večer v nově vznikající scéně Divadla na cucky. V režii našeho spolku se v diskusi s odborníky pokusíme postihnout příčiny a možná řešení problémů spjatých s vylidňováním historického jádra.

Druhá pozvánka přichází ze zcela jiné oblasti. Členka spolku Martina Mertová s fotografem Tomášem Pospěchem vydali v loňském roce knihu s jednoduchým názvem „šumperák„. Co je k tomu vedlo a na co všechno při práci na knize přišli, vám sdělí v pondělí 10. 4. 2017 v Divadle architektury. Vše potřebné na pozvánce níže.

 

Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945-1989

Velice rádi chceme upozornit na autorský počin členů našeho sdružení Jana Jeništy, Martiny Mertové a kolegy Václava Dvořáka: Kniha Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945-1989 je čerstvě k dostání na pultech knihkupectví Kosmas a Studentcentrum: http://www.kosmas.cz/knihy/223659/bilance.-umeni-ve-verejnem-prostoru-olomouce-v-letech-1945-1989/

Kniha mapuje výtvarné prvky na území města Olomouce vzniklé po druhé světové válce. Nechybějí tu sochy, mozaiky, fontány, nástěnné plastiky, reliéfy a dekorace, včetně již zaniklých objektů. Publikace přináší první takto rozsáhlý soupis děl a jejich autorů, včetně lokalizace v přehledných mapách. Stovce nejvýznamnějších z nich jsou věnovány samostatné medailony s popisem vzniku, začleněním do kontextu a s fotografickou dokumentací.

Psáno jest! Petr Vorlík o malých českých mrakodrapech

V loňském roce vyšla pozoruhodná kniha Petra Vorlíka nazvaná Český mrakodrap. Dočteme se v ní mnoho poutavého o tom, co je to vlastně mrakodrap, jak se liší v různých  kulturních oblastech, proč u nás dorůstá sotva sta metrů, kdežto jinde dosahuje několikanásobných výšek. Na desítkách příkladů pak dokresluje vývoj pojmu český mrakodrap. Sleduje pohnutky investorů, sebevědomí architektů, komentuje klady, rizika, ale i ztráty.

V cyklickém a generačním přehodnocování étosu modernismu a pokroku se zákonitě musí střídat období nadšení a odporu“, píše Vorlík. Jakoby autor nahrával na smeč obhájcům olomouckých výškových staveb. Je opravdu možné, že by současný odpor laické i odborné veřejnosti vůči místním mrakodrapům (ať už těm stojícím anebo uvažovaným) byl jen dočasným názorem, který se časem může změnit? Právě díky Vorlíkově knize se však kodifikuje pohled na tu kterou stavbu do budoucna. Co se tedy dočtou čtenáři o olomouckých stavbách vyčnívajících nad ostatní?

Vysoko autor hodnotí Obilní silo Hanáckých mlýnů s nástavbou vily (známá pod označením Vila na sile), jako „méně organicky propojenou s původní industriální architekturou sila“ pak vnímá druhou nástavbu, tzv. Silotower. „Výrazným políčkem do tváře historického města se naopak staly olomoucké mrakodrapy, architektonicky nepříliš uspokojivé a zcela nekontextuální RCO, Bea Centrum a především plánovaná Šantovka Tower, která konečně vedla k petici a masivnímu odporu odborné i laické veřejnosti.“ (redakčně kráceno)

Z posledních aktualit k tématu třetího uvažovaného mrakodrapu můžeme zvěstovat zprávu, že 5. 4. 2016 investor Šantovka Tower neuspěl se svou žádostí o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území, konkrétně ze vzájemných odstupových vzdáleností staveb (§25, ods. 4 vyhlášky č. 501/2006). Stavební odbor Magistrátu města Olomouce tak dal v mnohém za pravdu obyvatelům ulice Šantovy, jichž se plánovaná novostavba bezprostředně dotýká. Naše obavy (http://www.krasnaolomouc.cz/?p=2697) se tak naštěstí nenaplnily. Investor se však proti rozhodnutí odvolal u krajského úřadu. Doufáme, že i tam narazí na silné a statečné úředníky.

Aneb: Nenechejme si ze siluety Olomouce udělat „apokalyptický polom“! Přidáváme jeden z trefných příměrů Patra Vorlíka, jako lákadlo na jeho knihu Český mrakodrap (vydala Paseka v roce 2015).

Architekt a historik architektury Petr Vorlík působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. Jako autor nebo spoluautor připravil publikace Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), Meziválečné garáže v Čechách (2011), Architektura ve službách motorismu (2013) a další.

1569064-6478861-933x1024

Setkání iniciativy Morava pro Olomouc 9. 9. 2015

Pozvánka na setkání iniciativy Morava pro Olomouc

 

Určeno všem lidem, kteří chtějí řeku Moravu v Olomouci krásnější, zejména občanům města, místním spolkům a zájmovým organizacím, jež mají zájem na zkvalitnění poříčního prostoru.

 

Kdy: středa 9. 9. 2015 v 17:30 hod.

Kde: pivnice Na Letné 113/1 (salonek)

Co: informační a poznávací setkání k vytvoření neformální občanské platformy

 

Olomouc stojí před přípravou III. etapy protipovodňových opatření (tj. úsek Bristol – Černovír), která zahrnuje 3 km vodního toku. Na dalších sto let tak zde Morava získá zcela novou tvář a je třeba, aby řeka spolu s bezpečným převáděním povodní, vytvářela i vhodné prostředí pro lidi a přírodu ve městě.

Pozvánka_setkání_Morava pro Olomouc

Blahopřejeme!

Profesor Švácha převzal cenu „Sport a umění“ Mezinárodního olympijského výboru. Ta mu byla udělena za knihu Naprej!, která se zabývá sportovní architekturou českých zemí od 16. do 21. století. Kniha je jedinečná v tom, že propojuje zdánlivě nesourodé oblasti; sport a tělovýchovu na straně jedné a umění a kulturu na straně druhé. To, že profesor Švácha dokázal tato dvě odvětví propojit v jeden celek, činí publikaci unikátní nejen v národním, ale i evropském měřítku. Vážený pane profesore, gratulujeme a přejeme hodně zdaru v další tvůrčí práci. Členové a příznivci ZKO.

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/306824-sportem-k-trvale-architekture-svachova-naprej-ma-cenu-olympioniku/

http://oh.idnes.cz/rostislav-svacha-cena-sport-a-umeni-d6r-/sport_oh.aspx?c=A150403_174043_sport_oh_ald

Projednávání projektu Šantovka Tower a zachování zeleně na Neředínském horizontu na zasedání zastupitelstva města Olomouce v pátek 20. 3.

V pátek 20. března od 9.00 hodin se bude na zasedání Zastupitelstva Magistrátu města Olomouce (Hynaisova 10) projednávat kontroverzní projekt Šantovka Tower. Přimějme společně svou přítomností místní politiky k tomu, aby byli aktivní ve věci nápravy územního plánu a podnikli vše pro včasné detailní zdůvodnění výškové regulace nové zástavby v bývalém areálu Milo, aby nepoškozovala pohled na cennou siluetu historické Olomouce.

Město Olomouc musí do konce letošního roku podle rozhodnutí soudu znovu řádně zdůvodnit, proč je nezbytné novou zástavbu v bývalém areálu podniku Milo výškově regulovat, aby negativně neovlivnila pohled na historické centrum Olomouce. V novém územním plánu došlo k procesním pochybením, která by se měla ihned začít napravovat. Město musí být v této věci aktivní.

Kromě projektu ŠTW budou zastupitelé projednávat i petici o zachování zeleně na Neředínském horizontu. Podpořme společně se zástupci Hnutí DUHA Olomouc zachování zeleně na Neředínském horizontu vystoupením k bodu jednání nebo „pouhou“ svou přítomností na zasedání. Zastavění, a nebo veřejné využívání krajiny Neředínského horizontu je pouze otázkou politického rozhodnutí. To znamená, že velké slovo máme také my, „obyčejní“ občané, jen musíme vyjádřit svůj názor. Nejbližší příležitost máme na tomto zasedání zastupitelstva.

stavby

Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro

Za krásnou Olomouc

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc, jehož cílem je mimo jiné péče o památky, reprezentuje Olomoucký kraj v celostátním kole Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, která vyzdvihuje zásluhy o záchranu kulturních památek. Olomoucké sdružení bylo nominováno v kategorii prezentace hodnot.

Celý článek na stránkách Národního památkového ústavu. Pokračovat ve čtení „Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro“

Dvě stavby z Olomouckého kraje se umístily mezi letošními kandidáty tradiční Ceny Klubu Za starou Prahu

Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.

Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.

 

Vítěz desátého ročníku:

Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.

 

Další kandidáti:

Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.

 

Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.

 

 

 

 

 

 

Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.

 

 

Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.

 

 

 

Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.

Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.

 

 

Rostislav Švácha, předseda Ceny, 18. 2. 2014

 

Výroční členská schůze o. s. Za krásnou Olomouc

Milé dámy a vážení pánové, dovolujeme si Vás pozvat na výroční členskou schůzi o. s. Za krásnou Olomouc, která se koná ve čtvrtek 23. ledna v 16.30 hodin dole ve vinárně v Café Amadeus v Arcidiecézním muzeu Olomouc na Václavském náměstí.

Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?

Ve středu 27. listopadu 2013 uspořádalo o. s. Za krásnou Olomouc v aule Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci veřejnou diskusi „Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?“, a to u příležitosti stejnojmenné výstavy právě probíhající v Centru současného umění DOX. Debaty „Kde domov můj?“ se uskutečnily i v dalších městech v celé ČR a byly vždy zahájeny společnou otázkou „Co je doma?“. DOX zpracovává republikový diagram, v němž budou odpovědi použity v podobě jednoduchých grafických značek. Mapa pomůže odhalit, co účastníky diskusí z různých lokalit v představách o domově spojuje a rozděluje.

Olomoucká diskuse směřovala k otázkám týkajícím se identity města a už záhy se stočila přímo k nejožehavějšímu z aktuálních místních témat, k tématu výškových staveb, zvláště pak k plánované kontroverzní stavbě Šantovka Tower. Pozvání na diskusi, kterou moderoval architekt Martin Lubič, přijali architekt a urbanista Pavel Grasse, architekt a autor odborné analýzy výškového zónování města Olomouce David Mareš, historik architektury Rostislav Švácha a filozof a politolog Martin Škabraha. Generální ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková pozvání přijala, ale kvůli nemoci ji nakonec zastoupil ředitel NPÚ ú. o. p. v Olomouci František Chupík.

Na diskusi byli pozváni také zástupci investora i města. Měli jsme zájem o to, aby všechny zainteresované strany dostaly rovnocenný prostor. Pevně jsme věřili, že rovněž zástupci města a investora si vyhradí čas a diskuse se zúčastní, protože bez jejich názoru by se celou kausu nepodařilo řádně prodiskutovat a veřejnosti vysvětlit. Zástupci investora, tiskový mluvčí projektu Šantovka Juraj Aláč i jeden ze zástupců společnosti SMC Development Richard Morávek, pozvání přímo odmítli. To nás nijak zvlášť nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že si nikdo ze zástupců investora netroufl obhájit projekt Šantovka Tower dokonce ani na veřejné debatě, kterou letos v únoru pod názvem „Výškové stavby a rozvoj města Olomouce?“ pořádalo o.p.s. Civipolis. Ovšem orgán státní památkové péče, který vydává závazná stanoviska ve věcech týkajících se veřejného zájmu, by měl být schopen si před veřejností své stanovisko obhájit, proto jsme kromě primátora města Olomouce Martina Novotného pozvali mezi řečníky i vedoucí stavebního odboru Evu Hyravou a vedoucí památkového oddělení Vlastu Kauerovou. Obě pozvání odmítly, protože se domnívají, že jejich účast na veřejné diskusi by mohla být neslučitelná s jejich podílem na výkonu veřejné správy. Primátor se omluvil, avšak na naši žádost o pověření kompetentní osoby, která by se diskuse zúčastnila, dosud neodpověděl. To jsou špatné signály nám občanům, město není schopné a nemá ani odvahu svůj postoj k věci vysvětlit.V občanech to vzbuzuje dojem z opakovaného selhávání státní správy a samosprávy a narůstají v nich velké pochybnosti.

Video: Záznam veřejné diskuze Kde domov můj? hanácké Dubaj!?

Ze strany města zůstávají nezodpovězeny následující otázky. Má vůbec naše město nějakou představu, jaká by měla být jeho identita, aby se v něm lidé cítili jako doma? Má město právo upřednostňovat rozvoj v podobě výstavby za každou cenu na úkor zachování tradičních hodnot, především kulturně historického dědictví?

Plánovaná stavba Šantovka Tower není zcela jistě banální záležitostí. Všichni jsme si vědomi toho, že by zásadním způsobem a na dlouhou dobu ovlivnila urbanistickou strukturu bezprostředního okolí historického jádra města. Můžeme se vůbec v našem městě cítit jako doma? Vždyť vedle bezpečí, které nám naše město skýtá, cítíme jakési úklady, naši představu domova chce někdo poškodit, narušit. „Bezpečí domova by měl někdo hlídat, v našem případě orgány památkové péče a pak samospráva. Měla by hlídat v našem, tedy veřejném zájmu, ale místo toho hlídá město v zájmu někoho jiného, hlídá zájmy nějakého podnikatele, který chce postavit mrakodrap a hodlá pocit bezpečí a štěstí našeho života obětovat,“ zdůraznil na diskusi historik architektury Rostislav Švácha.

Podobný problém spatřujeme i v plánovaném nelogickém přesunu pošty z náměstí Republiky do nákupního centra Šantovka. Jak je možné, že město dosud nic nepodniklo? Mohlo minimálně požádat Českou poštu o podrobnou analýzu, která by opodstatnila takové počínání. Pošta je veřejná služba. Nás občany ujišťuje, že jejím prvořadým cílem je přiblížit své provozovny co nejširšímu počtu zákazníků. Nesouhlasíme proto se zrušením této pobočky, která je v pěší dostupnosti mnoha obyvatel, drobných podnikatelů i velkých institucí (Filozofická fakulta UP, Rektorát UP, Arcibiskupství olomoucké, Krajské vojenské velitelství, Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum v Olomouci ad.), navíc je snadno dostupná i osobním automobilem. Otevírání poboček v privátních obchodních centrech je samozřejmě pochopitelné a účelné, ale nesmí se to dělat na úkor rušení tradičních a funkčních poboček umístěných ve městech.

 

Martina Potůčková, Petr Daněk