Divadlo architektury: RE.VIZE OLOMOUC 01 Brownfields

1 město, 100 000 názorů.
4 večery, 8 hostů, 360 minut.
Série večerů o hodnotách města, architektuře a městském plánování.
Jak rozhodovat o veřejném prostoru? Komu patří ulice, parky a řeka? Chcete se něco dozvědět a říct svůj názor?

S novým nápadem přišli mladí olomoučtí (skoro už) architekti Radka Smičková a Vojtěch Rudorfer, kteří v rámci osvědčeného formátu Divadla architektury zahájí cyklus besed s přiléhavým názvem RE.VIZE OLOMOUC, na který Vás srdečně zveme.

PRVNÍ DÍL : BROWNFIELDY

Staré průmyslové areály, opuštěná sila, vojenské areály, skladovací haly. Kolik jich v Olomouci máme? A jaký potenciál mají taková místa?
Jaké plochy ve městě jsou využívané a jaké ne?
Jak může vedení města rozvoj těchto míst ovlivňovat, jaké známe příklady odjinud a jak to může fungovat v Olomouci?

Tyto a další otázky si společně s námi položí dva hosté z oboru: Ing. arch. Jaromír Hainc, Ph.D. a Ing. arch. Miroslav Pazdera, Mg.A.

Večer moderuje architekt David Mareš.

6.3.2019, 18:00, Divadlo hudby
Vstup volný

 

Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945-1989

Velice rádi chceme upozornit na autorský počin členů našeho sdružení Jana Jeništy, Martiny Mertové a kolegy Václava Dvořáka: Kniha Bilance. Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945-1989 je čerstvě k dostání na pultech knihkupectví Kosmas a Studentcentrum: http://www.kosmas.cz/knihy/223659/bilance.-umeni-ve-verejnem-prostoru-olomouce-v-letech-1945-1989/

Kniha mapuje výtvarné prvky na území města Olomouce vzniklé po druhé světové válce. Nechybějí tu sochy, mozaiky, fontány, nástěnné plastiky, reliéfy a dekorace, včetně již zaniklých objektů. Publikace přináší první takto rozsáhlý soupis děl a jejich autorů, včetně lokalizace v přehledných mapách. Stovce nejvýznamnějších z nich jsou věnovány samostatné medailony s popisem vzniku, začleněním do kontextu a s fotografickou dokumentací.

Psáno jest! Petr Vorlík o malých českých mrakodrapech

V loňském roce vyšla pozoruhodná kniha Petra Vorlíka nazvaná Český mrakodrap. Dočteme se v ní mnoho poutavého o tom, co je to vlastně mrakodrap, jak se liší v různých  kulturních oblastech, proč u nás dorůstá sotva sta metrů, kdežto jinde dosahuje několikanásobných výšek. Na desítkách příkladů pak dokresluje vývoj pojmu český mrakodrap. Sleduje pohnutky investorů, sebevědomí architektů, komentuje klady, rizika, ale i ztráty.

V cyklickém a generačním přehodnocování étosu modernismu a pokroku se zákonitě musí střídat období nadšení a odporu“, píše Vorlík. Jakoby autor nahrával na smeč obhájcům olomouckých výškových staveb. Je opravdu možné, že by současný odpor laické i odborné veřejnosti vůči místním mrakodrapům (ať už těm stojícím anebo uvažovaným) byl jen dočasným názorem, který se časem může změnit? Právě díky Vorlíkově knize se však kodifikuje pohled na tu kterou stavbu do budoucna. Co se tedy dočtou čtenáři o olomouckých stavbách vyčnívajících nad ostatní?

Vysoko autor hodnotí Obilní silo Hanáckých mlýnů s nástavbou vily (známá pod označením Vila na sile), jako „méně organicky propojenou s původní industriální architekturou sila“ pak vnímá druhou nástavbu, tzv. Silotower. „Výrazným políčkem do tváře historického města se naopak staly olomoucké mrakodrapy, architektonicky nepříliš uspokojivé a zcela nekontextuální RCO, Bea Centrum a především plánovaná Šantovka Tower, která konečně vedla k petici a masivnímu odporu odborné i laické veřejnosti.“ (redakčně kráceno)

Z posledních aktualit k tématu třetího uvažovaného mrakodrapu můžeme zvěstovat zprávu, že 5. 4. 2016 investor Šantovka Tower neuspěl se svou žádostí o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území, konkrétně ze vzájemných odstupových vzdáleností staveb (§25, ods. 4 vyhlášky č. 501/2006). Stavební odbor Magistrátu města Olomouce tak dal v mnohém za pravdu obyvatelům ulice Šantovy, jichž se plánovaná novostavba bezprostředně dotýká. Naše obavy (http://www.krasnaolomouc.cz/?p=2697) se tak naštěstí nenaplnily. Investor se však proti rozhodnutí odvolal u krajského úřadu. Doufáme, že i tam narazí na silné a statečné úředníky.

Aneb: Nenechejme si ze siluety Olomouce udělat „apokalyptický polom“! Přidáváme jeden z trefných příměrů Patra Vorlíka, jako lákadlo na jeho knihu Český mrakodrap (vydala Paseka v roce 2015).

Architekt a historik architektury Petr Vorlík působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. Jako autor nebo spoluautor připravil publikace Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), Meziválečné garáže v Čechách (2011), Architektura ve službách motorismu (2013) a další.

1569064-6478861-933x1024

Setkání iniciativy Morava pro Olomouc 9. 9. 2015

Pozvánka na setkání iniciativy Morava pro Olomouc

 

Určeno všem lidem, kteří chtějí řeku Moravu v Olomouci krásnější, zejména občanům města, místním spolkům a zájmovým organizacím, jež mají zájem na zkvalitnění poříčního prostoru.

 

Kdy: středa 9. 9. 2015 v 17:30 hod.

Kde: pivnice Na Letné 113/1 (salonek)

Co: informační a poznávací setkání k vytvoření neformální občanské platformy

 

Olomouc stojí před přípravou III. etapy protipovodňových opatření (tj. úsek Bristol – Černovír), která zahrnuje 3 km vodního toku. Na dalších sto let tak zde Morava získá zcela novou tvář a je třeba, aby řeka spolu s bezpečným převáděním povodní, vytvářela i vhodné prostředí pro lidi a přírodu ve městě.

Pozvánka_setkání_Morava pro Olomouc

Blahopřejeme!

Profesor Švácha převzal cenu „Sport a umění“ Mezinárodního olympijského výboru. Ta mu byla udělena za knihu Naprej!, která se zabývá sportovní architekturou českých zemí od 16. do 21. století. Kniha je jedinečná v tom, že propojuje zdánlivě nesourodé oblasti; sport a tělovýchovu na straně jedné a umění a kulturu na straně druhé. To, že profesor Švácha dokázal tato dvě odvětví propojit v jeden celek, činí publikaci unikátní nejen v národním, ale i evropském měřítku. Vážený pane profesore, gratulujeme a přejeme hodně zdaru v další tvůrčí práci. Členové a příznivci ZKO.

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/306824-sportem-k-trvale-architekture-svachova-naprej-ma-cenu-olympioniku/

http://oh.idnes.cz/rostislav-svacha-cena-sport-a-umeni-d6r-/sport_oh.aspx?c=A150403_174043_sport_oh_ald

Projednávání projektu Šantovka Tower a zachování zeleně na Neředínském horizontu na zasedání zastupitelstva města Olomouce v pátek 20. 3.

V pátek 20. března od 9.00 hodin se bude na zasedání Zastupitelstva Magistrátu města Olomouce (Hynaisova 10) projednávat kontroverzní projekt Šantovka Tower. Přimějme společně svou přítomností místní politiky k tomu, aby byli aktivní ve věci nápravy územního plánu a podnikli vše pro včasné detailní zdůvodnění výškové regulace nové zástavby v bývalém areálu Milo, aby nepoškozovala pohled na cennou siluetu historické Olomouce.

Město Olomouc musí do konce letošního roku podle rozhodnutí soudu znovu řádně zdůvodnit, proč je nezbytné novou zástavbu v bývalém areálu podniku Milo výškově regulovat, aby negativně neovlivnila pohled na historické centrum Olomouce. V novém územním plánu došlo k procesním pochybením, která by se měla ihned začít napravovat. Město musí být v této věci aktivní.

Kromě projektu ŠTW budou zastupitelé projednávat i petici o zachování zeleně na Neředínském horizontu. Podpořme společně se zástupci Hnutí DUHA Olomouc zachování zeleně na Neředínském horizontu vystoupením k bodu jednání nebo „pouhou“ svou přítomností na zasedání. Zastavění, a nebo veřejné využívání krajiny Neředínského horizontu je pouze otázkou politického rozhodnutí. To znamená, že velké slovo máme také my, „obyčejní“ občané, jen musíme vyjádřit svůj názor. Nejbližší příležitost máme na tomto zasedání zastupitelstva.

stavby

Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro

Za krásnou Olomouc

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc, jehož cílem je mimo jiné péče o památky, reprezentuje Olomoucký kraj v celostátním kole Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, která vyzdvihuje zásluhy o záchranu kulturních památek. Olomoucké sdružení bylo nominováno v kategorii prezentace hodnot.

Celý článek na stránkách Národního památkového ústavu. Pokračovat ve čtení „Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro“

Dvě stavby z Olomouckého kraje se umístily mezi letošními kandidáty tradiční Ceny Klubu Za starou Prahu

Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.

Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.

 

Vítěz desátého ročníku:

Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.

 

Další kandidáti:

Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.

 

Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.

 

 

 

 

 

 

Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.

 

 

Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.

 

 

 

Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.

Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.

 

 

Rostislav Švácha, předseda Ceny, 18. 2. 2014

 

Výroční členská schůze o. s. Za krásnou Olomouc

Milé dámy a vážení pánové, dovolujeme si Vás pozvat na výroční členskou schůzi o. s. Za krásnou Olomouc, která se koná ve čtvrtek 23. ledna v 16.30 hodin dole ve vinárně v Café Amadeus v Arcidiecézním muzeu Olomouc na Václavském náměstí.