Krásně a výletně – Putování ke kapli sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou

27. 4. 2019, sraz 9:25 na hlavním nádraží v Olomouci

Rozhlédneme se po kraji, prohlédneme si pozoruhodnou sakrální novostavbu, jednu z letošních nominací na Cenu Rudolfa Eitelbergera, poslechneme si příběh, jak a proč vznikla.

Odjezd z Olomouce hl.n. v 9:34 osobním vlakem do Přerova, odsud jiným vlakem v 10:26 do Oseka nad Bečvou.

V Přerově si čekání zkrátíme povídáním o brněnském funkcionalismu, podhoubí, z nějž vyrůstá tvorba architekta Petra Pelčáka, autora kapličky.

Ze zastávky krátká vycházka ke kapli (1,5 km), pro zájemce s okruhem přes Veselíčko (6 km k dobru se zámkem) a zpět, s možností občerstvení v místní restauraci Osečanka.

Návrat autobusem v 13:42 do Přerova, odsud rychlíkem 14:15 do Olomouce, nebo vlakem 15:18 do Přerova a odsud 16:05 do Olomouce.

V případě nouze volejte 777 576 087.

Divadlo architektury: RE.VIZE OLOMOUC 02 Bydlení

Srdečně Vás zveme na další díl z cyklu RE.VIZE OLOMOUC v Divadle architektury dne 10. 4. od 18:00 hod., tentokrát na téma BYDLENÍ.

Jaké jsou možnosti města podporovat dostupné bydlení? Co je vůbec „dostupné” a jaký je dnes „standard” ? Mají v Česku vznikat nová družstva a baugruppe?

Na tato témata nejen o architektuře a městském plánování, ale především o lidech a našem prostředí se nám představí opět dva hosté: Mg.A. Marek Kopeć – architekt, vedoucí Kanceláře projektů a soutěží na IPR (Institut plánování a rozvoje Prahy) a iniciátor a kurátor výstavy Baugruppe ist super! a Nisan Jazairi – zakladatel a koordinátor projektu Finančně dostupné bydlení.

Večer moderuje architekt David Mareš.

Vládne nám MINISTERSTVO NEKULTURY?

Spolek Za krásnou Olomouc se nestačí divit! Sdílejte s námi rozhořčení nad tupostí vyjádření ministerstva kultury. Níže kurzívou.

Sotva je psal někdo jiný než Antonín Staněk osobně, bývalý primátor Olomouce. „Pět vykotlaných zubů“, tato originální přezdívka pro dříve „betonový bunkr“ Středoevropského fóra se jistě brzy ujme! Panu exprimátorovi opravdu k srdci nepřirostl. Že doufá, že se nepostaví, řekl ostatně veřejně na zasedání zastupitelstva 12. 3. 2018. V Praze ke kulatě hranatému stolu, kde se „v dialogu“ mělo o olomouckém SEFu jednat, proto pro jistotu nepozval nikoho z Muzea umění, které projekt tohoto jména už deset let zaštiťuje. Tomu říkáme férová hra! Že muzeum na dalších krocích budování SEFA pracuje, a to včetně ministrem požadované architektonické soutěže, tak v plénu vůbec nezaznělo.

Jen houšť! To tučné nám přijde zvlášť šťavnaté!:

Olomouc si zaslouží v architektuře to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži

20.03.2019 15:13|ministerstvo

Mediální reakce na dotazy týkající se pondělní diskuse kolem kontroverzního olomouckého projektu Středoevropského fóra (SEFO).

Ačkoli se to tak snaží některá média, podporující skupinku aktivistů kolem projektu výstavby nového olomouckého muzea, interpretovat, odborná diskuse z pondělí 18. 3. 2019 nebyla o legitimitě architektonických soutěží. Veřejná soutěž je legitimní sama o sobě. Je dána zákony a ani stoupenci původního Šépkova projektu netvrdí, že veřejná soutěž je nelegitimní. Pouze se jí odmítají účastnit a pokouší se získat půl miliardy veřejných peněz bez soutěže. Což je samozřejmě z hlediska ministerstva, jako zodpovědného hospodáře, zcela nepřijatelné. 

Zvláště v dnešní době, kdy v médiích probíhají debaty o tom, jakým způsobem má vláda ušetřit desítky miliard, musí být vydání 600 milionů podloženo něčím víc než jen představou skupinky lidí, že mají na tuto částku nárok, protože tu byli jako první… Navíc je ve veřejnosti, a to i odborné napříč republikou, mnohem větší množství lidí, kteří se s návrhem pana Šépky neztotožňují; považují ho za necitlivý, zastaralý a poškozující genia loci centra Olomouce a za zničení jeho veřejného prostoru (anachronismus betonových zubů naproti baroknímu jezuitskému konviktu a chrámu Panny Marie Sněžné).

Pondělní diskuse byla proto především o tom, aby se vedla odborná debata o záměrech, cílech a zodpovědnosti velkých projektů. Proto byla na začátku diskuse představena řada inovativních světových architektonických projektů a debata směřovala k tomu, zda je podle odborníků z celé republiky (nikoli pouze z Olomouce) původní návrh skupinky kolem architekta Šépky stejně silný a dostatečně reprezentatibilní pro celou Olomouc, pro Moravu i Českou republiku.

Nevylučujme dopředu architekty ze soutěže
Důležitou diskutovanou otázkou rovněž bylo, zda je projekt pana Šépky vrcholem toho, co můžeme v Olomouci postavit anebo zda v republice existují architektonické ateliéry, které by dokázaly představit stejně silnou nebo i silnější uměleckou vizi. Jsme přesvědčeni, že existují. Důležité je i to, že svět se – i v architektuře – za deset let změnil, a je proto na místě otázka, zda neústupně trvat na dobově podmíněných návrzích nebo dát prostor lidem, sledujícími nové současné návrhy a styly

Světová architektura se velmi rychle posouvá v námětech a trendech a je už podstatně jinde, než za doby, kdy původní návrh „pěti vykotlaných zubů“ vznikal.

“Olomouc si zaslouží to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži,“ říká ministr kultury Antonín Staněk. „Jako bývalý primátor a obyvatel Olomouce rozumím snaze jeho obyvatel, aby mohli být hrdi na to, co v jeho centru vznikne. A aby, z pohledu dobrého hospodáře, bylo 600 milionů investováno co nejlépe.”

Pro ministerstvo jako strážce veřejných peněz je podstatné, aby diskuze byla veřejná a došlo k výměně jednotlivých názorů a stanovisek. Má-li pak jako investor projektu schválit více než půl miliardy, nikdo mu nemůže upřít, požaduje-li transparentnost výběru projektu v otevřené soutěži a principiálně trvá na vytvoření férového soutěžního prostředí, říká ministr.

Neboť nemá snad veřejnost právo vidět i jiné architektonické návrhy? Jedná se o veřejné prostředky a výstavbu muzea po bezmála 100 letech. Výsledek ovlivní a musí uspokojit nejenom ty, kteří se na projektu posledních deset let  podílejí, ale musí uspokojit i všechny milovníky a zájemce o umění, reprezentovat Olomouc v zahraničí a i další generace, které budou kolem muzea chodit a navštěvovat ho. Jak kdosi trefně řekl, nevhodnou sochu můžete dát do lapidária, ale s nevhodnou architekturou nic neuděláte.

Agrese nemá v demokratické diskusi místo
Situace kolem projektu SEFO je bohužel stále méně kultivovaná a stále více v ní mají prostor konfrontační tendence, agresivita a egoismus.

Důkazem byla třeba i snaha vynucovat si po skončení debaty konečné slovo po moderátorovi anebo teatrální odchod ze sálu ředitele Muzea umění Olomouc (MUO). To bohužel ukazuje na to, že někteří lidé nechtějí z principu žádný dialog vést. 

Možná proto, že pondělní odborná diskuse se nestala primárně tribunou na obhajobu SEFO, jak jeho obhájci očekávali, ale nesla se v konstruktivním duchu nadstranické debaty, snažila se otevřít různým pohledům a argumentům na princip díla ve veřejném prostranství a upozornit na důležitost a význam veřejné soutěže. Proto byla také organizována.

Kdo vyslechnul vyjádření hostů jako byl doc. Fajt, prof. Jiřičná, Mgr. Chrobák a další, slyšel jasný názor: nelze zahájit výstavbu takto významné a drahé stavby bez soutěže. A není pravda, že v dané chvíli neexistuje řešení. Existuje a je jednoduché a ministerstvo jím je daňovým poplatníkům této země povinováno.

Je smutné, že dnes i odborníci, když cítí slabost svých argumentů, se stále více uchylují k agresivitě a emotivním osočením, překvapivě i proti těm, kterým by měli být vděčni – tedy např. proti ministrovi, který peníze pro projekt nakonec vydupal, když oni sami dvakrát v historii se zajišťování financí pohořeli. 

Věříme v otevřenou diskusi a otevřenou soutěž
Věříme v otevřenou diskusi argumentů a nikoli emotivních obvinění. Chápeme, že SEFO je zamilované dítě skupinky lidí, ale jako dozorčí a nestranný orgán vnímáme také nevoli, kritiku a odpor široké veřejnosti i řady odborníků k němu.

A protože jsme povinováni řídit se nejenom sympatiemi, ale i zákony, chceme, aby se o budoucí podobě areálu diskutovalo a jeho podoba se demokraticky vysoutěžila.

Ať vyhraje ten nejlepší!

Kontakt:
Martha Häckl
tisková mluvčí MK
E: martha.hackl@mkcr.cz

Krásnou Olomoucí 01 – Po čem šlapou Hanáci?

Komentovaná procházka po olomoucké historické dlažbě.

Čím je zvláštní olomoucká dlažba? Jak se poznají biskupské čepice a kočičí hlavy? Proč musí dlaždiči pracovat hlavou dolů a jaká jsou prastará pravidla dlaždičského řemesla? Jak vypadá sto dvacet let staré víko od kanálu a proč se na Moravě objevila pražská mramorová mozaika?

Provází Jan Jeništa.

Sraz v neděli 31. 3. v 15:00 za kostelem sv. Mořice v Opletalově ulici.

Krásná Olomouc na pondělním zastupitelstvu 4. 3. 2019


V bloku návrhy, připomínky a podněty veřejnosti přednesl Alexandr Jeništa následující

„Vážený pane primátore, vážené dámy a pánové,

Rád bych za kolegy ze spolku ZKO pronesl pár slov k aktuální situaci kolem tzv. kauzy Šantovka Tower. Ve vysílání OLTV minulý pátek pan primátor Žbánek zmínil, cituji, že „ta skupinka aktivistů, která proti ŠTW a výškové budově začala vystupovat, vlastně využila toho, že ne vše kolem tohoto projektu vždy bylo úplně transparentní a srozumitelné třeba i veřejnosti a také, že je to téma „zastřené oparem standartních a nestandartních kroků“.

Rychle rekapituluji, že Spolek upozorňoval na riziko spojené s výstavbou výškových budov v ochranném pásmu MPR už v roce 2011, kdy vznikal koncept územního plánu. Naše stanovisko podpořila veřejnost laická i odborná formou dvou veřejných shromáždění, několika veřejných diskusí a tří podpisových akcí. Jak si mnozí z vás mohou pamatovat, na konci roku 2013 jsme předali vedení města Olomouckou výzvu, již podepsalo 2372 občanů. Již tehdy jsme důrazně varovali před nebezpečím ohrožení památkových hodnot města, netušíce zhola nic o budoucích hrozbách investora odvolávajícího se k tzv. Plánovací smlouvě a Smlouvě o spolupráci.

Do zmíněné skupinky aktivistů lze zařadit například 27-člennou vědeckou radu generální ředitelky Národního památkového ústavu čítající odborníky z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu, kteří vyjádřili své jednoznačné NE jmenovanému záměru 19. září 2013.

Nejinak tomu je s názorem Ministerstva kultury ČR hájícího kontinuálně názor o představě výškových limitů od roku 2008. Podobné časové kontinuum a týž názor – tedy že v lokalitě, jíž neradi familiárně říkáme Šantovka –žádná věž stát nemá, hájí od roku 2008 Odbor koncepce a rozvoje magistrátu. Patří jmenované odborné instituce také do zmíněné skupinky aktivistů?

Vidíme, že spektrum odpůrců není skupinka, spíše pestrá skupina. Vychází z odborného názoru, v němž hodnotu Olomouce ztotožňují spíše s historickým odkazem, než s neurvalým a pravidla nerespektujícím stavebním rozvojem. Přesto se za těch 10 let, co téma leží na stole, nedaří vybřednout z oparu, který v televizním spotu zmínil pan primátor. Nyní máte jako nová reprezentace města možnost tento stav změnit.

Jsme si vědomi, že jako zastupitelé nejste v komfortní pozici vůči závazkům vyplývajícím z již zmíněné „smlouvy o spolupráci“, domníváme se však, že i vydíraný má jistá práva.  Smlouva funguje jako strašák a paralyzuje možnost města vystupovat suverénně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu. Tohoto strašáka vytáhl na červnovém jednání předchozího zastupitelstva i bývalý primátor a dnes ministr kultury Antonín Staněk, jehož rezort právě teď shodou okolností přehodnocuje vlastní konzistentní stanoviska hájená v kauze už od roku 2008. Na tomtéž zasedání však také vystoupil Dr. Konečný, autor právního rozboru smlouvy, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, „může být částečně neplatná pro neurčitost či rozpor se zákonem“, neplatnost však musí konstatovat soud.

Vážené zastupitelky a vážení zastupitelé, při vědomí toho, co zde nezaznělo k tématu v předchozích rozpravách, mi dovolte apelovat na vaši odvahu aktivně se podílet na utváření budoucího obrazu města. Ve věci výškových limitů to při probíhajícím územním řízení o bytovém domě vyšším než radniční věž, lze udělat jedině tím, že neprodleně projednáte a bude hlasovat o změně č. II územního plánu. Za tu nemalou skupinku aktivistů, můžu sdělit, že vypořádání investorových námitek k této změně je podle nás vypracováno na nejvyšší odborné úrovni a je z faktického hlediska nezpochybnitelné. 

V této kauze však nejde jen o podobu jedné výškové budovy. Jde v ní o víc. O rovné právní prostředí v našem městě, v němž mají všichni stejná práva bez ohledu na vliv a majetkové poměry. Jde o upřednostnění hodnot města, o něž jsme se nezasloužili, před individuálním zájmem tyto hodnoty použít a finančně zhodnotit. Jde o nastavení budoucích vztahů města se všemi dalšími investory a developery, v němž by město mělo a snad i chce hrát úlohu aktivní a sebevědomou, nikoli defenzivní a podřízenou. A v neposlední řadě jde o budoucí podobu demokracie v našem městě bez oparu nestandardních a nesrozumitelných kroků, o nichž vlastně velmi trefně mluvil pan primátor.“       


Náš příspěvek vzbudil dlouhou ropravu, která se přelila do bodu „Různé“. Za uvedení Územního plánu města do pořádku bojovali aktivně zastupitelé z politického hnutí ProOlomouc s podporou Pirátů, Starostů a hnutí Společně. Děkujeme za podporu, leč zdá se, že koalice už má tento problém vyřešený dlouho dopředu.

Na projednání vypořádání se s námitkami investora a tím pádem ani na přijetí Změny č. 2 ÚP opět nedošlo. Teď už lze otevřeně říci, že se čeká jen na vydání územního rozhodnutí pro stavbu Šantovka Tower. A to se někteří snažili předstírat, že tomu tak není. Například radní Holpuch se zlobil, že se Změna 2 ÚP jmenovitě spojuje s jedním investorem a s jednou stavbou. Zlobil se také, že Ministerstvo kultury před lety nastavilo výškové limity nesmyslně pro celé město. Zapoměl už ale osvětlit, že je takto nastavilo v reakci na předkládaný návrh územního plánu, který (ač se to od tohoto dokumetu očekává) žádné limity nastavené neměl. A proč? Kvůli jedné zcela konkrétní stavbě, zcela konkrétního investora, drze spoléhajícího na to, že se skrytou podporou politického zákulisí se mu podaří prosadit tak absurdní projekt jakým je věžová stavba v ochranném pásmu MPR. Aspoň v tomto můžeme být zcela otevření.

ZKO

Divadlo architektury: RE.VIZE OLOMOUC 01 Brownfields

1 město, 100 000 názorů.
4 večery, 8 hostů, 360 minut.
Série večerů o hodnotách města, architektuře a městském plánování.
Jak rozhodovat o veřejném prostoru? Komu patří ulice, parky a řeka? Chcete se něco dozvědět a říct svůj názor?

S novým nápadem přišli mladí olomoučtí (skoro už) architekti Radka Smičková a Vojtěch Rudorfer, kteří v rámci osvědčeného formátu Divadla architektury zahájí cyklus besed s přiléhavým názvem RE.VIZE OLOMOUC, na který Vás srdečně zveme.

PRVNÍ DÍL : BROWNFIELDY

Staré průmyslové areály, opuštěná sila, vojenské areály, skladovací haly. Kolik jich v Olomouci máme? A jaký potenciál mají taková místa?
Jaké plochy ve městě jsou využívané a jaké ne?
Jak může vedení města rozvoj těchto míst ovlivňovat, jaké známe příklady odjinud a jak to může fungovat v Olomouci?

Tyto a další otázky si společně s námi položí dva hosté z oboru: Ing. arch. Jaromír Hainc, Ph.D. a Ing. arch. Miroslav Pazdera, Mg.A.

Večer moderuje architekt David Mareš.

6.3.2019, 18:00, Divadlo hudby
Vstup volný

 

Cena Rudolfa Eitelbergera 2019 – Výzva

Milí příznivci krásné Olomouce a Rudolfa Eitelbergera,

po dvou letech se na Vás opět obracíme s výzvou, abyste se zapojili do dalšího ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Spolek Za krásnou Olomouc se  ji chystá letos udělit už pošesté. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily architektonickou kulturu v Olomouci i v celém Olomouckém kraji od roku 2017 až do poloviny toho letošního. Naplňujeme tím jeden z cílů sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických změnách s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), jedné z iniciačních postav moderních dějin umění, jehož pamětní deska se od loňského roku naší i Vaší zásluhou skví na nároží armádního domu na třídě 1. máje.

Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnilo co nejvíce zainteresovaných, olomouckých i mimo olomouckých, kterým osud našeho žitého prostředí není lhostejný. Tato aktivita spolku, byť je svým způsobem symbolická, pomáhá k prohloubení úvah o památkových a architektonických hodnotách našeho města i měst celého Olomouckého kraje. Návrhy a podněty můžete zasílat až do 30. června 2019 na níže uvedenou adresu. Podněty členů spolku i širší veřejnosti vyhodnotí sedmičlenná komise složená z členů sdružení i externích odborníků. Z nominovaných projektů vzejde vítězný projekt, který si v rámci festivalu Den architektury na přelomu září a října 2019 odnese již tradiční trofej našeho spolku, plastiku Jaroslava Koléška.