Spolek Za krásnou Olomouc se na základě paragrafu 106 o svobodném přístupu k informacím dostal k dalšímu pozoruhodnému ministerskému dokumentu. Přečtěte si náš komentář.
Zatímco Úřad Olomouckého kraje nedávno označil olomoucký magistrát za nečinný ve věci projednání a schválení Změny II Územního plánu Olomouc (té, která by v lokalitě ŠTW napravila absenci výškových limitů), sám byl nyní Ministerstvem kultury obviněn z nečinnosti v jiné linii této komplikované kauzy.
Historické jádro Olomouce je zákonem chráněno jako městská památková rezervace. Ochranné pásmo kolem ní má zabránit stavební činnosti, která by tento český klenot nepříznivě ovlivnila. Jak jinak si představit stavbu, která by to dokázala, než například jako obytný dům o výšce shodné s olomouckou radniční věží. Právě takový věžák navzdory platné legislativě už deset let prosazuje SMC Development (Richard Morávek). Kromě toho, že v lokalitě Šantovka napadl územním plánem danou výškovou regulaci platnou pro zbylé území města, pokusil se v rámci snahy o legalizaci svého pochybného záměru zpochybnit také existenci ochranného pásma MPR.
Tady už mu nepomohl ani magistrátní odbor památkové péče, který jinak, vzdor obvyklé rozhodovací praxi, stavbě dal už čtyřikrát zelenou. To vše z moci razítka v rukách jediné osoby, letité vedoucí odboru, Vlasty Kauerové. Ta však tentokrát na ruku investorovi jít nemohla. Jak by totiž v přípdě zpochybnění existence ochranného pásma vysvětlovala ostatním investorům, že jejich záměry smetla ze stolu právě proto, že leží v ochranném pásmu. Až se dozvědí, že nemohli navýšit svůj dům byť i jen o jedno patro, teprve se zvedne vlnanevole, že jinému týž úřad povolil rovnou 22 pater v novostavbě.
Zpochybnění existence ochranného pásma investor využil také k průtahům přezkumu sporného stanoviska magistrátní památkářky. Ten podal hlasitý oponent záměru, olomoucký Národní památkový ústav už celkem třikrát. První dvě závazná stanoviska pro nezákonnost zrušil nadřízený Krajský úřad. U třetího (z června 2016) se situace mění, dochází k personálním změnám a napadení existence ochranného pásma protahuje řízení na neuvěřitelné tři roky. Za nedůvodnými průtahy, jak to potvrzuje aktuálně vydaný Příkaz Ministerstva kultury, stojí nyní i sám Krajský úřad. Svoji nečinnost má odčinit do poloviny června tohoto roku, tedy do doby, kdy už investor může mít v rukou územní rozhodnutí.
Investor, dotlačen stavebními předpisy posunout projekt věžáku o pár metrů dál, získal od Mgr. Kauerové v existujícím ochranném pásmu nové, v pořadí už čtvrté razítko. Dobře si totiž spočítal, že s novelizací stavebního zákona už nebude možné úřední dokument opětovně napadnout v přezkumném řízení. Nástroj, který dvakrát označil práci městské památkářky za nezákonnou, už nyní není možné použít.
Zůstává v této kauze ještě někdo čistý? Je tím neposkvrněným snad Ministerstvo kultury? Nikoliv, za jeho posledního, dnes už snad definitivně suspendovaného ministra Staňka, „olomouckého patriota“, ministerští úředníci zhruba čtyři měsíce předstírali, že přehodnocují svoje stanovisko k výškám v této lokalitě. Nerozhodli nijak, ale investor a státní správa dostali v tomto nekalém schvalovacím procesu další čas k dobru. S ohledem na poškození hodnot památkové rezervace a olomoucké demokracie „čas ke zlu“.
ZKO, 11. 6. 2019