Silueta Olomouce je rozvinutá a výrazná – historické jádro je díky své poloze na mírné vyvýšenině dominantou celého města a okolní krajiny. Obraz města je jednoznačně hodnotou. Dominance historické siluety je však jemná a může být lehce poškozena příliš vysokými stavbami nebo vysokými stavbami umístěnými v nevhodných lokalitách. Díky ploché topografii je každá stavba převyšující své okolí vidět ze všech stran a vždy se tedy stane součástí panoramatu.
Silueta není tvořena pouze historickými kostelními věžemi, tři výrazné novodobé výškové stavby ve městě již stojí: bytový dům s vodojemem na Nové Ulici, objekt RCO u nádraží a nejmladší Moravská univerzita na tř. Kosmonautů. Vodojem ani RCO panoramatu města neškodí, stojí v dostatečné vzdálenosti od historického jádra. Vodojem má na svou dobu velmi dobrou architektonickou kvalitu (začátek 70. let, arch. Brauner). To se nedá říct o posledních dvou. Objekt RCO znehodnotil přednádražní prostor. Urbanistická a architektonická (ne)kvalita nového objektu na Kosmonautů je stejně mizerná. Pro město je tragédií, že jeden z nejsilnějších místních investorů – RCO olomouckého podnikatele Josefa Tesaříka, který za oběmi budovami stojí – není schopen vytvořit krásnou architekturu, přitom staví domy bez nadsázky celoměstského významu, u nichž je vysoká kvalita morální (bohužel v Olomouci stále ne právní) povinností.
Odpovědnost za ochranu hodnot a udržitelný rozvoj území má zastupitelstvo města. Prostředkem je územní plánování. To je přirozené a je to stanoveno ve stavebním zákoně. Stejně jako to, že zastupitelstvo má – prostřednictvím územního plánování – usilovat o dosažení souladu veřejných a soukromých zájmů.
Je jasné, že zjistit správnou odpověď na otázku, zda se mají v Olomouci stavět výškové stavby nelze bez odborného posouzení struktury zástavby a vytvoření koncepce. Je to lepší než posuzovat každý developerský záměr samostatně a vždy znovu se ptát zda ano či ne a zda zrovna tady. Město v roce 2009 nechalo určitou koncepci vytvořit a vážím si toho, že jsme měli možnost jejími autory být my. Předesílám však, že tato práce není pro město závazná a je na rozhodnutí města, zda a jakou měrou se jí bude řídit; a právě v otázce výškových staveb se s ní politické vedení města neztotožnilo.
… více o dokumentu Olomouc: Koncepce prostorové regulace / výškového zónování
Dospěli jsme k tomu, že se z urbanistického pohledu Olomouc bez výškových staveb obejde. Její panorama je výrazné a před postavením Moravské univerzity bylo i poměrně neporušené. Hodnotou města je i lidské měřítko a různorodost zástavby. Město pro svůj rozvoj však potřebuje investory a někteří z nich vysoké domy stavět chtějí. Pokud tedy případně ano, tak jsme jako vhodnou lokalitu navrhli „Střední okruh“ tvořený ulicemi Pražskou, Foerstrovu, Albertovu, Velkomoravskou a Tovární. Je to prostor v olomouckém měřítku velkoryse dimenzovaný původně jako dopravní obchvat, prochází celým městem, většinou částmi s vysokou koncentrací obyvatel (Neředín, Nová ulice, Povel) nebo plochami, které čeká urbanistický rozvoj (Velkomoravská – voj. areál, ČSAO). Otevřením dálničního obchvatu se otevřela možnost z tohoto prostoru vytvořit městskou třídu se širokými chodníky, stromořadím, obchody a kavárnami, která je příjemná pro pěší a kde má auto jen přiměřený prostor. Lze zde nalézt řadu hluchých prostorů, kde by měly být postaveny domy, které by tomuto bulváru dodaly život a městský charakter a některé z nich by mohly vyrůst i do výšky. Možnost synergie těchto nových staveb – iniciačních bodů – a rehabilitace veřejného prostoru je neobjeveným potenciálem této části Olomouce.
Přípustnost výškových staveb podél „Středního okruhu“ je daná také tím, že prochází v dostatečné vzdálenosti od historického jádra. To však neplatí pro Moravskou univerzitu ani uvažovanou výškovou stavbu na Šantovce, která by byla dokonce v ochranném pásmu památkové rezervace(!). Ministerstvo kultury rozhodlo, že zde v novém územním plánu výšková stavba možná nebude. Důkazem toho, že jde o správné rozhodnutí, je objekt Moravské univerzity, který do obrazu města vstoupil jednoznačně negativně. Je tedy absurdní, že záměr na Šantovce zřejmě získá územní rozhodnutí. Dle mechanického výkladu platných předpisů je to asi možné, ale smysl uniká – pokud bude ten dům postavený, bude hodnota města poškozena trvale. Ani architektonická kvalita domu na Šantovce není – podle zveřejněných obrázků – valná. Byť by zřejmě o něco předčil Tesaříkovy realizace, jedná se stále o konfekční, zaměnitelný návrh bez trvalé hodnoty. Několikrát vyluhovaný čaj.
Slabá kvalita některých nových staveb na významných místech je dlouhodobá bolest celého Česka a nevyhla se ani Olomouci – vzpomeňme třeba na předláždění Denisovy ulice, úpravu přednádraží nebo dokončovaný dům Namiro na Palackého – Hynaisově.
Města by měla najít způsob, jak u staveb na významných místech zajistit vynikající kvalitu bez ohledu na to, zda jde o obecní nebo soukromou investici. Stavby totiž vytvářejí prostředí, ve kterém žijeme a toto prostředí výrazně ovlivňuje kvalitu našeho života. Nástroj máme, je jím veřejná architektonická soutěž. Věřím, že se to podaří.
Dobrý den, zajímavý názor a pohled. Ztotožňuji se s většinou toho, co bylo uvedeno. Každopádně zásadně nesouhlsím s tím nazývat BEA Centrum jako „Moravskou vysokou školu“. Sami studenti tvrdí, že oni v „mrakodrapu nebudou“. Lepší název by dle meho nazoru byl „Tesaříkovo byt na kuří nožce“ (přezdívá se mu ovšem mnohem vulgárněji), protože krom kanceláří v něm nalezneme na vrcholu dvoupatrový byt pana Josefa Tesaříka. Takže nazvývat lze budovu různě, ale proboha ne Moravskou vysokou školou.