Do pátrání po kvalitních architektonických novinkách jsme letos kromě veřejnosti zapojili také studenty dějin umění sdružené ve spolku StuArt. Přímo jsme oslovili jednotlivé stavební úřady, dotázali se památkářů, podnikli individuální výlety. Z velkého množství nových staveb a architektonických počinů jsme nakonec předložili porotě dvacet pět nominací.
Komise, které již tradičně předsedal člen sdružení, historik architektury Rostislav Švácha, byla letos exkluzivně obsazená. Praktikující architekty reprezentoval Jan Šépka, laureát Ceny Rudolfa Eitelbergera z roku 2008. Svůj názor přidali vedoucí Oddělení územního plánování a architektury Odboru koncepce a rozvoje olomouckého magistrátu Jana Křenková a ředitel olomouckého územního pracoviště Národního památkového ústavu František Chupík. Doplnili je propagátor a komentátor architektury architekt Adam Gebrian, nakladatelka a duchovní matka České architektonické ročenky Dagmar Vernerová nebo Jakub Potůček, kurátor sbírky architektury Národní galerie v Praze. Z Bratislavy pak přijela dvojice předních slovenských teoretiků architektury Monika Mitášová a Marián Zervan, kteří se ujali také moderování slavnostního vyhlášení v sobotu 3. 10. 2015, v Divadle hudby Muzea umění Olomouc.
Porotci si ve dvou srpnových dnech prohlédli vybrané stavby, z nichž nakonec postoupilo pět realizací nominovaných na ocenění. Míru kritického pohledu na architektonickou produkci Olomouckého kraje dokládá fakt, že mezi kandidáty nenajdeme žádnou novostavbu. Nezanedbatelný je rovněž postřeh, že jen v jednom případě se setkáváme s prací v regionu působícího architekta. Komise se shodla na tom, že v mnoha případech je třeba vyzdvihnout více iniciativu občanů či investorský počin, jež vedly k tomu kterému zdařilému výsledku. Přímé ocenění občanských aktivit či obecních správ vedle samotné práce architektů je v dosavadní tradici naší ceny novinkou.
Kdo si letos odnese stříbřitou „Cenu R. Eitelbergera“?
O tom rozhodne komise, jejíž složení Vám už teď můžeme přiblížit. Historik architektury, člen sdružení Za krásnou Olomouc a vedoucí Katedry dějin umění na olomoucké univerzitě, Rostislav Švácha, bude předsedat konsiliu předních odborníků. Praktikující architekty reprezentují Pavel Nasadil a Jan Šépka. První je členem Nadace české architektury, druhý laureátem Ceny Rudolfa Eitelbergera z roku 2008. Doplní je Adam Gebrian, propagátor a komentátor architektury napříč všemi médii. Svůj názor přidá také vedoucí Odboru koncepce a rozvoje olomouckého magistrátu Jana Křenková a ředitel olomouckého územního pracoviště Národního památkového ústavu, František Chupík. Z Prahy přijede nakladatelka Dagmar Vernerová, duchovní matka České architektonické ročenky, z Bratislavy pak přední slovenský teoretik architektury Marian Zervan. Svůj ostrý úsudek jistě opět vysloví i kurátor sbírky architektury pražské Národní galerie, Jakub Potůček.
Jak můžete průběh soutěže a její výsledek ovlivnit vy? Vaše tipy na zdařilé architektonické počiny v Olomouckém kraji zařadíme do prvního kola klání. Z něj komise nominuje užší výběr, který na vlastní oči posoudí, určí pořadí, zvláštní ceny i čestná uznání a konečně i vítěze. Nominované projekty budou zveřejněny a vítěz oceněn v sobotu 3. 10. 2015, v rámci festivalu Den architektury. Podrobnosti se včas dozvíte.
Velmi oceníme Vaše návrhy a podněty, které můžete zasílat až do 30. července 2015 na naši novou adresu krasnaolomouc@gmail.com
Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje za uplynulé období, tedy od roku 2013 až do poloviny roku 2015. Chceme přispět k propagaci a informování veřejnosti o architektonických a urbanistických novinkách. Název „Ceny R. E.“ skrývá jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy.
Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2015 za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji
Vážení členové spolku Za krásnou Olomouc, jeho příznivci a další angažovaní,
obracíme se na Vás s výzvou k zapojení se do čtvrtého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera, kterou se spolek Za krásnou Olomouc chystá letos opět udělit. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje za uplynulé období, tedy od roku 2013 až do poloviny roku 2015. Naplňujeme tím jeden z cílů sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických novinkách, s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy.
Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnili zástupci co nejširší veřejnosti. Vaše návrhy a podněty můžete zasílat až do 30. června 2015 na adresu krasnaolomouc@seznam.cz. Podněty členů spolku, odborníků i laiků vyhodnotí sedmičlenná odborná komise, o jejímž složení Vás brzy budeme informovat. Nominované projekty budou vyhlášeny v září 2015 a vítězný projekt slavnostně na začátku října v rámci festivalu Den architektury.
Cenu R. Eitelbergera si v roce 2013 odnesla Alena Šrámková a Tomáš Koumar za novostavbu mostu v Přerově. Zleva: Moderátor Jakub Železný, ocenění Tomáš Koumar a Alena Šrámková, úřadující předsedkyně sdružení Michaela Johnová Čapková.
Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.
Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.
Vítěz desátého ročníku:
Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.
Další kandidáti:
Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.
Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.
Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.
Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.
Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.
Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.
za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji
Občanské sdružení Za krásnou Olomouc uděluje cenu za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji. Ocenění nese jméno významného olomouckého rodáka a spoluzakladatele dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885). Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán.
Podněty členů sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila sedmičlenná komise složená z členů sdružení i externích odborníků (František Chupík, Jana Křenková, Antonín Novák, Jakub Potůček, Dagmar Vernerová, Jakub Železný a předseda komise Rostislav Švácha).
Alena Šrámková, Lukáš Ehl, Tomáš Koumar,
Ivana Šrámková (sochy), Milan Komínek, Ladislav Dvořák (statika)
investor: Statutární město Přerov
2011–2012
Stavba Tyršova mostu v Přerově má mimořádný význam pro město i pro Olomoucký kraj. Navrhl ho ateliér nejvýznamnější české architektky poválečné éry. Stavba vyniká samozřejmostí své formy. Její jednoduchost se prolíná s rafinovanými detaily. Předmětem živých debat i postupného ztotožnění se s novostavbou se stalo i rozhodnutí opatřit most sochami, jak to bylo obvyklé v mostním stavitelství od barokní doby po počátek 20. století. Souvisí s tím i proměna pojetí mostu z prostého komunikačního bodu v místo zastavení, spočinutí. Nový most se jako brána do centra města stává podnětem k architektonickému a urbanistickému dotvoření těžce poškozené části Přerova na levém břehu Bečvy.
2. Objekt zázemí sjezdovky A5 v Hynčicích pod Sušinou
+ Čestné uznání Dušanovi a Jarmile Juříčkovým za citlivé investorské zásahy na svazích Králického Sněžníku a prostor, jenž poskytují kvalitní architektuře
Lukáš Blažek, Eva Blažková, Vítězslav Petr (Studio Ječmen)
investor: Manželé Juříčkovi
2012–2013
Objekt horské ubytovny patří k příkladům opravdové architektonické tvořivosti v současné české architektuře. Stavba výborně zapadá do krajiny Králického Sněžníku, aniž by se přitom odvolávala na tradiční obraz vysokohorské architektury. K ní se však vrací citací lokální rozptýlené venkovské zástavby, zapomenuté minulou generací stavitelů-chatařů. Je součástí širší studie využití území lyžařského areálu, jedním z jeho „kamenů“. Jeho forma má mimořádnou asociativní sílu –každého vnímavého člověka ponouká k nejrozmanitějším přirovnáním. Porota vedle toho oceňuje rovněž koncepční a citlivý přístup investora k horské krajině, v níž se setkává zapomenutý venkovský urbanismus s panenskou letní přírodou i s živým lyžařským provozem. Promyšlená péče o rozsáhlé území je korunována solitérními stavebními objekty vysoké architektonické úrovně.
3. Obchodní dům s koly v Olomouci, Palackého 1322/22a
Martin Lubič, Radek Liška
investor: Jaroslav Mikulička
2011–2012
Architekt dokázal skvěle vylepšit problematický starší projekt. Využil přitom prostředky moderního tradicionalismu – symetrii, výškové okenní formáty nebo motiv otevřeného obchodního parteru. Obdiv si zaslouží nasazení architekta a urputnost v situaci, která v počátcích nedávala naděje na vznik dobré architektury. Chodci na Palackého ulici dostali díky intervenci architekta vítaný přístřešek poblíž tramvajové zastávky. Porota kromě kultivované architektonické formy ocenila příběh, který za ní stojí a postoj autora, jenž by se dal nazvat „architektonickým aktivismem“.
4. Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici, Náměstí Tyrše a Fügnera 191/3
+ Čestné uznání firmě Futurpol s. r. o. zastoupené Vladimírem Horou a Martinem Brabencem za citlivý investorský počin v historickém prostředí Mohelnice
Architekt vnesl vitalitu do dnes již tradičního tématu „domu s okny“ – tradičního obrazu stavby s klasickými okny a sedlovou střechou. Podal jej nově a neotřele. Zvoleným měřítkem a úctou k rostlému urbanismu města prokázal ty nejvyšší architektonické kvality.
Porota také ocenila na současné poměry skromný a citlivý investorský vstup do historického prostředí Mohelnice. Novostavba polyfunkčního domu reaguje na potřeby malého města, nabízí prostory pro maloobchodní síť a lokální služby. Kovárna, jak je dům přezdíván, plní skvěle svoji městotvornou roli, jak z hlediska urbanistického, tak v širších sociálních vazbách města.
5. Rozhledna na vrcholu Velkého Kosíře nad Čechami pod Kosířem
Svatopluk Sládeček (NEW WORK)
investor: Mikroregion Kosířsko
2013
Autor vytvořil v minulých letech dvě vysoce originální rozhledny na Brdu v Chřibech a na Velkém Koprníku v Bílých Karpatech. Nyní se k nim připojila rozhledna třetí, dle autora poslední. Svatopluk Sládeček v ní opět projevil svůj smysl pro originalitu architektonické formy. Na rozdíl od drtivé většiny jiných rozhleden vybavil tu kosířskou působivým vnitřním prostorem. Vžitý obraz hanáckého „Mont Blanku“ přitom architekt nenarušil.
6. Rekonstrukce Náměstí Svobody v Mohelnici
Aleš Burian, Gustav Křivinka
investor: Město Mohelnice
2010–2012 (I. etapa revitalizace centra)
Úpravy historických náměstí se v posledních dvacet letech stávají nejvýmluvnější vizitkou dobré městské správy. Ukazují, že městská společenství existují a dokáží za sebou něco dobrého zanechat. V Mohelnici se tohoto úkolu chopil ateliér, který už má za sebou několik úspěšných počinů tohoto typu (veřejné plochy v Litomyšli, náměstí v Lipnici nad Sázavou nebo Moravské Třebové), a přece se neopakuje. Umí najít nové prostředky pro řešení veřejného prostoru a pro měřítko malého města přiměřené. Rekonstrukce je dobře čitelná, nové prvky pomáhají obyvatelům rychle se s ní ztotožnit.
7. Vzorkovna firmy Dřevo Trust v Olomouci, Jeremenkova 8
Olomouc se touto stavbou dostala do styku s nejaktuálnějšími směry současné světové architektury, ale zároveň ve formě, která živě reaguje na prostředí průmyslové periferie. Autoři se vyhnuli samozřejmým řešením (sídlo firmy Dřevo Trust nenavrhli jako dřevostavbu). S elegantní vnější formou se tu pojí elegantní půdorysné a prostorové řešení.
8. Expozice Čarodějnické procesy na Jesenicku ve Vlastivědném muzeu Jesenicka v Jeseníku
+ Čestné uznání ředitelce Vlastivědného muzea Jesenicka Veronice Rybové za prostor, jenž při vedení svěřené instituce poskytuje kvalitní architektuře
Lukrécia a Marek Lachmanovi, Bohumil Brůža
investor: Olomoucký kraj, VMJ zastoupené ředitelkou Veronikou Rybovou
(2007) 2011–2012
Významný počin jak z muzeologického, tak i z architektonického hlediska. Tragické téma je podáno emotivně a přece velmi decentně. Nevzniklo další „Muzeum tortury“.
Porota oceňuje také dlouhodobý koncepční přístup vedení Vlastivědného muzea Jesenicka, jenž sklízí své plody v podobě postupných stavebních úprav původní tvrze a jednotlivých expozic. Při jejich přípravě a provedení dává Mgr. Veronika Rybová prostor profesionálním, architektonicky velmi hodnotným řešením. Po expozici přírody Jesenicka vynikly zejména stálé výstavy věnované historii a archeologii Jesenicka (Petr Všetečka, Transat architekti, 2010) a v roce 2012 zpřístupněná expozice Čarodějnických procesů na Jesenicku (Lukrécia a Marek Lachmanovi, Bohumil Brůža (2011-2012), která se umístila na druhém místě odborně zaměřené soutěže Gloria musealis.
9. Polyfunkční dům Valová v Zábřehu, Valová 2357/8
Dům se uplatňuje ve složité situaci rozhraní mezi historickou zástavbou a typickou periferií malého města. Důmyslně reaguje na oba tyto kontexty. Díky kreativnímu použití stavebnicové konstrukce a pláště navazuje na tradici funkcionalistické / nefunkcionalistické tradice.
10. Tělocvična Gymnázia Čajkovského zv. „ČajkAréna“ v Olomouci, Čajkovského 9
David Benda, Robert Štefka (A2 architekti)
investor: Olomoucký kraj
2011–2012
Chytrá a vtipná práce se skromnými a nenápadnými architektonickými prostředky. Architekti prokázali cit pro „struktivnost“, slovy jednoho z porotců. Tedy spojení strukturnosti s konstruktivností. Objekt oživil a kultivoval architektonicky chudé prostředí panelového sídliště.
Fotografie ze slavnostního předávání v Galerii Caesar, které uvedl redaktor a komisař Ceny R. E. v jedné osobě, Jakub Železný
Sdružení Za krásnou Olomouc dlouhodobě usiluje o zkvalitnění městského prostředí v Olomouci. Jelikož zaujímáme negativní postoj k dokončovanému obchodnímu centru Šantovka i k připravované výškové stavbě v této lokalitě, jsme nuceni zrušit místo konání dlouho připravovaného slavnostního vyhlášení Ceny Rudolfa Eitelbergera 2013 v technickém zázemí bývalé silážní budovy Hanáckých mlýnů (vila na sile) v Polské ulici.
Plánovaná industriální exkurze za účasti architekta Tomáše Pejpka a investorky Barbory Králíkové mapující proměnu obilního sila proběhne v technických prostorách bývalého sila v 15 hodin (sobota, 5.října). Následně se společně přesuneme do náhradního místa konání v Galerii Caesar.
Na základě tajné volby níže uvedené komise byla jako vítězná realizace prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera zvolena
Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou
Laureáty se tak stávají její tvůrci Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, jako autoři projektu obnovy náměstí, a Angela Chiantelli a Ivan Theimer jako hlavní autoři projektu Aríónovy kašny.
Rekonstrukci jako investor iniciovalo Statutární město Olomouc a probíhala v letech 1998–2002.
Foto: Markéta Lehečková
Výsledkem je mimořádně citlivá restituce a revitalizace ústředního prostoru města Olomouce, které bylo v předchozích letech degradováno řadou nevhodných zásahů. Ohleduplnou obnovu ateliérem HŠH významně doplňuje právě Áriónova kašna (Ivan Theimer, Angela Chiantelli za spolupráce Ing. arch. Pavla Pospíšila a Ing. arch. Tomáše Lampara). Vlastní rekonstrukce a vytvoření kašny ovšem představují dva odlišné projekty a koncepty. Právě v porovnání s aktuálními proměnami interiéru historického jádra města Olomouce v podobě mimořádně sporného předláždění Denisovy a Pekařské ulice lze považovat úpravu Horního náměstí za neobyčejně zdařilou a citlivou vůči historickému kontextu středu města Olomouce. Konečný výsledek zdůrazňuje historickou a živou přirozenosti této části města, jíž Árionova kašna jen umocnilo svým „společenským magnetismem“, vytvářejícím nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce po roce 1989 náleží tato realizace nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkultivovanějším.
Pozn. Formu jména Aríón přejímáme ze Slovníku antické kultury, Praha 1974, Václav Bahník et al. (ed.), s. 67.
Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila komise složená ze šesti členů Sdružení a jednoho externího odborníka:
Mgr. Ondřej Belšík, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc Michal Folta, MF Dnes Olomouc PhDr. Martin Horáček, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně / Univerzita Palackého v Olomouci Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., Muzeum umění Olomouc / Masarykova univerzita v Brně Mgr. Martina Mertová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, externí konzultant Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR / Univerzita Palackého v Olomouci Bylo zvoleno dvanáct nominovaných staveb:
Dvanáct nominovaných staveb
Obchodní dům Senimo v Olomouci (Pasteurova 10) (Petr Fabián, Jan Polách, investor Senimo a.s., 1991–1993)
Rekonstrukce bývalých městských jatek představuje kvalitní příklad využití průmyslové stavby, jejíž původní náplň už vzala za své. Více jak stoletá cihlová budova s dominantním halovým prostorem slouží díky citlivému vstupu architektů i dnes přirozeně praktickým potřebám obyvatel. Jedna z prvních zdařilých rekonverzí technické stavby u nás byla ve své době oceněna prestižní Grand Prix Obce architektů.
Správní budova Povodí Moravy, s. p., v Olomouci (U dětského domova 4) (Petr Hrůša, Petr Pelčák, investor Povodí Moravy, s.p., 1994–1995)
Novostavba vybudovaná v meandru řeky Moravy nenásilně opisuje jeho tvar a stejně nevtíravým způsobem se zapisuje do širšího rámce příměstské krajiny. Důrazem na poctivé řemeslné provedení a volbou stavebních materiálů – lomovým kamenem, pálenou cihlou a dřevem – architekti navázali na starší tradici stavitelství. Vytvořili zemitou, nepatetickou stavbu, jejíž věcnost je tou největší devízou.
20433102
Obnova budovy Muzea umění Olomouc (Denisova 47) (Michal Sborwitz, investor Muzeum umění Olomouc, 1990–2000)
Řadu výrazných kulturních počinů po roce 1989 zahájilo Muzeum umění v Olomoucí adaptací muzejní budovy, která dnes návštěvníkovi připadne jako historicky daná realita. Vděčí za to citlivé rekonstrukci a nenápadným, nevtíravým novým úpravám a detailům koncipovaným s vytříbeným architektonickým vkusem. Přívětivého prostředí architekt dosáhl soudobými prostředky, aniž by však na ně chtěl příliš upozorňovat.
Obnova poutní aleje ze Samotišek na Sv. Kopeček (Ekologická dílna Brno, Petr Kučera, Irena Kučerová, Marie Krouparová, Robert Václavík, Petr Všetečka,
investor Obecní úřad Samotišky, Římskokatolická farnost Svatý Kopeček, Magistrát města Olomouce a Okresní úřad Olomouc, 1996–2001) Jediná nominace z oblasti krajinářské architektury. Nenápadná kultivace frekventované pěší cesty sice v detailu rezignovala na přísnou obnovu stavu z 18. století, přesto však ve výsledku přispěla k rehabilitaci velkorysého konceptu poutnického propojení mariánské baziliky s mateřským premonstrátským Klášterním Hradiskem. Byla zpevněna stezka, zřízena soustava odvodňovacích kanálků a obnovena zeleň tak, aby vynikly barokní sloupy se zastaveními křížové cesty, dříve skryté v keřových náletech. Pokorný přístup projektantů kontrastuje s brutalitou plánované východní tangenty, čtyřproudového obchvatu Olomouce, který má s podporou politického vedení města a kraje dosud výrazné stopy barokní kulturní krajiny evropského významu definitivně znehodnotit.
Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou (Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Ivan Theimer, Angela Chiantelli, investor Magistrát města Olomouce, 1998–2002)
S odstupem několika let od provedení úpravy Horního náměstí je třeba tuto realizaci označit za zdařilou a vůči historickému jádru města nebývale citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení, naopak došlo k posílení historické přirozenosti této části města. Přes výtky adresované k nevhodnosti zvoleného mobiliáře, který však lze bez výraznějších obtíží kdykoliv nahradit, je podstatná část úprav, tedy předlažba povrchů, velmi hodnotnou realizací. Aríónova kašna od olomouckého rodáka I. Theimera, nehledě na její nesporné kvality výtvarné, se stala „atrakcí“ v nejlepším slova smyslu, vytvářející nové sociální ohnisko v centru města.
Foto: Markéta Lehečková
Bytový dům Labutí ve Šternberku (Labutí ulice) (Roman Koucký, investor Město Šternberk, 2000–2003)
Nadstandardně řešený bytový dům od významného pražského architekta je situovaný v poněkud periferně vyhlížející části města. Jednoduše koncipovaná minimalistická architektura je založena na kontrastu výrazných barev (okenní rámy) a nevšedních tvarů, promítajících se v půdorysném uspořádání jednotlivých bytů rozmanitých dispozic. Exteriér obohacují reliéfy inspirované proslulým obrazem Leonarda da Vinci Léda s labutí.
Arcidiecézní muzeum Olomouc (Václavské náměstí 3) (HŠH architekti: Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný, 2000–2006, investor Muzeum umění Olomouc)
Památková obnova budov bývalého kapitulního děkanství pro potřeby moderního muzea představuje v Olomouci i širším evropském měřítku ukázku profesionálního a důsledného naplnění zvoleného konceptu práce s cenným historickým objektem. Kontrastní soudobé prvky sjednocují labyrint spletité budovy a současně vytvářejí neutrální pozadí vzácným exponátům z olomoucké arcidiecéze. Rekonstrukce přinesla Olomouci architektonicky velmi kvalitní veřejný prostor pro kultivované kulturní využití.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Vila na sile v Olomouci (Polská 7) (Szymon Rozwałka, Tomáš Pejpek, investor Barbora a Radim Králíkovi, 2004–2007)
V roce 2007 byla v centru Olomouce dokončena pozoruhodná konverze bývalého obilního sila na nový typ městské vily. Olomoučtí architekti Szymon Rozwałka a Tomáš Pejpek ve své realizaci nejenže dokázali beze zbytku zužitkovat zdánlivě netransformovatelný objekt pro novou funkci, nýbrž mu ponechali i typický industriální charakter. Výrazně tomu napomohla zvolená koncepce, kdy autoři obytný prostor vložili do nového objemu, tzv. krabičky, ulpívající na vrcholu silážní věže. Minimalisticky pojatá architektura, která se stala novou dominantou města, má ale ještě jeden pozitivní efekt. V době, kdy obytná výstavba vzniká daleko za hranicemi města, architekti dokázali, že komfortní bydlení lze bez problému realizovat i v jeho intravilánu.
Foto z knihy Průvodce olomoucí, umělecké památky města (Leoš Mlčák, Kateřina Dolejší, Jakub Potůček, foto: Markéta Ondrušková, Zdeněk Sodoma, Olomouc 2011)
Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. (Horka nad Moravou) (Projektil architekti, investor Magistrát města Olomouce, 2005–2007)
Edukativní centrum, jehož poslání i vynikající architektura dalece přesahují hranice regionu, je situováno za hranicemi obce, v typické rovinaté krajině Olomoucka. Součástí komplexu, jehož středem je budova koncipovaná jako terénní vlna částečně zahrnutá zatravněným valem, je obnovený mokřad. Objekt, který na první pohled zaujme netradičním tvarováním, prostou, nesmírně kultivovanou architekturou, je vybaven sofistikovanými, k přírodě šetrnými energetickými technologiemi.
Obnova domu U Zlaté štiky v Olomouci (Ztracená 4) (Tomáš Šantavý, Božena Svátková, investor Moravská výrobní a.s., 2002–2008)
Dům v sobě zahrnuje fáze od pozdní gotiky přes renesanci, baroko až po 19. století. Rekonstrukci jedné z nejvýznamnějších památek olomoucké měšťanské architektury lze označit jako nanejvýš citlivou s uplatněním analytického přístupu a demokratického přístupu ke všem hodnotným stylovým epochám. Byly zachovány a opraveny všechny základní historické konstrukce (zdi, klenby, trámové stropy, pavlače) a hodnotné detaily, jako jsou břidlicové dlažby, portály, dveřní a okenní výplně a výkladce z 19. století. Prvky poškozené nebo chybějící byly odpovídajícím způsobem doplněny nebo obnoveny. Rovněž stávající využití lze považovat za adekvátní pro objekt nemovité kulturní památky.
Obnova parteru domu v Pekařské ulici 19 (č.p. 486) v Olomouci (Pavel Svozil, investor Tomáš a Světlana Bubeníkovi, 2008)
Tomáš a Světlana Bubeníkovi se starají o týž dům jako jejich předkové, kteří již v roce 1913 založili tradici firmy Sklenářství a rámařství Bubeník. Podle toho vypadá i výsledek, který komise ocenila pro citlivou úpravu parteru domu. Do ulice se fasáda obrací vkusně řešenými a zejména řemeslně kvalitně provedeným výkladci, které svým soudobým vzhledem ukazují na možnou symbiózu staré a nové architektury. Oceňujeme individuální přínos malého investora do současné podoby historického centra Olomouce.
Obnova polikliniky SPEA v Olomouci (Náměstí Národních hrdinů 2) (R-atelier, Miroslav Pospíšil, investor SPEA Olomouc, s.r.o., 2008)
Čerstvě dokončená rekonstrukce pláště významné památky moderní architektury, jejímž autorem byl ve dvacátých letech minulého století brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Přes mnohé památkářské prohřešky, které trápí odbornou veřejnost, se podařilo kultivovanou obnovou objektu představit budovu tak, jak ji mohli Olomoučané vidět v době jejího vzniku. Nominací této práce chce sdružení poukázat na důležitost ochrany a citlivého přístupu k památkám 20. století, jejíž architektonické kvality často převyšují soudobou produkci.
Podobně jako vyhlašuje Klub Za starou Prahu každoročně svou Cenu za novou stavbu v historickém prostředí, uděluje i občanské sdružení Za krásnou Olomouc Cenu za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku. Ocenění nese jméno významného olomouckého rodáka a spoluzakladatele dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885). Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán. Poprvé byla udělena v roce 2009 retrospektivně za celé polistopadové období. Odborná komise ji tehdy přiřkla autorům Obnovy Horního náměstí s Aríónovou kašnou (architekti Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka, sochaři Angela Chiantelli a Ivan Theimer).
Porota za předsednictví prof. Rostislava Šváchy tentokrát na základě obšírné diskuse vybrala z jedenácti tipů navržených olomouckou veřejností pět nominací, z nichž pak v tajném hlasování zvítězila Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici.
1. Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici
Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil, Pavel Klásek, investor: Město Velká Bystřice zastoupené starostou Ing. Markem Pazderou, 2009–2010
Výjimečná rehabilitace veřejného prostranství, parku a přilehlých budov, vzešla z příkladné spolupráce mezi renomovaným architektem a vedením města, které se nenechalo zlákat možností stát se arbitrem elegantiarum, a naopak tuto roli přenechalo povolanějším. Výsledkem je tudíž městotvorná rekonstrukce, která dosud chaotickému místu propůjčila pevný řád. S využitím tradičních materiálů a výrazových prostředků mu dodala značnou míru poetičnosti a krásy a občanům města poskytla plnohodnotné místo k setkávání, kulturnímu vyžití, či jen k odpočinku. To vše, aniž by se snížila k dnes ve veřejném prostoru tolik časté materiálové či vizuální exhibici.
2. Pavilon počítačové tomografie (PET/CT) v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci (I. P. Pavlova 185/6) Miroslav Pospíšil, Ateliér R, investor: Fakultní nemocnice v Olomouci, 2010
Porota ocenila zejména obohacení chaotického a značně deprimujícího prostředí areálu FN svěžím architektonickým dílem, navíc od olomouckého autora. Novostavba je na hony vzdálená vžitým představám o podobě nemocničních budov, které pro většinu z nás ztělesňují bílé, funkcionalistické nebo normalizační „stroje na léčení“ se svými typicky odosobněnými čekárnami a ordinacemi.
3. Rekonstrukce střechy a fasády Nakládalovy vily od Lubomíra Šlapety v Olomouci (Polívkova 35)
investoři: manželé Gebauerovi, 2009–2010
Vzorový příklad citlivé obnovy fasád, střechy a charakteristických oken významné památky funkcionalistické architektury bez použití módních zateplovacích technologií či plastových oken. Následováníhodná spolupráce majitele s orgány státní památkové péče.
4. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (Třída 17. listopadu 1192/12) Ateliér M1 – Architekti, Jan Hájek, Jakub Havlas, Pavel Joba, spolupráce: Pavel Brázda, Karel Prášil, Jitka Sedláčková, investor: Univerzita Palackého Olomouc, 2004–2006
Přestože je této budově možné vytýkat mnohé nedostatky, především její předimenzovanost, je kvalitní a kultivovanou minimalistickou architekturou a bezpochyby nejlepší velkou novou veřejnou stavbou v Olomouci. Ocenění si zaslouží i za budovou umístěný sad, vysázený z původních ovocných odrůd – typických pro naše zeměpisné šířky.
5. Rodinný dům v Bělkovicích (Bělkovice-Lašťany 658) Osamu Okamura, interiér: Eva Eichlerová, Milena Galátová, investoři: manželé Sadílkovi, 2005–2008
Jeden z mála příkladů minimalistické architektury rodinného domu, který byl „ušit přímo na míru“ stavebníkům. Využívá tradiční materiály a techniky typické pro venkovská stavení, např. hliněné omítky. Pozornost si rozhodně zaslouží i nekonvenčně pojatá, zatravněná pultová střecha, která dům na první pohled odlišuje od okolní katalogové výstavby.
Komise zasedla ve složení:
Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. (Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce)
Bc. Kamila Davidová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Ing. arch. Jana Křenková (Statutární město Olomouc)
Mgr. Martina Mertová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Mgr. Jakub Potůček (Muzeum umění Olomouc)
prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR, Univerzita Palackého Olomouc)
prof. PhDr. Pavel Zatloukal (Muzeum umění Olomouc)
A pár fotek z exkurze NAPLNĚNÉ A PROMARNĚNÉ ŠANCE MODERNÍ ARCHITEKTURY OLOMOUCE a také z předávání druhéhoho ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera, za léta 2009-2010
Občanské sdružení Za krásnou Olomouc uděluje cenu za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji. Ocenění nese jméno významného olomouckého rodáka a spoluzakladatele dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885). Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán.
Sdružení Za krásnou Olomouc dlouhodobě usiluje o zkvalitnění městského prostředí v Olomouci. Jelikož zaujímáme negativní postoj k dokončovanému obchodnímu centru Šantovka i k připravované výškové stavbě v této lokalitě, jsme nuceni zrušit místo konání dlouho připravovaného slavnostního vyhlášení Ceny Rudolfa Eitelbergera 2013 v technickém zázemí bývalé silážní budovy Hanáckých mlýnů (vila na sile) v Polské ulici.
