Veřejná debata k právě zpracovávané Koncepci veřejných prostranství s týmem zpracovatele MCA atelier s. r. o.Program: 14:00–19:00 setkání s autory koncepce MCA atelier a zástupci Útvaru hlavního architekta 16:00 přednáška s následnou diskusí
Vyprávění režiséra Gillese Couderta o dospívání v největším souboru staveb Le Corbusiera v Evropě kombinuje svědectví mnoha současných tvůrců a obyvatel, kteří si každý svým způsobem nárokují vliv a odkaz tohoto revolučního architekta. Film přibližuje tři hlavní urbanistická díla Le Corbusiera – architektonický celek ve Firminy, letní dům Cabanon de Roquebrune a známou bytovou jednotku Cité Radieuse v Marseille. Přináší výjimečné obrazy těchto míst i nepublikované archivní záběry každodenního života 70. let.
Lidový manuál architektury: Formou instalace a mapy ukážou dva olomoučtí architekti Adam Lacina a Vojtěch Jemelka alternativní pohled na architekturu města a její historii.
Sraz: pá 1. 10., 18:00, PRAKTIK, Švermova 5
Vyhlášení Ceny Rudolfa EItelbergera: Vyhlášení sedmého ročníku ceny spolku Za krásnou Olomouc za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji v rozmezí let 2019–2021.
Sraz: so 2. 10., 16:30, Divadlo na cucky, Dolní náměstí 42
Výlet Hanáckou střelou do Náměště a zpět: Se znalcem hanáckých lokálek a iniciátorem záchrany náměšťského nádraží Martinem Kašparem se vydáme na výlet vlakem po této slavné železniční trati s cukrovarnickou tradicí.
V sobtou 18. září 2021 jsme poprvé uspořádali sousedskou slavnost ve spolupráci s místními dobrovolníku, Komisí městské části č. 14, Nové Hodolany a s domácími, kteří si slavnost užili.
Celé akci předcházely přípravy ve formě obcházení místních obchůdků a domů, zvaní na akci a vysvětlování, proč je dobré uskutečnit sousedskou slavnost na jedné z nejrušnějších olomouckých tříd spojujících centrum města s hlavním nádražím. Sháněli jsme také zábor a sponzoring, finanční stránku záboru na Statutárním městě Olomouc z většiny pokryla dotace od KMČ 14, zbývající třetinu zasponzorovali návštěvníci slavnosti dobrovolným příspěvkem. Technickým garantem akce byla AirForceProduction, velkou pomoc a zázemí nám poskytl LocAle Pub, stoly s lehátky nám zapůjčilo Statutární město Olomouc, vybavením a cenami nás podpořila sousedská IT firma OLTIS Group a o dětský koutek a vybavení pro veřejný úklid se postaralo DDM Olomouc z třídy 17. listopadu; o letáky a tisk historických a současných fotografií a pohlednic se postaralo Vydavatelství UPOL: těmto všem i dalším podporovatelům velmi děkujeme.
Náš spolek s přáteli a příznivci se postaral o několik úspěšných historických vycházek s historičkou umění Janou Kiesewetterovou a urbanistou-památkářem Vilémem Švecem „Masaryčkou a jejími mosty“; také besedy „Jak bude vypadat Masaryčka po rekonstrukci? Příklady dobré praxe z Evropy a aplikace na Masarykově třídě“ s architektem Davidem Marešem a s architektem Davidem Helclem, právníkem Markem Zelenkou a s architektem Petrem Daňkem: „Co se dá na Masaryčce dělat už zítra, když vůle chybět nebude„.
Hudební produkci zajistili místní P.T. Call Home a několik dalších lokálních zpěváků a kytaristů, na sousedském stole se potkalo mnoho dobrot z domácností Masaryčky a okolí – některé dokonce zabojovaly v soutěži o nejlepší Masarykův talíř. Děti přišly prodávat svá umělecká díla hned vedle prodejní výstavy fotografií z rekonstrukce mostů „Lidé a mosty z Masaryčky“ od známého olomouckého fotografa Petra Palarčíka. O zajímavou filmovou produkci se postarala produkce My Street Films, velmi úspěšný byl SWAP – komunitní výměna oblečení a knih. Na celou akci dohlížel samozřejmě sám tatíček.
Citujeme článek od Michala Kováře v Olomouckém deníku:
Premiéru pouliční Sousedské slavnosti hostila v sobotu Masarykova třída v Olomouci. Na příchozí čekala muzika, výměnný bazar, občerstvení i přednášky a debaty o tom, jak by se bulvár spojujícím nádraží z historickým centrem mohl stát přívětivější a modernější.
Sousedské setkání se odehrávalo v okolí zastávky u Bystřičky, část ulice kudy normálně jezdí tramvaje a auta zabrali korzující, hudebníci, stoly s dobrotami a hrající si děti.
„Během dne se tady zastavily stovky lidí. Byli příjemně překvapeni, co vše se dá na ulici zažít. Někteří donesli jídlo, věci do bazaru. S premiérou jsme spokojeni, do roka a do dne to určitě chceme zopakovat,“ hodnotila s úsměvem Martina Svatošová, obyvatelka Masarykovy ulice a jeden z dobrovolníků, kteří pomáhali slavnost uspořádat.
Návštěvníci se mohli zúčastnit i přednášek a debat s architekty na téma, jak by se široká a frekventovaná třída mohla stát lépe fungující pro různé druhy dopravy, příjemnější pro obyvatele, jak by se mohla proměnit podle evropských vzorů a také co různým změnám brání.
„Byla to povedená akce, jsme spokojeni. Příchozí se o to, co se na Masaryčce děje a co je možné změnit velmi zajímali. Bohužel ale ti, co o tom rozhodují, se diskusí nezúčastnili,“ konstatovala Zuzana Novotná za sdružení Za krásnou Olomouc, které slavnost spolupořádalo.
Zveme Vás na výstavu v Molitorově knihovně, novém kulturním centru, jehož adresa se nápadně podobá té, na níž sídlí spolek Za Krásnou Olomouc: Kosinova 7
AULEGK – WITTNER: ZRCADLOVÉ OSUDY
Zmapovali jsme osudy dvou zapomenutých olomouckých stavitelů, kteří navždy proměnili tvář Olomouce i celé Moravy.
NEJBLIŽŠÍ TERMÍNY ZPŘÍSTUPNĚNÍ VÝSTAVY:
pátek 10. září v 18:00 vernisáž výstavy za přítomnosti potomků obou stavitelů
sobota 11. září 10:00–18:00 otevřeno v rámci Dnů evropského dědictví, 15:00 komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Janem Jeništou
neděle 12. září 10:00–15:00 otevřeno v rámci Dnů evropského dědictví, 15:00 cyklovyjížďka po stopách olomouckých stavitelů Aulegka a Wittnera
Johann Aulegk a Václav Wittner. Dva zapomenutí stavitelé, kteří se svou profesní dráhu i osobní život rozhodli spojit s Olomoucí. V době překotného stavebního boomu na konci 19. století našli své místo pod sluncem ve slibně rostoucí hanácké metropoli, která se konečně zbavila břemene rakouské vojenské pevnosti a čekaly ji slibné zítřky, ale také nekončící národnostní půtky, a nakonec ekonomický propad.
Jejich životy opisovaly velmi podobnou trajektorii, ovšem s desetiletým odstupem a samozřejmě s dílčími rozdíly. Podobností je ale mnoho: stavěli podobný rejstřík staveb – nájemní domy a vily, školy, kostely, továrny a pivovary, ale také šlechtická sídla. Jeden Němec, druhý Čech, ale nikdy neváhali pracovat pro klienty z druhé strany barikády. Pracovali pro židovské průmyslníky i katolickou církev. Oba se angažovali společensky i politicky, v národnostně vyhroceném období, kdy byl jeden obviňovaný z „německého šovinismu“, druhý z „českého vyvolávání hádek a obstrukcí“. Oba byli až neuvěřitelně štědrými a činorodými mecenáši, členy hospodářské komory a řady profesních sdružení, spolků, patrony nadací, porotci u soudu.
Aulegk a Wittner byli dětmi své doby, pozdního historismu. Dodnes není jasné, jaký vlastně měli na podobě svých staveb autorský podíl. Oba běžně stavěli podle cizích návrhů, mj. mnohem slavnějších architektů Gustava Meretty, Jakoba Gartnera nebo Maxe Fleischera. Pokud vůbec existovalo něco jako Aulegkův oblíbený styl, pak to byl – kromě obligátní neorenesance – styl tyrolských hrázděných chalup, který tehdy zpopularizovala císařovna Alžběta. Václav Wittner se zase zhlédl v bohatě zdobeném neobaroku a okrouhlých nárožních věžích s mohutnými kopulemi. Oblíbil si však i neorománské a neogotické tvarosloví, jak je známe z jeho kostelů a činžáků.
V Olomouci a po celé Moravě postavili desítky výrazných staveb. Jak to, že je dnes neznáme? Oba totiž zažili stavební a ekonomický propad Olomouce v prvních letech 20. století, který jeden z nich, Johann Aulegk, zaplatil osobním krachem. Oba zemřeli předčasně, v době, která nástupem modernismu a po roce 1918 i zcela novým společenským uspořádáním převálcovala vše, co bylo spojeno s někdejší érou historizující Belle Époque.
