Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2023 za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji
Cena Rudolfa Eitelbergera, kdo ji dostane letos?
Po dvou letech se na Vás opět obracíme s výzvou, abyste se zapojili do dalšího ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Spolek Za krásnou Olomouc se chystá ji letos udělit už poosmé. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily architektonickou kulturu v Olomouci i v celém Olomouckém kraji od roku 2021 až do poloviny toho letošního. Naplňujeme tím jeden z cílů našeho spolku, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických změnách s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), v celé Evropě respektovaného zakladatele muzeí, moderních dějin umění a památkové péče, komentátora politického, architektonického i urbanistického dění.
Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnilo co nejvíce zainteresovaných, olomouckých i mimo olomouckých, kterým osud prostředí kolem nás není lhostejný. Tato aktivita spolku, byť je svým způsobem symbolická, pomáhá k prohloubení úvah o památkových a architektonických hodnotách našeho města i měst celého Olomouckého kraje. Návrhy a podněty můžete zasílat až do 15. července 2023 na níže uvedenou adresu. Podněty členů spolku i širší veřejnosti vyhodnotí nezávislá odborná komise. Z nominovaných projektů vzejde vítězný projekt, který si v rámci festivalu Den architektury na přelomu září a října 2023 odnese již tradiční trofej našeho spolku, plastiku Jaroslava Koléška.
Hlavní trofej architektonické ceny, kterou spolek Za krásnou Olomouc uděluje už od roku 2008, jsme tentokrát udělili 2. 10. 2021 v Divadle na cucky. Skvěle obsazená nezávislá porota letos rozhodla, že k osmi finalistům poputuje kromě Eitelbergerovy „přilbice“ pro absolutního vítěze také jedenáct čestných uznání. Milým překvapením pro nejednoho účastníka slavnostního vyhlášení byla přítomnost Rudolfa Eitelbergera mladšího, prasynovce slavného olomouckého rodáka.
Podívejme se nejdříve na první místo! Obsadila jej suverénně
Rekonstrukce základní školy ve Vřesovicích od Jiřího Markeviče (public atelier) a Jaroslava Sedláka (studio fuuze) za spolupráce Zdenka Opletala, Dany Opletalové, Venduly Markevičové a Radima Lisy (2016–2019)/ Cena Rudolfa Eitelbergera 2021 a čestné uznání pro obec Vřesovice zastoupenou starostou Josefem Ficou
Názor poroty shrnul architekt Tomáš Machovský:
Rekonstrukce ZŠ Vřesovice je zdařilým příkladem symbiózy starého a nového. Nová adice přirozeně doplňuje historickou vrstvu, plně respektuje původní budovu a dále rozvíjí prostorový koncept „minikampusu“.
Kultivované prostorové řešení přístavby, barvy a materiály jsou v příjemném kontrastu k původní budově, avšak nešokují, nesnaží se přebít historický objekt farní budovy. Dispoziční řešení je jasné a přehledné; zvolené materiály a barevnost vycházejí z provozu školy; velkoformátová okna a dveře poskytují prostoru potřebné světlo a zajišťují propojení s exteriérem. Zajímavé jsou detaily jako například kruhové okno ve dveřích ve výšce dětského horizontu, které nabízí capartům prostor pro hru a fantazii. Spojovací krčky mezi starým a novým a jejich transparentní barevnost, jakkoliv působí provokativně, má i zcela prozaický a uživatelsky příjemný aspekt – barevnost koridorů se lehce promítá do bílé chodby stávající budovy a láká tak uživatele nejdříve k objevení nových prostor, poté se stává nenuceným orientačním systémem. Průchod barevným krčkem je současně jakýmsi filtrem do jiného světa. Osvědčený trik, který zde funguje, aniž bychom ho považovali za prvoplánový. Také propojení tříd ve druhém nadzemním podlaží s venkovní terasou nabízí příjemné prostorové osvěžení, zejména pokud si uvědomíme orientaci k jihovýchodu a vizuální kontakt s dominantou obce, kostelem sv. Petra a Pavla. A v neposlední řadě pojetí počítačové učebny jako bílého prostoru upomínajícího na sterilní počítačové sály dob minulých, kde se procházeli inženýři v bílých pláštích, zase poskytuje ideální prostředí pro ponoření se do barevného virtuálního světa.
Rekonstrukce ZŠ Vřesovice je příkladem hodným následování, a to nejen jako zdařilá architektonická intervence, ale také jako snaha o vytvoření společného komunitního prostoru, kde se všichni zúčastnění budou cítit dobře a příjemně. Strategii obce se starostou v dobrovolné roli řidiče školního autobusu považujeme pro zdravý rozvoj venkova za stěžejní. Základní škola se tak díky chytrému konceptu rozrůstání a povedené rekonstrukci stává jakousi společenskou oázou a Vřesovice pak silným lokálním centrem. Přesně takové tahouny moravský venkov potřebuje!
Další komentáře členů hodnotící komise představí sedm finalistů, kteří představují to nejlepší z architektonické produkce Olomoucka za léta 2019-2021 (v abecedním pořadí):
Rekonstrukce hradu Helfštýna/ atelier–r (Miroslav Pospíšil, Martin Karlík), spolupráce Robert Randys, Lucie Rohelová, Adéla Tomečková, Milena Koblihová, Daria Johanesová/ 2017–2020/ čestné uznánípro autory
Od roku 1991 probíhaly přípravy na dokončení desetiletí trvající obnovy Helfštýna. Puristickou metodou dostaveb se měly pojednat zaniklé části památky: koruny hradeb, zastřešení věží či již zcela zmizelé prvky stavby. Tři aktéři – Olomoucký kraj coby vlastník, Muzeum Komenského v Přerově v roli správce a odborníci z Národního památkového ústavu – se však nově dohodli na limitech zastřešení hradního paláce vylučujících změnu siluety hradu. Společně s architekty nalezli takový způsob ochrany, který dílčím zastřešením zaatikovými plochými střechami zajistil po staletí zažitou podobu torza památky. Vznikl také nový atraktivní prohlídkový okruh ve více výškových úrovních a dvě vyhlídková místa. Olomoucký ateliér-r při použití skla, cortenu a betonu vložil do paláce vrstvu soudobé architektury čitelně se odlišující od starých konstrukcí a přitom uchovávající atmosféru otevřené stavby. Realizace tohoto rozsahu představuje výrazný příspěvek k diskuzi o tom, zda nová architektura výraznějších forem nemůže přinést soulad s dochovaným stavem při respektování všeobecně sdílených hodnot kulturní památky.
František Chupík
Rekonstrukce obecního úřadu v Hluchově/ public atelier (Jiří Markevič), studio fuuze (Jaroslav Sedlák), spolupráce Zdeněk Opletal, Dana Opletalová, Vendula Markevičová, Radim Lisa/ 2018–2019/ čestná uznání pro autory a obec Hluchovzastoupenoustarostkou Lenkou Vyhlídalovou
Obecní úřad v Hluchově je místně významnou stavbou, která prošla citlivou proporční úpravou při zachování jejího klasicizujícího výrazu. Téměř nerozpoznatelná přístavba je zdařilou a kultivovanou citací původně zchátralého křídla, jehož stopa je dále patrná z fragmentu navazující zdi. Vizuální střídmost řešení je patrná z drobných, jemných detailů venkovních omítek, nových otvorů nebo ostění oken. Uživatelská přívětivost dispozičního rozvržení s agendou úřadu v přízemí a se „slavnostním sálem“ v patře je umocněna obnovou architektonických prvků v podobě historických kleneb nebo novou vrstvou s barevným akcentem dřevěné stropní konstrukce sálu.Výsledná obnova je příkladem citlivého přístupu k modernizaci podobných objektů. V kontextu obce se jedná o důležitý historicko-společenský objekt s potenciálem přesahu do místní komunity.
Zdeňka Vydrová
Pavel Zatloukal, kniha Meditace o městě, krajině, umění. Olomouc 1919-1989/ 2020/ čestné uznáníza publikační počin
Objemná kniha nenechá žádného Olomoučana chladným. Už pouhé listování mu naznačí, co všechno o svém městě ještě neví a jak hutné mohly být dějiny, které střední generace ještě pamatuje, ale ještě si je neuměla představit „na papíře“. Každá kapitola mapuje v precizně vystavěných příbězích přehled toho zásadního, co se v Olomouci během tří zcela odlišných kulturně společenských etap odehrálo. Éru první republiky, protektorát i období socialismu přibližuje poutavě volený obrazový doprovod.
Dlouholeté bádání a přemýšlení o umění a olomouckém urbanismu, architektuře, památkové péči i vztahu k příměstské krajině přineslo své kýžené plody. Publikační počin, jakkoliv je to v praxi Ceny Rudolfa Eitelbergera výjimečné, porota oceňuje čestným uznáním. Zatloukalova kniha je totiž stavbou sama o sobě, pevnou v základech – budou se o ni opírat i generace po nás.
Jan Žůrek
Adaptace průmyslové stavby pro galerii, coworking a kavárnu Telegraph, Olomouc, Jungmannova 3/ ječmen studio (Eva, a Lukáš Blažkovi, Vojtěch Jemelka, Lucie Vyhlídalová)/ 2018–2019/ čestné uznání pro autory
Na realizaci porota oceňuje koncept kulturní instituce, který začíná důrazem na kvalitní architektonické řešení a prolíná se dále náplní domu i celkovou dramaturgií včetně doprovodných programů. Instituce, která důrazem na vysokou kvalitu působí ve svém sousedství trochu jako přízrak, dává šanci na zlepšení celého veřejného prostoru kolem nádraží. Dále porota oceňuje kreativní práci architektů při doplnění staré industriální architektury o nové intervence a vytvoření kvalitního celku. Nové nástavby jsou poměrně jasně artikulované, koncepce střešní krajiny působí dojmem lehké improvizace. V interiérech vynikají kultivovaně pročištěná spodní podlaží sloužící výstavám současného umění.
Zdeněk Chmel
Adaptace vojenské pekárny na hostel s kavárnou a restaurací Long story short, Olomouc, Koželužská 31 /Denisa Strmisková, Studio Raketoplán/ 2017–2020 / čestné uznání pro autory
Budova bývalé vojenské pekárny v Olomouci, tzv. Podkovy, je klasicistní stavbou z počátku 19. století, která byla součástí barokního bastionového opevnění z druhé poloviny 17. století. Její citlivá rekonverze na hostel, restauraci a coworkingové centrum obohacuje historické jádro Olomouce svými funkcemi. Jedinečně se v ní spojuje respekt ke strohé pevnostní architektuře a nápaditý design.
Jana Křenková
Rekonstrukce vil Jakoba Gartnera, Olomouc, Vídeňská 6 a 8/ Jan Dohnal, Ondřej Fous, Michal Fišer, čestné uznání pro investora, Pavla Širokého / 2018-2021 / čestná uznání pro autory a investora
Realizace je odrazem vášnivého přístupu majitele k architektuře a designu. Řešení rekonstrukce olomouckých vil architektonicky navrací vile původní podobu, v interiéru snoubí repliky zařizovacích prvků dle původního řešení s ikonickým nábytkovým designem 20. století a novými technologiemi. Zahrada vily na Vídeňské ulici 8 je obnovena velmi citlivě, v souladu s architekturou domu, a zároveň netradičně využívá konstrukce roxorových tyčí, v kontrastu s romanticky působícím prostorem.Porota oceňuje nejen citlivé nakládání autorů rekonstrukce s dědictvím 19. století, ale čestným uznáním chce zdůraznit také iniciační a následováníhodný přístup investora pohybujícího se ve velmi cenném prostředí vilové čtvrti.
Jana Trundová a Barbora Trundová (mimokolektiv)
Rekonstrukce smuteční síně v Zábřehu, ječmen studio (Eva a Lukáš Blažkovi, Vojtěch Jemelka, Lucie Vyhlídalová)/ 2019–2020 / čestná uznání pro autory a město Zábřeh
Stará obřadní síň na zábřežském hřbitově v uplynulém století zchátrala a poškodily ji různé nevhodné úpravy. Ateliér Ječmen obnovil vše, co na ní bylo hodnotné, a znovu tak objevil její architektonické kvality. Přístavby z obou stran umocňují její symetrii. Prostor pro smuteční obřad získal ztracenou monumentalitu. Architekti ho vybavili novými lavicemi a svítidly a navrhli pro něj nový katafalk, působivě osvětlený shora přirozeným slunečním světlem.
Rostislav Švácha
Zde si můžete zalistovat fotoalbem od Terezy Hrubé, která večer zdokumetovala, zde zase na YouTube shlédnou videozáznam celého večera z kamery Jakuba Čermáka. Anebo jen poskočte na čas 19:40 v ArtZóně věnované olomoucké kultuře – i tam je řeč o Ceně RE a letošním vítězi.
Představujeme Vám letošní komisi ceny, kterou již posedmé udělí spolek Za krásnou Olomouc nejlepší realizaci z architektonické žně posledních dvou let. Ve dnech 2. a 3. 8. 2021 se devítičlenná porota zevrubně seznámila s dvaadvaceti vytipovanými novostavbami a rekonstrukcemi, z nichž po osobní prohlídce osm poslala do finále. Které to jsou a kdo bude absolutním vítězem Ceny Rudolfa Eitelbergera 2021 se dozvíte v sobotu 2. 10. 2021 v 16.30 v Divadle Na cucky. Právě tam letos směřujeme slavnostní vyhlášení a vyvrcholení letošního festivalu Den architektury.
Náhradnicí omluveného člena poroty Miroslava Žbánka, primátora města Olomouce, se stala zahradní architektka Barbora Trundová.
Skupinová fotografie členů komise před výjezdem do terénu. Seznamte se:
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Csc., předseda komise, historik umění a architektury, pedagog; působí v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, vyučuje dějiny architektury na Univerzitě Karlově. Je autorem stovek vědeckých statí a knih se záběrem od barokní až po současnou architekturu. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. Za knihu Paneláci získal v roce 2018 s kolektivem spoluatorů cenu Magnesia Litera v kategorii naučná literatura. Jeho posledními velkými editorskými počiny jsou například Dějiny umění v českých zemích 800-2000 nebo dvousvazková publikace o olomouckém biskupovi Karlovi z Lichtensteinu-Castelcorna. Po léta působící pedagog na olomoucké Univerzitě Palackého je známý svou odvahou aktivně vystupovat na obranu památkových hodnot města. Také proto mu byla v roce 2020 udělena Cena města Olomouce. Na fotografii jej vidíte během zápisu do pamětní knihy města.
Ing. arch.Zdeňka Vydrová, významná česká architektka. Dlouhodobě spolupracuje s městem Litomyšl, které se proslavilo nevídaně vysokou architektonickou kulturou. Funkci městské architektky zde zastává již od roku 1992, od roku 2015 stejnou roli hraje v Tišnově. Je absolventkou fakulty architektury VUT v Brně, kde působila rovněž jako pedagožka. Má vlastní architektonickou kancelář, publikuje, vystavuje, veřejně přednáší, „staví“. Za svou práci získala řadu ocenění, například Cenu Architekt obci 2016 nebo v témže roce Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury.
Ing. arch. Jana Křenková, vedoucí Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Olomouce, dlouholetá vedoucí Oddělení územního plánování a architektury Odboru koncepce a rozvoje. S ohledem na záběr svého pracovního úvazku a bezchybnou orientaci v otázkách urbanismu města Olomouce je pravidelnou účastnicí našich komisí.
Mgr. František Chupík Ph.D., historik umění a architektury, vystudoval obor teorie a dějiny výtvarného umění FF UPOL se specializací v oblasti raně novověkých fortifikací. Od roku 1998 působí v Národním památkovém ústavu v Olomouci, od roku 2011 v pozici ředitele. Je absolventem studijního programu Management of Unesco World Heritage Cultural Sites in Visegrad Countries na International Cultural Centre v Krakově. Příležitostně publikuje či přednáší o aktuálních problémech památkové péče.
foto Pavel Nasadil
Ing. arch. Tomáš Machovský, absolvent pražské fakulty architektury. Zkušenosti sbíral v řecké Soluni, zásadní byla pro něj práce v architektonických kancelářích v anglickém Norwichi. V Čechách se během praxe v ateliérech dum architekti, DNA architekti, Pelčák a partner architekti spolupodílel na mnoha úspěšných realizacích. V roce 2007 získává Obchodní centrum „šestka“ Cenu za Novostavbu v Grand Prix Obce Architektů. Ze soutěže Stavba roku 2018 Olomouckého kraje si jako spoluautor odnáší čestné uznání za projekt rekonstrukce univerzitního komplexu UPOL na Křížkovského 10. Právě dlouhodobá spolupráce s Univerzitou Palackého jej pevně propojuje s olomouckým děním. Roku 2017 zakládá vlastní ateliér a stěhuje se do rodné Opavy.
Ing. Jana Trundová, designérka, spoluzakladatelka olomouckého architektonického a designérského studia mimokolektiv. Vystudovala nábytkový a interiérový design, včetně zahraniční zkušenosti na Kymenlaakso Polytechnic ve Finsku a pobytu v Kodani. Věnuje se interiérové tvorbě a návrhům atypického nábytku. Plodně se jeví rovněž její dosavadní spolupráce s Olomouckou Florou. V mimokolektivu se mimojiné také věnuje propagaci současného mladého českého a slovenského designu na Hané.
Ing. Barbora Trundová, zahradní a krajinářská architektka, nepostradatelná třetina architektonického studia mimokolektiv, který se nebojí jít s kůží na trh a zabydlel prodejní prostory vylidňujícího se centra Olomouce, konkrétně parter domu v ulici Ztracená 32. Barbora studovala zahradní a krajinářskou architekturu na Lednické škole. Její práce v ateliéru mimokolektiv má široké rozpětí, od malých zahrad rodinných domů, veřejných prostranství malých obcí, po městský park a náměstí. V roce 2019 se podílela na úspěšné podobě podzimní přehlídky olomouckého výstaviště Flora.
Ing. arch. Zdeněk Chmel, architekt. Je absolventem Fakulty architektury brněnské techniky, nositelem ceny Bohuslava Fuchse a ceny děkana za nejlepší diplomovou práci. Po úspěšném ročním stipendiu ve Švýcarsku, konkrétně v Bernu, Friburgu a Ženevě byl vybrán na roční stáž v prestižním ateliéru Herzog & de Meuron v Basileji, kde pracoval na experimentálním projektu hliněné architektury Ricola Kräuterzentrum v Laufenu. Úspěšně si počíná také v mnoha tuzemských archichitektonických soutěžích. Praxi získává střídavě v Curychu, Českých Budějovicích a Olomouci, kde s olomouckým kolegou Miroslavem Malým v roce 2016 založili kancelář Malý Chmel. Společně dosáhli projektem školy v Nezamyslicích na nejvyšší místo v posledním ročníku Ceny R. Eitelbergera 2019.
Bc. Jan Žůrek, neuvolněný člen rady Olomouckého kraje s kompetencemi v oblasti kultury a památkové péče. Za dobu svého působení na olomoucké kulturní scéně stál za mnoha občanskými i komunitními aktivitami a iniciativami. Pracoval jako dramaturg a produkční na festivalech Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Divadelní svět Brno a Divadelní Flora. Stál rovněž za otevřením kulturního centra na olomouckém Dolním náměstí jako zázemní Divadla na cucky, které bylo v rámci ceny Rudolfa Eitelbergera oceněno čestným uznáním v roce 2019.
Takto vypadá komise během první fáze hodnocení, při výběru užšího spektra nominovaných:
Návrhy na Cenu Rudolfa Eitelbergera 2021 za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji
Po dvou letech se na Vás opět obracíme s výzvou, abyste se zapojili do dalšího ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Spolek Za krásnou Olomouc se chystá ji letos udělit už posedmé. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily architektonickou kulturu v Olomouci i v celém Olomouckém kraji od roku 2019 až do poloviny toho letošního. Naplňujeme tím jeden z cílů našeho spolku, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických změnách s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), ve světě respektovaného zakladatele muzeí, moderních dějin umění a památkové péče, komentátora politického, architektonického i urbanistického dění.
Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnilo co nejvíce zainteresovaných, olomouckých i mimo olomouckých, kterým osud našeho žitého prostředí není lhostejný. Tato aktivita spolku, byť je svým způsobem symbolická, pomáhá k prohloubení úvah o památkových a architektonických hodnotách našeho města i měst celého Olomouckého kraje. Návrhy a podněty můžete zasílat až do 15. července 2021 na níže uvedenou adresu. Podněty členů spolku i širší veřejnosti vyhodnotí nezávislá odborná komise. Z nominovaných projektů vzejde vítězný projekt, který si v rámci festivalu Den architektury na přelomu září a října 2021 odnese již tradiční trofej našeho spolku, plastiku Jaroslava Koléška.
Již po šesté se na popud spolku Za krásnou Olomouc sešla a posléze o vítězi rozhodla nezávislá odborná komise. Předsedal jí tradičně Rostislav Švácha, z nominací spolku dále vybírali Karolína Jirkalová, Jana Křenková, Eva Novotná, Jan Horký, František Chupík, Jan Mléčka a Miroslav Žbánek. Porotci si z představených dvaceti staveb vybrali deset, které si osobně zevrubně prohlédli a poté určili šest finalistů, tedy šest nejlepších počinů z oblasti architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouckém kraji. Jen jeden z nich stanul na prvním místě.
Hlavní cenu, skleněnou plastiku od sochaře Jaroslava Koléška, si ze slavnostního vyhlášení odnesli členové ateliéru Malý Chmel (Petr Malý, Miroslav Malý, Zdeněk Chmel, Miroslav Chmel) za přístavbu Základní školy v Nezamyslicích, oceněný byl i investor Městys Nezamyslice.
Dojmy poroty shrnuje nejdříve kritička architektury Karolína Jirkalová: „Zvenku dobře čitelný dům velkými okny nabízí uvnitř až poeticky jednoduchý půdorys ‒ jen čtyři nosné stěny, žádné chodby, záplava denního světla. Pocit otevřenosti dodává jednotlivým podlažím i odvážně nakoso posazené schodiště s přiznanými železobetonovými nosníky ve tvaru T. Porota oceňuje také přímočarost práce s klasickými materiály ‒ železobetonem, plnými cihlami, profilovým sklem, teracovou dlažbou, černými plastovými okny. Pevný a solidní základ pro všechny myslitelné činnosti: Škola, která nabízí, ale nepředurčuje.“
A podobně smýšlí i ředitel Národního památkového ústavu v Olomouci, František Chupík: „ Jednoduchý a zdrženlivý rytmus fasád s velkými okny prostého zadání přistavět šest učeben ke stávající základní škole odpovídá zčásti tomu, co se odehrává uvnitř. Zcela mimořádně pojatá všesměrová organizace prostoru uvnitř přístavby s nakoso vloženým schodištěm je přeplněna světlem a vzduchem. Estetické zrovnoprávnějí šatny, likvidace chodeb, půdorysné rozvržení učeben umožňující jinou, než frontální výuku a uměřený řád užitých prostředků dávají ve výsledku demokratickou a přátelskou architektura, která nenařizuje. Naopak nabízí zamyslit se, nikoliv nezamyslit se. Autoři prominou, ale jde o velký, ne malý chmel.“
Vítězné diplomy s grafikou Zbyňka Baladrána třímají v rukách Vlastimil Michlíček, starosta městyse Nezamyslice, Petr Jordán, ředitel oceněné školy, a architekt Petr Malý. Nad „kupolí Rudolfa Eitelbergera“, čili hlavní cenou soutěže, rozjímá architekt Zdeněk Chmel a vše pozorně sleduje Miroslav Malý, poslední z týmu Malý Chmel.
A zbývá představit ostatní finalisty:
Osek nad Bečvou, Kaple sv. Vendelína/ Pelčák a partner architekti (Petr Pelčák, Marcela Uřídilová)/ soukromý investor
Eva Novotná: „Zvenku silná lapidárním geometrickým výrazem i provedením z litého betonu s měkkou kanelurou, vevnitř intimní, pestře zdobená. Drobná, a přesto působivá sakrální stavba při cestě mezi poli dodává okolní krajině nový rozměr a zároveň do ní vpisuje vzpomínku na rodinu stavebníkova dědečka. Kromě architektury samotné komise ocenila ojedinělé rozhodnutí soukromého objednavatele vytvořit v krajině místo k usebrání, odvahu k současné formě i osobní nasazení při realizaci.“
Jana Křenková: „Porota ocenila pozoruhodnou aktivitu architektů, veřejnosti, památkářů a města, která vedla k příkladné renovaci ojedinělé ukázky kubistické architektury v rámci regionu a zachránila ji tak před zánikem. Drobná stavba altánu s kubizujícími prvky ve šternberských Tyršových sadech (s původním názvem Trinkhalle) byla dokončena roku 1931 a sloužila jako sezónní cukrárna. Altán ve špatném stavebně-technickém stavu byl v roce 2015 zapsán na seznam nemovitých kulturních památek a následně proběhla postupná citlivá obnova památky do původního stavu, dokončená v letošním roce.“
Olomouc Chválkovice, Modrý ateliér/ ječmen studio (Lukáš Blažek, Eva Blažková, Vítězslav Petr)/ investor: ječmen studio
Jan Horký: „Modré domy jsou vždycky podezřelé, ale tenhle si zamilujete. Úzký kvádřík s nepřehlédnutelnou barvou je ozdobou ulice, které přidává navíc i kousek svého dvora se studnou – je-li v ateliéru otevřeno, brána je odsunuta a vy se klidně zastavíte na trochu vody ze dvorku. Ateliér v sobě spojuje úspornost, udržitelnost a recyklaci. Okna prosvětlující obě podlaží architekti zachránili ze zábřežské školy, topná tělesa a parkety zase ze zbouraných olomouckých kasáren. Ačkoli je dům výrazný, není okázalý a svojí střídmostí si získal srdce poroty.“
Rostislav Švácha: „Olomoucké architektuře první poloviny 20. století dávají zvláštní ráz stavby Jacquese Groaga a Paula Engelmanna, žáků světoznámého vídeňského architekta Adolfa Loose. Engelmann v letech 1927–1928 v Olomouci postavil vilu Vladimíra Müllera, jejíž hladké fasády a kaskádovitý vnitřní prostor, „Raumplan“, vypovídají o loosovské orientaci svého autora. Zchátralý dům před sedmi lety získal historik umění David Voda a obětavě se pustil do jeho citlivého restaurování. S památkářkami Helenou Grassovou a Anetou Zlámalovou mu vydatně pomohl architekt Michal Sborwitz, známý tím, že při památkových rekonstrukcích potlačuje svůj vlastní tvůrčí vklad. Výsledkem je bezchybná obnova, která by se měla stát vzorem pro jiné rekonstrukce našich moderních památek.“
Olomouc, Divadlo na cucky, Dolní náměstí/ StudioPAB (Jan Pospíšil)/ investor: DW7, o.p.s.
Jan Mléčka: „Divadlo na Cucky jako nezávislá olomoucká scéna existuje od roku 2013. Před dvěma lety se z provizoria přestěhovalo na prestižní adresu na Dolním náměstí. Živelná samozřejmost lowcostové crowdfundingové adaptace proměnila prodejnu elektra v otevřenou platformu pro setkávání lidí a realizaci pravidelného programu zasahujícího kromě divadla i otázky občanské angažovanosti nebo enviromentálních témat. Dramaturgii prostor spoluutváří kavárna a Galerie XY se zaměřením na současné umění a architekturu. Na cucky aktivizuje širokou veřejnost a stává se pozitivním inkubátorem přerodu umírajícího maloobchodního historického jádra v centrum s těžištěm v kulturně-zábavné funkci.“
Všem oceněným z celého srdce gratulujeme a těšíme se na jejich příští projekty, které budeme moci zařadit do dalších ročníků Ceny Rudolfa Eitelbergera.
Videozáznam vyhlášení Ceny R. E. v sobotu 5. 10. 2019 ve štukovém sále budovy FF UP na Křížkovského 10 ZDE.
Zveme Vás na slavnostní vyhlášení výsledků šestého ročníku ceny za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a
Olomouckém kraji v rozmezí let 2017–2019.
Sobota
5. 10. 2019, 18.00, štukový sál Filozofické fakulty Univerzity Palackého
(Křížkovského 10, sál 3.05)
Večerem provede historik architektury Rostislav Švácha se svými kolegy z hodnotící komise a z pořádajícího spolku Za krásnou Olomouc.
Ing. arch. Jan Horký, přerovský architekt a urbanista je členem architektonického ateliéru VESMĚS Architekti. Již během studií na brněnské fakultě architektury se zajímal o veřejný prostor. Toto zacílení prohloubil během zahraničních pobytů ve Francii a v Nizozemí. V roce 2014 vstupuje v roli radního do samosprávy města Přerova, kde se dlouhodobě, nyní jako zastupitel, snaží prosazovat chytrá městotvorná řešení. Kromě toho působí jako externí městský architekt v Rožnově pod Radhoštěm. Současnou architekturu zpřístupňuje veřejnosti například prvidelným pořádáním programu festivalu Den architektury.
Mgr. František Chupík Ph.D., historik umění a architektury, vystudoval obor teorie a dějiny výtvarného umění FF UPOL se specializací v oblasti raně novověkých fortifikací. Od roku 1998 působí v Národním památkovém ústavu v Olomouci, od roku 2011 v pozici ředitele. Je absolventem studijního programu Management of Unesco World Heritage Cultural Sites in Visegrad Countries na International Cultural Centre v Krakově. Příležitostně publikuje či přednáší o aktuálních problémech památkové péče.
Mgr. Karolína Jirkalová, novinářka, kritička a editorka se zaměřením na architekturu. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současnosti je doktorandkou teorie a dějin umění na pražské UMPRUM. Pracovala jako redaktora Českého rozhlasu 3 – Vltava, od roku 2007 je zástupkyní šéfredaktora časopisu Art+Antiques. Nejen pro tento časopis, ale i pro další periodika, píše v Čechách patrně nejkvalitnější architektonické kritiky. Podílela se na publikacích Architekti SIAL, Město mezi domy, v letošním roce vydala s Ondřejem Duškem knihu pro dětského i dopělého čtenáře K čemu jsou architekti.
Ing. arch. Jana Křenková, vedoucí odboru Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Olomouce, donedávna dlouholetá vedoucí Oddělení územního plánování a architektury Odboru koncepce a rozvoje. S ohledem na záběr svého pracovního úvazku a bezchybnou orientaci v otázkách urbanismu města Olomouce je pravidelnou účastnicí našich komisí.
Ing. arch. Jan Mléčka, narozen v Olomouci, absolvoval v roce 2003 Fakultu architektury VUT v Brně, prošel si architektonickou praxí v Německu. V současnosti působí v ateliéru M2AI.COM a jako pedagog na své alma mater v pozici odborného asistenta Ústavu prostorové tvorby. Jeho fotografii jsme zvětšili hlavně kvůli trofeji, kterou třímá v rukách. S kolektivem autorů totiž v posledním ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera získal nejvyšší post. Porotě v roce 2017 učarovala komorní úprava interiéru františkánské kaple. Účastí Jana Mléčky v komisi tak mimojiné zahajujeme tradici zvát do poroty některého z dosavadních laureátů ceny.
Mgr. Eva Novotná, PhD., vystudovala dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dlouhodobě se zabývá dějinami poválečné bytové výstavby. Autorsky se podílela na výzkumném projektu Paneláci Uměleckoprůmyslového musea v Praze, na jehož konci stály dvě publikace a série výstav o historii sídlišť v českých zemích. Momentálně spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT a s Vysokou školou chemickotechnologickou v Praze na projektech dějin architektury 80. let a mapování uměleckých děl ve veřejném prostoru. Architekturu popularizuje přednáškami a komentovanými vycházkami například v rámci festivalu Den architektury. Současnou architekturu sleduje jako předmět obecného uměleckohistorického zájmu.
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, Csc., předseda komise, historik umění a architektury, pedagog; působí v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Je autorem stovek vědeckých statí a knih se záběrem od barokní až po současnou architekturu. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. Za knihu Paneláci získal v roce 2018 s kolektivem spoluatorů cenu Magnesia Litera v kategorii naučná literatura. Na magické fotografii jej vidíte s posledním velkým editorským počinem v ruce, takřka tisícistránkovou knihou Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Po léta působící pedagog na olomoucké Univerzitě Palackého je členem spolku Za krásnou Olomouc.
Mgr. Miroslav Žbánek MPA., od roku 2018 primátor města Olomouc, s městem je spjat od roku 1991. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a pracoval jako projektant v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Od posledního ročníku soutěže jsou představitelé městské samosprávy pravidelnými členy našich komisí. V roce 2017 to byl s ohledem na své kompetence v oblasti územního plánování dr. Aleš Jakubec, nyní pozvání přijal přímo primátor, pravidelný host našich Re-Vizí. Na té poslední v roli jednoho z hlavních aktérů.
Milí příznivci krásné Olomouce a Rudolfa Eitelbergera,
po dvou letech se na Vás opět obracíme s výzvou, abyste se zapojili do dalšího ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Spolek Za krásnou Olomouc se ji chystá letos udělit už pošesté. Cílem symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily architektonickou kulturu v Olomouci i v celém Olomouckém kraji od roku 2017 až do poloviny toho letošního. Naplňujeme tím jeden z cílů sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních a urbanistických změnách s vlivem na architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit. Název ceny nese jméno olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), jedné z iniciačních postav moderních dějin umění, jehož pamětní deska se od loňského roku naší i Vaší zásluhou skví na nároží armádního domu na třídě 1. máje.
Byli bychom rádi, kdyby se diskuse a předkládání návrhů zúčastnilo co nejvíce zainteresovaných, olomouckých i mimo olomouckých, kterým osud našeho žitého prostředí není lhostejný. Tato aktivita spolku, byť je svým způsobem symbolická, pomáhá k prohloubení úvah o památkových a architektonických hodnotách našeho města i měst celého Olomouckého kraje. Návrhy a podněty můžete zasílat až do 30. června 2019 na níže uvedenou adresu. Podněty členů spolku i širší veřejnosti vyhodnotí sedmičlenná komise složená z členů sdružení i externích odborníků. Z nominovaných projektů vzejde vítězný projekt, který si v rámci festivalu Den architektury na přelomu září a října 2019 odnese již tradiční trofej našeho spolku, plastiku Jaroslava Koléška.
8. ročník právě připravujeme, sbíráme tipy na vítěze, oslovujeme porotce, přidejte se! Pokyny jak nato najdete ve výzvě výše.
Spolek Za krásnou Olomouc se už od počátku své existence (2007) snaží kromě diskutabilních kauz usměrňovat veřejnou debatu a mínění o architektuře a životním prostředí také osvětovými akcemi (přednášky, komentované vycházky, výstavy). Jasně se mezi nimi vyjímá Cena Rudolfa Eitelbergera, jež už v několika ročnících upozornila na ty zásahy, které pozitivně a zdařile ovlivnily prostředí měst a venkova Olomouckého kraje, ať už se dají zařadit do oblasti architektonické tvorby, urbanismu, památkové péče nebo práce s veřejností.
Spolek uděluje cenu ob rok a v každém ročníku si zakládá na pečlivě vybrané, tutíž kvalitně obsazené nezávislé porotě, která zahrnuje přední české architekty, kritiky architektury, historiky umění, úředníky a odborníky s vazbou na naši zájmovou oblast. Od 5. ročníku se účastníkem poroty pro funkční zpětnou vazbu s Městem stává také člen rady nebo zastupitelstva města, v jehož kompetenci je právě urbanismus nebo rozvoj města. Členem poroty 7. ročníku byl i zástupce Olomouckého kraje.
Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), zakladatele památkové péče v Rakousku-Uhersku, prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy. Tak jako on propagoval architekturu, umělecká řemesla a potřebu péče o ně, cítí členové spolku, že jsou povinováni pečovat o jeho pozapomenutý odkaz. Není totiž mnoho takových osobností, které by za humny Olomouce zanechaly v dějinách kulturní Evropy tak velkou stopu!
Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán. Grafického ztvárnění „vousáče“ se ujala Beata Rakowská. Inspirovala se výše publikovaným portrétem R. E., který jej zachycuje v Kristových letech, na vrcholu sil a rostoucí slávy.
Milí příznivci krásné Olomouce a Rudolfa Eitelbergera,
Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885), zakladatele památkové péče v Rakousku-Uhersku, prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní MAK) a Uměleckoprůmyslové školy. Tak jako on propagoval architekturu, umělecká řemesla a potřebu péče o ně, cítí členové spolku, že jsou povinováni pečovat o jeho pozapomenutý odkaz. Není totiž mnoho takových osobností, které by za humny Olomouce zanechaly v dějinách kulturní Evropy tak velkou stopu!