Dvě stavby z Olomouckého kraje se umístily mezi letošními kandidáty tradiční Ceny Klubu Za starou Prahu

Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.

Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.

 

Vítěz desátého ročníku:

Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.

 

Další kandidáti:

Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.

 

Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.

 

 

 

 

 

 

Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.

 

 

Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.

 

 

 

Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.

Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.

 

 

Rostislav Švácha, předseda Ceny, 18. 2. 2014

 

Přezkumné řízení Olomouckého kraje ve věci Šantovka Tower – plné znění k dispozici

Odbor kultury a památkové péče Olomouckého kraje ve svém rozhodnutí přezkumného řízení v mnoha ohledech došel ke stejným závěrům, jako Iniciativa Občané proti Šantovka Tower. Ačkoliv řešil pouze procesní stránku věci, na mnoha místech se dotýká i stránky věcné. Dokresluje tak absurditu celé kauzy, kdy  kontroverznímu záměru výškové stavby v ochranném pásmu Městské památkové rezervace dali požehnání sami magistrátní památkáři.
Ze čtrnácti stran textu, který je přece jen čtivější než 52 stran závazného stanoviska Oddělení památkové péče vybíráme, co nás zaujalo:

Krajský úřad předložil asi pět jiných případů v ochranném pásmu Městské památkové rezervace, vůči nimž se Oddělení památkové péče MMOl vymezilo zamítavě: „Přestože správní orgán I. stupně [odbor stavební, oddělení památkové péče MMOl, pozn. red.] dospěl v minulosti u řady staveb na území ochranného pásma MPR k závěru, že tyto ovlivňují celkový výraz a charakter MPR a narušují pohledy na MPR, přestože se jednalo o stavby svou výškou a velikostí naprosto nesrovnatelné s navrženou stavbou Šantovka Tower …, rozhodl u [této] stavby diametrálně odlišným způsobem, svůj názorový posun přezkoumatelně neodůvodnil, neboť neuvedl z jakých důvodů má za to, že je třeba dosavadní praxi opustit.“ (s. 6)

Na straně 8 přezkumného rozhodnutí Olomoucký kraj upozorňuje na význam odborného vyjádření Národního památkového ústavu: „Správní orgán I. stupně připustil výše uvedenou stavbu v rozporu s vyjádřením NPÚ, přičemž v odůvodnění závazného stanoviska se správní orgán I. stupně dostatečně nevypořádal s vyjádřením NPÚ, jako obligatorním podkladem pro závazné stanovisko. Po stránce procesní je písemné vyjádření NPÚ srovnatelné se znaleckým posudkem.“

Správní orgán I. stupně dále v rozporu s ust. § 14 ods. 3 zákona o státní památkové péči nevycházel ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace daného záměru…“. „Neposouzením dopadu zamýšlené novostavby na hodnoty památkové rezervace správní orgán I. stupně postupoval nejen v rozporu s ust. § 14 ods. 3 zákona o státní památkové péči, ale i ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Jeho odůvodnění je účelové, bez řádné argumentace.“ (s. 8)

Až úsměvná jsou upozornění na formální vady dokumentu (s. 5) a na pochybnou interpretaci důkazů, jež si výkonný orgán památkové péče sám opatřil: „Správní orgán I. stupně … uvedl, že studie Prof. RNDr. Voženílka  prokázala u pohledů z Dolního náměstí směrem k nové stavbě, že pouze v některých bodech ze stanovené sítě míst bude stavba minimálně viditelná, aniž by dále zdůvodnil, co považuje za minimální viditelnost a zda se z ostatních bodů stanovené sítě bude či nebude uplatňovat.“ (s. 10)

Stojí nám za to, platit úředníky, z jejichž rukou vyjde takto snadno zpochybnitelný dokument? Za všechny ostatní „přehmaty“ naposledy citujeme: „Přestože správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že k výraznému zásahu do historického panoramatu MPR ze stanoviště č. 10 (údolí Moravy) a č. 12 (Křelov) dojde, nijak se dál tímto výrazným zásahem nezabýval a dospěl bez jakéhokoliv odůvodnění k závěru, že navrhovaná stavba naznamená narušení historické hodnoty chráněného území.“ (s. 9)

Další informace k tématu:

Dokumenty ke stažení

Iniciativa Občané proti Šantovka Tower komentuje poslední dění kolem kontroverzních výškových staveb v Olomouci

Přednáška Pavla Zatloukala: Brno, Olomouc a Hradec Králové v časech mezi Waterloo a Verdunem

První z dvojice přednášek prof. Pavla Zatloukala.

Bylo mnohokrát řečeno, že státy se udržují těmi idejemi, z nichž vznikly. Je tomu ale tak rovněž u měst? Alespoň z hlediska jejich novodobé historie? Dvojice přednášek bude věnována tomu, jaké ideje stály u vzniku novodobého Brna, Olomouce a Hradce Králové – měst, která ještě v 19. století spojovalo mnohé: byla pevnostmi a současně hrdými královskými městy, z nichž první dvě spolu navíc po staletí soupeřila. A také jakými skutky byly či nebyly tyto ideje naplněny. V první přednášce se budeme věnovat létům vymezeným koncem napoleonských válek a snahou všech tří pevností zbavit se opevnění, v níž bylo nejprve úspěšné pouze Brno (1815-1873) s jeho pozoruhodnou výstavbou okružní třídy. Druhá přednáška bude věnována boření hradeb a urbanistickému i architektonickému vývoji také v Olomouci a Hradci Králové (1875-1915). Nakonec se pokusíme odpovědět na zapeklitou otázku, proč Olomouc neprošla tak dynamickým a kvalitním rozvojem jako Brno a proč se nestala salonem republiky, jak začal být následně označován Hradec Králové.

 

Čtvrtek, 27.2. 2014, Sál Mozarteum Arcidiecézního muzea Olomouc (Václavské nám. 4)

Vstup zdarma

Prezentace knihy: Martin Horáček, Za krásnější svět

Prezentace knihy historika a teoretika architektury Martina Horáčka Za krásnější svět. Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století.

Moderuje historik umění Ondřej Jakubec.

Proč se nám líbí stará města a stavby v tradičních slozích? Proč se vedou spory o tom, zda je dnes přípustné stavět podobně? Jak se sympatie ke starým – tradičním – architektonickým formám vyrovnávají s novými názory a potřebami? Cestu k odpovědím na takové otázky nabízí nová kniha M. Horáčka. Vysvětluje, proč jsou tradiční (nemodernistické) architektonické styly stále populární a živé, a vypráví příběh vztahu člověka k tradičnímu stavění od konce 19. století do současnosti. Podrobně je představena situace v českých zemích. V předkládaném rozsahu a záběru nemá publikace ve světové odborné produkci srovnání.
Pořádáno ve spolupráci s nakladatelstvím Barrister & Principal.

Vstup zdarma.

Po 24. 2. 2014 / 18.00 hodin / Café 87, Denisova 47, Olomouc