Pavel Konečný … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty

S laskavým svolením otiskujeme příspěvek Pavla Konečného, jenž zazněl na zasedání zastupitelstva města Olomouce 4. 6. 2018

V Olomouci jsem se narodil a prožil zde téměř sedmdesát roků svého života. Také svým profesním působením  jsem se usilovně snažil ovlivňovat  kulturu  našeho  města, prezentovat a uchovávat  jeho jedinečné historické, urbanistické i  památkové hodnoty:  16 roků jako vedoucí a dramaturg olomouckého Divadla hudby a potom 19 roků jako odborný pracovník  Památkového  ústavu, z  toho posledních pět  roků (1995 -2010) jako jeho územní ředitel. Ve svém diskusním příspěvku chci apelovat  na  zabránění neodůvodněného a ve všech ohledech jednoznačně  nepříznivého  záměru výstavby tzv. „specifické výškové dominanty„  nazývané  současnou vytříbenou hanáčtinou  „Šantovka Tower“.  Nechci zde snášet  odborné argumenty pro  negativní pohled na tento záměr. Jen doporučuji porozhlédnout se po  blízkém zahraničním okolí  a poučit se z jiných zkušeností  při řešení obdobných problémů.

Chci  zde připomenout  studii  profesora Hanse Sedlmayera z doby, kdy mu šlo o naléhavou záchranu ohroženého Salzburku –  knížku nazvanou „Demolovaná krása“  (Die demolierte Schönheit) , kterou vydal před 50 lety  (v r. 1965).  Tenkrát se také začaly zvedat  nad  rodištěm W. A. Mozarta (1759 -1791) výškové stavby. Jako jedna z prvních  –  Hotel Evropa. Budova byla dokončena v 50. letech 20. století přes nesouhlas památkové péče ve formulaci tehdejšího konzervátora Salzburska dr. Theodora Hoppeho. Hotel na Rainerstrasse nedaleko hlavního nádraží, vysoký 56 metrů, byl vskutku první výškovou stavbou v Salcburku, ale po něm následovala  v rychlém sledu hektická výstavba dalších výškových budov. V průběhu času se často diskutovalo o této budově,  o níž mnozí psali jako o  „skvrně Salzburgu“ a místní občané ji nazvali:  „Mozarts Zigarettenkiste“  (Mozartova cigaretová krabice).  Rozhodnutí obecní rady o demolici budovy z roku 1995 však nebylo realizováno a o čtyři roky později byla budova  kompletně zrekonstruována.

Dnes stále čtyřhvězdičkový hotel láká  klienty těmito slogany na svých webových stránkách:

Naše Salzburská nejvyšší budova vás potěší fantastickým výhledem na město Amadea  Mozarta a jeho světově proslulé památky.

Ať už jste v Classic, Executive nebo Superior Executive pokoji,  každý z nich nabízí opravdový komfort. Vyberte si mezi pokoji na 13 – ti podlažích, většinou s nádherným výhledem na staré město Salzburg

Došlo zde tehdy  k tomu, co by nás zajisté čekalo v Olomouci také … k privatizaci  památkové  a urbanistické hodnoty a krásy historického města. Pohled na něj bez rušivého vlivu „specifické  výškové stavby“ je totiž logicky umožněn výhradně  a  pouze  některým – vybraným  obyvatelům či návštěvníkům  této výškové dominanty.  Ostatní  obyvatele o tento pohled naopak jednoznačně ochuzuje.

Profesor Hans Sedlmayer  tenkrát před lety  upozorňoval  na hrozící nebezpečí pro architektonické památky  historických měst, jak je formuloval  již v roce 1918  Max Dvořák, který ve svém  „Katechismu památkové péče“ podrobně psal jak zabránit  nesmyslnému  ničení svědků minulosti:

Ta  největší nebezpečí  jasnozřivě spatřoval:

  1. V nevědomosti a v indolenci
  2. V hrabivosti a podvodech
  3. Ve špatně pochopených pokrokových idejích a požadavcích současnosti
  4. V nevhodných okrašlovacích a novotářských touhách, v umělecké    nedovzdělanosti  nebo namyšlenosti

Jak vidět, ta nebezpečí zůstávají i po sto letech stále stejná.  Pevně doufám a věřím, že se odsouhlasí  navrhovanýá Změna II. Územního plánu Olomouce s uvedenými limity výšky zástavby a  s vyloučením  výstavby specifické  výškové dominanty,  a že tak i nadále  zůstane pro nás i pro příští generace

… „ korouhví této krajiny tiché a svěcené toliko a pouze žlutavý kostel,  co vlá na hoře zelené“.

Pavel Konečný, 4. 6. 2018″

 

Děkujeme Mgr. Konečnému za skvělý příspěvek. Těm co váhají potvrdíme, že autorem citované básně je Jiří Wolker. Trávil spoustu času v domě své babičky stranou svatokopeckého chrámu a panorma města vnímal ještě jako prakticky nedotčené. Tam se vracet netřeba, ale netřeba také kazit je stále víc. A vzdor své pokrokovosti, jistě by se Wolker velmi divil, vida, že naše pokroková doba hodlá přetnout ke žlutavému kostelu prastarou alej vedoucí.