Projednávání projektu Šantovka Tower a zachování zeleně na Neředínském horizontu na zasedání zastupitelstva města Olomouce v pátek 20. 3. 2015

V pátek 20. března od 9.00 hodin se bude na zasedání Zastupitelstva Magistrátu města Olomouce (Hynaisova 10) projednávat kontroverzní projekt Šantovka Tower. Přimějme společně svou přítomností místní politiky k tomu, aby byli aktivní ve věci nápravy územního plánu a podnikli vše pro včasné detailní zdůvodnění výškové regulace nové zástavby v bývalém areálu Milo, aby nepoškozovala pohled na cennou siluetu historické Olomouce.

Město Olomouc musí do konce letošního roku podle rozhodnutí soudu znovu řádně zdůvodnit, proč je nezbytné novou zástavbu v bývalém areálu podniku Milo výškově regulovat, aby negativně neovlivnila pohled na historické centrum Olomouce. V novém územním plánu došlo k procesním pochybením, která by se měla ihned začít napravovat. Město musí být v této věci aktivní.

Kromě projektu ŠTW budou zastupitelé projednávat i petici o zachování zeleně na Neředínském horizontu. Podpořme společně se zástupci Hnutí DUHA Olomouc zachování zeleně na Neředínském horizontu vystoupením k bodu jednání nebo „pouhou“ svou přítomností na zasedání. Zastavění, a nebo veřejné využívání krajiny Neředínského horizontu je pouze otázkou politického rozhodnutí. To znamená, že velké slovo máme také my, „obyčejní“ občané, jen musíme vyjádřit svůj názor. Nejbližší příležitost máme na tomto zasedání zastupitelstva.

stavby

Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro

Za krásnou Olomouc

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc, jehož cílem je mimo jiné péče o památky, reprezentuje Olomoucký kraj v celostátním kole Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, která vyzdvihuje zásluhy o záchranu kulturních památek. Olomoucké sdružení bylo nominováno v kategorii prezentace hodnot.

Celý článek na stránkách Národního památkového ústavu. Pokračovat ve čtení „Sdružení Za krásnou Olomouc je navrženo na cenu Patrimonium pro futuro“

Dvě stavby z Olomouckého kraje se umístily mezi letošními kandidáty tradiční Ceny Klubu Za starou Prahu

Polyfunkční dům v Mohelnici ocenila loni i porota naší architektonické soutěže – Ceny Rudolfa Eitelbergera. Přístavba hotelu Arigone v olomoucké Mahlerově ulici jejím přísným sítem neprošla jen těsně.

Klub Za starou Prahu vyhlásil vítěze desátého ročníku Ceny KZSP za novou stavbu v historickém prostředí. Jak je to zvykem už od prvního ročníku, Cenu může dostat autor stavby z celého území České republiky, nikoliv jen z Prahy. Porotu Ceny tvoří 21 členů výboru KZSP, jemuž se odpradávna říká Domácí rada. Letos rada diskutovala o dvanácti stavbách, které by se mohly o Cenu ucházet. Do finále se jich dostalo šest. Vítěze mezi nimi rada vybrala tajnou volbou. Byl vyhlášen v úterý 18. února 2014 po 18. hodině v kavárně Mlýnská v Praze na Kampě.

 

Vítěz desátého ročníku:

Depozitář Oblastní galerie v Liberci (Karel Novotný, Jiří Buček, Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová, Filip Horatschke) se octl v sousedství starých libereckých městských lázní, které prošly adaptací pro galerii výtvarného umění. Stojí v jedné z nejkrásnějších čtvrtí České republiky, vzniklých v éře pozdního historismu a rané secese na přelomu 19. a 20. století. Vzdor formální bohatosti okolních staveb se autoři depozitáře rozhodli pro přísnou formu jednoduchého hranolu; i oni se tak představují jako minimalisté. Zvolili však pro tento strohý tvar správné měřítko a správně ho též umístili do uliční čáry, vzdor jiným úvahám, které doporučovaly depozitář jakoby schovat do hloubky pozemku.

 

Další kandidáti:

Divadlo na Orlí v Brně (architekti Milan Rak, Alena Režná, Pavel Rada, Irena Burková, Ondřej Gaudl, Mirko Lev), se dostal do finále až po emotivní debatě a několikeré revokaci hlasování, což mimochodem ukazuje, že Domácí rada KZSP není žádný názorový monolit. Budova stojí v jedné z nejcennějších částí brněnské památkové rezervace, v sousedství Měnínské brány a v bloku minoritského kláštera. Některým členům rady se zdálo, že budova svou přítomností přehnaně modernizuje kouzlo krásného starého místa. Za problematickou považovali i výšku provaziště divadla, které konkuruje výšce nedalekého minoritského kostela a poutá tak k sobě příliš mnoho pozornosti. Obhájci stavby naopak kladli důraz na fakt, že veřejná budova – studiové divadlo Janáčkovy akademie múzických umění – má na určitou velikost nárok i ve velmi cenném historickém prostředí. Svým elegantním i přísným neofunkcionalistickým stylem divadlo odkazuje na existenci mnoha funkcionalistických budov ve starém jádru Brna. Přední část budovy dodržuje měřítko starších domů v téže frontě Orlí ulice, zadní část s provazištěm opravdu tvoří ve svém prostředí novou dominantu. Stavba i teď provokuje k diskusi, zda nové dílo má nebo nemá nárok měnit konfiguraci cenné staré zástavby.

 

Rodinný dům s ordinací v Holešově (arch. Tomáš Možný) stojí v čele historické návsi města Holešova, zvané Plačkov. Autor pro něj opět zvolil moderní styl blízký funkcionalismu. Domácí rada ocenila autorovu práci s měřítkem, které se nedostává do rozporu se sousedními domy, i určitou nevtíravost a skromnost, s jakou se dům chová ke svému zajímavému okolí.

 

 

 

 

 

 

Garáže a provozní budovy zahradnictví Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák) umístili autoři na okraj památky UNESCO, Podzámecké zahrady, a na dohled od kroměřížského zámku. Jejich budovy mají dřevěné pláště a tradiční formy střech, jaké by bylo možné označit za „archetypální“. Architekti se však dovedli vyhnout fádnosti a důmyslně si při tom pohráli s prostředky soudobého minimalismu. Zanedbaný kout zámeckého areálu tak pozvedli na kulturní úroveň, jakou památka UNESCO má mít.

 

 

Polyfunkční dům Kovárna v Mohelnici (Přemysl Kokeš) spoluvytváří okraj mohelnické památkové zóny; nároží dvou živých ulic starého města olomouckých biskupů. Autor, který před čtyřmi lety získal Cenu Klubu Za starou Prahu za polyfunkční dům na náměstí v Lanškrouně, si vybral pro svůj mohelnický objekt archetypální formy „domu s obyčejnou střechou“ a „domu s obyčejnými okny“. Podal však tyto formy s takovou mírou abstrakce, jaká dům bezpečně zařazuje mezi moderní projevy.

 

 

 

Také autoři dostavby hotelu Arigone v Olomouci (Alice Michálková, Pavel Pospíšil) zvolili pro svůj úkol archetypální typ výsledného řešení: „dům s okny“, rozmístěnými pravidelně po jemně šrafované fasádě a nezvykle zahloubenými do její plochy. Třebaže jde o řešení záměrně nevtíravé a až nenápadné – a tím i vhodné pro mimořádně cennou olomouckou část -, při pohledu zblízka si dobře uvědomíme, že tento dům je nový.

Jak je to z našeho přehledu zřejmé, v letošním ročníku převažovaly a dobře si v něm vedly stavby z Moravy; Čechy ve finále Ceny zastupuje pouze Liberec a Praha úplně selhává. Třebaže stavební výroba v České republice prochází krizí, na počtu uchazečů o Cenu to znát nebylo. V architektonickém řešení staveb pro historické prostředí, respektive těch zdařilých, se asi neobjevily žádné výrazně nové trendy, ale v rámci těch zavedených si architekti počínají invenčně a nápaditě.

 

 

Rostislav Švácha, předseda Ceny, 18. 2. 2014

 

Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?

Ve středu 27. listopadu 2013 uspořádalo o. s. Za krásnou Olomouc v aule Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci veřejnou diskusi „Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?“, a to u příležitosti stejnojmenné výstavy právě probíhající v Centru současného umění DOX. Debaty „Kde domov můj?“ se uskutečnily i v dalších městech v celé ČR a byly vždy zahájeny společnou otázkou „Co je doma?“. DOX zpracovává republikový diagram, v němž budou odpovědi použity v podobě jednoduchých grafických značek. Mapa pomůže odhalit, co účastníky diskusí z různých lokalit v představách o domově spojuje a rozděluje.

Olomoucká diskuse směřovala k otázkám týkajícím se identity města a už záhy se stočila přímo k nejožehavějšímu z aktuálních místních témat, k tématu výškových staveb, zvláště pak k plánované kontroverzní stavbě Šantovka Tower. Pozvání na diskusi, kterou moderoval architekt Martin Lubič, přijali architekt a urbanista Pavel Grasse, architekt a autor odborné analýzy výškového zónování města Olomouce David Mareš, historik architektury Rostislav Švácha a filozof a politolog Martin Škabraha. Generální ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková pozvání přijala, ale kvůli nemoci ji nakonec zastoupil ředitel NPÚ ú. o. p. v Olomouci František Chupík.

Na diskusi byli pozváni také zástupci investora i města. Měli jsme zájem o to, aby všechny zainteresované strany dostaly rovnocenný prostor. Pevně jsme věřili, že rovněž zástupci města a investora si vyhradí čas a diskuse se zúčastní, protože bez jejich názoru by se celou kausu nepodařilo řádně prodiskutovat a veřejnosti vysvětlit. Zástupci investora, tiskový mluvčí projektu Šantovka Juraj Aláč i jeden ze zástupců společnosti SMC Development Richard Morávek, pozvání přímo odmítli. To nás nijak zvlášť nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že si nikdo ze zástupců investora netroufl obhájit projekt Šantovka Tower dokonce ani na veřejné debatě, kterou letos v únoru pod názvem „Výškové stavby a rozvoj města Olomouce?“ pořádalo o.p.s. Civipolis. Ovšem orgán státní památkové péče, který vydává závazná stanoviska ve věcech týkajících se veřejného zájmu, by měl být schopen si před veřejností své stanovisko obhájit, proto jsme kromě primátora města Olomouce Martina Novotného pozvali mezi řečníky i vedoucí stavebního odboru Evu Hyravou a vedoucí památkového oddělení Vlastu Kauerovou. Obě pozvání odmítly, protože se domnívají, že jejich účast na veřejné diskusi by mohla být neslučitelná s jejich podílem na výkonu veřejné správy. Primátor se omluvil, avšak na naši žádost o pověření kompetentní osoby, která by se diskuse zúčastnila, dosud neodpověděl. To jsou špatné signály nám občanům, město není schopné a nemá ani odvahu svůj postoj k věci vysvětlit.V občanech to vzbuzuje dojem z opakovaného selhávání státní správy a samosprávy a narůstají v nich velké pochybnosti.

Video: Záznam veřejné diskuze Kde domov můj? hanácké Dubaj!?

Ze strany města zůstávají nezodpovězeny následující otázky. Má vůbec naše město nějakou představu, jaká by měla být jeho identita, aby se v něm lidé cítili jako doma? Má město právo upřednostňovat rozvoj v podobě výstavby za každou cenu na úkor zachování tradičních hodnot, především kulturně historického dědictví?

Plánovaná stavba Šantovka Tower není zcela jistě banální záležitostí. Všichni jsme si vědomi toho, že by zásadním způsobem a na dlouhou dobu ovlivnila urbanistickou strukturu bezprostředního okolí historického jádra města. Můžeme se vůbec v našem městě cítit jako doma? Vždyť vedle bezpečí, které nám naše město skýtá, cítíme jakési úklady, naši představu domova chce někdo poškodit, narušit. „Bezpečí domova by měl někdo hlídat, v našem případě orgány památkové péče a pak samospráva. Měla by hlídat v našem, tedy veřejném zájmu, ale místo toho hlídá město v zájmu někoho jiného, hlídá zájmy nějakého podnikatele, který chce postavit mrakodrap a hodlá pocit bezpečí a štěstí našeho života obětovat,“ zdůraznil na diskusi historik architektury Rostislav Švácha.

Podobný problém spatřujeme i v plánovaném nelogickém přesunu pošty z náměstí Republiky do nákupního centra Šantovka. Jak je možné, že město dosud nic nepodniklo? Mohlo minimálně požádat Českou poštu o podrobnou analýzu, která by opodstatnila takové počínání. Pošta je veřejná služba. Nás občany ujišťuje, že jejím prvořadým cílem je přiblížit své provozovny co nejširšímu počtu zákazníků. Nesouhlasíme proto se zrušením této pobočky, která je v pěší dostupnosti mnoha obyvatel, drobných podnikatelů i velkých institucí (Filozofická fakulta UP, Rektorát UP, Arcibiskupství olomoucké, Krajské vojenské velitelství, Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum v Olomouci ad.), navíc je snadno dostupná i osobním automobilem. Otevírání poboček v privátních obchodních centrech je samozřejmě pochopitelné a účelné, ale nesmí se to dělat na úkor rušení tradičních a funkčních poboček umístěných ve městech.

 

Martina Potůčková, Petr Daněk

Veřejná debata: Trvale obyvatelná Olomouc

 

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc si vás dovoluje pozvat na veřejnou debatu k návrhu územního plánu Olomouce nazvanou: Trvale obyvatelná Olomouc. Účast přislíbili Martin Novotný, primátor města Olomouce, Jakub Kynčl, autor územního plánu, Irena Fialová, Ústav urbanizmu Fakulty architektury ČVUT, Stašek Žerava, bývalý hlavní architekt města a Martin Škabraha, filozof, publicista a vysokoškolský pedagog. Debatu bude moderovat Ondřej Jakubec, historik umění.

místo: Velký zasedací sál Magistrátu města Olomouce, Hynaisova 10

čas: čtvrtek 7.března 2013, 17hodin

 

 

 

 

 

 

 

Za podpory                

Dozvuk letošních Dnů architektury: "Litomyšlská výzva"

Sdružení Za krásnou Olomouc se přidává k iniciativě předních českých architektů, která žádá zlepšení kvality architektury financované z veřejných zdrojů.

Pouze v několika málo českých a moravských městech se po Sametové revoluci podařilo, že místa starostů na několik let po sobě získali Pokračovat ve čtení „Dozvuk letošních Dnů architektury: "Litomyšlská výzva"“