Úřad ombudsmana k otázce postoje města ke Změně 2 územního plánu – aneb Šantovka Tower opět na stole

V pátek 26. 4. 2019 proběhne další zasedání Zastupitelstva města Olomouce. Rádi bychom přispěli do debaty a podpořili tak zastupitele, kteří ještě váhají, jaká je jejich role ve věci schvalování územněplánovací dokumentace. Už delší dobu se nedaří projednat, ba dokonce zařadit do programu pečlivě připravenou Změnu 2 Územního plánu Olomouce. Ta má za cíl srovnat v územním plánu poměry výškových limitů a – proč to budme zastírat-, de facto zamezit stavbě kontroverzního obytného výškového domu, Šantovka Tower. Ten má totiž vyrůst v území, kde v současnosti – na rozdíl od ostatních ploch města – žádné limity nejsou. „Výmluvami“ pořizovatele (Odboru dopravy a územního rozvoje MMOl) , proč se mezi body programu nemůže objevit tak dlouho odkládané téma, je informace, že v současné době Ministerstvo kultury (jak jinak než na podnět investora) „přezkoumává“ svoje stanovisko k diskutované Změně č. 2. Máme názor opačný – shodně s Ministerstvem vnitra i Ministerstvem pro místní rozvoj si myslíme, že tento fakt překážkou není. Ba naopak se jeví jako zástěrka pro „opar nestandartních kroků“, jak situaci kolem ŠTW nedávno trefně pojmenoval primátor města Miroslav Žbánek. Více než deset let kontinuálně hájený názor Ministerstva kultury k otázce výšek nové zástavby v blízkosti historického jádra města odpovídá obsahu Změny č. 2. Poslední stanovisko je stále platné. Doložená nečinnost zastupitelstva v této věci se dá zvrátit jedině činem! Budoucnost Olomouce a jejího kreditu mají zastupitelé ve svých rukách. Jak píše zástupce ombudsmanky, jen zastupitelé jsou „pány“ celého procesu. Pořizovatel v tomto ohledu nesmí být brzdou.

Výňatek z odpovědi zástupce ombudsmanky z 8. 4. 2019 na dotaz našeho spolku:

ZKO, 21. 4. 2019

Vládne nám MINISTERSTVO NEKULTURY?

Spolek Za krásnou Olomouc se nestačí divit! Sdílejte s námi rozhořčení nad tupostí vyjádření ministerstva kultury. Níže kurzívou.

Sotva je psal někdo jiný než Antonín Staněk osobně, bývalý primátor Olomouce. „Pět vykotlaných zubů“, tato originální přezdívka pro dříve „betonový bunkr“ Středoevropského fóra se jistě brzy ujme! Panu exprimátorovi opravdu k srdci nepřirostl. Že doufá, že se nepostaví, řekl ostatně veřejně na zasedání zastupitelstva 12. 3. 2018. V Praze ke kulatě hranatému stolu, kde se „v dialogu“ mělo o olomouckém SEFu jednat, proto pro jistotu nepozval nikoho z Muzea umění, které projekt tohoto jména už deset let zaštiťuje. Tomu říkáme férová hra! Že muzeum na dalších krocích budování SEFA pracuje, a to včetně ministrem požadované architektonické soutěže, tak v plénu vůbec nezaznělo.

Jen houšť! To tučné nám přijde zvlášť šťavnaté!:

Olomouc si zaslouží v architektuře to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži

20.03.2019 15:13|ministerstvo

Mediální reakce na dotazy týkající se pondělní diskuse kolem kontroverzního olomouckého projektu Středoevropského fóra (SEFO).

Ačkoli se to tak snaží některá média, podporující skupinku aktivistů kolem projektu výstavby nového olomouckého muzea, interpretovat, odborná diskuse z pondělí 18. 3. 2019 nebyla o legitimitě architektonických soutěží. Veřejná soutěž je legitimní sama o sobě. Je dána zákony a ani stoupenci původního Šépkova projektu netvrdí, že veřejná soutěž je nelegitimní. Pouze se jí odmítají účastnit a pokouší se získat půl miliardy veřejných peněz bez soutěže. Což je samozřejmě z hlediska ministerstva, jako zodpovědného hospodáře, zcela nepřijatelné. 

Zvláště v dnešní době, kdy v médiích probíhají debaty o tom, jakým způsobem má vláda ušetřit desítky miliard, musí být vydání 600 milionů podloženo něčím víc než jen představou skupinky lidí, že mají na tuto částku nárok, protože tu byli jako první… Navíc je ve veřejnosti, a to i odborné napříč republikou, mnohem větší množství lidí, kteří se s návrhem pana Šépky neztotožňují; považují ho za necitlivý, zastaralý a poškozující genia loci centra Olomouce a za zničení jeho veřejného prostoru (anachronismus betonových zubů naproti baroknímu jezuitskému konviktu a chrámu Panny Marie Sněžné).

Pondělní diskuse byla proto především o tom, aby se vedla odborná debata o záměrech, cílech a zodpovědnosti velkých projektů. Proto byla na začátku diskuse představena řada inovativních světových architektonických projektů a debata směřovala k tomu, zda je podle odborníků z celé republiky (nikoli pouze z Olomouce) původní návrh skupinky kolem architekta Šépky stejně silný a dostatečně reprezentatibilní pro celou Olomouc, pro Moravu i Českou republiku.

Nevylučujme dopředu architekty ze soutěže
Důležitou diskutovanou otázkou rovněž bylo, zda je projekt pana Šépky vrcholem toho, co můžeme v Olomouci postavit anebo zda v republice existují architektonické ateliéry, které by dokázaly představit stejně silnou nebo i silnější uměleckou vizi. Jsme přesvědčeni, že existují. Důležité je i to, že svět se – i v architektuře – za deset let změnil, a je proto na místě otázka, zda neústupně trvat na dobově podmíněných návrzích nebo dát prostor lidem, sledujícími nové současné návrhy a styly

Světová architektura se velmi rychle posouvá v námětech a trendech a je už podstatně jinde, než za doby, kdy původní návrh „pěti vykotlaných zubů“ vznikal.

“Olomouc si zaslouží to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži,“ říká ministr kultury Antonín Staněk. „Jako bývalý primátor a obyvatel Olomouce rozumím snaze jeho obyvatel, aby mohli být hrdi na to, co v jeho centru vznikne. A aby, z pohledu dobrého hospodáře, bylo 600 milionů investováno co nejlépe.”

Pro ministerstvo jako strážce veřejných peněz je podstatné, aby diskuze byla veřejná a došlo k výměně jednotlivých názorů a stanovisek. Má-li pak jako investor projektu schválit více než půl miliardy, nikdo mu nemůže upřít, požaduje-li transparentnost výběru projektu v otevřené soutěži a principiálně trvá na vytvoření férového soutěžního prostředí, říká ministr.

Neboť nemá snad veřejnost právo vidět i jiné architektonické návrhy? Jedná se o veřejné prostředky a výstavbu muzea po bezmála 100 letech. Výsledek ovlivní a musí uspokojit nejenom ty, kteří se na projektu posledních deset let  podílejí, ale musí uspokojit i všechny milovníky a zájemce o umění, reprezentovat Olomouc v zahraničí a i další generace, které budou kolem muzea chodit a navštěvovat ho. Jak kdosi trefně řekl, nevhodnou sochu můžete dát do lapidária, ale s nevhodnou architekturou nic neuděláte.

Agrese nemá v demokratické diskusi místo
Situace kolem projektu SEFO je bohužel stále méně kultivovaná a stále více v ní mají prostor konfrontační tendence, agresivita a egoismus.

Důkazem byla třeba i snaha vynucovat si po skončení debaty konečné slovo po moderátorovi anebo teatrální odchod ze sálu ředitele Muzea umění Olomouc (MUO). To bohužel ukazuje na to, že někteří lidé nechtějí z principu žádný dialog vést. 

Možná proto, že pondělní odborná diskuse se nestala primárně tribunou na obhajobu SEFO, jak jeho obhájci očekávali, ale nesla se v konstruktivním duchu nadstranické debaty, snažila se otevřít různým pohledům a argumentům na princip díla ve veřejném prostranství a upozornit na důležitost a význam veřejné soutěže. Proto byla také organizována.

Kdo vyslechnul vyjádření hostů jako byl doc. Fajt, prof. Jiřičná, Mgr. Chrobák a další, slyšel jasný názor: nelze zahájit výstavbu takto významné a drahé stavby bez soutěže. A není pravda, že v dané chvíli neexistuje řešení. Existuje a je jednoduché a ministerstvo jím je daňovým poplatníkům této země povinováno.

Je smutné, že dnes i odborníci, když cítí slabost svých argumentů, se stále více uchylují k agresivitě a emotivním osočením, překvapivě i proti těm, kterým by měli být vděčni – tedy např. proti ministrovi, který peníze pro projekt nakonec vydupal, když oni sami dvakrát v historii se zajišťování financí pohořeli. 

Věříme v otevřenou diskusi a otevřenou soutěž
Věříme v otevřenou diskusi argumentů a nikoli emotivních obvinění. Chápeme, že SEFO je zamilované dítě skupinky lidí, ale jako dozorčí a nestranný orgán vnímáme také nevoli, kritiku a odpor široké veřejnosti i řady odborníků k němu.

A protože jsme povinováni řídit se nejenom sympatiemi, ale i zákony, chceme, aby se o budoucí podobě areálu diskutovalo a jeho podoba se demokraticky vysoutěžila.

Ať vyhraje ten nejlepší!

Kontakt:
Martha Häckl
tisková mluvčí MK
E: martha.hackl@mkcr.cz

Krásná Olomouc na pondělním zastupitelstvu 4. 3. 2019


V bloku návrhy, připomínky a podněty veřejnosti přednesl Alexandr Jeništa následující . Viz také videozáznam.

„Vážený pane primátore, vážené dámy a pánové,

Rád bych za kolegy ze spolku ZKO pronesl pár slov k aktuální situaci kolem tzv. kauzy Šantovka Tower. Ve vysílání OLTV minulý pátek pan primátor Žbánek zmínil, cituji, že „ta skupinka aktivistů, která proti ŠTW a výškové budově začala vystupovat, vlastně využila toho, že ne vše kolem tohoto projektu vždy bylo úplně transparentní a srozumitelné třeba i veřejnosti a také, že je to téma „zastřené oparem standartních a nestandartních kroků“.

Rychle rekapituluji, že Spolek upozorňoval na riziko spojené s výstavbou výškových budov v ochranném pásmu MPR už v roce 2011, kdy vznikal koncept územního plánu. Naše stanovisko podpořila veřejnost laická i odborná formou dvou veřejných shromáždění, několika veřejných diskusí a tří podpisových akcí. Jak si mnozí z vás mohou pamatovat, na konci roku 2013 jsme předali vedení města Olomouckou výzvu, již podepsalo 2372 občanů. Již tehdy jsme důrazně varovali před nebezpečím ohrožení památkových hodnot města, netušíce zhola nic o budoucích hrozbách investora odvolávajícího se k tzv. Plánovací smlouvě a Smlouvě o spolupráci.

Do zmíněné skupinky aktivistů lze zařadit například 27-člennou vědeckou radu generální ředitelky Národního památkového ústavu čítající odborníky z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu, kteří vyjádřili své jednoznačné NE jmenovanému záměru 19. září 2013.

Nejinak tomu je s názorem Ministerstva kultury ČR hájícího kontinuálně názor o představě výškových limitů od roku 2008. Podobné časové kontinuum a týž názor – tedy že v lokalitě, jíž neradi familiárně říkáme Šantovka –žádná věž stát nemá, hájí od roku 2008 Odbor koncepce a rozvoje magistrátu. Patří jmenované odborné instituce také do zmíněné skupinky aktivistů?

Vidíme, že spektrum odpůrců není skupinka, spíše pestrá skupina. Vychází z odborného názoru, v němž hodnotu Olomouce ztotožňují spíše s historickým odkazem, než s neurvalým a pravidla nerespektujícím stavebním rozvojem. Přesto se za těch 10 let, co téma leží na stole, nedaří vybřednout z oparu, který v televizním spotu zmínil pan primátor. Nyní máte jako nová reprezentace města možnost tento stav změnit.

Jsme si vědomi, že jako zastupitelé nejste v komfortní pozici vůči závazkům vyplývajícím z již zmíněné „smlouvy o spolupráci“, domníváme se však, že i vydíraný má jistá práva.  Smlouva funguje jako strašák a paralyzuje možnost města vystupovat suverénně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu. Tohoto strašáka vytáhl na červnovém jednání předchozího zastupitelstva i bývalý primátor a dnes ministr kultury Antonín Staněk, jehož rezort právě teď shodou okolností přehodnocuje vlastní konzistentní stanoviska hájená v kauze už od roku 2008. Na tomtéž zasedání však také vystoupil Dr. Konečný, autor právního rozboru smlouvy, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, „může být částečně neplatná pro neurčitost či rozpor se zákonem“, neplatnost však musí konstatovat soud.

Vážené zastupitelky a vážení zastupitelé, při vědomí toho, co zde nezaznělo k tématu v předchozích rozpravách, mi dovolte apelovat na vaši odvahu aktivně se podílet na utváření budoucího obrazu města. Ve věci výškových limitů to při probíhajícím územním řízení o bytovém domě vyšším než radniční věž, lze udělat jedině tím, že neprodleně projednáte a bude hlasovat o změně č. II územního plánu. Za tu nemalou skupinku aktivistů, můžu sdělit, že vypořádání investorových námitek k této změně je podle nás vypracováno na nejvyšší odborné úrovni a je z faktického hlediska nezpochybnitelné. 

V této kauze však nejde jen o podobu jedné výškové budovy. Jde v ní o víc. O rovné právní prostředí v našem městě, v němž mají všichni stejná práva bez ohledu na vliv a majetkové poměry. Jde o upřednostnění hodnot města, o něž jsme se nezasloužili, před individuálním zájmem tyto hodnoty použít a finančně zhodnotit. Jde o nastavení budoucích vztahů města se všemi dalšími investory a developery, v němž by město mělo a snad i chce hrát úlohu aktivní a sebevědomou, nikoli defenzivní a podřízenou. A v neposlední řadě jde o budoucí podobu demokracie v našem městě bez oparu nestandardních a nesrozumitelných kroků, o nichž vlastně velmi trefně mluvil pan primátor.“       


Náš příspěvek vzbudil dlouhou ropravu, která se přelila do bodu „Různé“. Za uvedení Územního plánu města do pořádku bojovali aktivně zastupitelé z politického hnutí ProOlomouc s podporou Pirátů, Starostů a hnutí Společně. Děkujeme za podporu, leč zdá se, že koalice už má tento problém vyřešený dlouho dopředu.

Na projednání vypořádání se s námitkami investora a tím pádem ani na přijetí Změny č. 2 ÚP opět nedošlo. Teď už lze otevřeně říci, že se čeká jen na vydání územního rozhodnutí pro stavbu Šantovka Tower. A to se někteří snažili předstírat, že tomu tak není. Například radní Holpuch se zlobil, že se Změna 2 ÚP jmenovitě spojuje s jedním investorem a s jednou stavbou. Zlobil se také, že Ministerstvo kultury před lety nastavilo výškové limity nesmyslně pro celé město. Zapoměl už ale osvětlit, že je takto nastavilo v reakci na předkládaný návrh územního plánu, který (ač se to od tohoto dokumetu očekává) žádné limity nastavené neměl. A proč? Kvůli jedné zcela konkrétní stavbě, zcela konkrétního investora, drze spoléhajícího na to, že se skrytou podporou politického zákulisí se mu podaří prosadit tak absurdní projekt jakým je věžová stavba v ochranném pásmu MPR. Aspoň v tomto můžeme být zcela otevření.

ZKO

Připomenutí Josefa Kšíra (1892 –1978)

Zveme na akci spřátelené Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Připomene jinou výraznou postavu dějin města, stavebního radu a konzervátora památkové péče v Olomouci, Josefa Kšíra. Neúnavný publicista témat z dějin stavebního vývoje města by se dal tak trochu označit za olomouckého Eitelbergera. Proto si jeho připomenutí moc vážíme!

DA 2018

 

Už po osmé se Krásná Olomouc zapojuje do celorepublikového festivalu Den architektury. V našem podání se vždy jedná o dny architektury, protože do jednoho dne by se náš program nevešel. Letos jsme si pro vás připravili jednu vycházku, jeden výlet, jeden workshop pro děti.  Jednotícím tématem letošního ročníku jsou oslavy 100 let Česloslovenska. Jako novinku prvně zařazujeme krátký filmový maraton.

Jste srdečně zváni!

Vycházka: Olomouc za první republiky

S historičkami umění Klárou Jeništovou a Martinou Mertovu o vizích a realitě architektury po vzniku Československa. Na dosavadní prohlídky města navážeme jižním okruhem. Povíme si o smělých plánech vybudovat nové administrativní centrum města a co se z nich uskutečnilo. Prohlédneme si zevrubně monumentální meziválečnou novostavbu Ředitelství státních drah, bývalý Okresní úřad, Sokolovnu. Vycházku zakončíme stylově, u památníku T. G. Masaryka na Žižkově náměstí.

Sraz: SOBOTA 29. 9., 10.00, u tržnice na ulici Aksamitově

Výlet: Z Olomouce do Prostějova

Historička umění a památkářka Aneta Škobrtal Zlámalová provede po architektuře nejen z éry první republiky. Prozkoumáme kvalitní příklady architektury první poloviny 20. století.  Nahlédneme do jedné z vil průmyslníků Kováříkových od brněnského architekta Emila Králíka, poznáme blíže tvorbu prostějovského rodáka Eduarda Žáčka a mnoho dalšího.

Sraz: NEDĚLE 30. 9., 15:00, před nádražím v Prostějově (vlak z Olomouce odjíždí 14:33)

Výstava: PolskÁ architektura pro kulturu

V posledních letech vznikla u našich severních sousedů řada veřejných staveb pro kulturní účely, převážně za přispění unijních fondů. Fotografická výstava, kterou připravil Polský institut a jež se koná v rámci Polských dní v Olomouci, představuje některé z nich. Zatímco v českých luzích a hájích se o nedostatku moderních budov pro kulturní infrastrukturu stále jen diskutuje, v Polsku se podařilo vybudovat nová muzea, galerie a multifunkční sály se špičkovou akustikou hned v několika městech. Největší pozornost vzbudila budova filharmonie ve Štětíně, která se od roku 2015 může chlubit prestižní cenou Miese van der Rohe. Mezi další mezinárodně oceňované stavby posledních let patří i Muzeum dějin polských Židů Polin ve Varšavě nebo Centrum dialogu Przełomy ve Štětíně.

Autoři fotografií: Mariusz Lis, Paweł Ulatowski, Piotr Krajewski

Vernisáž: ÚTERÝ 2. 10., 10:00, Katedra slavistiky FF UP, Křížkovského 10, 4. patro

Workshop: Navrhni svou radnici!

Historička umění Martina Mertová povede interaktivní procházku pro děti od 8 do 12 let při příležitosti oslav 100. narozenin Československa. Co zažíval český národ a co Olomoučané po vzniku Československa? Od olomoucké radnice přes Dolní náměstí do míst, kde měla za první republiky vyrůst radnice nová. My si navrhneme svoji vlastní! S interaktivními pomůckami a ve skupinové práci posílíme povědomí o české historii a dějinách architektury.

Sraz: STŘEDA 3. 10. 16:00-18:00, u radničního orloje na Horním nám.

NUTNÁ REZERVACE na mailu krasnaolomouc@gmail.com nebo na čísle 777576087

Kino architektury – krátký maraton filmů a dokumentů o Architektuře

SOBOTA 29. 9. 2018, 16.00-22.00, Muzeum umění Olomouc, Divadlo hudby. Promítáme v bloku, s krátkými přestávkami, změna programu vyhrazena

Concrete Stories
Paneláky ve východní i západní Evropě. Identické stavby? Identické příběhy? (72 min, česky, francouzsky, německy, rusky, anglické titulky, režie Lorenz Findeisen)

Tímto svěžím kouskem Vás navnadíme na úterní promítání polského „betonového“ titulu Bloki doprovozeného besedou s režisérem Konradem Królikowskim. V dokumentu se objeví sovětská opera o zabydlování panelového bytového jádra ale také například české reálie z mětsa Mostu, ne zrovna v tom nejlepším světle.

 

 

 

Last Exit Alexanderplatz
Berlín: turbulentní transformace bývalého východoněmeckého náměstí (56 min., německy/ anglické tit., režie Hans Christian Post)

Last Exit Alexanderplatz je snímek o probíhajícím, ale politicky zpochybňovaném a dosud neúspěšném pokusu o transformaci bývalého východoněmeckého náměstí Alexanderplatz na špičkovou obchodí čtvrť podobnou Manhattanu. Prostřednictvím rozhovorů s politiky a architekty, kteří se podíleli na soutěži konané na náměstí v roce 1993, film zdůrazňuje dogmatismus a necitlivost, které byly příznačné právě období po znovusjednocení Berlína.

 

První dáma české architektury

Portrét Aleny Šrámkové, výrazné osobnosti české architektonické scény (2017, 52 min, česky, režie Jana Chytilová)

Architektka Alena Šrámková (*1929) se nepotřebuje někomu zalíbit. Její názory občas vyvolávají kontroverzní reakce. Dokument zachycuje její životní osudy neoddělitelně spjaté s osudy jejích projektů a realizovaných staveb. Je držitelkou ocenění jakými jsou Osobnost české architektury, Pocta České komory architektů, Medaile Za zásluhy či cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. Ještě pořád navrhuje. Do nedávna působila na fakultě architektury ČVUT v pražských Dejvicích, v budově, která patří zároveň mezi její největší realizace. Její tvorba nepodléhá střídání módních směrů, ale vychází z obecně platných zákonitostí architektury. „Klade důraz na morální opodstatnění architektonické formy a preferuje proto u ní hodnoty přísnosti, nestylovosti a nečasovosti,“ napsal o této mimořádné osobnosti historik architektury Rostislav Švácha.

 

Cyklus Ikony: Štvorec vs. kruh
Portrét architekta Ivana Matušíka: ostrov invence a nezávislé architektury uprostřed komunistického Slovenska (2016, 26 min., slovensky, anglické titulky, režie Kristína Leidenfrostová)

Českou ikonu vystřídá ikona slovenská – shlédneme životní příběh architekta Ivana Matušíka. Krátký snímek není jen portrétem významného architekta, ale uvozuje také otázku vnímání slovenské architektury. Matušíkova tvorba pomohla Slovensku dostat se na architektonickou mapu Evropy a to navzdory těžkostem doby, v níž vznikala. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří bratislavský Prior nebo obchodní dům Slimák. Pilotní díl z cyklu Ikony mapuje příběhy architektů, kteří stojí za nejvýznamnějšími stavbami na Slovensku.

 

Didi Contractor – Marrying the Earth to the Building
Setkání moderní architektury a tradičního řemesla na úpatí Himalájí (2017, 85 min, anglicky/hindsky/anglické titulky, režie Steffi Giaracuni)

Architektka, stejný ročník jako „naše“ Alena Šrámková, a přesto za každou z nich stojí osud a tvorba naprosto odlišná. Architektka Didi Contractor (1929) ctí tradičního řemeslo a respektuje přírodu. Při stavbě využívá přírodní materiály. Žádnou školu nevystudovala, ale už od dětství věděla, že se stane architektkou. Velký dojem na ni uděl rozhovor s Frankem Lloydem Wrightem, který zaslechla v jedenácti letech. Život v neuspořádaném a chaotickém městě ji postupem času čím dál méně uspokojoval a tak se v druhé fázi svého života rozhodla jej opustit. Svůj druhý domov našla na úpatí himalájských kopců v severozápaní Indii údolí Kangra. Postavila zde několik domů, včetně svého. I přes svůj vysoký věk je Didi Contractor stále aktivní a své znalosti předává nejen místním ale i studentům architektury, kteří za ní jezdí z celého světa. Snímek se stal jedním z divácky nejúspěšnějších filmů loňského architektonického filmového festivalu v Rotterdamu.

 

UTERÝ 2. 10., 18:00, Muzeum umění Olomouc, Divadlo hudby

Bloki: film a navazující beseda s režisérem Konradem Królikowskim

Sociologická sonda do historických i současných bytových komplexů v Polsku (57 min., polsky/ anglické tit.)

Dokument Bloki svým tématem divácky velmi silně rezonoval na filmových festivalech v Rotterdamu a domácím Polsku. Je sociologickou sondou zaměřenou na výstavbu obřích bytových komplexů známých jako bloki, které vyrostly pod přísnými regulemi komunistické vlády a staly se domovem tisíců rodin. Film však není pouze historickou exkurzí do minulosti. Věnuje se progresivnímu rozmachu developerských projektů, který se pojí s výstavbou oplocených rezidenčních objektů slibujících svým obyvatelům zejména komfort a bezpečí. Autorem filmu je umělec, skladatel a pořadatel multimediálních výstav Konrad Królikowski.

 

Ozvěny: na konci října a v listopadu si pustíme další poklady:

ÚTERÝ 31. 10.2018, 18:00, Muzeum umění Olomouc, Divadlo hudby

Diller Scofidio + Renfro: Reimagining Lincoln Center and the High Line

Architektonická konverze v samém centru New Yorku od hvězdné trojky Elizabeth Diller – Ricardo Scofidio – Charles Renfro. Kdy i naše města pochopí, jaký potenciál mají i ty nejroztodivnější brownfieldy? (USA, 54 min., anglicky, anglické titulky, režie Muffie Dunn, Tom Piper)

Snímek pojednává o úspěšné revitalizaci The High Line, kdy se studiu Diller Scofidio a krajinnému architektu Jamesi Cornerovi podařilo unikátním způsobem spojit veřejný život s přírodou uprostřed pulzujícího New Yorku. Architekti zachovali historický prostor bývalé železniční trati, který přeměnili v bezpečnou zelenou oázu sloužící místním i turistům k aktivitám i odpočinku. Snímek věnuje pozornost také přestavbě Lincolnova centra, největšího kulturního komplexu na světě. Oba projekty byly dokončeny téměř paralelně a newyorští architekti si těmito projekty vysloužili pozornost odborníků i široké veřejnosti po celém světě.

 

ÚTERÝ 27. 11. 2018, 18:00, Muzeum umění Olomouc, Divadlo hudby

Bikes vs Cars

V Olomouci aktuální téma: kolony aut se prodlužují; potřebujeme víc cyklostezky nebo obchvaty? Zdá se, že na světě neexistuje velké město, které by vyřešilo otázku mobility pomocí osobních automobilů. (Švédsko, 88 min, 2015, anglicky s českými titulky, režie Fredrik Gertten)

S naprostou jistotou se dá říct, že dopravní zácpy nedokáže odstranit větší počet dálnic a nadjezdů. Stávající způsob organizování života ve velkých městech by se měl zásadně změnit a mělo by se přejít k systému, který bude více jízdních kol a posílenou veřejnou dopravu. Jenže co ovlivňuje magistráty, když se rozhoduje, zda vybudovat cyklostezku nebo most pro auta? Začíná být zřejmé, že silná automobilová lobby vede rozvoj měst do slepé uličky.

    

 

Kompletní program všech měst v České republice najdete zde.    

S přípravou nám letos finančně pomohl Olomoucký kraj.

Olomoučtí odborníci proti „svému“ ministru Staňkovi: Ničí kulturní dědictví

Tisková zpráva 

Odborná veřejnost Olomouce protestuje proti Antonínu Staňkovi v čele ministerstva kultury. Důvodem je role, kterou jako primátor města sehrává při prosazení výstavby mrakodrapu Šantovka Tower. Ten má navždy zničit historické panorama, které je jednou z hlavních devíz Olomouce.

Nečinnost při ochraně historického panoramatu, které se utvářelo po deset staletí, vyčítají Staňkovi experti i občanští aktivisté. Nesouhlas s jeho jmenováním do funkce šéfa kultury vyslovily například zapsaný spolek Za krásnou Olomouc či Iniciativa Občané proti Šantovka Tower. Proti kontroverznímu mrakodrapu se důrazně ohrazují také jednotlivé významné osobnosti kulturního a vědeckého života. Popularitě věžáku nepřidává ani skutečnost, že jeho kořeny vyrůstají z temného boje o tukový průmysl na přelomu tisíciletí.

Liknavost, nebo záměr?

Šantovka Tower je projekt soukromého developera a počítá s výstavbou 80 m vysoké budovy v ochranném pásmu památkové rezervace. V únoru 2015 Krajský soud v Ostravě zrušil výškové omezení nové výstavby, ale zároveň varoval před absencí jakékoli regulace. Stavební zákon v takové situaci předpokládá vydání dočasné stavební uzávěry, kterou doporučil i Nejvyšší správní soud v Brně. Rada města Olomouce v čele s primátorem Staňkem však o připravené a projednané uzávěře již déle než dva roky vůbec nejedná. Tři roky připravovanou změnu územního plánu, jež má trvale obnovit výškové limity, pak rada ani nedoporučila zastupitelstvu ke schválení. „Svou soustavnou nečinností vytváří primátor Staněk developerovi dostatečný prostor pro získání stavebního povolení. Do ministerské funkce tak přišel v okamžiku, kdy nešťastné realizaci již téměř nic nestojí v cestě,” tvrdí David Helcel z Iniciativy Občané proti Šantovka Tower. „Vyjadřujeme rozčarování z toho, že právě Antonín Staněk bude šéfovat české kultuře.” Michaela Johnová Čapková ze spolku Za krásnou Olomouc, který sdružuje historiky, architekty a další experty, souhlasí: „Ministrem byl neměl být někdo, kdo jako primátor dovoluje ve svém městě kulturní dědictví devastovat.”  A Martin Kadrman, viceprezident Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, soudí: „Město by mělo vyslyšet doporučení Nejvyššího správního soudu a stavební uzávěru ihned vyhlásit. Současný postoj samosprávy je zcela nezodpovědný.“

Vědecké kapacity proti mrakodrapu

Mrakodrap poškodí výškovou siluetu Olomouce nenávratně. Projekt odporuje zákonu o památkové péči,“ upozorňuje historik architektury, univerzitní profesor Rostislav Švácha. Proti výškové budově se na nedávném jednání zastupitelstva vyjádřili i další významní vědci: emeritní rektor Univerzity Palackého Josef Jařab označil narušení panoramatu téměř za zločin. Zásadní nesouhlas s výstavbou vyslovili také dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal či pedagog a dlouholetý ředitel Národního památkového ústavu Josef Štulc, který říká: „Zatímco měst s výškovými budovami přibývá a jsou jich tisíce, Olomouc je jediná a výjimečná a mrakodrapy ji mohou naprosto pokazit.“ A ředitel přerovského Muzea Komenského Radim Himmler doplňuje: „Tvář historické Olomouce se nám shodou šťastných náhod dochovala ve fascinujícím rozsahu. Rozum zůstává stát nad tím, proč si Olomoučané nechají tuto komparativní výhodu dobrovolně ničit postupným budováním výškových staveb. Před negativními ekonomickými dopady varuje opoziční zastupitel za hnutí ProOlomouc Tomáš Pejpek: „Mrakodrap bude vizuálně konkurovat památkám a oslabí pocit návštěvníka z jedinečné historie královského města. Nemluvě o frustraci veřejnosti z nerovnosti před zákonem, kdy běžný občan nesmí v ochranném pásmu realizovat ani malou nástavbu, zatímco jinému povolí mrakodrap.“ 

Iniciativa Občané proti Šantovka Tower je volné sdružení architektů, urbanistů a příbuzných odborníků pro ochranu historického panoramatu Olomouce. Kontakt: David Helcel, tel. 776 361 159
https://www.facebook.com/obcaneprotisantovkatower/

 Zdroj: ZKO, 13. 8. 2018

Tisková zpráva: Ani demonstrace pod okny primátora s olomouckými radními nehnula

Vizualizace Šantovka Tower v nové poloze – Zdroj: Studie viditelnosti objednaná investorem, zpracovaná Katedrou geoinformatiky PřF UPOL, nic jiného investor na svět nepustil.

V pondělí 16. 7. 2018 proběhlo na Horním náměstí v Olomouci veřejné shromáždění vyzývající vedení města, aby zabránilo stavbě 78 m vysokého obytného domu v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Během demonstrace upozornil architekt David Helcel na střet zájmů primátora a čerstvého ministra kultury Antonína Staňka v jedné osobě: „Není udržitelné, aby jako ministr kultury, který má o národní kulturní dědictví pečovat, zároveň jako primátor města Olomouce svou dosavadní nečinností umožňoval přípravu výstavby Šantovky Tower, která má natrvalo zdevastovat historický obraz druhé nejvýznamnější památkové rezervace v zemi.“

Následně na středečním jednání 18. 7. rada města Olomouce ve věci vydání stavební uzávěry v lokalitě Šantovky Tower opět žádné usnesení nepřijala. Nutná nadpoloviční většina všech členů rady nehlasovala ani pro, ani proti vydání již dva roky připraveného územního opatření. Iniciativa Občané proti Šantovka Tower, která demonstraci pořádala, přitom připomněla, že vydání stavební uzávěry je standardní postup podle stavebního zákona, který vedení města doporučil také Nejvyšší správní soud. „Neustálé odkládání rozhodnutí v radě i zastupitelstvu svědčí o nerozhodnosti a nedostatku politické vůle vedení města hájit veřejný zájem,“ dodává Helcel.

Absenci výškové regulace nad lokalitou Šantovky měla v červnu definitivně napravit Změna 2 územního plánu. Ta však o tři hlasy v červnu tohoto roku neprošla olomouckým zastupitelstvem. Investor má navíc v ruce už čtvrté kladné stanovisko magistrátních památkářů. První dvě zrušil pro nezákonnost Olomoucký kraj, přezkum třetího kladného stanoviska znepřehlednil investor napadením právní existence plošné památkové ochrany Olomouce. Za stanovisky stojí jediná úřednice, Mgr. Vlasta Kauerová, která jako výkonný památkář zastává názor zcela odlišný od postoje MK ČR, Národního památkového ústavu nebo magistrátního Odboru koncepce a rozvoje.

ZKO, 18. 7. 2018