Jsou architekti, kteří se snaží za každou cenu bránit čest a práva své profese. Patří mezi ně Jan Šépka a možná právě díky své důslednosti je ve svém oboru úspěšný a řadí se na špičku české architektonické scény. Jeho novostavby a rekonstrukce zasluhují obdiv často právě díky tomu, že celkovou koncepci projektu hájí a uhlídá až do nejmenšího detailu. Teprve potom je s výsledkem spokojený. Je to také jedno z kritérií, bez nichž se soudobá architektura, stejně jako ta starší, v historickém hodnocení neobejde. Není se tedy proč divit, že architekt podobně uvažující, bude hledat všechny cesty, jak svého práva na dotažení vlastní práce „k dokonalosti“ dosáhnout.
Po ročních vyjednáváních s vedením města, s primátory Martinem Novotným a Martinem Majorem, se vstřícnou nabídkou spolupráce a jejím opětovným odmítáním, architekt volí právní cestu. Plné znění právního rozboru, jenž se opírá o znění autorského zákona, dáváme veřejnosti k dispozici. Už i opoziční zastupitelé varovali při dubnové veřejné diskusi k osvětlení Horního náměstí současného primátora před neuváženými kroky a faktem, že brát na sebe zodpovědnost ve věci zatěžující riskantně městskou pokladnu je ve skutečnosti nezodpovědné.
Musí se s výměnou lamp opravdu tak spěchat? Neměla by se spíše lépe zhodnotit stávající situace, revidovat či doladit zastaralé nepřímé nasvětlení památek, zvážit jiné – scénické – nasvětlení prostoru…? Nebylo by pak nakonec levnější opravit stávající lampy? Vždyť jedním z nejpalčivějších problémů rekonstruovaného Horního náměstí (v posledku však i celé správy našeho města) je spíše než cokoli jiného zanedbaná (nebo zcela absentující) údržba. Novou informací je sdělení zástupců společnosti THORN Lighting CS spol. s r.o., že lze lampy na Horním náměstí bez větších finančních nákladů repasovat a zajistit tak jejich další fungování.
Všechny tyto možnosti by bylo jistě dobré řešit koncepčně, s autory původního návrhu obnovy náměstí. Bagatelizovat roli a význam vstupu architekta, který je k tomu vybaven profesně i zkušenostmi, ve skutečnosti nemůže vést k ničemu jinému než k diletantskému rozhodnutí. Jeho následky by v dějinách Olomouce, které už se teď píší, opět vrhaly na samosprávu města to nejhorší světlo.
Martina Mertová
Marti, promiň, ale mně se ty lampy na náměstí fakt nelíbí. Vyjádřím to jedním souvětím: Kdybych si nechal zahradu navrhnout od známého zahradního architekta a pak zjistil, že mi osvětlení nesedí, že na lavičku, kde chci odpoledne sedět pálí slunko, že zasazená hruška trpí rzí a nejen že nikdy nebude plodit, ale navíc se bude jen trápit a vypadat škaredě, že čerpadlo k jezírku se zlatými karasy se zanáší 3x týdně, voda bude páchnout a sousedi mě přestanou navštěvovat, ale přesto se mi architekt přijde pochlubit oceněním ze soutěže, je to pořád moje zahrada a nikdo mě nezastaví, abych změnil osvětlení, přesunul lavičku, hrušku změnil za jabloň, jezírko nahradil záhonem. 🙂
Stejně tak totiž může architekt Šantovky tvrdit, že nerealizací věže je dotřeno jeho autorské dílo a žalovat Olomouc, protože bez věže není dílo kompletní.
Není to tak?
Petr 🙂
Milý Petře, je to jako vždy složitější. Olomoucké obyvatele lze opravdu rozdělit do několika skupin – jedněm se „plácačky“ nelíbí, jiní je preferují, další by zase ocenili historizující lampy. Jsou také tací, kteří už si dávno nemyslí – na pozadí debat o přílišném světelném smogu – že olomoucké náměstí je příliš temné. A pokud ano, že by se dalo nasvětlit úpně jinak – prostřednictvím lépe nasvícených památek, „rozsvícených“ domů apod. A hašteřivá debata nad výběrem „kandelábrů“ by úplně odpadla. Jistě by se i lecos ušetřilo.
Jenže kostky byly vrženy a pravidla hry porušovány od samého počátku. Ten, kdo je začal porušovat, je bohužel městská rada. Na mnoha místech už bylo napsáno, že mezi jejími členy není jediný specialista z oboru architektury, teorie dějin umění či praxe památkové péče. A radit si nenechá.
Šel by sis nechat vytrhnout zub k právníkovi či učitelce?
Děkujeme za příspěvek!