Odbor kultury a památkové péče Olomouckého kraje ve svém rozhodnutí přezkumného řízení v mnoha ohledech došel ke stejným závěrům, jako Iniciativa Občané proti Šantovka Tower. Ačkoliv řešil pouze procesní stránku věci, na mnoha místech se dotýká i stránky věcné. Dokresluje tak absurditu celé kauzy, kdy kontroverznímu záměru výškové stavby v ochranném pásmu Městské památkové rezervace dali požehnání sami magistrátní památkáři.
Ze čtrnácti stran textu, který je přece jen čtivější než 52 stran závazného stanoviska Oddělení památkové péče, vybíráme, co nás zaujalo:
Krajský úřad předložil asi pět jiných případů v ochranném pásmu Městské památkové rezervace, vůči nimž se Oddělení památkové péče MMOl vymezilo zamítavě: „Přestože správní orgán I. stupně [odbor stavební, oddělení památkové péče MMOl, pozn. red.] dospěl v minulosti u řady staveb na území ochranného pásma MPR k závěru, že tyto ovlivňují celkový výraz a charakter MPR a narušují pohledy na MPR, přestože se jednalo o stavby svou výškou a velikostí naprosto nesrovnatelné s navrženou stavbou Šantovka Tower …, rozhodl u [této] stavby diametrálně odlišným způsobem, svůj názorový posun přezkoumatelně neodůvodnil, neboť neuvedl z jakých důvodů má za to, že je třeba dosavadní praxi opustit.“ (s. 6)
Na straně 8 přezkumného rozhodnutí Olomoucký kraj upozorňuje na význam odborného vyjádření Národního památkového ústavu: „Správní orgán I. stupně připustil výše uvedenou stavbu v rozporu s vyjádřením NPÚ, přičemž v odůvodnění závazného stanoviska se správní orgán I. stupně dostatečně nevypořádal s vyjádřením NPÚ, jako obligatorním podkladem pro závazné stanovisko. Po stránce procesní je písemné vyjádření NPÚ srovnatelné se znaleckým posudkem.“
„Správní orgán I. stupně dále v rozporu s ust. § 14 ods. 3 zákona o státní památkové péči nevycházel ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace daného záměru…“. „Neposouzením dopadu zamýšlené novostavby na hodnoty památkové rezervace správní orgán I. stupně postupoval nejen v rozporu s ust. § 14 ods. 3 zákona o státní památkové péči, ale i ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Jeho odůvodnění je účelové, bez řádné argumentace.“ (s. 8)
Až úsměvná jsou upozornění na formální vady dokumentu (s. 5) a na pochybnou interpretaci důkazů, jež si výkonný orgán památkové péče sám opatřil: „Správní orgán I. stupně … uvedl, že studie Prof. RNDr. Voženílka prokázala u pohledů z Dolního náměstí směrem k nové stavbě, že pouze v některých bodech ze stanovené sítě míst bude stavba minimálně viditelná, aniž by dále zdůvodnil, co považuje za minimální viditelnost a zda se z ostatních bodů stanovené sítě bude či nebude uplatňovat.“ (s. 10)
Stojí nám za to, platit úředníky, z jejichž rukou vyjde takto snadno zpochybnitelný dokument? Za všechny ostatní „přehmaty“ naposledy citujeme: „Přestože správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že k výraznému zásahu do historického panoramatu MPR ze stanoviště č. 10 (údolí Moravy) a č. 12 (Křelov) dojde, nijak se dál tímto výrazným zásahem nezabýval a dospěl bez jakéhokoliv odůvodnění k závěru, že navrhovaná stavba naznamená narušení historické hodnoty chráněného území.“ (s. 9)
Další informace k tématu:
Jsem rád, že někdo kope za skutečné hodnoty, a ne za pěněženku pana Morávka a spol. Děkuji také za veškerou péči a úsilí sdružení Za krásnou Olomouc!