Martin Horáček: Mrakodrap v evropské architektuře 1897-2013

Od Bílého domu v Rotterdamu po londýnský Střep

Mrakodrapy patří k nejvíce vzrušujícím a také nejvíce kontroverzním tématům v architektuře. V Evropě byly od středověku běžné obranné, městské a chrámové věže. Když však na konci 19. století technologický pokrok umožnil stavět stejně vysoké nebo ještě vyšší kancelářské a obytné budovy, přijali to Evropané s mnohem menším nadšením než třeba obyvatelé USA. Věřili, že tradiční hierarchie typů, kdy veřejné a sakrální stavby převyšují ty soukromé, představuje viditelné znamení správného mravního postoje a kultivovanosti obyvatel. Mrakodrap měl přesto od počátku i na starém kontinentu fanoušky a prosazoval se zde, ve srovnání s ostatními světadíly ovšem poněkud nesměle, což platí dodnes. Přednáška představí nejvýznamnější mrakodrapy v evropských metropolích i menších městech (Rotterdam, Madrid, Stockholm, Moskva, Milano, Frankfurt, Vídeň, Londýn ad.), poukáže na jejich slohovou různorodost a na často vyhrocené spory o vhodnosti jejich tvaru a situování – v neposlední řadě ve snaze o rozšíření a zpřesnění argumentů v aktuální diskusi o budoucnosti olomouckého panoramatu.

Martin Horáček je odborným asistentem na Vysokém učení technickém v Brně a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zabývá se architekturou 18.-21. století, teorií umění a památkovou péčí. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou občanského sdružení Za krásnou Olomouc.

 

Muzeum umění Olomouc

Muzeum moderního umění – Besední sál

Po 11. 3. v 18.00 hodin

 

Pořádá Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s o. s. Za krásnou Olomouc a Nadací Via.

Veřejná debata: Trvale obyvatelná Olomouc

 

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc si vás dovoluje pozvat na veřejnou debatu k návrhu územního plánu Olomouce nazvanou: Trvale obyvatelná Olomouc. Účast přislíbili Martin Novotný, primátor města Olomouce, Jakub Kynčl, autor územního plánu, Irena Fialová, Ústav urbanizmu Fakulty architektury ČVUT, Stašek Žerava, bývalý hlavní architekt města a Martin Škabraha, filozof, publicista a vysokoškolský pedagog. Debatu bude moderovat Ondřej Jakubec, historik umění.

místo: Velký zasedací sál Magistrátu města Olomouce, Hynaisova 10

čas: čtvrtek 7.března 2013, 17hodin

 

 

 

 

 

 

 

Za podpory                

Petice ve věci projednání Šantovka Tower předána. Děkujeme

V úterý 12. února 2013 byla předána žádost občanů o projednání třetí výškové stavby v Olomouci Zastupitelstvem města Olomouce. Sedm stovek olomouckých občanů v ní mimo jiné požaduje po Zastupitelstvu, aby zajistilo korektní a zákonný průběh územního řízení včetně důsledného posouzení přípustnosti výškové stavby v ochranném pásmu městské památkové rezervace a vlivu této stavby na městskou památkovou rezervaci v Olomouci. O. s. Za krásnou Olomouc děkuje všem olomouckým občanům, kteří tuto žádost podepsali. Celá věc by mohla být projednána na zasedání Zastupitelstva v pondělí 25. února 2013, které je přístupné veřejnosti.

 

ke stažení:

formulář pro podpisy občanů města Olomouce

formulář pro podpisy občanů, kteří nemají v Olomouci trvalý pobyt, ale vlastní na jeho území nemovitost

text žádosti občanů o projednání věci spadající do samostatné působnosti Zastupitelstvem města Olomouce s odůvodněním

 

Žádost občanů o projednání věci spadající do samostatné působnosti Zastupitelstvem města Olomouce dle § 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích v souladu s ust. § 16 odst. 2 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, žádáme o projednání následující problematiky spadající do samostatné působnosti Statutárního města Olomouc na jednání Zastupitelstva města Olomouce.

Žádáme Zastupitelstvo města Olomouce, aby zástupcům Statutárního města Olomouce v územním řízení na výškový objekt v lokalitě Šantovka uložilo zajistit:

• korektní a zákonný průběh řízení včetně důsledného posouzení přípustnosti
výškového objektu v ochranném pásmu MPR a vlivu této stavby na MPR Olomouc,

• prvořadou ochranu veřejných, zákonem chráněných hodnot v souladu se zákony a
s programovými dokumenty Statutárního města Olomouc.

Odůvodnění:

V nedávné době byla zahájena projekční příprava a projednání projektu výškové budovy “Šantovka Tower” umístěné poblíž Tržnice, tedy na hranici historického jádra a na ploše ležící v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc (vyhlášené Výnosem MK ČSR čj. 16.417/87-VI/1 ze dne 21. 12. 1987).

Navrhovaná stavba výškové budovy svou velikostí a umístěním znamená zásah do urbanistické struktury a panoramatu historického jádra Olomouce, který je měřítkem rovný hlavním olomouckým historickým dominantám jako jsou návrší s kostelem sv. Michala a dómské návrší s katedrálou sv. Václava. Jsme přesvědčeni, že taková změna znamená přímé ohrožení kulturně historické a urbanistické hodnoty městské památkové rezervace Olomouc.

Připomínáme, že ochranu hodnoty Městské památkové rezervace Olomouc deklaruje řada závazných právních dokumentů i programových dokumentů města Olomouce, například:

  • Zásady územního rozvoje Olomouckého kraje
  • Územní plán sídelního útvaru města Olomouce
  • Regulační plán Městské památkové rezervace Olomouc

Nepřímo pak hodnotu historického jádra vyzdvihují další dokumenty a programy:

  • Strategický plán rozvoje města Olomouce a mikroregionu Olomoucko
  • Integrovaný plán rozvoje území Olomouc

Vyzýváme vás proto, aby Statutární město Olomouc jako účastník územního řízení na umístění výškového objektu trvalo v územním řízení na korektním a zákonném postupu, a především aby zajistilo ochranu veřejných hodnot v souladu se zákonem a svými vlastními programovými dokumenty.

Jan Jehlík: Územní plán je zdrojem i nástrojem

O vztahu územního plánu a rozvoje sídla promluví vedoucí Ústavu urbanizmu Fakulty architektury ČVUT v Praze, iniciátor „inventur urbanizmu“ mapujících nejaktuálnější tendence v plánování měst, Jan Jehlík.

Arcidiecézní muzeum Olomouc – sál Mozarteum (Václavské náměstí 3, Olomouc)

Pokračovat ve čtení „Jan Jehlík: Územní plán je zdrojem i nástrojem“

David Mareš: Výškové stavby v Olomouci?

Silueta Olomouce je rozvinutá a výrazná – historické jádro je díky své poloze na mírné vyvýšenině dominantou celého města a okolní krajiny. Obraz města je jednoznačně hodnotou. Dominance historické siluety je však jemná a může být lehce poškozena příliš vysokými stavbami nebo vysokými stavbami umístěnými v nevhodných lokalitách. Díky ploché topografii je každá stavba převyšující své okolí vidět ze všech stran a vždy se tedy stane součástí panoramatu.

Silueta není tvořena pouze historickými kostelními věžemi, tři výrazné novodobé výškové stavby ve městě již stojí: bytový dům s vodojemem na Nové Ulici, objekt RCO u nádraží a nejmladší Moravská univerzita na tř. Kosmonautů. Vodojem ani RCO panoramatu města neškodí, stojí v dostatečné vzdálenosti od historického jádra. Vodojem má na svou dobu velmi dobrou architektonickou kvalitu (začátek 70. let, arch. Brauner). To se nedá říct o posledních dvou. Objekt RCO znehodnotil přednádražní prostor. Urbanistická a architektonická (ne)kvalita nového objektu na Kosmonautů je stejně mizerná. Pro město je tragédií, že jeden z nejsilnějších místních investorů – RCO olomouckého podnikatele Josefa Tesaříka, který za oběmi budovami stojí – není schopen vytvořit krásnou architekturu, přitom staví domy bez nadsázky celoměstského významu, u nichž je vysoká kvalita morální (bohužel v Olomouci stále ne právní) povinností.

Odpovědnost za ochranu hodnot a udržitelný rozvoj území má zastupitelstvo města. Prostředkem je územní plánování. To je přirozené a je to stanoveno ve stavebním zákoně. Stejně jako to, že zastupitelstvo má – prostřednictvím územního plánování – usilovat o dosažení souladu veřejných a soukromých zájmů.

Je jasné, že zjistit správnou odpověď na otázku, zda se mají v Olomouci stavět výškové stavby nelze bez odborného posouzení struktury zástavby a vytvoření koncepce. Je to lepší než posuzovat každý developerský záměr samostatně a vždy znovu se ptát zda ano či ne a zda zrovna tady. Město v roce 2009 nechalo určitou koncepci vytvořit a vážím si toho, že jsme měli možnost jejími autory být my. Předesílám však, že tato práce není pro město závazná a je na rozhodnutí města, zda a jakou měrou se jí bude řídit; a právě v otázce výškových staveb se s ní politické vedení města neztotožnilo.

… více o dokumentu Olomouc: Koncepce prostorové regulace / výškového zónování

Dospěli jsme k tomu, že se z urbanistického pohledu Olomouc bez výškových staveb obejde. Její panorama je výrazné a před postavením Moravské univerzity bylo i poměrně neporušené. Hodnotou města je i lidské měřítko a různorodost zástavby. Město pro svůj rozvoj však potřebuje investory a někteří z nich vysoké domy stavět chtějí. Pokud tedy případně ano, tak jsme jako vhodnou lokalitu navrhli „Střední okruh“ tvořený ulicemi Pražskou, Foerstrovu, Albertovu, Velkomoravskou a Tovární. Je to prostor v olomouckém měřítku velkoryse dimenzovaný původně jako dopravní obchvat, prochází celým městem, většinou částmi s vysokou koncentrací obyvatel (Neředín, Nová ulice, Povel) nebo plochami, které čeká urbanistický rozvoj (Velkomoravská – voj. areál, ČSAO). Otevřením dálničního obchvatu se otevřela možnost z tohoto prostoru vytvořit městskou třídu se širokými chodníky, stromořadím, obchody a kavárnami, která je příjemná pro pěší a kde má auto jen přiměřený prostor. Lze zde nalézt řadu hluchých prostorů, kde by měly být postaveny domy, které by tomuto bulváru dodaly život a městský charakter a některé z nich by mohly vyrůst i do výšky. Možnost synergie těchto nových staveb – iniciačních bodů – a rehabilitace veřejného prostoru je neobjeveným potenciálem této části Olomouce.

Přípustnost výškových staveb podél „Středního okruhu“ je daná také tím, že prochází v dostatečné vzdálenosti od historického jádra. To však neplatí pro Moravskou univerzitu ani uvažovanou výškovou stavbu na Šantovce, která by byla dokonce v ochranném pásmu památkové rezervace(!). Ministerstvo kultury rozhodlo, že zde v novém územním plánu výšková stavba možná nebude. Důkazem toho, že jde o správné rozhodnutí, je objekt Moravské univerzity, který do obrazu města vstoupil jednoznačně negativně. Je tedy absurdní, že záměr na Šantovce zřejmě získá územní rozhodnutí. Dle mechanického výkladu platných předpisů je to asi možné, ale smysl uniká – pokud bude ten dům postavený, bude hodnota města poškozena trvale. Ani architektonická kvalita domu na Šantovce není – podle zveřejněných obrázků – valná. Byť by zřejmě o něco předčil Tesaříkovy realizace, jedná se stále o konfekční, zaměnitelný návrh bez trvalé hodnoty. Několikrát vyluhovaný čaj.
Slabá kvalita některých nových staveb na významných místech je dlouhodobá bolest celého Česka a nevyhla se ani Olomouci – vzpomeňme třeba na předláždění Denisovy ulice, úpravu přednádraží nebo dokončovaný dům Namiro na Palackého – Hynaisově.

Města by měla najít způsob, jak u staveb na významných místech zajistit vynikající kvalitu bez ohledu na to, zda jde o obecní nebo soukromou investici. Stavby totiž vytvářejí prostředí, ve kterém žijeme a toto prostředí výrazně ovlivňuje kvalitu našeho života. Nástroj máme, je jím veřejná architektonická soutěž. Věřím, že se to podaří.

Město má analýzu výškového zónování, jedná však v přímém rozporu s ní

Zadavatel i zpracovatel nového územního plánu Olomouce měli v době vzniku jeho konceptu k dispozici odbornou analýzu výškového zónování města. Naznačovala, kde a za jakých podmínek by výškové stavby v Olomouci nenarušovaly ani jeho urbanismus, ani jeho cenné panorama. Na druhé straně jasně definovala plochy a výškové úrovně, které už by byly pro město devastující. Bohužel zrovna pro tato místa navrhli autoři nového územního plánu (Knesl+Kynčl architekti) třetí výškovou budovu (75m pro lokalitu Šantovka) a tři vstupní brány (40m do struktury venkovské zástavby). Nikdy nebyla otevřena odborná diskuse, která by oba protichůdné přístupy vyhodnotila, případně je doplnila o další potřebné pohledy.

V roce 2009 zadal Odbor koncepce a rozvoje Magistrátu města Olomouce rozsáhlou analýzu, jejímž výsledkem měla být koncepce prostorové regulace, tedy výškového zónování ve městě. Dokument zpracoval pražský ateliér t ř i a r c h i t e k t i pod vedením architekta Davida Mareše, olomouckého rodáka.

Autoři velmi pečlivě analyzovali současný obraz města z hlediska působení jeho dominant a možnost jeho doplnění soudobými vstupy:
„Olomouc má krásné historické jádro, které je v krajině čitelné a nezaměnitelné. Právem staví město svoje sebevědomí na bohaté historii. Tyto hodnoty vznikající po staletí jsou však i závazkem.
Jeho silueta je rozvinutá a výrazná – historické jádro je díky své poloze na mírné vyvýšenině dominantou celého města a okolní krajiny. Tato dominance je však jemná a může být lehce poškozena příliš vysokými stavbami nebo vysokými stavbami umístěnými v nevhodných lokalitách. Je nutné si uvědomit, že díky ploché topografii je každá stavba převyšující své okolí vidět ze všech stran a vždy se tedy stane součástí panoramatu města.“

Podstatou analýzy není hledání důvodů proč nové dominanty nestavět, ale naopak. V souladu s vedením města přechází do aktivní role a vytyčuje pravidla pro jejich umístění, aby tak vznikla jasná a dlouhodobá strategie a jasně daná pravidla mezi veřejným zájmem a developery. Studie odmítá pasivní přístup, tedy „ad hoc posuzovat návrhy investorů a vždy znovu otevírat debatu ano či ne.“

Pro umístění výškových staveb je určujících několik předpokladů. Hlavními jsou urbanistický a socioekonomický potenciál místa, „je to (velko)městský prvek, tj. nepatří na okraj města ani do míst s drobnou / venkovskou strukturou zástavby“ a iniciační potenciál staveb samotných: “jako dominanty by měly být na významných místech městské tkáně; mělo by být s nimi zacházeno jako s výrazným kompozičním prvkem; měly by se stát znakem pro místo, kde stojí …. jako koncentrace kapacit a energie mají schopnost oživit své okolí.“

Nezapomíná se ale zdůraznit měřítko ochrany: „věže kostelů nemohou konkurovat současným výškovým stavbám – na to jsou příliš subtilní; proto je nutné stanovit ochrannou zónu kolem historického jádra a omezení objemu a výšky pro novodobé věže (nejhorší pro Olomouc by byla objemná výšková stavba, která by zcela ovládla panorama).“

Nalezení konkrétních lokalit je ve studii podloženo důkladnou analýzou struktury zástavby a dále pohledů na panorama města z 21 významných míst (dálkových pohledů), z níž vyplývá absolutní zákaz umísťování staveb vyšších než 31 metrů ve vzdálenosti menší než 1,25 km od věží historického centra a také v pohledovém koridoru mezi centrem města a bazilikou na Svatém Kopečku („zapovězené zóny“).

Důležité a pozoruhodné je, že práce výrazně odmítá začínající investorské aktivity v lokalitě kasáren 9.května (dnes již stojící výšková stavba Moravské vysoké školy) a v lokalitě Mila, které se datují právě do doby zpracování studie. „V takové poloze by bylo možné připustit lokální dominantu vysokou maximálně 31 metrů, spíše však ještě nižší. Je nutné si uvědomit, že pro zachování siluety a měřítka historického jádra je nezbytné kolem něj zachovat dostatečnou ochrannou zónu bez novodobých výškových staveb (1,25 km). Z tohoto pohledu je výšková stavba ve zmíněných lokalitách zcela nevhodná, nehledě na skutečnost, že z této části města jsou mimořádně hodnotné pohledy na hranu historického centra nad Michalským výpadem, jehož subtilnost by taková stavba znehodnotila.“

Logickým a smysluplným závěrem této koncepční studie je tak vymezení lokalit pro možnou realizaci výškové stavby v pásu „středního okruhu“ na ose Tovární-Velkomoravská-Albertova-Foerstrova-Pražská, respektive na jeho křížení s významnými radiálami. Autoři spatřují v této ose neobjevený potenciál města: „Otevřením jihozápadního obchvatu města skončila asi po třiceti letech doba, kdy hlavní funkcí „středního okruhu“ byl co nejrychlejší průjezd aut městem. Nyní se z něj konečně musí stát třída s obchody, kavárnami a stromy, která je příjemná pro pěší a kde má automobil jen přiměřený prostor. Velkorysá ulice, která již nebude bariérou, ale koncentrací městských aktivit.“ Vhodnost “středního okruhu“ pro takovou přeměnu rovněž podtrhuje fakt, že prochází lokalitami s nevyužívanými areály (brownfields).

 

fotogalerie: situační výkresy lokalit pro umístění výškových staveb | zdroj: t ř i a r c h i t e k t i

 

Analýza nanejvýš citlivě, a přesto aktivně hledá pro tento typ výstavby její místo: „Nelze připustit výškové stavby umístěné ad hoc bez jasného urbanistického konceptu, na „místech, kde pouze nevadí“; výšková stavba může stát pouze na místě, kde si o ni městská struktura říká … Věříme v možnost synergie nových významných objektů a rehabilitace tohoto veřejného prostoru.“ Po detailním ověření „fungování“ výškových staveb v dálkových pohledech na město, posouzení zastínění a po vyhodnocení dopadu na urbanistickou strukturu vybrali zpracovatelé 5 lokalit na „středním okruhu“, na kterých lze takové stavby umístit. Jsou to Brněnská, Schweitzerova, Rooseveltova, ČSAO/voj. areál/Baumax a Rolsberská.

Důležitým kritériem studie byla i dlouhodobá koncepčnost jí předkládaných výsledků. „Cílem této práce nebylo vyhledat místa, na kterých je možné výškové stavby realizovat ihned. Naopak, hlavní kriteriem bylo nalézt urbanisticky nejvhodnější lokality bez ohledu na skutečnost, že horizont realizace takových staveb bude dlouhodobý. Ve většině případů jde o přeměnu a kultivaci území, které velikostí a vazbami přesahují samotné objekty. Vyhledané lokality tedy splňují hledisko kompoziční.“

Studie rovněž pojmenovává výškovou hladinu, přijatelnou pro město Olomouc a její urbanistický kontext, stejně jako pojmenovává principy, které by měli investoři  případných výškových staveb ctít.
„Z vyhodnocení všech hledisek vyplývá max. přijatelná výška 60 m, tj. cca 272 m.n.m. Při této výšce věže svému okolí dominují, ale nejsou v panoramatu města agresivní, neruší měřítko města.“
„Náplň staveb by měla přinést do území chybějící funkce, působit proti monofunkčnosti. Vzhledem k tomu, že je umisťujeme zejména v plochách bydlení, tak předpokládáme, že budou spíše administrativní s obchodním parterem a bydlení bude doplňkovou funkcí.“

Autoři popisují také vztah developerů a samosprávy jako garanta územního plánování: „Pravidly nechceme investory zastrašit. Město je ke svému rozvoji potřebuje. Jejich krátkodobé komerční cíle však nejsou s dlouhodobými cíly města shodné. Jejich energii je tedy nutné rozumným způsobem usměrnit.“

Výškové stavby si podle autorů studie žádají přísné regulativy: „Musejí být v souladu s dlouhodobými záměry rozvoje v území … musejí výrazně a prokazatelně zlepšit stav okolního veřejného prostoru a působit městotvorně“ a podmiňují jejich vznik regulačním plánem lokalit a otevřenými architektonickými soutěžemi: „soutěž sice není vždy zárukou vynikajícího výsledku, ale je to nejvíc, co je možné pro jeho dosažení předepsat …“ Práce rovněž považuje za neopominutelné a často bagatelizované či rovnou vysmívané hledisko estetické: „…jako dominanty ovlivňující město by měly mít vysokou architektonickou kvalitu – musejí být krásné!“

 

zákres výškových staveb do panoramatu z křelovského fortu | zdroj: t ř i a r c h i t e k t i

 

zákres výškových staveb do panoramatu ze Samotišek | zdroj: t ř i a r c h i t e k t i

 

zákres výškových staveb do panoramatu ze Svatého Kopečka | zdroj: t ř i a r c h i t e k t i

 

zákres výškových staveb do panoramatu ze Slavonína | zdroj: t ř i a r c h i t e k t i

Studie se zabývá také takzvanými lokálními dominantami (do 31m), které mohou být po městě umisťoványsvobodněji, nepřípustné jsou pouze v periferních částech a satelitech, tedy v částech města s venkovskou strukturou zástavby (Černovír, Droždín, Chomoutov, Lošov, Nedvězí, Nemilany, Radíkov, Svatý Kopeček, Topolany a Týneček).

Závěrem autoři práce shrnují: „Dospěli jsme k názoru, že se Olomouc bez novodobých výškových staveb obejde. Pokud by však měly být někde povoleny, jsme přesvědčeni, že smysluplný koncept je věnec věží podél „středního okruhu“. Věže jako znak jeho přeměny na boulevard, jako vyjádření jeho velkorysosti, nové domy s věžemi jako iniciační body městského života na této ulici.
Většina lokalit není jednoduchých, naopak to jsou bolavá místa, která vyžadují komplexní přeměnu.
Pro záměry s takovým významem pro celé město musí být pro investory stanoveny podmínky, které ochrání jeho nesporné hodnoty a budou hájit veřejný zájem.
Pokud by nebylo možné všechny podmínky – zejména architektonickou soutěž – vyžadovat jako povinné, bylo by podle našeho názoru povolení výškových staveb příliš riskantní a jednoznačně bychom v takovém případě doporučili počkat na změnu legislativního prostředí a realizaci výškových staveb dočasně nepovolit.“

Zadavatel, pořizovatel i zpracovatel nového územního plánu Olomouce měli tak už v době vzniku jeho konceptu k dispozici odbornou analýzu problematiky výškového zónovaní města. Nikdy však nebyla otevřena odborná diskuse, která by oba protichůdné přístupy vyhodnotila, případně doplnila o další potřebné pohledy. Proti konceptu nového územního plánu (Knesl+Kynčl architekti) s třetí výškovou dominantou v ochranném pásmu MPR a s třemi branami v předpolí města stála studie (arch. David Mareš, t ř i a r c h i t e k t i ), která tatáž místa vyhodnotila jako naprosto neadekvátní uvažovanému záměru. Přitom druhá ze studií pracovala s mnohem detailnějšími vstupními údaji, s preciznější metodikou.

Sdružení Za krásnou Olomouc je přesvědčeno, že citovaná studie „Olomouc: Koncepce prostorové regulace / výškového zónování. Technická pomoc 2009/11“ je jediným relevantním dokumentem, který se zatím zodpovědně zabýval otázkou zda vůbec, a pokud ano, pak kde výškové stavby v Olomouci stavět. Městská samospráva ji však nevzala v potaz, s jejími závěry nijak nepracuje. K naší lítosti a ke škodě města zapadla v archivu jen jako tzv. technická pomoc. Nabízí se otázka, jakým způsobem vlastně zajišťuje městská správa dlouhodobé cíle, koncepce a strategie města, tedy oblasti, které dalece přesahují délku volebního období.

Se souhlasem autora opatřili úryvky z citované studie komentářem Petr Daněk, Alexandr Jeništa, Martina Mertová (o. s. Za krásnou Olomouc)

 

Otevřený dopis skupiny olomouckých architektů k záměru Šantovka Tower

Klub architektů Olomoucka zveřejnil na svém blogu otevřený dopis, jehož celý obsah přinášíme níže:

Vážený pane primátore,
Vážení radní a zastupitelé města Olomouce,

my, níže podepsaní architekti, žijící a působící v Olomouci a Olomouckém kraji, rezolutně protestujeme proti záměru výstavby výškové budovy „Šantovka Tower“.

Takováto stavba na toto místo NEPATŘÍ z těchto důvodů:

1) nevratně poškozuje urbanistické a architektonické hodnoty, kulturní dědictví

2) je v rozporu s pravidly: Stavební zákon přikazuje nenarušovat urbanistické a architektonické hodnoty v území, stavba je umístěna v ochranném pásmu Městské památkové rezervace, ignoruje odborný názor Národního památkového ústavu, stanovisko Ministerstva kultury ČR ke konceptu a návrhu územního plánu, odborné vyjádření Odboru koncepce a rozvoje Magistrátu města Olomouce, stavba je v rozporu s programovými dokumenty Statuárního města Olomouce

3) je neetická: záměr vybudovat výškovou stavbu v této lokalitě nelze chápat jinak, než jako ztrátu pokory, jako subjektivní zviditelnění investora, parazitujícího na jedinečnosti řádu, budovaného stovky let našimi předchůdci

Naléhavě Vás proto žádáme, abyste zajistili ochranu Vám svěřeného města a nepřipustili realizaci této stavby.

V Olomouci 5. února 2013

Martin Lubič, Tomáš Pejpek, Pavel Grasse, Milan Obenaus, David Helcel, Petr Malý, Otto Schneider, Pavel Pospíšil, Stašek Žerava, Pavel Fryčák, Michal Giacintov, Vítězslav Petr, Lukáš Blažek, Ondřej Spusta, Radek Liška, Miroslav Pospíšil, Vít Janků, Martin Ševčík, Petr Daněk, Daria Johanesová, Mirek Procházka, Petr Mičola, Hanka Bělařová, Hanka Prášilíková, Miroslav Malý, Petr Skoumal, Jan Šmoldas, Jana Římská, Jiří Finger, Petr Nosál, Marek Novák, Stanislav Duroň

Rostislav Švácha: Znetvořování měst

Nad projekty nových budov v pražských Dejvicích a v Olomouci. Rostislav Švácha. Vydáno v příloze Salon deníku Právo ve čtvrtek 31.ledna 2013.

Historická města v českých zemích patří k nejcennějším součástem národního dědictví. V posledních šedesáti letech proto mnohá z nich stát prohlásil za památkové rezervace, nebo aspoň za zóny. Je-li však město chráněné, neznamená to, že by se v něm už nesmělo stavět. Jde spíše o to, aby nové stavby staré město obohatily, a nikoliv nenapravitelně poškodily. V Praze-Dejvicích a v Olomouci teď hrozí to druhé.

Radan Hubička: projekt budovy PPF pro Vítězné náměstí v Praze-Dejvicích (2010)

Za první republiky se Dejvice měly stát druhým centrem Prahy, sídlem technické univerzity a štábu československé armády. Takovým funkcím měla odpovídat monumentálnost hlavního prostoru této čtvrti, Vítězného náměstí. Jeho autor, architekt Antonín Engel, mu dal jasnou formu obdélníku rozšířeného o půlkruh a chtěl ho obklopit palácovými budovami v klasicistním stylu. Stavba Englova Kulaťáku se však v roce 1938 zastavila a architekti si od té doby lámou hlavu, jak torzo dokončit. Mají nové budovy kopírovat, nebo jen moderními prostředky evokovat Englův styl? Nestačilo by, kdyby novostavby pouze udržely půdorys náměstí a výšky říms a střech stanovené Englem? Anebo lze pokračovat úplně jinak? Tuto poslední možnost, myslím, vyloučilo prohlášení Dejvic za památkovou zónu v roce 1993. Novostavby se od té chvíle musí řídit základními Englovými principy; nařizuje jim to zákon o památkové péči.
V roce 2010 proběhla soutěž na budovu PPF, jíž by mohlo znovu začít zaplňování Englova půlkruhu. Od architektů podmínky soutěže vyžadovaly respekt k charakteru památkové zóny. Kupodivu však vyhrál projekt Radana Hubičky, který u Englovy regulace Vítězného náměstí nevzal dostatečně na vědomí ani její architektonický ráz, ani její výšky, ani její jasnou geometrickou formu. Když pak tento projekt dostal v létě 2012 kulaté razítko od šéfa pražských památkářů Jana Kněžínka, překonal tak asi poslední překážku, která brání jeho uskutečnění. Jeho měkká organická forma nepochybně uspokojí touhu mnoha Pražanů po architektuře ve tvaru blobu, jakou jim v roce 2007 předvedl Jan Kaplický v návrhu Národní knihovny pro Letenskou pláň. Co se však hodí pro Letnou, Englovu náměstí naopak zasadí smrtelnou ránu. Patřím k těm, kdo si vždycky budou myslet, že za omylem soutěžní poroty v roce 2010 a za selháním pražské památkové péče o dva roky později se neskrývá nic než síla peněz. Na Vítězném náměstí budou tyto peníze opravdu vidět.

Ateliér Benoy: projekt mrakodrapu Šantovka Tower v Olomouci (2012)

Siluetu Olomouce, druhé největší památkové rezervace v českých zemích, dodnes určují kupole a věže kostelů. To se však může změnit, vyroste-li přímo na hraně rezervace obytný mrakodrap Šantovka Tower. Z podnětu Národního památkového ústavu tentokrát zasáhlo ministerstvo kultury, město Olomouc na jeho nátlak vypustilo projekt mrakodrapu z připravovaného územního plánu. Proč bychom však mrakodrap nemohli postavit – říkají nám místní developeři – na základě územního plánu dosud platného?
Uskutečnění stavby, devastující staré městské panorama, tak napomůže úskok, lest. A zatím se nezdá, že by to představitelům města vadilo. Jako komická třešnička na špatně upečeném dortu vyznívají výroky autorů Šantovky Tower z londýnského ateliéru Benoy, kteří ujišťují olomouckou veřejnost, že pro město navrhli „středně velkou budovu“, pojatou prý tak, aby do prostředí Olomouce „zapadla“. Mrakodrap však ve skutečnosti do města nezapadne. Bude stejně vysoký jako kostelní věže, nebude-li ještě vyšší.
Když řeknu, že bychom neměli kazit, co nám zanechali naši předkové, tak mě mnozí budou zesměšňovat jako staromilce. A když k tomu dodám, že dílo předků kazit nesmíme, protože je chrání zákon, jak si tím asi pomůžu? Peníze dnes přece znamenají víc než zákony; peníze „diktují“, jak si kdysi posteskl autor televizní věže na Ještědu Karel Hubáček. Takové poměry však vedou k znetvořování. Dejvický i olomoucký případ to podle mého soudu jasně předvádějí.