Prior: Rub a líc

Finále rekonstrukce obchodního domu Prior a jeho konverze na soudobé komerční prostory, respektive architektonické ztvárnění jeho bezprostředního okolí, zcela zjevně odhalilo nepřipravenost a nezralost olomoucké veřejné správy v oblasti péče o veřejný prostor.

Zamysleme se nad celým příběhem neutrálním způsobem, pokud je to možné, a rozdělme pro tento účel problematiku do tří vrstev: interiér, schránka a exteriér. Tyto vrstvy se od sebe navzájem liší především z hlediska majetkoprávních vztahů. Interiér jako složka zcela soukromá, schránka, lépe řečeno fasáda, jako společné téma soukromého a veřejného sektoru, a nakonec exteriér jako svrchovaně veřejný prostor.

Interiér: známka 1

Snad jen u této vrstvy lze mluvit jednoznačné pozitivně. Zastaralý vnitřní prostor (ať z hlediska výtvarného, technického nebo funkčního) byl již nevyhovující a jeho radikální přestavba na soudobou obchodní galerii byla jediným možným řešením. Obrovský zájem zákazníků v prvních dnech od otevření galerie také jednoznačně vyvrací obecně šířený mýtus (v tomto případě spíše virus), že nejlépe by bylo bez Prioru, a naopak potvrzuje, že toto místo je pro maloobchodní dům ideální. Neruší historické náměstí jako v jiných městech, ale nachází se v jeho bezprostřední blízkosti a navazuje na kapacitní uzly městské hromadné dopravy. Zdánlivý konflikt, zde avšak spíše souhra prostorů duchovního a komerčního rázu (gotický chrám a chrám konzumu), je z urbanistického hlediska rovněž žádoucí. Toto „soužití“ je ostatně známo již od starověku. Jediným rizikem generální rekonstrukce Prioru je její ekonomická úspěšnost, neboli schopnost prodejců „uživit“ formou nájmu amortizaci dluhu z vyvolané investice. Toto riziko však leží pouze na bedrech majitele.
Pokud by se podobně adaptovaly obchodní prostory rozlohou jen o málo menší (v okolních ulicích 28. října, Riegerova, Pavelčákova), dojdeme k příjemnému zjištění, že centrum města je schopno být v jistém smyslu „hypermarketem“ s jednoznačnou devízou – autentickým veřejným prostorem. Horní náměstí a přilehlé obchodní ulice jsou ostatně svou rozlohou více méně shodné s hypermarkety Olympia či Globus a jejich parkovišti a je mylné se domnívat, že toho v nich pěšky nachodíme méně.

Schránka: známka 3

Slýcháme, že starý Prior byl betonový a škaredý, zatímco ten nový má být skleněný a krásný. Co za těmito zobecněními vězí? Poměr betonových a skleněných ploch zůstal téměř stejný. Trvanlivý, skutečný beton nahradila jeho imitace – jednorázová stěrka nanesená na dřevoštěpkových deskách. Stačí na ně poklepat a každý odhalí „kašírku“ současného fasádního prvku. Plastičnost někdejších fasád se stejně lacině a plošně vepisuje do pruhů pískovaného skla. Lze podobné citace považovat za moderní architekturu? Vytvoříme ji pouhým odkazem na zrcadlivé plochy skel, v nichž se má zračit okolní historická zástavba?
Budova starého Prioru od architekta Melichara byla ukázkou takzvané brutalistické architektury a na svou dobu nezvykle dobře zvládla těžký úkol soudobé architektury – totiž vypořádat se s historickým kontextem. Roky jí navíc dodaly patinu, která tyto její kvality jen umocnila. Je třeba zdůraznit, že vnější „zaplivanost“ a „omšelost“ Prioru v jeho posledním období byla mnohem spíše důsledkem absence řádné, či dokonce jakékoli údržby, než vlastností ve své podstatě zajímavé, funkční a esteticky platné architektury. Současná naleštěná fasáda s momentem stáří jen sotva počítá, chce být dokonalá na věky, ale už teď má spoustu nedostatků v detailech – kompozičních, provozních i technologických, které efekt luxusu poněkud maří. Úlitba starší architektuře v podobě kusu zachované fasády – ovšem pečlivě ukrytá na straně temné Úzké uličky – dokládá nevyzrálost a nejistotu takového gesta.

Exteriér: známka 5

Zde se nacházíme zcela v prostoru a právu veřejném. Hned několik složek, nebo skoro všechny, v ochraně zájmů veřejnosti zcela selhaly.
Poprvé v roce 2009, kdy zastupitelstvo města na svém zasedání změnilo regulační plán č. VII, který omezoval soukromé právo majitele obchodního domu v oblasti podloubí coby veřejného prostoru, zejména s ohledem na úzký dopravní profil v ulici 8. května a potřebu zachování normových hodnot pro plochu silně zatížené zastávky tramvaje. Zrušením této regulace tak veřejnost, respektive úřady, které veřejnost zastupují, ztratily téměř jakýkoliv vliv na ochranu podloubí a navazujících veřejných prostor.
Údiv vzbuzuje skutečnost, že stavební úřad, respektive oddělení správy pozemních komunikací povolilo zastavění prostoru v místě severovýchodního nároží až bezprostředně k tramvajovým kolejím. Vzhledem k velkému zatížení pěší dopravou tak vzniklo velmi nebezpečné místo. Dramaticky se zmenšila plocha vytížené tramvajové zastávky, která zároveň slouží i jako pěší koridor a nesplňuje tak předepsané normy.
Radnicí proklamovaná starost o kvalitní a široký dopravní prostor v jiných projektech na území města tak ztrácí důvěryhodnost. Těžko pochopitelná je role primátora města Martina Novotného, který podle důvodové zprávy z jednání zastupitelstva a článku v Olomouckém deníku během listopadu 2009 silně hájil zachování podloubí z hlediska veřejných zájmů. V tomto období se také Rada města Olomouce shodla na požadavku, aby bylo garantováno zachování podloubí u tramvajové zastávky v ulici 8. května a doporučila zastupitelstvu takto upravený návrh změny regulačního plánu schválit. Stejná důvodová zpráva však hned v dalším odstavci uvádí, že během prosincového soukromého jednání primátora s majitelem obchodního domu došlo ke změně názoru primátora a zastupitelstvu bylo doporučeno ochranu podloubí zrušit.
Proti zrušení hlasoval jediný člen zastupitelstva, Prof. František Mezihorák, navzdory tomu, že 60% občanů (1597) v anketě Olomouckého deníku požadovalo zachování podloubí.
Je překvapivé, že na výzvu k vyjádření ke změně regulačního plánu, tedy zrušení podloubí, nereagovalo oddělení státní správy na úseku pozemních komunikací nebo dokonce, že nebyl k reakci vyzván dopravní odbor, který zajišťuje provoz městské hromadné dopravy.
Rovněž je stěží pochopitelné nedodržení normy pro výšku nástupní hrany tramvajové zastávky v rámci bezbariérové a komfortní dopravy. O to víc, že by zvýšením této hrany (a tím celého chodníku přiléhajícího k severní fasádě stavby) bylo vyřešeno další úskalí tohoto místa, kterým je schod ve vstupu do obchodních prostor. Není-li porušením normy, pak zcela jistě odporuje principům současného urbanismu, jenž velmi úzkostlivě dbá na bezbariérovost vstupů do prostorů pro veřejnost. Stavět schody na rovině, tam, kde nikdy nebyly a vytvářet tak nové bariéry, je chyba, která se opakuje také v prostoru navazujícím na vyústění tramvajové zastávky, na nové a umělé hranici Mořického náměstí.

Současný městotvorný urbanismus přikládá velkou váhu počtu vchodů v úrovni parteru, který odpovídá středověké parcelaci, což znamená, že šířky fasád, respektive vchodů jsou v rozmezí 6 – 10 metrů. Četnost vchodů má příznivý vliv na množství aktivit v přilehlých ulicích. Během užívání Prioru tak spontánně vzniklo několik samostatných vstupů či otevřených provozů po celém obvodu obchodního domu, a to dokonce v Úzké ulici. Přestavba Prioru tento trend násilně zrušila a počet vstupů citelně omezila. Navíc, kavárna z Mořického náměstí je přístupná s bariérou několika schodů, vstup z ulice 8.května je podmíněn propletením se kolem nabízeného zboží firmy H&M a ulice Úzká byla urbanisticky zcela degradována, což má negativní vliv na provozy v sousedních nemovitostech. Přitom skrývala obrovský potenciál úzké trhovní ulice spojující Moř. náměstí a pěší koridor 28.října.
Problematické se jeví i řešení zásobování Prioru. Na první pohled je patrné, že se zásobovací prostor nerozšířil, a že jeho extenzivní betonové ohraničení naopak „ukouslo“ další kus veřejného prostranství, zde navíc „zatíženého“ vysokou cenou historickou. Betonový přístavek narušuje architektonickou hodnotu Mořického náměstí, zmenšuje jeho plochu a pravděpodobně i komplikuje samotnou logistiku, neboť zásobovací vozy musí z ulice 8. května do „rukávu“ couvat a vážně proto ohrožují již tak omezované chodce a tramvajový provoz. Alternativou k tomuto tvrdému, k historickému kontextu i veřejnosti arogantnímu řešení, by bylo zachování celého původního otevřeného prostoru bez bariér, s možností otáčení či jednorázového průjezdu zásobovacích vozů na plochách odlišených jen jinou texturou dlažby.
Doufejme, že plocha, o niž bylo Mořické náměstí stavbou betonové zídky a schůdků ochuzeno, nezůstane navždycky neoficiálním parkovištěm, které již automobilisté rychle a rádi přijali. Pro člověka-chodce tu však žádný prostor nezbývá.
Z hlediska veřejného prostranství je rekonstrukce Prioru dalším z příkladů špatně provedené kooperace soukromého a veřejného sektoru a důkazem, že kvalitní rekonstrukci veřejného prostoru musí předcházet nejen důkladná diskuse o povaze prostoru, ale především řádná architektonická soutěž. Politická reprezentace podlehla líbeznému vábení soukromého investora slibujícího zahrnout do své rekonstrukce i opravu důležitého veřejného prostranství, výměnou za maximalizaci prodejní plochy obchodního domu. Výsledkem je však tristní, hluboce podprůměrná a degradující podoba Mořického náměstí, která není přívětivá k žádnému z jeho potenciálních uživatelů. Banální betonová zeď zásobovacího rukávu se tak možná stane jakousi olomouckou „zdí nářků“, na níž budou moci nikým nevolení občané nespoutaně lkát své litanie nad ubohostí doby, která konzum nahradila větším konzumem a průměrnost banalitou.

 

Martina Mertová, historička architektury

Petr Daněk, urbanista

Alexandr Jeništa, překladatel a dramaturg

Mrakodrap Šantovka představen

V úterý 11. prosince 2012 byla v přízemí nové Přírodovědecké fakulty UP otevřena výstava prezentující průřez dílem londýnského ateliéru Benoy, sestávající většinou z administrativních a komerčních budov realizovaných po celém světě. Mezi nimi představil architekt Robert Bishop i návrh kontroverzní třetí výškové stavby v lokalitě tzv. Šantovky. Prezentace se  zúčastnili představitelé developerské společnosti v čele s Richardem Morávkem, primátor města Olomouce Martin Novotný, zástupci olomoucké podnikatelské sféry a veřejnost v celkovém počtu asi 40 osob. Přítomní byli ujištěni, že proponovaná stavba bude mít nejen světovou úroveň, ale kromě možnosti pohlédnout vzhůru k nebesům přinese městu i nové bytové a administrativní plochy. Problematikou bezprostřední blízkosti druhé největší městské památkové rezervace, ani dopadem na siluetu či panorama unikátního centra historické Olomouce se prezentace nezabývá, vizualizace nenabídly žádné zakomponování výškové stavby do panoramatu města. Detaily jsme se mohli snad dozvědět na předcházející soukromé prezentaci v hotelu Alley, odkud však byli zástupci našeho sdružení vykázáni pořadateli – jmenovitě Pavlem Vysloužilem ze společnosti Consultants, vydávající olomoucké Radniční listy a Jurajem Aláčem, tiskovým mluvčím Galerie Šantovka.

Případem se budeme nadále zabývat.

Mrakodrap Šantovka – přísně tajné!

Dnes ve 13.30 začala dlouho očekávaná tisková konference s představením třetí výškové stavby v lokalitě Šantovka.  Členové sdružení Za krásnou Olomouc se o jejím konání dozvěděli dvě hodiny před jejím začátkem. Již před zahájením jsme však byli důrazně požádáni tiskovým mluvčím Jurajem Aláčem o opuštění soukromé akce vyhrazené pouze pro novináře.

Připravujeme podrobnosti …

Příliš neviditelná architektura

O projektech a realizacích architektonického ateliéru Fránek Architects i o dalších zajímavých tématech bude rozmlouvat jeden z nejzajímavějších současných českých architektů Zdeněk Fránek s historikem architektury Rostislavem Šváchou. Pořádá Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s občanským sdružením Za krásnou Olomouc.

Arcidiecézní muzeum Olomouc, sál Mozarteum

čtvrtek 22.listopadu 2012, 18 hodin

Dozvuk letošních Dnů architektury: "Litomyšlská výzva"

Sdružení Za krásnou Olomouc se přidává k iniciativě předních českých architektů, která žádá zlepšení kvality architektury financované z veřejných zdrojů.

Pouze v několika málo českých a moravských městech se po Sametové revoluci podařilo, že místa starostů na několik let po sobě získali Pokračovat ve čtení „Dozvuk letošních Dnů architektury: "Litomyšlská výzva"“

Fotogalerie: Den architektury 2012

Pátek 28. září: Svatováclavská architektonická exkurze na Pálavu

České dráhy nám hned na začátku výlet zpestřily dobrodružným cestováním. Pár hodin před tím, než jsme chtěli vyrazit jinak skvělým spojem, spadly někde u Přerova troleje, což na dráze způsobilo neuvěřitelný chaos. Místo příjezdu po deváté hodině jsme do Šakvic dorazili se třemi přestupy zhruba v půl jedné. Pěší chůzí jsme se vydali na Sonberk, kde nás Rostislav Švácha seznámil s veřejnou soutěží na realizaci architektonické studie vinařství a poté popsal samotnou stavbu, realizovanou v letech 2006-2007 Josefem Pleskotem. Kromě podrobné prohlídky vinařství jsme neopomněli ochutnat vzorky výtečných vín. Jelikož čas je neúprosný, museli jsme vynechat plánovaný přechod Pálavy včetně posezení v Café Fara v Klentnici a dopravit se autobusem až do Mikulova. Tam jsme měli příležitost si prohlédnout, dokonce ve společnosti majitele galerie a pak také architekta Štěpána Děngeho, novou Galerii Závodný, u níž jsme ocenili jednoduchost, účelnost, kultivovaný výraz, dobře zvládnuté detaily i kontextuální zasazení do historického jádra města.

 

Sobota 29. září: Po stopách c. k. developerů aneb Kam se poděly cihly z barokního opevnění

Procházka po stopách c. k. developerů začala v sobotu v 15 hodin u hotelu Palác. Sešlo se nás nečekaných sto padesát. Robert Šrek s Janem Jeništou přiblížili okolnosti bourání opevnění města a začátky výstavby v okolí Hradské brány. U Fischerova domu na nábřeží Přemyslovců 8 jsme poznali pohnutý osud stavebního podnikatele Moritze Fischera. Prohlédli jsme si interiéry Molitorova domu v Kosinově ulici a nahlédli také do útrob budovy bývalého Slovanského gymnázia z roku 1884. Procházka pokračovala přes náměstí Republiky, kde nás zaujal objekt bývalého Okresního hejtmanství architekta Josefa Seiferta, následovalo vyprávění o Ottáhalově domě v Ostružnické ulici, kde strávili dětství Zdeněk Fierlinger i Evžen Rošický. U Dittrichštejského paláce v Opletalově ulici jsme zavzpomínali na vyhlášenou Schwechatskou pivnici, o kus dál, u budovy Komenia, jsme si osvětlili principy výstavby školních budov. Procházku jsme zakončili před Národního domem, největším projektem architekta a stavitele Karla Starého staršího, postaveným za neuvěřitelné čtyři měsíce.

Z reakcí účastníků:

„Výklad byl odborný, zároveň velmi ‚dostupný‘.“
„Zaujala mě hlavně možnost dostat se do jinak nepřístupných prostor.“
„Zaujal mě příběh Moritze Fischera, historie staveb, jak je Olomouc překrásná a kolik lidí to zajímá.“
„Chválím erudovanost mladých a zájem olomoučanů o město!“
„Vynikající výklad, objevné, ale příště lépe ozvučit.“

 

Neděle 30. září: Léčba architekturou

Na sedmdesát účastníků nedělní vycházky po areálu bývalé Zemské nemocnice mělo možnost si prohlédnout stavby z doby od jejího založení v roce 1872 až po současnost, kdy na staveništi fakultní nemocnice probíhá živý stavební ruch. Upozornili jsme na provozní a urbanistické těžkosti území a jejich příčiny. Dozvěděli jsme se o generálním plánu na obnovu areálu nemocnice z let předválečných od předního českého architekta Bedřicha Rozehnala a ukázali si, co se z něj realizovalo. Mnozí z nás poprvé objevili kapli milosrdných sester III. řádu sv. Františka, která se skrývá většině pohledů z areálu nemonice. V roce 1946 ji vyprojektoval architekt Jaroslav Čermák, ale už během padesátých let ji adaptovala neurologická klinika na posluchárnu. Intaktně zachované interiéry z této doby byly pro mnohé velkým překvapením. Období socialistického realismu v české architektuře jsme si mohli dobře přiblížit na schodišti Teoretických ústavů, projektovaných od roku 1951 Ateliérem národního umělce Jiřího Krohy. Patrně nejživější debatu vzbudily interiéry novostavby Ústavu molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého se záhadným jménem Biomedreg. Stějně jako tady i u probíhající stavby rozšíření Teoretických ústavů a u pavilonu počítačové tomografie jsme dostali informace z první ruky – prováděl nás totiž jejich autor, ing. Miroslav Pospíšil. Jemu i vedení jednotlivých pracovišť nemocnice děkujme za vstřícnost.

Otevřený dopis primátorovi Martinu Novotnému

Vážený pane primátore,

v posledních dnech se v médiích objevily zprávy (idnes.cz a Česká televize) o pokračujícím záměru vybudovat na území tzv. Šantovky třetí výškovou budovu. Proto se formou otevřeného dopisu vracíme k tématu, které o. s . Za krásnou Olomouc otevřelo již v lednu tohoto roku formou petiční akce. Petici proti výškovým stavbám v Olomouci podpořila svým podpisem bezmála tisícovka občanů, což potvrzuje, že budoucí podoba města není veřejnosti lhostejná a že ne všichni jeho obyvatelé sdílí názor, že kulturní úroveň historického města a jeho budoucí rozvoj musí být nutně demonstrován počtem podlaží jeho novostaveb.

Zástupci o. s. Za krásnou Olomouc Vám 22. 5. 2012 předali petici a 12. 6. 2012 ji projednala Rada města Olomouce. V odpovědi z 13. 6. 2012 garantujete zodpovědnost Rady města při rozhodování o výškových stavbách v Olomouci a dokládáte ji výčtem jednání na toto téma. Dozvídáme se z ní mimo jiné, že to byla Rada města, která „připustila při splnění určitých podmínek umístění výškové stavby na tř. Kosmonautů“. Jsme přesvědčeni, že tato stavba (Vysokoškolský kampus a inovační centrum) nejen svou nízkou architektonickou kvalitou, ale zejména výškou cca 75 metrů nenapravitelně porušila panorama historického jádra města Olomouce, druhé největší památkové rezervace v České republice a jednoho z dvanácti míst zapsaných na seznamu UNESCO.

Naše obavy, které se pojí s výstavbou třetí výškové stavby na Šantovce (v ochranném pásmu MPR, tedy na její samé hranici), jsme vyjádřili v textech a komentářích doprovázejících předání petice.

Do jisté míry nás uklidnila Vaše odpověď, že z návrhu nového územního plánu musejí být výškové dominanty vypuštěny, aby se zadavatel i zhotovitel územní dokumentace vyrovnal se stanovisky dotčených orgánů, v tomto případě s názorem Ministerstva kultury České republiky. Oceňujeme, že je Rada města ochotná naslouchat názorům odborné složky dotčených orgánů a respektovat její stanovisko, totožné s naším. Dokládá to také proměnu názorů od posledního jednání Rady města z 5. 8. 2008, v němž, jak uvádíte, Rada „vyjadřuje podporu“ záměru vybudovat na Šantovce „výškový bytový dům 18 NP a administrativní budovy výšky 8–9 NP“.

„Klíčovým faktorem“ pro stanovisko RmO v roce 2008 měla být „kvalita konkrétního architektonického řešení“. S ohledem na „hodnoty historického dědictví města Olomouce“ měla být výšková dominanta „podmíněna předložením architektonického řešení na nejvyšší úrovni soudobé architektury v evropském i světovém měřítku“. V Pokynech pro zpracování návrhu Územního plánu Olomouce schválených ZMO dne 23. 2. 2011 se počítá s tím, že „problematika výškových dominant … bude ve spolupráci s MK ČR přehodnocena (posouzena, vyhodnocena a prověřena)“. Jiným z chvályhodných prostředků urbanistického plánování, který v Pokynech najdeme, je podmínka, že stavbu výškových budov musí provázet „pořízení regulačního plánu“.

Všechny tyto argumenty svědčí o tom, že město a jeho představitelé berou problematiku další výškové zástavby v blízkosti historického centra vážně. Apelujeme proto na ně, aby zabránili vzniku další stavby, případně schválení potřebných fází její projektové přípravy v rámci podmínek daných platnou územní dokumentací, v níž výšková regulace není pevně zakotvena.

Bez zpracovaného regulačního plánu, s nímž dle výše zmíněných „Pokynů“ Rada města Olomouce do budoucna už počítá, opravdu nelze prověřit únosnost záměru pro dané místo.

Stejně tak není jednoduše možné uhlídat nejvyšší architektonickou kvalitu, kterou se RmO zaštiťovala, protože se jedná o záměr soukromého investora. Jemu se bohužel nedá vnutit, ale jen doporučit institut veřejné architektonické soutěže, která jediná má šanci rozkrýt a pojmenovat architektonické kvality z většího počtu návrhů.

Ztotožňujeme se s odbornými názory Národního památkového ústavu i se stanoviskem MKČR o tom, že výškové stavby do blízkosti historického centra Olomouce nepatří a že nenávratně poškozují hodnotu historického dědictví města. Chyba, kterou prezentuje druhá výšková budova na třídě Kosmonautů, nemůže být s vědomím představitelů města dále multiplikována. Ignorovat stanovisko MK ČR k návrhu nového územního plánu v diskutované lokalitě s argumentem o jiné právní úpravě (dle stávajícího platného ÚP) považujeme za nezodpovědné, ba nemravné bazírování na liteře „zákona“ na úkor jeho smyslu či ducha.

Velmi bychom ocenili opětné projednání tématu v RmO i Vaši odpověď, z níž bychom se dozvěděli, jaký postoj k němu skutečně zaujímáte.

 

V Olomouci 14. září 2012

S přátelskými pozdravy

 

za výbor o. s. Za krásnou Olomouc

 

Mgr. Alexandr Jeništa

Mgr. Martina Mertová

Mgr. Jakub Potůček

Mgr. Martina Potůčková

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.

 

Příloha: Odpověď primátora Martina Novotného petičnímu výboru ze dne 13. 6. 2012