Osvětlení Horního náměstí: architekt Jan Šépka v odpovědi primátorovi Martinovi Majorovi

Dobrý den pane primátore,

reaguji tímto na Váš dopis z 10. dubna tohoto roku. V něm na úvod konstatujete, že moji snahu vstoupit do dění kolem výměny osvětlení lze pochopit vzhledem k tomu, že jsem jedním z autorů úprav Horního náměstí. I já chápu, že Vám záleží na podobě města, v jehož čele stojíte. Doufal jsem, že vzájemnou komunikací dospějeme k řešení, které bude přijatelné pro obě strany. Proto jsem také během posledního roku vícekrát přijel osobně do Olomouce, kde jsem záležitost výměny osvětlení projednával se všemi zúčastněnými. Po celou dobu jsem předpokládal, že dospějeme k dohodě, a to až do chvíle, kdy jsem víceméně náhodně zjistil, že jste se mnou sice jednal, ale přitom nechal současně a bez mého vědomí zpracovávat projektovou dokumentaci, která počítala pouze s jedinou variantou – lampami Urbanstar.

Ohradit se musím také proti Vašemu tvrzení, že náš návrh řešil pouze architektonickou podobu náměstí. Projekt byl řešen komplexně a to včetně výměny podloží i některých inženýrských sítí a nebyl tedy pouze estetickou záležitostí řešení úprav jednoho z nejcennějších prostranství Olomouce. Musím také poopravit Vaše tvrzení o tom, že by ho nepovolilo ministerstvo kultury, které se dožadovalo do této akce vstoupit a uplatnit svůj názor na celkové úpravy, ale po rozboru se ukázalo, že se k této problematice vůbec nemělo vyjadřovat. Naopak neuvádíte, že celý projekt úprav Horního náměstí opakovaně schválila rada města a to po vyhrané soutěži a dopracované studii v roce 1995, ale i nové vedení města v roce 2000, které schválilo všechny představené prvky mobiliáře, včetně lampy s nepřímým osvětlením, což mohu dokladovat zápisem ze 4.1.2000. Celý projekt byl řešen komplexně a nelze z něj tedy vytrhávat ad hoc některé prvky, které nejen svým estetickým ztvárněním spoluvytvářejí schválenou koncepci. Radnice by tedy i dnes měla postupovat kontinuálně v souladu s předešlým rozhodováním.

Ve svém dopise uvádíte, že náš návrh řeší pouze architektonickou podobu a neřeší praktický užitek a funkčnost. Vzhledem k tomu, že „plácačky“ dávají zhruba dvojnásobně větší intenzitu světla, dokážou světlo rovnoměrně rozprostřít a neoslňují při tom první podlaží domů na náměstí, nerozumím, o jakém praktickém užitku a funkčnosti hovoříte. Ve všech z těchto parametrů je na tom lampa Urbanstar hůře. Jako výhody lampy Urbanstar jste zatím uvedl pouze spotřebu energie a nutnou údržbu, které jsou buď zanedbatelné, nebo srovnatelné, ale rozhodně nejsou podstatou změny veřejného osvětlení na Horním náměstí.

Pro úplnost: spotřeba energie je skutečně u „plácaček“ o něco vyšší, což lze u lampy, která dává více světla očekávat, podle výpočtu se bude ale jednat ročně o navýšení výdajů v řádu tisíců korun, což je vzhledem k celkovému rozsahu této akce nepodstatné. Údržba je zcela srovnatelná s lampami Urbanstar, širm lampy s nepřímým osvětlením bude nutné jednou za dva roky vyčistit. Naopak na lampě Urbanstar jsou použity komponenty z plastu, které neumí stárnout a nedají se opravovat, bude je tedy po čase nutné vyměnit.

Pro připomenutí tedy znovu předkládám šest bodů jasného porovnání obou dotčených lamp, které považuji za významné:

1. Umístěním lampy Urbanstar nedojde k podstatnému navýšení intenzity světla oproti současnému stavu. Jestliže se má vyměnit osvětlení kvůli tomu, že je na Horním náměstí potřeba více světla, tak musíme konstatovat, že Urbanstar světelné parametry příliš nezlepší. Stávající lampy Thorn mají světelný tok 2600 lm a prosazované lampy Urbanstar 2696 lm (tyto hodnoty také předkládá Vámi zpracovaný projekt), což je téměř stejné. Porovnání stávajícího osvětlení a lamp Urbanstar během světelné zkoušky nepovažuji za relevantní, jelikož není možné porovnávat novou lamu s lampou, která je na náměstí 14 let a je adekvátně tomu opotřebena. Lampa s nepřímým osvětlením zlepší světelné parametry zhruba dvakrát více než lampa Urbanstar.

2. Lampa Urbanstar nedokáže rovnoměrně osvětlit plochu náměstí, z tohoto důvodu je nutné přidávat další lampy před kratší stranu radnice (zamítavé stanovisko NPÚ) Lampa Urbanstar nemá dobré parametry právě v rovnoměrnosti rozptýlení světla. Dojdek tomu, že tyto lampy přesvětlí místa, kde přímo stojí, a tam, kde lampy stát nebudou, bude stejná tma jako dnes. Naproti tomu lampa s nepřímým osvětlením světlo rovnoměrně rozprostře, přidání dalších svítidel není nutné

3. V projektu je za lampy Urbanstar uvedena cena 4,3 mil. Kč. Cena za lampy s nepřímým osvětlením včetně osazení je 1,9 mil. Kč, je tedy více než o polovinu levnější. Ve Vašich vyjádřeních zatím nikde jinde nefiguruje celkový rozpočet na výměnu osvětlení. Pro jasné doložení ceny neexistuje jiný materiál než předložená projektová dokumentace. Nevím, z jakého zdroje vycházíte a jak jste došel k údaji, který uvádíte ve svém dopise z 10.4.2014, že lampy Urbanstar budou o 30 % levnější. Jistě by provedení jasného celkového porovnání cen obou lamp bylo prospěšné a ukončilo tyto spekulace.

4. Lampa Urbanstar má poměrně silný světelný zdroj, který je nepříjemný z hlediska očního kontaktu. U lamp s nepřímým osvětlením tento problém nevzniká.

5. Lampa Urbanstar nesplňuje požadavky hygieny na neoslňování 1. patra objektů. Okresní hygienik vydal k územnímu řízení i stavebnímu povolení svá rozhodnutí, kde požaduje: „Osvětlení náměstí bude řešeno takovým způsobem, aby nedocházelo k oslňování okolní zástavby“. (30.7.1996) „S předloženou projektovou dokumentací na úpravu veřejných ploch Horního náměstí v Olomouci, pro výše uvedeného investora souhlasím. Požaduji, aby osvětlení náměstí bylo řešeno takovým způsobem, aby nedocházelo k oslňování prostor bytových jednotek v jednotlivých domech.“(2.12.1996). Lampy s nepřímým osvětlením na tento požadavek hygienika přímo reagovaly.

6. Umístěním lampy Urbanstar dojde k poškození autorského díla. Lampy Urbanstar mohou být umístěny například na sídlišti, nebo před supermarketem, jejich design je univerzální, není primárně určen k dotváření tak důležitého veřejného prostoru. Zaráží mě tedy i Vaše odvaha, a to i přes protesty odborníků do takového prostoru, kde se nachází sloup Nejsvětější trojice, který je na seznamu památek UNESCO instalovat lampu, která svým charakterem do takového prostoru nepatří. Koncepce osvětlení celého náměstí byla, jak již bylo vícekrát uvedeno, zvolena tak, aby došlo k rovnoměrnému rozložení světla po celé ploše náměstí a dále už toto světlo nezasáhlo do slavnostního osvětlení významných objektů. Nasvětlené objekty tak měly získat svébytné postavení nenarušené světlem lamp. Z tohoto hlediska by při výměně za lampy Urbanstar došlo i k poškození koncepce osvětlení – lampa Urbanstar nerozprostře rovnoměrně světlo, a naopak nasvítí okolní domy. Stávající lampy Thorn, jak svým designem (autorem je známý designer Philippe Starck), tak i způsobem svícení, náš koncept nijak nepoškozují a jsou proto lepší variantou, než Vámi navrhované lampy Urbanstar.

Vaše stanovisko k těmto šesti bodům, by bylo jistě zajímavé nejen pro mě, protože to jsou body z mého pohledu podstatné, ale i pro všechny, kteří si chtějí utvořit svůj vlastní názor na základě úplných a správných informací. Zatím jsem žádné podložené vyjádření k těmto bodům nezaznamenal. Pro doplnění dalších názorů, přikládám vyjádření celé řady odborníků, tak jak je poskytli přímo vedení města nebo tisku.

S pozdravem, Ing. akad. arch. Jan Šépka

V Praze 22. 4. 2014

Lampy na Horním náměstí – rozhodnuto? Názor Rady města chce zvrátit svými dopisy desítka odborníků i Nadace české architektury

V pondělí 7. dubna 2014 Rada města Olomouce rozhodla o osazení Horního náměstí lampami Philips UrbanStar. Nic nedbala hlasů obou autorů rekonstrukcí Horního a Dolního náměstí, ani odborné veřejnosti, zastoupené Národním památkovým ústavem, nebo jednotlivců prezentujících elitu české architektonické nebo uměleckohistorické scény. Z historie víme, že města prospívají jak po ekonomické, tak po estetické stránce, umí-li jejich správcové dobře naslouchat svým dobře voleným rádcům. Olomoucká rada si však radit nenechá. Výsledkem bude polovičaté, průměrné řešení bez ducha a jiskry, sotva hodné takto výjimečného prostoru. Bezradná architektonická obec neví, jak jinak hájit své zájmy – zde už v prostém laickém pohledu oprávněné – než zahájením soudní pře.

V roce 2012 proběhl festival léto s Philipsem. Zůstali jsme něco dlužni? Musíme se i to letošní léto radovat právě s firmou Philips? Musí Olomoučané přihlížet narychlo a zbrkle plněným předvolebním heslům?

Rostislav Koryčánek, historik architektury a sociolog,  dlouholetý šéfredaktor architektonického časopisu Era 21, bývalý ředitel  Domu umění města Brna

rostislav_korycanekÚpravu Horního náměstí v Olomouci jsem přes všechny problémy, které realizaci doprovázely, bral jako ukázkový příklad toho, jak má vypadat revitalizace historického jádra města. Od architektonické soutěže až po samotný výsledek. Jak může dopadnout centrální náměstí, jehož rekonstrukce, úprava nebo revitalizace probíhá bez dohledu architekta, třebaže architektonická soutěž se na toto uskutečnila, můžeme doložit na příkladu náměstí Svobody v Brně. Nezáživný, nenápaditý prostor, který naštěstí oživují alespoň vodní prvky od architektonické dvojice Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře. Vytvořit veřejný prostor, který reprezentuje město a je zároveň dostatečně atraktivní a inspirativní pro jeho obyvatele, je velká alchymie. Vyžaduje zkušenosti s organizací prostoru, ohleduplnost k paměťovým stopám, empatii k požadavkům uživatelů a v neposlední řadě intuici a rafinovanost při kombinování všech těchto prvků. Pouze za těchto okolností – a Horní náměstí je tímto skvělým příkladem – se může přítomná energie místa svést do pramene, který je výpovědí o městě. Který vytváří vůli místa.

To, co se odehrává v současné době na pozadí rozhodnutí radních města Olomouce osadit Horní náměstí novými lampami bez respektu k původnímu návrhu architektonického studia HŠH považuji za zvůli, která popsanou vůli dusí. Pokud by olomoučtí představitelé toto své rozhodnutí prosadili bez ohledu na protesty odborné a poučené veřejnosti, Olomouc kvůli tomu nespadne. Jen tím utrpí další ztrátu mimořádnosti. Otázkou pak je, čím bude chtít Olomouc motivovat své obyvatele a oslovovat návštěvníky?

Rostislav Koryčánek, v Brně, 23. 4. 2013

 

logo_NCANadace české architektury Radě města Olomouc

Vážená rado,

Žádáme vás o respektování názoru autorů, odborné veřejnosti a orgánů státní památkové péče. Využijte, prosím, možnosti doplnit náměstí po devatenácti letech provizoria do podoby konečné, výtvarně celistvé a funkční. Doporučujeme vedení města Olomouce, aby spolupracovalo s původními autory úprav náměstí, jejichž koncepce vzešla z veřejné architektonické soutěže jako nejlepší, a jejíž nedílnou součástí je veřejné osvětlení.

Ing. arch. Martin Peterka, předseda správní rady Nadace české architektury

Ing. arch. Jan Kasl, člen správní rady Nadace české architektury

V Praze, 3. dubna 2014

 

Miroslav Masák, architekt, zakládající člen ateliéru Sial, vysokoškolský profesor a bývalý poradce prezidenta Václava Havla

3952623_architektura_sial_mas_k_rozhovor_denik-380Vážený pane primátore,

před dvaceti lety jsem předsedal veřejné architektonické soutěži, která měla přinést návrh vhodných úprav Horního náměstí. Velmi si vážím Vašeho prohlášení, že chcete nést politickou odpovědnost za stav a rozvoj města. K té odpovědnosti jistě náleží i péče o kvalitu městského prostředí, odpovědnost za jeho funkčnost i působivost. Nejen za jeho utilitární funkce, ale i za jeho méně jednoduché estetické hodnoty.

Za ty se v současné výměně názorů staví autoři vítězného návrhu, dnes přední čeští architekti. Podporuje je i stanovisko Národního památkového ústavu. Mají sympatie dalších významných architektů Josefa Pleskota, Pavly Melkové a Osamy Okamury. A stojí za ním i takové osobnosti, jakými jsou vedoucí Školy architektury pražské Akademie výtvarných umění profesor Emil Přikryl, historik architektury a pedagog vaší univerzity profesor Rostislav Švácha, děkan liberecké fakulty architektury profesor Zdeněk Fránek a exředitel vašeho Musea moderního umění profesor Pavel Zatloukal.

Plně chápu snahu představitelů města, kteří jsou se současným stavem nespokojeni. Shoda Vaší osobní odpovědnosti a odpovědnosti autorů návrhu úprav náměstí povede ke správnému a vyhovujícímu řešení. Chci takovému postupu vyjádřit svoji osobní podporu.

S pozdravem

Prof.ing.arch. Miroslav Masák                                       v Úvalech 10.dubna 2014

 

Ondřej Císler, architekt, Fakulta architektury ČVUT

01TitulkaFin_new.inddVážený pane primátore,

na úvod svého dopisu si dovoluji Vám pogratulovat k tomu, že se Olomouc řadí mezi několik málo našich měst, která se bez nadsázky honosí architekturou evropské úrovně. To patří k prestiži těchto měst asi tak stejně, jako že výkon jejich veřejné správy provádějí vzdělaní, inteligentní a moudří lidé.

Není to pouhé klišé, na stránkách evropských odborných architektonických periodik se Olomouc pravidelně objevuje, kvalita současných vstupů do prostředí Olomouce má významný osvětový vliv na její obyvatele, Olomouc je i v rámci republiky vnímána jako „architektonická velmoc“. Je to mimo jiné i zásluhou kolegů Jana Šépky a Petra Hájka.

Nechci se pouštět do detailní argumentace ohledně problému lamp na Horním náměstí a mařit tím Váš čas. Chci jen poukázat na to, že v demokracii patří k dobrému řádu věcí, že politik nezasahuje do díla architektům, stejně tak jako nemluví do práce např. chirurgům, hercům, malířům či kadeřníkům.

Prosazení konfekčních lamp firmy Phillips (jakkoli se jedná o velmi solidní firmu) do projektu Horního náměstí hrubou silou by bylo zbytečnou a hloupou chybou. Prosím Vás tedy o to, abyste se takovéhoto jednání vystříhal. Jistě existují, jiná, závažnější a nosnější politická témata. Děkuji, srdečně zdravím a přeji mnoho úspěchů

MgA Ondřej Císler PhD, akademický architekt                                v Praze, dne 8.4.2014

 

David Vávra, architekt

david_vavraOlomouc rozhodně patří mezi města naší republiky, kde je obrovské bohatství historie vyváženo harmonickým vstupem současné architektury, která dokáže být pro odkaz našich předků důstojným partnerem. Takové je řešení části hlavního náměstí z dílny architektů Hájka, Hláska a Šépky. Bylo by chybou svébytnou kompozici nahradit bezkonfliktním osazením typových výrobků. Byla by to cesta zpátky a vítězství průměru, pro ten si můžeme zajít s nákupním košíkem do chrámu spotřeby, nikoliv však na jímavé a jedinečné olomoucké náměstí.

Pokud má však město jiný názor, je to možné, každopádně však se k řešení náměstí město musí chovat jako k autorskému dílu, stejně jako k soše či domu.

 

Zdeněk Fránek, architekt, děkan Fakulty umění a architektury v Liberci

zdenek_franek

Vážení,

situace kolem nového osvětlení náměstí v Olomouci vytvořeného na základě vyhrané soutěže architekty Hájkem, Hláskem a Šépkou, je znepokojující. Výše zmínění architekti bezesporu patří k nejuznávanějším nejen v České republice, ale v našem oboru vůbec. Mnohokrát jsem navštívil Vaše krásné město, prošel si osvětlené náměstí – musím říci, že intenzita a barva světla je velice intimní a magická pro dotvoření autentické atmosféry historického veřejného prostoru, jak je známe z podobných prostorů převážně v západním zahraničí – Rakousku, Itálii. Celou záležitost považuji za zbytečnou hysterii, která je živena vlnou odporu vůči všemu novému. Za zcela bezprecedentni však považuji nejednat o jakýchkoliv požadavcích či změnách v autorském díle přímo s autory…

Vaše město vždy rád navštěvuji, nyní se mi nabízí otázka, zda si ho jeho obyvatelé zaslouží.

S pozdravem, prof. ing. arch. Zdeněk Fránek, v Liberci 3. 4. 2014

 

Osamu Okamura, architekt, programový ředitel mezinárodní konference pro obyvatelnější města reSITE, odborný garant architektonického časopisu ERA21 a vysokoškolský pedagog.

osamu_okamuraOlomouc považuji za architektonickou perlu Moravy, jistě si zaslouží od nás i dnes i do budoucna jen ta nejlepší řešení.

Myslím si, že politici by měli umět naslouchat hlasům odborníků, zvláště pokud se na nějakém stanovisku opravdu shodnou.

K této shodě došlo jak v rámci diskuse respektovaných osobností oboru při porotování veřejné architektonické soutěže na řešení Horního náměstí před dvaceti lety, tak i nyní, v rámci ohlasů širší odborné obce, kdy se téma stalo opět aktuální, a to právě v okamžiku vítané možnosti završit po letech dosud nedokončené dílo.

Přeji proto současnému vedení města odvahu k osvícenému rozhodnutí osadit na Horní náměstí autory původně navržené lampy, které přinesou veřejnosti nejen nejvíce světla ze všech hodnocených variant, ale především potvrdí schopnost i v současnosti navazovat na vysoké kulturní ambice vedení historického města Olomouce.

 

Pavla Melková, architektka, ředitelka Sekce detailu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, držitelka Grand Prix Obce architektů za rok 2012

pavla_melkovaHorní náměstí v Olomouci patří k nejkvalitnějším příkladům revitalizací veřejných prostranství v České republice. Kvalita prostoru spočívá především v celkovém konceptu. Řešení osvětlení je významnou součástí celkové kompozice. Pokud město uvažuje o výměně osvětlení, je nutné ji provádět tak, aby byla součástí původního konceptu, což mohou nejlépe posoudit jeho autoři. Ideálním řešením by podle mne bylo instalování svítidel, které byly navrženy již v původním architektonickém návrhu a byly jeho nedílnou součástí, tedy tzv. „plácaček“.

Pavla Melková, v Praze, 1. 4. 2014

 

Emil Přikryl, profesor architektury Akademie výtvarných umění v Praze

emil_prikryl_02Šance dokončit po dvaceti letech původní výjimečný projekt pro Horní náměstí v Olomouci je skvělá. Prosím udělejte to a napravte současné kompromisní a nouzové řešení. Instalujte lampy architekty v původním vítězném řešení navržené. Ty tam patří.

CELISTVOST je nezbytnou vlastností uměleckého díla.

Možnost konečně této kvality dosáhnout je dnes nastolena. Děkuji městu Olomouci, že se tak stane.

Emil Přikryl, v Praze 31. 3. 2014

 

 

Mirko Baum, architekt, člen legendárního Sialu a profesor Technické univerzity v Cáchách

Budiž světlo!

mirko_baumNení tomu tak zcela dávno, co jsem se naposledy vyjadřoval k olomoucké architektuře. V mém tehdejším příspěvku jsem se m. j. pídil po jménu jistého ruského klasika, jímž, jak mi později sdělila jedna vzdělaná dáma, byl Nikolaj Vasiljevič Gogol. Terčem jeho kritiky byla provinčnost předrevolučního Ruska, moje kritika se obracela proti snaze katolicky barokní Olomouce přizpůsobit stavbou marakodrapů svoji tvář tváři světových metropolí.

Nuže, dovedu si představit rozhořčení toho či onoho čtenáře nad drzostí autora, který si ze vzdálené ciziny dovoluje kálet do svého někdejšího hnízda tím, že srovnává vyspělou českou kulturu s agrární zaostalostí carského Ruska. Onen rozhořčený čtenář má do jisté míry pravdu, neboť meziválečné Československo – jak všichni víme – bylo jedním z nejvyspělejších států střední Evropy, jehož úroveň se projevovala mimo jiné i ve zcela výjimečné architektuře světového formátu. To, co ale tento čtenář pravděpodobně přehlíží, je skutečnost, že předpokladem této technické a společenské úrovně byla tzv. civilní (občanská) společnost, společnost založená na vzdělání, toleranci, schopnosti výběru svých elit a na důvěře v jejich odbornou kompetenci. První republika dávala odpovědnost těm nejlepším, první český porevoluční prezident ji dával svým kamarádům.

Tzv. „sametová revoluce“ roku 1989 nás sice katapultovala do demokracie, nicméně nás opomenula naučit, co to vlastně znamená a jak s tím zacházet. Pokud jde o elity, tak ty nám toho moc neřeknou, neboť se už před půlstoletím rozprchly po celém světě. Teorie demokratického zákonodárství nám sice přikazuje zadávat veřejné zakázky prostřednictvím soutěží, to ale, že je absolutně zavazující jejich výsledky respektovat a dodržovat, je ještě jaksi mimo radar mnohých činitelů, neboť jak se traduje z dob předrevolučních, kompetence činitele spočívá hlavně v jeho „činitelství“ a je tudíž stranou jakýchkoliv pochyb.

Pokud jde o osvětlení olomouckého náměstí, tak přiznávám, že se zde nehodlám zabývat estetickou analýzou toho či onoho svítidla a jeho technickými parametry. To, co mě nutká k těmto řádkům, je v první řadě nevole nad stále ještě neutěšeným stavem naší společnosti a jejích veřejných činitelů. Tito jsou sice určitě schopni respektovat kompetenci zubaře, automechanika nebo instalatéra, zároveň je jim ale zatěžko respektovat výsledek architektonické soutěže, k němuž došlo právě tak smysluplným jako nákladným demokratickým procesem, jehož cílem bylo, cestou expertízy povolaných odborníků, najít pro Olomouc, pro tento krásný barokně renesanční „moravský Vatikán“, výtvarné a technické optimum.

Roetgen, 28. 3. 2014

 

Josefa Pleskot, architekt

josef_pleskotDlouhodobě sleduji počínání olomoucké politické elity ve věci Šantovka Tower a v posledním čase také ve věci změny osvětlovacích těles na Horním náměstí.
Je pro mě k neuvěření, jaký to provincionalismus se zmocnil olomouckých. Provincionalismus ve městě, jehož architektura nese všechny znaky velkoměstského sebevědomí.
Co se to děje s našimi politiky, co se to děje s našimi městy?

V Praze, 28. 3. 2014

Lampy UrbanStar budou oslňovat chodce a 1.patra objektů, píše Šépka radním

Vážení radní,

řada významných osobností a odborníků je znepokojena posledním děním kolem připravované výměny osvětlení na Horním náměstí v Olomouci. V samostatné příloze Vám posílám jejich postoje a stanoviska, kde apelují především na vás, jako na představitele města, abyste nedopustili poškození uceleného díla, a aby došlo po téměř 19 letech k dokončení úprav jan_sepkaHorního náměstí lampou s nepřímým osvětlením podle původního projektu. Lampu s nepřímým osvětlením schválila rada města v roce 1995 a ještě i nové vedení radnice po zkoušce prototypu v roce 2000. Radnice by tedy měla postupovat kontinuálně v souladu s předešlým rozhodováním.

V současné době nikdo nerozumí nestandardnímu postupu, který volí pan primátor Martin Major při prosazování světel od firmy Philips. Pro připomenutí přikládám v šesti bodech porovnání obou dotčených lamp:

1. umístěním lampy UrbanStar nedojde k podstatnému navýšení intenzity světla oproti současnému stavu /lampa s nepřímým osvětlení by přinesla téměř 2x větší navýšení

2. lampa UrbanStar nedokáže rovnoměrně osvětlit plochu náměstí, z tohoto důvodu je nutné přidávat další lampy před kratší stranu radnice (zamítavé stanovisko NPÚ)/ lampa s nepřímým osvětlením světlo rovnoměrně rozprostře, přidání dalších svítidel není nutné

3.v rozpočtu je za lampy UrbanStar uvedena cena 4,3 mil. Kč / cena za lampy s nepřímým osvětlením je do 2 mil. Kč, je tedy více než o polovinu levnější.

4. lampa UrbanStar má poměrně silný světelný zdroj, který je nepříjemný z hlediska očního kontaktu / u lamp s nepřímým osvětlením tento problém nevzniká

5. lampa UrbanStar nesplňuje požadavky hygieny na neoslňování 1. patra objektů / lampy s nepřímým osvětlením na tento požadavek přímo reagovaly

6. umístěním lampy UrbanStar dojde k poškození autorského díla

Znovu připomínám, že úpravy Horního náměstí v Olomouci z let 1995 – 2001, získaly řadu ocenění u nás i v zahraničí a představují ucelené dílo, se kterým by se mělo zacházet i kvůli významu samotného prostoru náměstí s velkou rozvahou. Zvažte proto, prosím, své rozhodnutí a nepodporujte kroky, které by vedly k jeho poškození.

 

S pozdravem

Ing. akad. arch. Jan Šépka

V Praze 6.4.2014

Jan Šépka: Kdo bude autorem úprav Horního náměstí?

Radnice nám v posledních dnech prostřednictvím pana primátora sděluje, že bez ohledu na poškození autorského díla chce vyměnit osvětlení na ploše Horního náměstí za lampy typu UrbanStar. Z mého pohledu se tak vracíme k autoritativnímu jednání, kdy si politik vyhrazuje, bez ohledu na názory odborníků, právo rozhodovat o všem na základě vlastního přesvědčení. Překvapuje mne, že jsou radní zcela imunní i k protestů NPÚ, upozornění řady fundovaných odborníků i mému sdělení, že dojde k poškození autorského díla, které má určité hodnoty. Musíme si tedy položit otázku, co za tím může být? Na otázky novinářů nedokáže pan primátor přesvědčivě reagovat, případně zavádí diskusi jiným směrem. Na to, že se vynaloží poměrně značné finanční prostředky na lampy UrbanStar a přitom nedojde k zásadnímu zlepšení světelných podmínek na Horním náměstí, radnice nijak nereaguje.

V této souvislosti bych rád zmínil větu pana primátora, která byla uvedena v závěru článku v Olomouckém deníku, dne 26.3.2014: „Není podstatné, která lampa svítí nejvíc. Hlavně musí dávat světelný komfort.“ S tím můžeme zajisté všichni souhlasit. Je-li ale cílem celé akce zvýšit hodnoty osvětlení, a mám-li k dispozici dvě řešení, z nichž jedno zlepší osvětlení lépe, a to při osazení menšího počtu svítidel, resp. bez potřeby osadit svítidly i místa před cennou fasádou, toto řešení podporují památkáři a autoři celé koncepce prostoru náměstí a je i finančně výhodnější, a přesto je radnicí zvoleno řešení druhé (méně účinné, v rozporu se stanoviskem památkářů i autorů, a dražší), očekával bych přesvědčivější zdůvodnění tohoto kroku.

Stejně tak je zarážející tvrzení, že výměna lamp není v rozporu s autorským právem. Pan primátor po svém vysvětluje i nejasně formulované „závazné stanovisko“ k umístění lamp v krčku mezi Horním a Dolním náměstím, které vydal Magistrát města Olomouce – oddělení památkové péče, Mgr. Vlasta Kauerová. Radní na základě tohoto závazného stanoviska považují za možné umístit lampy UrbanStar na ploše Horního náměstí proto, že jsou předběžně schváleny ve spojovacím krčku mezi Horním a Dolním náměstím. Stanovisko si totiž dalo do podmínky tuto větu: „Svítidla typu UrbanStar lze osadit v navrhovaných místech“ (pozn.krček) „v souvislosti s úpravou osvětlení Horního náměstí stejným či hmotově (tvarem) obdobným typem svítidel.“ Podle mého názoru z této věty vyplývá, že do krčku mohou být použita svítidla, která budou na Horním náměstí, ne obráceně. Tato formulace není po právní stránce jednoznačná. Radnicí bylo rovněž opakovaně deklarováno, že lampy jsou v krčku umístěny jen na zkoušku.

Především z vystupování a výroků pana primátora mám pocit, že o celé věci nechce komunikovat, a že jediným cílem radnice je rychle vyměnit osvětlení za to, které radní sami chtějí. Proč tomu tak je, nám nikdo nedokáže sdělit.

Na závěr bych se rád vyjádřil ještě k jednomu zkreslujícímu výroku z tisku. Na portálu Stavba v článku „Jaké lampy budou osvětlovat Horní náměstí v Olomouci?“, je uvedeno: „Náměstek primátora Ivo Vlach (TOP 09) dnes podotkl, že radní by do testu svítivosti rádi zahrnuli i lampy původně navrhované v projektu rekonstrukce Horního náměstí. „Bohužel tato lampa zatím neexistuje,“ podotkl Vlach.“ Tady bych rád upřesnil, že plně funkční prototyp lampy existuje, resp. existoval. Na něm byly provedeny všechny potřebné zkoušky a poté zůstal v majetku a ve správě města. Podle našich informací se však ztratil. To, že nyní nemohou být obě lampy reálně porovnány, ale i to, že výsledek poměrně náročné a dlouhé práce, kterou vývoj nového svítidla obnáší, prostě zmizel, mrzí tedy především nás.

Pokud ale přes všechnu výše uvedenou argumentaci dojde k výměně osvětlení na Horním náměstí za lampy typu UrbanStar a bude narušen celkový koncept úprav Horního náměstí, který získal řadu ocenění u nás i v zahraničí, nebude mi zbývat než se dotazovat, kdo bude pak autorem tohoto díla? Pan primátor? Někdo z radních? Paní Kauerová? Rád bych znal někoho, kdo převezme odpovědnost za toto poškození, a bude možné na něj ukázat prstem.

V Praze 28. 3. 2014, Ing. akad. arch. Jan Šépka

Komentáře Pavla Zatloukala a Rostislava Šváchy k problematice osvětlení Horního náměstí

Prof. Pavel Zatloukal

pavel_zatloukalV roce 1994 se začala připravovat rekonstrukce veřejných ploch olomouckého Horního náměstí. Přípravy se děly potichu, řešení bylo svěřeno dvěma studentkám (!). Hornímu náměstí hrozily nevratné památkové ztráty. Zapojil jsem se tehdy do komunální politiky mj. s cílem pomoci řešit tento a podobné problémy otevřeně, transparentně a v co nejvyšší kvalitě na základě architektonické soutěže. To se zdařilo a zcela přesvědčivě v ní zvítězil návrh týmu, který pak rekonstrukci dovedl do konce. Sklidila mnohá – i mezinárodní – ocenění. Olomoucké Horní náměstí si díky tomu zachovalo svůj starobylý charakter a představuje dnes u nás jednu z mála světlých výjimek. Ostatně, na základě tohoto nepochybného úspěchu byla tato forma rekonstrukce užita i při nedávno dokončené obnově Dolního náměstí. Rekonstrukci Horního náměstí se však ve volebním období 1994-1998 nepodařilo dokončit; v roce 1997 muselo město kvůli povodni přehodnotit rozpočet. A v následujícím volebním období nastaly komplikace jak ze strany příslušného radního, tak některých pražských památkářů. Nakonec bylo z nouze zvoleno kompromisní řešení, jež se neukázalo šťastným – instalované lampy neposkytují dostatečné osvětlení, což pochopitelně celou rekonstrukci degraduje. Přimlouvám se velmi za to, aby byl nyní, dvě desetiletí od začátku celé akce, projekt dokončen v duchu architekty navrženého řešení, které se může stát – pokud jsem schopen to posoudit – korunou významného díla jak po stránce technické, tak estetické.

 

Prof. Rostislav Švácha

svacha_boxHorní náměstí v Olomouci prošlo po roce 1995 úpravou podle projektu architektů Hláska, Hájka a Šépky, vybraného odbornou porotou k realizaci po jeho vítězství ve veřejné architektonické soutěži. Nová podoba náměstí se stala vzorem pro jiná města v českých zemích a vysoce ji hodnotil také český i zahraniční architektonický tisk. Nedílnou součást tohoto projektu tvořily lampy veřejného osvětlení s osobitým designem. Tyto lampy sice podle původního projektu provedeny nebyly, stále však existuje reálná možnost vyrobit je a osadit je na náměstí. Nynější nápad olomouckého magistrátu, instalovat na náměstí lampy jiné, vyhlédnuté představiteli města bez konzultace s architekty, pokládám za příklad diletantského projektování, jaké se ocitá v rozporu s myšlenkami vítězného architektonického projektu z roku 1995 a může celkové řešení zkazit. Instalování jiných lamp než těch, jaké pro náměstí navrhli architekti Hlásek, Šépka a Hájek, kromě toho narušuje jejich autorská práva a ocitá se tak i v rozporu se zákonem. Předpokládám, že si to architekti nedají líbit a že se kvůli tomu budou s městem soudit, tak jako neváhali soudit se ani v případě zkažené soutěže na Národní knihovnu České republiky v Praze v roce 2007 – a tento proces patrně vyhrají! Když tedy město Olomouc nebude hledět na autorská práva architektů, může se stát, že pak bude muset nové lampy demontovat a odstranit a peníze daňových poplatníků tak vylétnou komínem, nehledě na ostudu, jakou si tím město způsobí.

 

Další články k tématu:

Kauza osvětlení Horního náměstí pokračuje – město pro jedinečné historické jádro Olomouce preferuje katalogový produkt 

Simona Juračková: Jak to bylo s lampami?

Jan Šépka: Úpravy Horního náměstí v Olomouci – příběh lampy

 

Kauza osvětlení Horního náměstí pokračuje – město pro jedinečné historické jádro Olomouce preferuje katalogový produkt

sepka_lampy_08Mají být pohnutkou k zásadním investicím města předvolební sliby jeho bývalého primátora? Panuje obecná shoda na tom, že náměstí je třeba „rozsvítit“? Neukázalo se nakonec, že dosavadní osvětlení v kombinaci s nasvícením památek je dostatečnou večerní kulisou středu historického jádra a jeho běžného provozu? Pokud není – a shodne se na tom široké spektrum odborníků – pak je jistě na místě vrátit se k silnému autorskému návrhu z roku 1995 (Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šép­ka), který počítal s atypickými svítidly nepřímého osvětlení. Výjimečnost jejich designu odpovídá důležitosti hlavního městského prostoru. Historické prostředí se s kvalitním soudobým designem či architektonickým detailem vždy snáší lépe než s průměrným katalogovým produktem, jakým jsou městem preferovaná svítidla Philips Urbanstar. Nemluvě už o tom, že z hlediska ceny a funkce se dosavadní preference zástupců města jeví jednoznačně nevýhodně – svítivost radnicí navržených světel je prakticky stejná jako u současných svítidel Thorn a její posílení v ploše náměstí je navíc podmíněno osazením lamp i tam, kde dosud nestály.

K tématu zveřejňujeme otevřený dopis Jana Šépky, jednoho z autorů původní architektonické koncepce náměstí a tiskovou zprávu Národního památkového ústavu.

 

JUDr. Martin Major
Primátor statutárního města Olomouce
Magistrát města Olomouce
Horní náměstí 583, 779 11 Olomouc 

Věc: Otevřený dopis primátorovi, radě města Olomouc ve věci výměny a doplnění stávajícího veřejného osvětlení na Horním náměstí v Olomouci

Vážený pane primátore, vážená rado města,

obracím se na Vás formou otevřeného dopisu, jako jeden z autorů úprav Horního náměstí a to především proto, že mne v posledních týdnech nemile překvapila zpráva, že město Olomouc nechalo zpracovat projekt nového osvětlení Horního náměstí světly UrbanStar firmy Philips, přičemž o lampách s nepřímým osvětlením, které byly od počátku nedílnou součástí projektu, zřejmě město nadále neuvažuje.

Předem musím konstatovat, že mne události kolem osvětlení překvapili o to víc, když jsem dostal k vyjádření na žádost NPÚ, Územního pracoviště v Olomouci, dokumentaci pro stavební povolení, která destruktivně zasahuje do původně zamýšleného projektu i realizovaného díla. Zhruba rok probíhá diskuse i schůzky s primátorem města i s památkáři ohledně volby náhradního osvětlení Horního náměstí. Přitom lampy s nepřímým osvětlením nikdy nebyly na těchto jednáních odmítnuty.

Sděluji vám, že mé stanovisko ke způsobu výměny osvětlení i k postupu, který město v souvislosti s touto akcí uplatňuje, je jednoznačně nesouhlasné.

Celou problematiku bych rozdělil do tří bodů, ke kterým se podrobněji vyjádřím:

1. městem deklarované zvýšení intenzity osvětlení na ploše Horního náměstí

2. estetická kvalita navrhovaných změn

3. porušení autorského díla

ad1) Předložení projektu změny osvětlení by mělo být motivováno, a radnicí je zdůvodňováno, zvýšením hladiny osvětlení plochy Horního náměstí. V projektové dokumentaci, kterou zpracovala projekční firma Elektromontáže BLESK s.r.o., autorizovaná Jiřím Vychodilem, takové zdůvodnění výměny svítidel zcela chybí.

Zdůvodnění záměny svítidel je podle mého názoru v dokumentaci vynecháno záměrně, jelikož výměna stávajících svítidel za navrhovaná světla s podobnou intenzitou hladinu osvětlení na náměstí v podstatě nezvýší.

K předložené dokumentaci jsem si nechal zpracovat odborné vyjádření Ing. Petrem Žákem z ateliéru světelné techniky, které přikládám jako samostatnou přílohu, a nebudu tedy zacházet do přílišných podrobností týkajících se hodnot osvětlení.

Předkládaný projekt uvádí výměnu stávajících svítidel La Ligne Villette firmy Thorn za stožáry typu UrbanStar firmy Philips. Pro upřesnění je potřeba uvést, že panem Žákem je také posuzována varianta lampy s nepřímým osvětlením, která byla součástí celkové koncepce úprav Horního náměstí (z roku 1995), ale k její realizaci bohužel nedošlo. Z posudků a nakonec i ze samotného projektu vyplývá následující hodnocení:

lampy03_2014_tab_svetelny_tok

Z uvedené tabulky je jasně patrné, že navržená lampa UrbanStar (i při zvýšené variantě sloupu) nemá dostatečné světelné parametry na to, aby prostor Horního náměstí osvětlila lépe než stávající lampy La Ligne Villette od firmy Thorn. Naproti tomu atypické svítidlo s nepřímým osvětlením, které bylo od začátku součástí celkové koncepce úprav Horního náměstí, má téměř dvojnásobně větší hodnoty světelného toku než předkládaná lampa. Světlo s nepřímým osvětlením má navíc tu výhodu, že umí oproti UrbanStrarům cíleně nasměrovat světlo do plochy náměstí. UrbanStar pouze světlo rovnoměrně rozprostře, podobně jako stávající lampy La Ligne Villette Thorn.

Závěrem tohoto posudku může být pouze otázka: Proč vyměňovat stávající osvětlení za jiné, které nepřinese lepší hodnoty?

 

Pro úplnost přikládám situace všech tří variant s názorným rendrováním intenzity osvětlení (rendrování nepravými barvami).

lampy03_2014_thorn_01lampy03_2014_urbanstar_02lampy03_2014_sepka_03
Stávající lampy Thorn               Navrhované lampy UrbanStar      Lampy s nepřímým osvětlením

 

Ad2) Více než rok probíhá diskuse i schůzky s primátorem města i s památkáři ohledně volby nového osvětlení Horního náměstí. Původní lampy s nepřímým osvětlením přitom nikdy nebyly na těchto jednáních odmítnuty. Nevím, jaký důvod vede radní k tomu, že vybrali právě lampu UrbanStar, která svým charakterem neodpovídá reprezentativnímu charakteru Horního náměstí. Můžeme si ji představit kdekoli, její design je univerzální, není primárně určen k dotváření tak důležitého prostoru.Předkládaný projekt nového osvětlení, umísťuje navíc lampy UrbanStar kvůli jejich poměrně malé intenzitě světla i do nových pozic před krátké strany radnice. Umístění do těchto nových pozic by úplně popřelo smysl celkového řešení osvětlení Horního náměstí, který byl postaven na tom, že se právě tato nástupní čela radnice nebudou nijak zacloňovat. Situováním svítidla před renesanční logii v blízkosti Caesarovy kašny by došlo k narušení vazby na geometrii jedné z nejcennějších částí radnice.

 

Ad3) Výměna stávajících lamp veřejného osvětlení za lampy UrbanStar by zásadně poškodila architektonickou kvalitu námi realizovaných úprav. Připomínám, že návrh a současná realizace Horního náměstí vzešla z architektonické soutěže v roce 1995 (autoři: Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka) a měla jasně stanovenou koncepci: „Náměstí chápeme jako velký pokoj (salón) se vsazenou centrální radnicí, s kašnami a vyspraveným kobercem na podlaze.“

Jen pro připomenutí uvádím zkráceně genezi původně zamýšlené lampy. V původním konceptu bylo osvětlení Horního náměstí navrženo lampami s nepřímým osvětlením, které rovnoměrně rozloží světlo po celé ploše náměstí. Lampy byly vyvíjeny jeden rok a získaly všechny potřebné atesty. Protože se ale proti umístění těchto lamp postavili pražští památkáři a náměstí bylo třeba dokončit, byly nakonec realizovány typové lampy La Ligne Villette firmy Thorn.

O podobě osvětlení Horního náměstí pojednávají dva dokumenty. Jedním je platné stavební povolení, které definuje současné lampy Thorn. Druhý dokument vydal Okresní úřad Olomouc v roce 1998 na lampu s nepřímým osvětlením. Neexistuje žádný jiný platný dokument, za základě kterého by bylo možné udělat změnu. Kromě těchto dokumentů samozřejmě existují k celkovému projektu autorská práva. V právním rozboru, který jsme si nechali zpracovat od pana JUDr., PhDr. Jiřího Plose stojí zkráceně toto:„..k výše uvedeným právním souvislostem vám sděluji, že pouze a výlučně vám jakožto autorům vítězného návrhu a autorům projektové dokumentace obnovy historického Horního náměstí v Olomouci přísluší provádět změny v projektové dokumentaci, popřípadě k zásahům do projektové dokumentace udílet souhlas. Bez vašeho výslovného souhlasu nelze projekt zadat jiným architektům nebo inženýrům, popřípadě provádět jiné změny, které by ovlivnily původní koncept. Pokud by se tak stalo, můžete se bránit jednak prostřednictvím podání žaloby občanskoprávní, jíž se budete domáhat ochrany svých autorských práv (v případě nebezpečí hrozícího z prodlení můžete místně a věcně příslušnému soudu navrhnout vydání předběžného opatření), jednak i návrh na zahájení trestního stíhání ve věci porušení autorských práv dle ustanovení §152 trestního zákona.“ Závěrem této rekapitulace musím konstatovat, že by výměna stávajících lamp veřejného osvětlení za lampy UrbanStar zásadně poškodila architektonickou kvalitu realizovaných úprav. Došlo by tedy k porušení autorského díla.

Podoba osvětlení veřejných prostor není pouze estetická záležitost. Důležitým cílem je vytvořit přiměřenou světelnou atmosféru daného prostoru. Dosažení těchto cílů dokážou zajistit a posoudit odborníci z oboru osvětlení společně s architekty a památkáři. Ti by měli také garantovat výsledek.

Dalším zarážejícím faktem je cena světel. Jestliže chce radnice vynaložit 4,3 mil. korun (uvedeno v projektu) z veřejných prostředků na lampy Philips UrbanStar a za tuto cenu nezískat světelné vylepšení, které bylo hlavním argumentem radních v potřebě výměny stávajících svítidel, tak je určitě na pováženou takové nakládání s veřejnými prostředky. Pro zajímavost – světla s nepřímým osvětlením jsou za cenu do 2 mil. korun a s podstatně větším dopadem na osvětlení plochy Horního náměstí.

Závěr: Pro výměnu osvětlení, tak jak je navržena projektem, nevidím žádné uspokojující opodstatnění. Při osazení náměstí lampami UrbanStar tak, jak je navrženo v novém projektu, by při vynaložení značných finančních prostředků prakticky nedošlo ke zlepšení světelných podmínek na Horním náměstí, a kromě toho by došlo k poškození autorského díla. S navrženým řešením výměny stávajících světel za lampy UrbanStar tedy zásadně nesouhlasím.

 

Ing. akad. arch. Jan Šépka

V Praze 17.3.2014

 

Další články k tématu:

Simona Juračková: Jak to bylo s lampami?

Jan Šépka: Úpravy Horního náměstí v Olomouci – příběh lampy

 

Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?

Ve středu 27. listopadu 2013 uspořádalo o. s. Za krásnou Olomouc v aule Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci veřejnou diskusi „Kde domov můj? Hanácké Dubaj!?“, a to u příležitosti stejnojmenné výstavy právě probíhající v Centru současného umění DOX. Debaty „Kde domov můj?“ se uskutečnily i v dalších městech v celé ČR a byly vždy zahájeny společnou otázkou „Co je doma?“. DOX zpracovává republikový diagram, v němž budou odpovědi použity v podobě jednoduchých grafických značek. Mapa pomůže odhalit, co účastníky diskusí z různých lokalit v představách o domově spojuje a rozděluje.

Olomoucká diskuse směřovala k otázkám týkajícím se identity města a už záhy se stočila přímo k nejožehavějšímu z aktuálních místních témat, k tématu výškových staveb, zvláště pak k plánované kontroverzní stavbě Šantovka Tower. Pozvání na diskusi, kterou moderoval architekt Martin Lubič, přijali architekt a urbanista Pavel Grasse, architekt a autor odborné analýzy výškového zónování města Olomouce David Mareš, historik architektury Rostislav Švácha a filozof a politolog Martin Škabraha. Generální ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková pozvání přijala, ale kvůli nemoci ji nakonec zastoupil ředitel NPÚ ú. o. p. v Olomouci František Chupík.

Na diskusi byli pozváni také zástupci investora i města. Měli jsme zájem o to, aby všechny zainteresované strany dostaly rovnocenný prostor. Pevně jsme věřili, že rovněž zástupci města a investora si vyhradí čas a diskuse se zúčastní, protože bez jejich názoru by se celou kausu nepodařilo řádně prodiskutovat a veřejnosti vysvětlit. Zástupci investora, tiskový mluvčí projektu Šantovka Juraj Aláč i jeden ze zástupců společnosti SMC Development Richard Morávek, pozvání přímo odmítli. To nás nijak zvlášť nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že si nikdo ze zástupců investora netroufl obhájit projekt Šantovka Tower dokonce ani na veřejné debatě, kterou letos v únoru pod názvem „Výškové stavby a rozvoj města Olomouce?“ pořádalo o.p.s. Civipolis. Ovšem orgán státní památkové péče, který vydává závazná stanoviska ve věcech týkajících se veřejného zájmu, by měl být schopen si před veřejností své stanovisko obhájit, proto jsme kromě primátora města Olomouce Martina Novotného pozvali mezi řečníky i vedoucí stavebního odboru Evu Hyravou a vedoucí památkového oddělení Vlastu Kauerovou. Obě pozvání odmítly, protože se domnívají, že jejich účast na veřejné diskusi by mohla být neslučitelná s jejich podílem na výkonu veřejné správy. Primátor se omluvil, avšak na naši žádost o pověření kompetentní osoby, která by se diskuse zúčastnila, dosud neodpověděl. To jsou špatné signály nám občanům, město není schopné a nemá ani odvahu svůj postoj k věci vysvětlit.V občanech to vzbuzuje dojem z opakovaného selhávání státní správy a samosprávy a narůstají v nich velké pochybnosti.

Video: Záznam veřejné diskuze Kde domov můj? hanácké Dubaj!?

Ze strany města zůstávají nezodpovězeny následující otázky. Má vůbec naše město nějakou představu, jaká by měla být jeho identita, aby se v něm lidé cítili jako doma? Má město právo upřednostňovat rozvoj v podobě výstavby za každou cenu na úkor zachování tradičních hodnot, především kulturně historického dědictví?

Plánovaná stavba Šantovka Tower není zcela jistě banální záležitostí. Všichni jsme si vědomi toho, že by zásadním způsobem a na dlouhou dobu ovlivnila urbanistickou strukturu bezprostředního okolí historického jádra města. Můžeme se vůbec v našem městě cítit jako doma? Vždyť vedle bezpečí, které nám naše město skýtá, cítíme jakési úklady, naši představu domova chce někdo poškodit, narušit. „Bezpečí domova by měl někdo hlídat, v našem případě orgány památkové péče a pak samospráva. Měla by hlídat v našem, tedy veřejném zájmu, ale místo toho hlídá město v zájmu někoho jiného, hlídá zájmy nějakého podnikatele, který chce postavit mrakodrap a hodlá pocit bezpečí a štěstí našeho života obětovat,“ zdůraznil na diskusi historik architektury Rostislav Švácha.

Podobný problém spatřujeme i v plánovaném nelogickém přesunu pošty z náměstí Republiky do nákupního centra Šantovka. Jak je možné, že město dosud nic nepodniklo? Mohlo minimálně požádat Českou poštu o podrobnou analýzu, která by opodstatnila takové počínání. Pošta je veřejná služba. Nás občany ujišťuje, že jejím prvořadým cílem je přiblížit své provozovny co nejširšímu počtu zákazníků. Nesouhlasíme proto se zrušením této pobočky, která je v pěší dostupnosti mnoha obyvatel, drobných podnikatelů i velkých institucí (Filozofická fakulta UP, Rektorát UP, Arcibiskupství olomoucké, Krajské vojenské velitelství, Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum v Olomouci ad.), navíc je snadno dostupná i osobním automobilem. Otevírání poboček v privátních obchodních centrech je samozřejmě pochopitelné a účelné, ale nesmí se to dělat na úkor rušení tradičních a funkčních poboček umístěných ve městech.

 

Martina Potůčková, Petr Daněk

ČRo Vltava: Na lávce mezi starou a novou Olomoucí

Na lávce mezi starým a novým nazvala svou procházku městem dokumentaristka Andrea Hanáčková. Jejími souputníky budou profesoři, architekti a historici umění Pavel Zatloukal, Rostislav Švácha, Ladislav Daniel, Tomáš Pejpek a lidé ze sdružení Za krásnou Olomouc.

 

Zvukový záznam zde

Jan Šépka: Úpravy Horního náměstí v Olomouci – příběh lampy

Sdružení Za krásnou Olomouc poskytuje prostor architektu Janu Šépkovi. V reakci na poslední události kolem osvětlení Horního náměstí nám jeden z autorů původní koncepce jeho obnovy poslal následující zevrubné shrnutí celé kauzy, včetně návrhu jejího řešení.

Úpravou ploch Horního náměstí v Olomouci se dnes díky nové kauze s osvětlením zabývám s přestávkami 18 let – tedy od roku 1995, kdy jsme společně s kolegou Hájkem a Hláskem vyhráli ve veřejné architektonické soutěži. Tato snaha po naplnění původních představ dosáhla tedy tento rok plnoletosti.
Když jsme přemýšleli o koncepci celého náměstí, procházeli jsme řadu kreseb a obrazů, které náměstí popisovaly jako reprezentační salón města. Jedním z nejznámějších výjevů je obraz „Vjezd kardinála Ferdinanda Troyera do Olomouce“, který dobře dokládá celkový smysl náměstí.
Z těchto výjevů se zrodila naše idea, kdy náměstí chápeme jako pomyslnou divadelní scénu s kašnami, sloupem, centrální radnicí v prostoru a kulisou budov v pozadí. Na tomto městském jevišti se odehrávaly slavnostní průvody, popravy nebo jiné významné či bezvýznamné události za přítomnosti širokého obecenstva. My jsme se v našem obrazu pokusili navrátit náměstí podobu reprezentačního salónu města. Vyspravená a sflikovaná dlažba nám připadala zajímavá, je v ní zaznamenán čas. Začali jsme tedy o dlažbě uvažovat jako o vyspravovaném koberci obývacího pokoje velkého domu – města. Všechna pole dlažby byla přesně zaměřena včetně plomb po výkopech. I tato pole, která pro někoho znamenala estetický kaz v koberci, byla navrácena na své místo. Nešlo nám o to rozlišovat, které pole je kvalitnější, které je naopak špatné. Pokud se začne estetizovat, pak nelze přesně stanovit hranici. Na náměstí se vrátil obraz všech polí tak, jak byl, i za použití dlažby z jiných ulic, jejichž patina odpovídala dlažbě na náměstí. Výsledný obraz právě díky použití staré dlažby, která se nedá napodobit novým materiálem, působí celistvě.

K této představě jsme přidali i mobiliář. Lavička a lampa jsou zásadními prvky mobiliáře, které svým designem také vycházející z představy náměstí jako salónu nebo pokoje města, a proto byly navrženy v takřka interiérovém duchu. Po výhře v soutěži jsme si na tyto dva prvky nechali vyrobit modely v menším měřítku, které mám dodnes v kanceláři.
Realizovaná lavička je se svou předlohou v zásadě totožná. Model lampy měl větší odrazný širm, který se díky podrobnější práci s odborníky a zkouškám nakonec zmenšil. Dokončená studie byla ještě na koci roku 1995 prezentována a předána radním, kteří ji schválili. V průběhu práce na projektu pro stavební povolení jsme usilovně hledali firmu, která by byla schopna na atypickou lampu získat všechna potřebná dobrozdání. To se nám bohužel nepodařilo, a tak jsme byli nuceni do projektu zakomponovat standardně vyráběnou lampu s atesty. Z nabízených produktů se nám nejvíce zamlouval jednoduchý sloup od firmy Thorn.
Pro vysvětlení skutečného stavu osvětlení, které se dnes na náměstí nachází, je nutné si připomenout celkový průběh stavby. Stavba náměstí začala v roce 1997, kdy se připravovalo podloží pro novou pokládku původní dlažby, a začalo se s rekonstrukcí některých sítí. Nicméně hned v létě byly úpravy zastaveny kvůli  povodním, které Olomouc postihly. Následně se také v komunálních volbách vyměnilo téměř celé složení radnice. Nová radnice ale nechala projekt úprav náměstí pokračovat dál. Až do roku 2000, kdy se na náměstí ocitly vyrobené prototypy mobiliáře (lampa, lavička, stojan na kola, odpadkový koš a parkovací bod), se standardně pokračovalo v pracích podle projektu.

Naším záměrem bylo vyzkoušet si na prototypech jejich funkčnost a dořešit detaily. Radnice vnímala umístění prototypů na náměstí jiným způsobem a postavila diskuzi o prototypech do polohy „chceme – nechceme“. Nikdo se nezamýšlel nad tím, že tvar i koncepce mobiliáře byly dávno schváleny a jsou součástí celkového výtvarného záměru. Rozpoutala se živá diskuse mezi nejširší veřejností i v médiích, což vedlo až k tomu, že radnice vypsala lidové referendum o podobě Horního náměstí. Dotazník byl rozeslán všem Olomoučanům, kteří měli odpovídat na otázky typu: Jak má být široká spára mezi dlažbou? a) 1cm, b) 2cm, c) 3cm, d) 4cm. Do jakého lože má být dlažba kladena? a) do písku, b) do betonu. Jaká má být na náměstí instalována lampa veřejného osvětlení? a) podle projektu, b) historizující, c) jiná. Má být lavička a odpadkový koš pevně kotven k dlažbě? a) ano, b) ne. A řada dalších asi deseti otázek, na které nemůže rozumně odpovědět nikdo, kdo není zrovna odborníkem na danou problematiku. Anketa měla obrovskou odezvu, bohužel výsledky hlasování publika nebyly nikdy zveřejněny a zlí jazykové tvrdí, že se dokonce ztratily. V tuto chvíli sehrál velmi důležitou roli profesor Pavel Zatloukal, otec celé akce a také předseda soutěžní poroty, která náš návrh vybrala. Oslovil kolem 40 odborníků, kteří se na téma Horní náměstí denně vyjadřovali v Mladé frontě. Více jak měsíc tak byly vedle sebe na celé straně otištěny názory odborníků a laiků. Díky fundovanému vysvětlování stále přibývaly kladné reakce místních občanů a projekt získával stále větší pochopení a podporu. Určitě je skvělé, že se v těžké situaci za vás někdo postaví, v Čechách to totiž nebývá zvykem. Nezávislý garant by měl být u každé větší státní zakázky od začátku.

Když už se zdálo, že je vše zažehnáno, ozvali se pražští památkáři – „ Moderní mobiliář a lampy se širmem na náměstí rozhodně nebudou.“ Pražští památkáři začali na náměstí prosazovat historizující podobu lamp, která se ale na náměstí již téměř tři čtvrtě století nevyskytovala a nenajdete ji v celé památkové rezervaci. Funkční prototyp naší lampy se širmem se připravoval v Praze zhruba rok před prezentací na náměstí. Firmě, která nesla veškeré záruky na atypický výrobek lampy, se podařilo vyřešit všechny funkční nedostatky původního, trochu naivního návrhu. Lampa podstoupila světelné zkoušky a kvůli zátěži větrem také zkoušku ve větrném tunelu. Ve všem nakonec obstála, kromě estetických představ pražských památkářů, potažmo ministerstva kultury, které začalo být přesvědčeno, že mělo úpravy na náměstí také posuzovat. V tuto chvíli opravdu hrozilo, že na náměstí budou muset být instalovány historizující kandelábry. Zachránilo nás vydané stavební povolení, které bylo v tu dobu již nenapadnutelné, neboť vypršela lhůta tří let, ve které se mohly příslušné orgány k projektové dokumentaci vyjadřovat. Vzhledem k těmto komplikacím byly nakonec realizovány lampy Thorn, neboť byly uvedeny ve schváleném projektu a město po poradě s právníky a s námi zvolilo jediný možný postup – opřít se o stavební povolení, které bylo nenapadnutelné. Ale ani po nainstalování lamp Thorn problémy neskončily. Stavební firma dodala lampy o 70 cm kratší, než byly navrženy v projektu.

To mělo za následek úbytek rovnoměrnosti světla. Město si od několika nezávislých odborníků nechalo přeměřit hodnoty intenzity světla na ploše náměstí. Na světelnou zkoušku se v noci sešlo na náměstí stovky lidí, včetně televize. Z předběžné zkoušky se stala estráda. „Pojďte blíž k lampě, ať na sebe vidíme“, zahájil zkoušku primátor, „Lidé mají pocit, že na náměstí panuje tma“, „V Olomouci se nepovedlo nové osvětlení“ – následně referovala média. Změna intenzity osvětlení náměstí byla velká. Původně totiž byly na náměstí lampy, které se používají na nasvětlení rychlostních komunikací nebo na osvětlení stadiónů. Nebyl nasvětlen prostor, ale plocha. Náš návrh počítal s tím, že bude plocha náměstí světelně potlačena a naopak vypíchnuty dominanty. Je to vlastně scénografický přístup jako v divadle nebo při instalaci v galerii, kdy necháte vyniknout vystavené prvky.
Odborníci samozřejmě naměřili málo světla, a začala nová veřejná diskuse na téma hodně nebo málo světla. Díky tomu, že je náměstí pěší zónou, nepodléhá žádným striktním předpisům, které by přesně stanovovaly hladinu osvětlení. Šlo tedy ryze o pocitovou záležitost. Radnice se po všech peripetiích s náměstím již nechtěla dohadovat o to, zda někam přidat dvě nebo tři lampy. Nechtěla se ale také už hádat s námi. Chtěla mít stavbu za sebou a osvětlení ponechala tak, jak bylo – s kratšími lampami.

Náměstí bylo hotovo, křik pomalu utichal, město se s náměstím začalo smiřovat, opravilo sloup a kašny, soubor doplnilo o sedmou Ariónovu kašnu. Začalo se znovu dostávat do svého pomalého hanáckého tempa. Rok po kolaudaci získalo náměstí několik ocenění včetně zahraničního Piranesiho čestného uznání. Otázkou zůstává, zda je náměstí stále tím velkým pokojem (salónem) nebo scénou, kterou jsme při našem návrhu měli v představách? Horní náměstí plní pro valnou většinu obyvatel funkci ryze pragmatickou, což jest jako průchod nebo prostor pro nákup v obchodech, nikoli jako místo setkávání a relaxace.

Veřejná diskuse a polemika posunula vnímání Horního náměstí ještě do jiné roviny, než na jakou byli místní obyvatelé zvyklí. Bylo to patrné na chuti, s jakou se chtěl každý k naší práci vyjádřit. A to je určitě dobře. Lidé začali vnímat jiným způsobem dlažbu, osvětlení i mobiliář. Pro některé již nebylo jen tím průchodem, na který byly zvyklí. Město může svojí aktivitou inspirovat k využití svých veřejný prostor a zatraktivnit je. Cítíme tu vůli k bytí – městský prostor, kde tryskají fontány, kde se může chlapec setkat s dívkou, kde může město ubytovávat a bavit významné hosty, nebo kde by se jen mohla scházet společnost.
A co dál? Scéna olomouckého náměstí je hotova. Zbývá doplnit to nejpodstatnější – dobrý program. O náměstí se musí někdo starat. Je potřeba vytvořit kultivovanou náplň ve formě koncertů, divadelních představení, promítání filmů, výstav pod širým nebem a dalších aktivit, která by náměstí vrátila jeho reprezentační polohu.
Dnes by bylo možné pokusit se na náměstí realizovat původně navržené lampy – alespoň taková byla poslední dohoda se zástupci radnice. Jsme připraveni na tuto dohodu navázat a komunikovat o možnostech s vedením města. Horní náměstí je potřeba dokončit v intencích původního konceptu, aby byl zachován hlubší smysl celé úpravy. Na základě této dohody s městem o společném řešení problematiky osvětlení jsme si proto nechali zpracovat i studii, která ukázala, že by lampy s nepřímým osvětlením dávaly dvojnásobnou intenzitu světla, než ty stávající. Se zástupci města jsme byli za jedno i v tom, že Horní a Dolní náměstí mají jiné pojetí, atmosféru i mobiliář, neboť Horní náměstí bylo vždy reprezentačním prostorem, zatímco na Dolním náměstí byla umístěna tržnice. S tímto zhodnocením jsme se před lety rozcházeli ve shodě.

Vzhledem ke komplikovanosti celé kauzy a možná i délce trvání je řada údajů kolem stávající podoby lamp zkreslena. Důvodem k neumístění námi zamýšlené lampy na náměstí tedy nebyla nevole tehdejšího vedení města, ani místních občanů, jak se chybně uvádí, ale odlišný názor pražských památkářů. Domnívám se, že by se v takto mimořádném prostoru, jakým bezesporu Horní náměstí je, mělo navrhovat vše s patřičným konceptem a přistupovat s maximální péčí i k detailům. Předpokládám, že by se o podobě osvětlení měla vést diskuse především s odborníky na osvětlení a s architekty. Doufám, že se snad podaří brát náš obor vážně a respektovat hodnotu vytvořeného díla. V jiném případě by to byla prohra nejen naše, ale i města.

Simona Juračková: Jak to bylo s lampami?

Spor o rekonstrukci Horního náměstí v Olomouci pod mediálním drobnohledem  Drama o čtyřech dějstvích

Se souhlasem autorky otiskujeme článek z časopisu ERA21 (2004, č. 5, s. 69-72), který před devíti lety věcně shrnul události a debatu kolem rekonstrukce Horního náměstí v rozmezí let 1995-2004. Mnozí už si nepamatují přesně, jak se na náměstí ocitly současné lampy a jak vášnivá diskuse tomu předcházela. Během deseti let se vnímání prostoru Horního náměstí proměnilo. Máme ještě vůbec pocit, že je na něm tma? A pokud ano, není teď ta správná chvíle vrátit se k původní koncepci autorů rekonstrukce? Subtilní design lamp s odraženým světlem dnes zdobí nejedno historické náměstí. Co se před patnácti lety zdálo v Olomouci nemožným, jinde sklízí pozitivní ohlas.

Poselství článku o tom, že architekt, jakožto autor koncepce obnovy veřejného prostranství, by měl mít možnost dotáhnout svoji práci do cíle, je dle našeho soudu stále platná. V tomto případě pro to mluví nejen mezinárodní ocenění, ale i pozice autorů původního architektonického řešení Horního náměstí na české a zahraniční scéně.

Text Simony Juračkové správně vystihuje to podstatné z tvorby města. Hodnotí práci s veřejným prostorem fyzickým (náměstí, po němž chodíme; prostor mezi domy, jenž užíváme) i duchovním (veřejná debata, úloha politiků a médií).

 

Dvě ústřední olomoucká náměstí se jmenují Horní a Dolní a leží hned vedle sebe. Na ploše prvního z nich byla před třemi lety (2001, pozn. ZKO) dokončena zdařilá re­konstrukce (Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šép­ka), to druhé na obnovu zatím čeká. Za prostor Horního náměstí by se nemusela stydět žádná ev­ropská metropole; jeho povrch tvoří rozlehlá a při­tom členitá dlážděná plocha, která spolu s moder­ním mobiliářem vytváří harmonicky celek. Nedávno restaurovaný sloup Nejsvětější trojice a podsvíce­né kašny pak celkový pozitivní dojem ještě umoc­ňují. Navazující Dolní náměstí je oproti tomu vyba­veno dvěma kašnami bez vody, rezavějícími plechovými koši, několika typy pouličních lamp osa­zených zhruba před třiceti lety, dlažbou, jejíž nerov­nost běžně přesahuje deset centimetrů, změtí aut a dopravních značek a betonovými květináči se skomírající zelení. Centrální ploše pak dominuje něko­likastupňové dřevěné pódium letní restaurace.

Prolog

Na začátku roku 1995 vypsala olomoucká radni­ce výběrové řízení na úpravu dláždění, způsob osvětlení a vyřešení drobné dílčí architektury. V soutěži zvítězila trojice architektů Petr Hájek – Jaroslav Hlásek – Jan Šépka, která se následně rehabilitace reprezentativního prostoru chopila. Koncept mladých architektů byl založen na ele­gantně jednoduchém řešení: rozhodli se zacho­vat maximální množství dlažby tak, jak se docho­vala do dnešních dnů. Tedy včetně upomínky na výkop nebo stopy po tramvajových kolejích. Nahrazeny měly být pouze rozbité nebo chybějící části. Do jednotlivých polí, která byla po zaměře­ní vyjmuta a po rekonstrukci podloží zase vráce­na na místo, pak byly vsazeny mosazné pásky zviditelňující směr, kterým byla dlažba položena. Celé náměstí bylo navíc srovnáno do jedné úrov­ně, tedy do stavu, v jakém se nacházelo až do 19. století. Nejpatrnější je v tomto ohledu zapuš­tění chodníků i s obrubníky. Po těchto zásazích se plocha náměstí změnila v půvabnou abstraktní kresbu, kterou sami autoři obnovy nazývají kober­cem. Citlivá úprava pak byla završena doplněním o soudobý mobiliář. Vedle lavičky, lampy s nepří­mým osvětlením, vlajkového stožáru, stojanu na kola, informační tabule k významnému objektu

a odpadkového koše byly pro Olomouc vyprojek­továny atypické kanalizační vpusti a poklopy a par­kovací body; tradiční tabulový informační systém nahrazuje bronzový model města. Namísto pláno­vaných tří čtyř let však celý projekt ve výsledku nakonec trval téměř osm let.

Dějství první: K čemu je soutěž?

foto: Ester Havlová, zdroj: archiweb.cz

Čerstvě zahájené úpravy hned v létě roku 1997 zastavila na dva roky povodeň. Mezitím se ale ko­naly komunální volby a situace na olomoucké rad­nici se radikálně proměnila. V zastupitelstvu na­příklad chyběl ředitel olomouckého Muzea umění a renomovaný historik architektury Pavel Zatlou­kal, jeden z hlavních iniciátorů šedesátimilionové investice do úprav náměstí.

Následky změny politické konstelace na sebe nedaly dlouho čekat. Na úrovni veřejného fóra se zce­la vážně začala řešit otázka šíře spár mezi dlaždice­mi a byla napadána celá koncepce předláždění. Jed­notlivé fragmenty, které byly po vyrovnání podloží pečlivě vráceny na svá původní místa, prý náměs­tí hyzdí. Jak po letech vzpomíná Jan Šépka, pro řadu lidí by tehdy bylo optimálním řešením polo­žení zámkové dlažby.

Důležitým okamžikem se stalo datum 6. ledna 2000, kdy se na stránkách olomoucké MF Dnes objevil článek Martiny Mackové s titulkem Není jasné, jak dopadne rekonstrukce olomouckého Horního náměstí. Tehdy poprvé veřejně zazněla úvaha radních, že by akce nemusela být dokon­čena podle stávajícího projektu. „Například dlaž­ba kolem radnice je z nevhodného světlého mate­riálu, takže je na ní vidět každá šmouha. Když ji chceme vyčistit, stroje vymývají ze spár písek a dlažba by se tak mohla časem vyviklat. Proto se musí čistit jinou technikou nebo ručně,“ uve­dl radní Miroslav Petřík bez známek ironie důvo­dy, proč napadá realizované řešení.

Hlavní vlna odporu ze strany laické veřejnosti, kte­rou vyvolalo veřejné prohlášení novopečených zá­stupců města, se zvedla proti moderním tvarům mobiliáře. Ten byl přitom součástí jak soutěžního návrhu, tak projektové dokumentace. „Lidé, kteří viděli návrh nových světel, jsou většinou na roz­pacích a kladou si otázku: Líbí se mi, nebo ne? Někdo jejich moderní vzhled dokonce označuje za kontroverzní či za výjev ze sci-fi filmů. Nao­pak v tom, že lavičky odpadkové koše a stojany by neměly stát na náměstí jen tak volně, jak na­vrhují architekti, se radní shodují. Zkušenosti technických služeb totiž hovoří o tom, že dopo­sud přežily v centru Olomouce chování lidí jen některé z masívních betonových košů, které jsou napevno zapuštěné v zemi,“ objevuje se v již citovaném článku. Perličkou jsou následující fan­tazie v textu nejmenovaných radních na téma Vol­ný koš je praktický pro zahrádkáře a Vandalové s ním budou kutálet.

Od této chvíle se stránky regionální přílohy MF Dnes pravidelně plní názory odborníků i laiků. Těch prvních je díky výzvě Pavla Zatloukala Olo­mouc pro třetí tisíciletí znatelně více a podle pro­storu, který jim byl věnován, jsou jejich příspěvky otiskovány zřejmě v nezkrácených verzích. S vý­jimkou ředitele tehdejšího Státního ústavu památ­kové péče (SOPP) Josefa Štulce se všichni odbor­níci shodují na nutnosti dokončení rekonstrukce podle schváleného stavebního povolení.

Opozice většinou mluví ústy Jana Látala.

Dějství druhé: K čemu je autor?

Denní tisk věnuje dostatek prostoru i vyjádření ar­chitektonického týmu, který v reakci na hlasité úvahy o zastavení projektu nechává zpracovat stanovisko České komory architektů k zákonu o au­torských právech a nastiňuje městskému zastu­pitelstvu důsledky případných zásahů do rekonstrukce bez souhlasu autorů.

Hysterie propuká ve chvíli, kdy se v druhé půlce února roku 2000 na náměstí objevují prototypy mobiliáře. Jeho návrhy sice jsou součástí staveb­ního povolení, dovětek o schválení definitivní po­doby jednotlivých prvků si však zastupitelé vyklá­dají po svém a namísto vyzkoušení funkčnosti a dořešení detailů začnou zpochybňovat celou koncepcí, tedy doplnění historického náměstí o soudobý design. Elegantní atypický tvar lampy zkonstruovaný tak, aby zabránil rušivému osvět­lení interiérů v patrech domů kolem náměstí, zís­kává okamžitě přezdívku mucholapka a nejradi­kálnější odpůrci si z nedaleké Kroměříže zapůjčují repliku tamního historického osvětlení. Ta má de­monstrovat příkladný přístup k vybavení historic­kého centra.

Na stranu odpůrců soudobého tvarosloví se při­pojuje již zmiňovaný ředitel SÚPP Josef Štulc, kte­rý se dává slyšet, že lampy jsou výrazem „faleš­ného novotářství“ a na historickém náměstí tvoří „okázale kontrastní prvek“. „Ostentativní prosa­zení nových výtvarných hodnot“ trojice architek­tů pak přirovnává ke stavbě obchodního domu Prior v těsném sousedství nedalekému chrámu sv. Mořice v 70. letech 20. století. Památky podle něj nemají být předmětem výtvarného experimen­tování (cit. z příspěvku Josefa Štulce, rubrika Ná­zory čtenářů k diskusi o rekonstrukci Horního ná­městí, MF Dnes, sešit Střední Morava, 9. února 2000, str. 4). Tak ostrá slova na adresu týmu ar­chitektů jsou poměrně nečekaná od člena odbor­né komise, která jednohlasně rozhodla o jejich ví­tězství v soutěži.

Dvouměsíční ostrá výměna názorů končí v závě­ru února smírně. Město pochopilo, že nemůže do zahájené stavby zasahovat, jak se mu zlíbí, ztotož­ňuje se s vizí architektů a rozhoduje se v projek­tu pokračovat podle stávajících plánů.

Dějství třetí: K čemu je ministerstvo?

Zvolna se zklidňující hladinu nově rozvíří minister­stvo kultury s překvapivým výkladem zákona o pa­mátkové péči. Tři roky po zahájení investice se v půlce dubna 2000 ozve s obviněním, že jej měs­to porušilo, když o schválení stavebních úprav po­žádalo okresní úřad, a nikoli právě ministerstvo. Podle „objevného“ výkladu se statut národní kul­turní památky (tedy dvou historických kašen a sloupu Nejsvětější trojice), respektive její ochran­né zóny, vztahuje nikoli pouze na její bezprostřed­ní okolí, ale na celou parcelu. Absurdní by při respektování tohoto výkladu byl fakt, že minister­stvo by tak bylo nuceno rozhodovat o naprosto všech úpravách obou náměstí, tedy například o jednotlivých výkladních skříních.

„Nečekaného přívržence našli nyní odpůrci mo­derny v ministerstvu kultury,“ komentuje nastalou situaci olomoucká MF Dnes z 19. dubna a pokra­čuje zajímavou úvahou: „Pokud je ale porušován zákon, jak tvrdí ministerstvo, mohlo by být zpo­chybněno vše, co se na obou náměstích za pět let bez schválení ministerstva kultury stalo. To při­pouští i Rašková (úřednice z odboru památkové péče MK – pozn. redakce). Přiznává ale, že není v jejích možnostech jít až ad absurdum. ,Kdyby­chorn chtěli, bylo by to možné, ale nemáme na to sílu,” zní neskutečně arogantní výrok.

Na stejném místě jsou o pár dnů později citovány pravé důvody ministerského zásahu: úředníkům se nelíbí moderní mobiliář. „Tvary okázale kontrastních osvětlovacích těles i dalších prvků ne­únosným způsobem konkurují výtvarně velmi harmonickému historickému náměstí … Nové ře­šení bude vycházet z historických svítidel, které zde existovaly od 70. let 19. století,“ doslova sto­jí v článku (Martina Macková: Úprava náměstí je opětovně odložena. In: MF Dnes, sešit Střední Mo­rava, 27. května 2000, str. 1-2). Tón prohlášení nápadně připomíná rétoriku Josefa Štulce.

Nastalou situaci popsala autorka článku následov­ně: „Poté, co ministerstvo kultury zakázalo měs­tu dokončit rekonstrukcí podle návrhů pražských architektů, se radnice rozhodla proti verdiktu od­volat. Architekti také nelení. Nechají si udělat právní posudek, zda měli ministerští úředníci vů­bec právo městu úpravy náměstí nepovolit.“ (Martina Macková: Město i architekti se postaví kvůli náměstí ministerstvu, In: MF Dnes, sešit Střední Morava, 31. května 2000, str. 4).

Kauza, která hrozila několikaletým procesem a mohla se stát nebezpečným precedentem, však po necelých dvou měsících končí stejně náhle, ja­ko začala. „Při pátečním jednání … Lavduše Rašková … i přítomní památkáři vyjádřili nakonec souhlas s navrženým mobiliářem s novotvary soudobého designu s výjimkou lamp, stojí v člán­ku Miroslava Hradila z Práva, emotivně nazvaném Horní náměstí v Olomouci nebudou hyzdit kriti­zované moderní lampy. Za zdánlivě velkorysým odstoupením z boje o pseudohistorický mobiliář však stojí závažná skutečnost, která se v tisku ob­jevila jen okrajově. Zcela náhodou – díky započe­tí rekonstrukce ještě před povodní – totiž minis­terstvu vypršela tříletá lhůta, v níž může úpravy připomínkovat, dva týdny před jeho nesouhlas­ným vyjádřením.

Intervence ministerstva kultury však má jeden vel­mi závažný důsledek. Zmiňované atypické lampy se širmem byly součástí studie. V roce 1996, kdy byly připravovány definitivní podklady pro staveb­ní povolení, se však nepodařilo najít výrobce, kte­rý by byl schopen je vyrobit a nést za ně veškeré záruky. Ve stavebním povolení je proto nahradily typové lampy firmy Thorn, které všechny potřeb­né certifikáty měly. Dvouletý odklad způsobený povodní ale způsobil, že architekti takového vý­robce našli a začali s vývojem prototypu. Minister­stvo kultury, které nadále prosazovalo osazení his­torizujícími kandelábry, zpochybnilo požadavky města umožňující změnu stavby před dokonče­ním, a tak město zvolilo jediný možný postup, aby si zachovalo integritu rozhodování – opřelo se o již nenapadnutelné stavební povolení. Náměstí tedy mohlo být osazeno moderními lampami, ovšem nikoli těmi, které mu byly vyrobeny na míru.

Dějství čtvrté: K čemu je dodavatel?

Fraška v kulisách historického náměstí však zda­leka nekončí. Obě strany se s nechutí smiřují s kompromisním řešením, když vtom všemu na­sadí korunu dodavatel stavby, společnost Horstav. Poté, co rekonstrukci pozdrží tentokrát archeologické nálezy, je Horní náměstí v únoru 2001 ko­nečně osazeno lampami Thorn. Na konci března se koná první veřejná zkouška osvětlení a město zažívá otřes. Obyvatelé Olomouce, zvyklí na ná­městí přesvětlené lampami určenými pro stadio­ny či rychlostní komunikace, propadají v nasta­lém šeru panice. Přímo při zkoušce je zjištěno, že byly dodány lampy o sedmdesát centimetrů krat­ší. Radní se obracejí na architekty, ti na dodavate­le, Horstav dělá mrtvého brouka a odpovědný úředník magistrátu, který bez kontroly proplatil fakturu, přijde o osobní ohodnocení. Nastává patová situace, ze které později vyjdou všichni jako poražení – město nepřiměje architekty, aby přidali do projektu více světel, ti prosazují výměnu lamp za vyprojektované, Horstavu to na pověsti nepřidá a Thorn už se nezbaví nálepky, že do Če­ské republiky poslal lampy, kterých se chtěl zbavit. Pro další vývoj situace se klíčovou stává krátká reportáž televize Nova odvysílaná 20. března pod názvem Olomouc má nové lampy, pod kterými je tma. Navzdory její nepřesnosti (nebylo uvedeno, že na místě je zatím jen část lamp a zcela chybí nasvětlení dominant náměstí a detailů fasád his­torických staveb) a úmyslnému vyhrocení kauzy ve skandál se totiž jednalo o první informaci, kte­rá se objevila v celostátním médiu.

O Olomouci ihned začínají psát i ty deníky, které rekonstrukci doposud pozornost nevěnovaly, vět­šinou bez snahy o komplexní pohled. Olomoucký den se příznačně drží svého přístupu nepsat o komplikovaných případech a soustředí se hlav­ně na fotografii doplněnou krátkým textem. Lido­vé noviny přebírají zprávu z ČTK i s chybou ve jmé­ně jednoho z architektů, stejně tak (včetně chyby) i Slovo a Svoboda. Miroslav Hradil z Práva sice zprávu z ČTK o něco rozšiřuje, na oplátku ji však podepíše pouze svým jménem. Nutno dodat, že zmíněnou chybu opravil. Jediný odlišný text po­chází z pera Martiny Mackové z MF Dnes. Jako jediný například obsahuje i vyjádření subdodavate­le – firmy Thorn.

Druhým velkým problémem dodavatele se stává kvalita provedení laviček. Po roce provozu jich značná část popraskala a musela být reklamová­na. Podle architektů nesl vinu Horstav, který ve snaze ušetřit nesvěřil jejich výrobu doporučené firmě, ale zhotovil je sám. Ten naopak za viníka problémů označil – jak jinak – špatný projekt na lavičku. Nakonec se lavičky podařilo vyrobit v po­žadované kvalitě, a tak dnes bez potíží náměstí zabydlují.

V druhé linii se odehrávají drobnější dramata. Radní například v dubnu 2001 schvaluji výjim­ku platící do konce roku 2002, že kavárna Cae­sar smí mít letní zahrádku na pódiu. Architekti se ohrazují, že se jedná o zásah do autorských práv. Výsledek? Zahrádka stojí dodnes a několik dalších ještě přibylo.

V lednu 2002 pak radnice nechává na zkoušku zdrsnit jeden z mosazných pásků v dlažbě, aby zjistila, jestli míň klouže. Potíž je v tom, že kovové části splňují požadované normy kluznosti materiálu, a že se o zásahu architekti dozvídají až z tisku.

Epilog: K čemu jsou média?

Čtenář jednotlivých článků, které dílčím způso­bem mapují nastíněnou kauzu, dojde snadno k zá­věru, že město mělo sice ne vždy oprávněné požadavky na změny v projektu, ale architekti ta­ky vždy neměli pravdu, a tak museli v řadě přípa­dů ustoupit. Skutečnost je však odlišná: s výjim­kou světel se jim podařilo (kombinací pádných argumentů a tvrdošíjností) prosadit všechny ná­vrhy. Příkladem mohou být stojany na kola. Ač ně­kolikrát tiskem proběhla informace, že architekti ustoupili a vypracovali nový návrh, ve výsledku byl realizován ten původní. V zásadě se celou dobu jednalo o velikost roztečí, spolek cyklistů ale v zá­věru debat uznal, že původně navržená šířka je nejlepší. To už se ale čtenáři regionálního tisku nedozvěděli.

Olomoucký případ se stal kauzou až díky mohut­nému zájmu médií. V případě, že by všechny zúčastněné strany neventilovaly své názory na řádkách novin a namísto toho zahájili korektní a kultivovaná jednání, celé rekonstrukci by pouze prospěly. Nutno říci, že na úplném počátku to by­la radnice, která v tisku začala uvažovat o tom, že by ráda do projektu zasáhla. Následná neadekvát­ní erupce textů jen ukázala architektům cestu, kterou lze poměrně účelně ovlivňovat další situaci. Média jsou totiž nastavena pouze na publikování textů o událostech, které jsou nové, převratné či skandální. Jejich texty nesmějí nechat čtenáře lhostejným, mají vyvolávat emoce. Už ze své podstaty nemohou psát o klidném průběhu něja­ké akce – to by bylo čtenářsky neatraktivní. V rám­ci hledání senzace však mohou (a mnohdy se tak i stane) publikované události ublížit, medializace problému je tudíž velmi citlivá záležitost, která by měla podléhat odpovědnému zvážení.

Dále je třeba zmínit, že regionální zpravodajství má několik specifik: zabývá se výhradně lokálními tématy, která nepřesahují rámec regionu, nedostatečný počet lidí v redakci vede k jejich malé speci­alizaci a nutnosti mnohdy povrchněji se orientovat v několika oborech. Takzvaná okurková sezona trvá v menších městech celý rok, což vede ke dvě­ma jevům – tématu je věnován mnohem větší pro­stor, než je adekvátní, a nedůležité informace jsou kladeny na stejnou úroveň těm podstatným. Řada redakcí regionálních deníků také kauzy nesleduje dlouhodobě. Reagují pouze na jednotlivé události a mnohdy nepracují s archivy starších zpráv, což je pro analýzu události nutné. Objektivnosti informací také nesvědčí, pokud se regionální tisk stane věstníkem místní radnice.

A ještě jeden rozměr publikovaných textů je zají­mavý. Ať již v době svého vzniku vyvolají jakékoli reakce, ať jsou jakkoli podstatné či pravdivé, po boku ostatních jsou uloženy v elektronických ar­chivech. Globální síť internetu už se postará o smazání rozdílu mezi zásadním článkem v ce­lostátní, nebo nedostatečně vystavěném textu v re­gionální části deníku.

Simona Juračková byla v roce 2004 novinářkou na volné noze, v současnosti pracuje jako tisková mluvčí České komory architektů.