Cena Rudolfa Eitelbergera 2019 udělena!

Již po šesté se na popud spolku Za krásnou Olomouc sešla a posléze o vítězi rozhodla nezávislá odborná komise. Předsedal jí tradičně Rostislav Švácha, z nominací spolku dále vybírali Karolína Jirkalová, Jana Křenková, Eva Novotná, Jan Horký, František Chupík, Jan Mléčka a Miroslav Žbánek. Porotci si z představených dvaceti staveb vybrali deset, které si osobně zevrubně prohlédli a poté určili šest finalistů, tedy šest nejlepších počinů z oblasti architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouckém kraji. Jen jeden z nich stanul na prvním místě.

Hlavní cenu, skleněnou plastiku od sochaře Jaroslava Koléška, si ze slavnostního vyhlášení odnesli členové ateliéru Malý Chmel (Petr Malý, Miroslav Malý, Zdeněk Chmel, Miroslav Chmel) za přístavbu Základní školy v Nezamyslicích, oceněný byl i investor Městys Nezamyslice.

Dojmy poroty shrnuje nejdříve kritička architektury Karolína Jirkalová: „Zvenku dobře čitelný dům velkými okny nabízí uvnitř až poeticky jednoduchý půdorys ‒ jen čtyři nosné stěny, žádné chodby, záplava denního světla. Pocit otevřenosti dodává jednotlivým podlažím i odvážně nakoso posazené schodiště s přiznanými železobetonovými nosníky ve tvaru T. Porota oceňuje také přímočarost práce s klasickými materiály ‒ železobetonem, plnými cihlami, profilovým sklem, teracovou dlažbou, černými plastovými okny. Pevný a solidní základ pro všechny myslitelné činnosti: Škola, která nabízí, ale nepředurčuje.


A podobně smýšlí i ředitel Národního památkového ústavu v Olomouci, František Chupík: „ Jednoduchý a zdrženlivý rytmus fasád s velkými okny prostého zadání přistavět šest učeben ke stávající základní škole odpovídá zčásti tomu, co se odehrává uvnitř. Zcela mimořádně pojatá všesměrová organizace prostoru uvnitř přístavby s nakoso vloženým schodištěm je přeplněna světlem a vzduchem. Estetické zrovnoprávnějí šatny, likvidace chodeb, půdorysné rozvržení učeben umožňující jinou, než frontální výuku a uměřený řád užitých prostředků dávají ve výsledku demokratickou a přátelskou architektura, která nenařizuje. Naopak nabízí zamyslit se, nikoliv nezamyslit se. Autoři prominou, ale jde o velký, ne malý chmel.

Vítězné diplomy s grafikou Zbyňka Baladrána třímají v rukách Vlastimil Michlíček, starosta městyse Nezamyslice, Petr Jordán, ředitel oceněné školy, a architekt Petr Malý. Nad „kupolí Rudolfa Eitelbergera“, čili hlavní cenou soutěže, rozjímá architekt Zdeněk Chmel a vše pozorně sleduje Miroslav Malý, poslední z týmu Malý Chmel.

A zbývá představit ostatní finalisty:

Osek nad Bečvou, Kaple sv. Vendelína/ Pelčák a partner architekti (Petr Pelčák, Marcela Uřídilová)/ soukromý investor

Eva Novotná: „Zvenku silná lapidárním geometrickým výrazem i provedením z litého betonu s měkkou kanelurou, vevnitř intimní, pestře zdobená. Drobná, a přesto působivá sakrální stavba při cestě mezi poli dodává okolní krajině nový rozměr a zároveň do ní vpisuje vzpomínku na rodinu stavebníkova dědečka. Kromě architektury samotné komise ocenila ojedinělé rozhodnutí soukromého objednavatele vytvořit v krajině místo k usebrání, odvahu k současné formě i osobní nasazení při realizaci.

Šternberk, Obnova kubistického altánu/ MASPARTI (Pavel Martinka, Ondřej Spusta)/ investor: Město Šternberk

Jana Křenková: „Porota ocenila pozoruhodnou aktivitu architektů, veřejnosti, památkářů a města, která vedla k příkladné renovaci ojedinělé ukázky kubistické architektury v rámci regionu a zachránila ji tak před zánikem. Drobná stavba altánu s kubizujícími prvky ve šternberských Tyršových sadech (s původním názvem Trinkhalle) byla dokončena roku 1931 a sloužila jako sezónní cukrárna. Altán ve špatném stavebně-technickém stavu byl v roce 2015 zapsán na seznam nemovitých kulturních památek a následně proběhla postupná citlivá obnova památky do původního stavu, dokončená v letošním roce.

Olomouc Chválkovice, Modrý ateliér/ ječmen studio (Lukáš Blažek, Eva Blažková, Vítězslav Petr)/ investor: ječmen studio

Jan Horký: „Modré domy jsou vždycky podezřelé, ale tenhle si zamilujete. Úzký kvádřík s nepřehlédnutelnou barvou je ozdobou ulice, které přidává navíc i kousek svého dvora se studnou – je-li v ateliéru otevřeno, brána je odsunuta a vy se klidně zastavíte na trochu vody ze dvorku. Ateliér v sobě spojuje úspornost, udržitelnost a recyklaci. Okna prosvětlující obě podlaží architekti zachránili ze zábřežské školy, topná tělesa a parkety zase ze zbouraných olomouckých kasáren. Ačkoli je dům výrazný, není okázalý a svojí střídmostí si získal srdce poroty.

Olomouc, Rekonstrukce Müllerovy vily/ SBORWITZ ARCHITEKTI (Michal Sborwitz)/ soukromý investor

Rostislav Švácha: „Olomoucké architektuře první poloviny 20. století dávají zvláštní ráz stavby Jacquese Groaga a Paula Engelmanna, žáků světoznámého vídeňského architekta Adolfa Loose. Engelmann v letech 1927–1928 v Olomouci postavil vilu Vladimíra Müllera, jejíž hladké fasády a kaskádovitý vnitřní prostor, „Raumplan“, vypovídají o loosovské orientaci svého autora. Zchátralý dům před sedmi lety získal historik umění David Voda a obětavě se pustil do jeho citlivého restaurování. S památkářkami Helenou Grassovou a Anetou Zlámalovou mu vydatně pomohl architekt Michal Sborwitz, známý tím, že při památkových rekonstrukcích potlačuje svůj vlastní tvůrčí vklad. Výsledkem je bezchybná obnova, která by se měla stát vzorem pro jiné rekonstrukce našich moderních památek.

Olomouc, Divadlo na cucky, Dolní náměstí/ StudioPAB (Jan Pospíšil)/ investor: DW7, o.p.s.

Jan Mléčka: „Divadlo na Cucky jako nezávislá olomoucká scéna existuje od roku 2013. Před dvěma lety se z provizoria přestěhovalo na prestižní adresu na Dolním náměstí. Živelná samozřejmost lowcostové crowdfundingové adaptace proměnila prodejnu elektra v otevřenou platformu pro setkávání lidí a realizaci pravidelného programu zasahujícího kromě divadla i otázky občanské angažovanosti nebo enviromentálních témat. Dramaturgii prostor spoluutváří kavárna a Galerie XY se zaměřením na současné umění a architekturu. Na cucky aktivizuje širokou veřejnost a stává se pozitivním inkubátorem přerodu umírajícího maloobchodního historického jádra v centrum s těžištěm v kulturně-zábavné funkci.

Všem oceněným z celého srdce gratulujeme a těšíme se na jejich příští projekty, které budeme moci zařadit do dalších ročníků Ceny Rudolfa Eitelbergera.

Videozáznam vyhlášení Ceny R. E. v sobotu 5. 10. 2019 ve štukovém sále budovy FF UP na Křížkovského 10 ZDE.

Den architektury 2019

Letos pořádáme tři z šesti olomouckých akcí. Vybírejte, ale ty naše nevynechejte! 🙂

1) VÝSTAVA: STUDENTI OLOMOUCI
20.9. – 13.10. 2019
Oranžerie ve Smetanových sadech

Veřejná diskuse k zahájení výstavy proběhne v pátek 20. 9. 2019 v 17.00 za účasti architektů Michala Kohouta, Davida Tichého a Radmily Fingerové, primátora města Olomouce Miroslava Žbánka a dalších hostů. Výstavu budou provázet další veřejné diskuse na téma veřejných prostranství a architektury.
vstup:
út – pá 15.00 – 18.00 hod.
so, ne 14.00 – 18.00 hod.

2) DISKUZE: BUDOUCÍ PODOBA ŽIŽKOVA NÁMĚSTÍ
úterý 1.10.2019, 17:00 hod.
Oranžerie ve Smetanových sadech

V minulém roce byly zpracovány dvě architektonické studie revitalizace Žižkova náměstí, na základě kterých proběhne diskuse k budoucí možné podobě tohoto významného veřejného prostranství za účasti autorů architektonických studií Radka Pavlačky a Karla Prášila, primátora města Olomouce Miroslava Žbánka, děkanky Pedagogické fakulty UP Olomouc Libuše Ludíkové a dalších hostů.

3) PROCHÁZKA: VOJENSKÝ ERÁR V SRDCI MĚSTA
sobota 5.10.2019, 10:00 hod.
náměstí Republiky

Na trase mezi bývalými i současnými vojenskými objekty nahlédneme do jejich historie a tu a tam i útrob. Víte, co se skrývá za fasádou vojenského archivu na náměstí Republiky? Nahlédli jste někdy za bránu Žižkových kasáren? K tradičním jménům průvodců z řad spolku Za krásnou Olomouc (Rostislav Švácha, Jan Jeništa, Martina Mertová) se tentokrát přidají správce posádky Posádkového velitelství AČR Ing. Alois Kadlčík a Mgr. František Macek, vedoucí Oddělení vojskové dokumentace Správního archivu AČR.

4) PROHLÍDKA: ŠROTOVA VILA
sobota 5.10.2019, 13:00 hod. a 14:30 hod.
tř. Spojenců 20

Když v první polovině 20.století v Olomouci někdo něco znamenal, uměl to také dát najevo. Známkou prestiže byla honosná a na tehdejší dobu moderní vila od renomovaného architekta. Jednou z nich je velkoryse koncipovaná vila olomouckého obhájce ve věcech trestních JUDr. Eduarda Šrota. Prohlídka vily od pražského architekta Ladislava Skřivánka z 20. let s autory rekonstrukce. Rezervace nutná na b.skacelova@atelier-r.cz.

5) VYHLÁŠENÍ CENY RUDOLFA EITELBERGERA 2019
sobota 5.10.2019, 18:00
Křížkovského 10, Štukový sál č. 3.05

Vyhlášení šestého ročníku ceny spolku Za krásnou Olomouc za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji v rozmezí let 2017–2019.
Dopřejte si přehlídku toho nejlepšího, co v olomouckém regionu vzniklo za poslední dva roky. Členové letošní odborné komise (mezi jinými ředitel památkového ústavu
v Olomouci František Chupík, vedoucí Útvaru hlavního architekta Jana Křenková, kritička architektury Karolina Jirkalová, primátor Olomouce Miroslav Žbánek) pustili do finále šest počinů. Kdo bude laureátem?
Večerem provedou Rostislav Švácha, Martina Mertová a přizvaní hosté. Budeme-li mít štěstí, uvidíme naživo také Rudolfa Eitelbergera ml. Legendy ožívají! Po slavnostním předání ceny, které proběhne v jednom z přednáškových sálů čerstvě renovované univerzitní budovy, vás zveme na skromný happening – aktualizaci výstavy finalistů na ohradě v Denisově ulici.

6) PROCHÁZKA: PO STOPÁCH CENY RUDOLFA EITELBERGERA
neděle 6.10.2019, 15:00 hod.
Biskupské náměstí

V širším centru Olomouce se nachází hned několik staveb, které ve více než desetileté tradici Ceny Rudolfa Eitelbergera bodovaly na předních místech. Podívejme se na ně s průvodkyněmi, historičkami architektury Martinou Mertovou a Janou Kiesewetterovou, s odstupem času. Co oslovilo porotce jednotlivých ročníků?
A obstojí stavby dle jejich přísných kritérií i dnes? Posledního vítěze z roku 2017, běžně nepřístupnou kapli sv. Františka z Assisi na Biskupském náměstí, si s architekty Janem Mléčkou a Vojtěchem Jemelkou prohlédneme i zevnitř.





Je to tady!

Zveme Vás na slavnostní vyhlášení výsledků šestého ročníku ceny za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji v rozmezí let 2017–2019.

Sobota 5. 10. 2019, 18.00, štukový sál Filozofické fakulty Univerzity Palackého (Křížkovského 10, sál 3.05)

Večerem provede historik architektury Rostislav Švácha se svými kolegy z hodnotící komise a z pořádajícího spolku Za krásnou Olomouc.

Kauza Šantovka Tower – neslavné červnové zastupitelstvo l. p. 2019

Videozáznam dlouhého odpoledního jednání zde

Na úvod je třeba upozornit na dvě jiné zásadní události

11. 6. 2019 získala stavba Šantovky Tower územní rozhodnutí stavebního úřadu. Podepsáni p. Hyravá a p. Hlaváček. Podkladem pro rozhodnutí bylo v pořadí již čtvrté kladné závazné stanovisko odboru památkové péče olomouckého magistrátu z rukou p. Kauerové. Nutno podotknout, že svým obsahem, dvakráte označeným Krajským úřadem za nezákonný, zcela odporuje stanoviskům odborné složky státní památkové péče počínaje Národním památkovým ústavem v Olomouci, vědeckou radou generální ředitelky NPÚ, postoji Ministerstva kultury a památkové inspekce. Územní rozhodnutí nabyde právní moci 27. 6. 2019, jelikož rada města k jeho obsahu i přes odůvodněné pochybnosti nepodá odvolání.

14. 6. 2019 končí roční odvolací lhůta pro možnost podat podnět k přezkumu výše zmíněného nezákonného závazného stanoviska magistrátní památkářky.

17. 6. 2019 navzuje ono neslavné ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA – jak ta data do sebe dobře zapadají! Zástupce investora, p. Morávek prvně zveřejní dvě (!) líbivé vizualizace věže v nové podobě a poloze!

Po ročních obstrukcích p. Černého, předkladatele potřebné Změny 2 územního plánu, v tajném hlasování, které zařídili zastupitelé za ODS, ANO, ČSSD, SPD-SPOZ a KSČM – viz jména v zelených rámečcích:

opět nebyly na pozemek kontroverzní Šantovky Tower vráceny výškové limity. Soud je v roce 2014 zrušil, ale doporučil postup, jak veřejný zájem dál chránit. Pořizovatel takto vynucenou „Změnu 2“ územního plánu kvalitně odůvodnil a vypořádal se i s připomínkami investora. Všechno málo. Podobný scénář už tu ostatně byl na zastupitelstvu 4. 6. 2018. Ano, už pět let město napravuje vadný územní plán! Nyní hlasovalo pro Změnu č. 2, čili pro rovné podmínky všech obyvatel města, 22 zastupitelů. K vítězství chyběl jen jeden hlas. Proti přijetí (a tudíž proti veřejnému zájmu deklarovanému v této kauze zejména souladem s územně plánovací dokumentací a zákonem o památkové péči) bylo rovněž 22 členů zastupitelstva. Z 11 otevřeně se hlásících k projektu ŠTW za něj horovali zvláště pánové Martin Major a Milan Feranec. Zde na přátelské fotografii i s právníkem Petrem Konečným, dalším aktérem této kauzy.

Zbývajícíh 11 hrdinů se opět zdrželo svého práva hlasovat.

Výsledek? Otevřené dveře pro stavbu 78m vysokého bytového domu v ochranném pásmu památkové rezervace. Tam kde jiní nemohou postavit jedno patro navíc, vyvyolený může vyrukovat s novostavbou rovnou o 22 patrech. Za nové zajímavé informace pak vděčíme p. Majorovi – díky němu už víme, jak to tehdy, v roce 2014, bylo. Když se schvaloval územní plán s nepohodlnými výškovými limity, vyvolení už dávno pracovali na jeho změně. Přišly však volby a ono to nevyšlo. Pohádka o klientelismu si tak na svůj šťastný konec musela chvíli počkat.

30. 6. 2019, ZKO

Další prokázaná nečinnost v kauze Šantovka Tower

Spolek Za krásnou Olomouc se na základě paragrafu 106 o svobodném přístupu k informacím dostal k dalšímu pozoruhodnému ministerskému dokumentu. Přečtěte si náš komentář.

Zatímco Úřad Olomouckého kraje nedávno označil olomoucký magistrát za nečinný ve věci projednání a schválení Změny II Územního plánu Olomouc (té, která by v lokalitě ŠTW napravila absenci výškových limitů), sám byl nyní Ministerstvem kultury obviněn z nečinnosti v jiné linii této komplikované kauzy.

Historické jádro Olomouce je zákonem chráněno jako městská památková rezervace. Ochranné pásmo kolem ní má zabránit stavební činnosti, která by tento český klenot nepříznivě ovlivnila. Jak jinak si představit stavbu, která by to dokázala, než například jako obytný dům o výšce shodné s olomouckou radniční věží. Právě takový věžák navzdory platné legislativě už deset let prosazuje SMC Development (Richard Morávek). Kromě toho, že v lokalitě Šantovka napadl územním plánem danou výškovou regulaci platnou pro zbylé území města, pokusil se v rámci snahy o legalizaci svého pochybného záměru zpochybnit také existenci ochranného pásma MPR.

Tady už mu nepomohl ani magistrátní odbor památkové péče, který jinak, vzdor obvyklé rozhodovací praxi, stavbě dal už čtyřikrát zelenou. To vše z moci razítka v rukách jediné osoby, letité vedoucí odboru, Vlasty Kauerové. Ta však tentokrát na ruku investorovi jít nemohla. Jak by totiž v přípdě zpochybnění existence ochranného pásma vysvětlovala ostatním investorům, že jejich záměry smetla ze stolu právě proto, že leží v ochranném pásmu. Až se dozvědí, že nemohli navýšit svůj dům byť i jen o jedno patro, teprve se zvedne vlnanevole, že jinému týž úřad povolil rovnou 22 pater v novostavbě.

Zpochybnění existence ochranného pásma investor využil také k průtahům přezkumu sporného stanoviska magistrátní památkářky. Ten podal hlasitý oponent záměru, olomoucký Národní památkový ústav už celkem třikrát. První dvě závazná stanoviska pro nezákonnost zrušil nadřízený Krajský úřad. U třetího (z června 2016) se situace mění, dochází k personálním změnám a napadení existence ochranného pásma protahuje řízení na neuvěřitelné tři roky. Za nedůvodnými průtahy, jak to potvrzuje aktuálně vydaný Příkaz Ministerstva kultury, stojí nyní i sám Krajský úřad. Svoji nečinnost má odčinit do poloviny června tohoto roku, tedy do doby, kdy už investor může mít v rukou územní rozhodnutí.

Investor, dotlačen stavebními předpisy posunout projekt věžáku o pár metrů dál, získal od Mgr. Kauerové v existujícím ochranném pásmu nové, v pořadí už čtvrté razítko. Dobře si totiž spočítal, že s novelizací stavebního zákona už nebude možné úřední dokument opětovně napadnout v přezkumném řízení. Nástroj, který dvakrát označil práci městské památkářky za nezákonnou, už nyní není možné použít.

Zůstává v této kauze ještě někdo čistý? Je tím neposkvrněným snad Ministerstvo kultury? Nikoliv, za jeho posledního, dnes už snad definitivně suspendovaného ministra Staňka, „olomouckého patriota“, ministerští úředníci zhruba čtyři měsíce předstírali, že přehodnocují svoje stanovisko k výškám v této lokalitě. Nerozhodli nijak, ale investor a státní správa dostali v tomto nekalém schvalovacím procesu další čas k dobru. S ohledem na poškození hodnot památkové rezervace a olomoucké demokracie „čas ke zlu“.

ZKO, 11. 6. 2019

Ohlédnutí za Dnem architektury 2018

Celkem sedm akcí pro veřejnost!

Úřad ombudsmana k otázce postoje města ke Změně 2 územního plánu – aneb Šantovka Tower opět na stole

V pátek 26. 4. 2019 proběhne další zasedání Zastupitelstva města Olomouce. Rádi bychom přispěli do debaty a podpořili tak zastupitele, kteří ještě váhají, jaká je jejich role ve věci schvalování územněplánovací dokumentace. Už delší dobu se nedaří projednat, ba dokonce zařadit do programu pečlivě připravenou Změnu 2 Územního plánu Olomouce. Ta má za cíl srovnat v územním plánu poměry výškových limitů a – proč to budme zastírat-, de facto zamezit stavbě kontroverzního obytného výškového domu, Šantovka Tower. Ten má totiž vyrůst v území, kde v současnosti – na rozdíl od ostatních ploch města – žádné limity nejsou. „Výmluvami“ pořizovatele (Odboru dopravy a územního rozvoje MMOl) , proč se mezi body programu nemůže objevit tak dlouho odkládané téma, je informace, že v současné době Ministerstvo kultury (jak jinak než na podnět investora) „přezkoumává“ svoje stanovisko k diskutované Změně č. 2. Máme názor opačný – shodně s Ministerstvem vnitra i Ministerstvem pro místní rozvoj si myslíme, že tento fakt překážkou není. Ba naopak se jeví jako zástěrka pro „opar nestandartních kroků“, jak situaci kolem ŠTW nedávno trefně pojmenoval primátor města Miroslav Žbánek. Více než deset let kontinuálně hájený názor Ministerstva kultury k otázce výšek nové zástavby v blízkosti historického jádra města odpovídá obsahu Změny č. 2. Poslední stanovisko je stále platné. Doložená nečinnost zastupitelstva v této věci se dá zvrátit jedině činem! Budoucnost Olomouce a jejího kreditu mají zastupitelé ve svých rukách. Jak píše zástupce ombudsmanky, jen zastupitelé jsou „pány“ celého procesu. Pořizovatel v tomto ohledu nesmí být brzdou.

Výňatek z odpovědi zástupce ombudsmanky z 8. 4. 2019 na dotaz našeho spolku:

ZKO, 21. 4. 2019

Vládne nám MINISTERSTVO NEKULTURY?

Spolek Za krásnou Olomouc se nestačí divit! Sdílejte s námi rozhořčení nad tupostí vyjádření ministerstva kultury. Níže kurzívou.

Sotva je psal někdo jiný než Antonín Staněk osobně, bývalý primátor Olomouce. „Pět vykotlaných zubů“, tato originální přezdívka pro dříve „betonový bunkr“ Středoevropského fóra se jistě brzy ujme! Panu exprimátorovi opravdu k srdci nepřirostl. Že doufá, že se nepostaví, řekl ostatně veřejně na zasedání zastupitelstva 12. 3. 2018. V Praze ke kulatě hranatému stolu, kde se „v dialogu“ mělo o olomouckém SEFu jednat, proto pro jistotu nepozval nikoho z Muzea umění, které projekt tohoto jména už deset let zaštiťuje. Tomu říkáme férová hra! Že muzeum na dalších krocích budování SEFA pracuje, a to včetně ministrem požadované architektonické soutěže, tak v plénu vůbec nezaznělo.

Jen houšť! To tučné nám přijde zvlášť šťavnaté!:

Olomouc si zaslouží v architektuře to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži

20.03.2019 15:13|ministerstvo

Mediální reakce na dotazy týkající se pondělní diskuse kolem kontroverzního olomouckého projektu Středoevropského fóra (SEFO).

Ačkoli se to tak snaží některá média, podporující skupinku aktivistů kolem projektu výstavby nového olomouckého muzea, interpretovat, odborná diskuse z pondělí 18. 3. 2019 nebyla o legitimitě architektonických soutěží. Veřejná soutěž je legitimní sama o sobě. Je dána zákony a ani stoupenci původního Šépkova projektu netvrdí, že veřejná soutěž je nelegitimní. Pouze se jí odmítají účastnit a pokouší se získat půl miliardy veřejných peněz bez soutěže. Což je samozřejmě z hlediska ministerstva, jako zodpovědného hospodáře, zcela nepřijatelné. 

Zvláště v dnešní době, kdy v médiích probíhají debaty o tom, jakým způsobem má vláda ušetřit desítky miliard, musí být vydání 600 milionů podloženo něčím víc než jen představou skupinky lidí, že mají na tuto částku nárok, protože tu byli jako první… Navíc je ve veřejnosti, a to i odborné napříč republikou, mnohem větší množství lidí, kteří se s návrhem pana Šépky neztotožňují; považují ho za necitlivý, zastaralý a poškozující genia loci centra Olomouce a za zničení jeho veřejného prostoru (anachronismus betonových zubů naproti baroknímu jezuitskému konviktu a chrámu Panny Marie Sněžné).

Pondělní diskuse byla proto především o tom, aby se vedla odborná debata o záměrech, cílech a zodpovědnosti velkých projektů. Proto byla na začátku diskuse představena řada inovativních světových architektonických projektů a debata směřovala k tomu, zda je podle odborníků z celé republiky (nikoli pouze z Olomouce) původní návrh skupinky kolem architekta Šépky stejně silný a dostatečně reprezentatibilní pro celou Olomouc, pro Moravu i Českou republiku.

Nevylučujme dopředu architekty ze soutěže
Důležitou diskutovanou otázkou rovněž bylo, zda je projekt pana Šépky vrcholem toho, co můžeme v Olomouci postavit anebo zda v republice existují architektonické ateliéry, které by dokázaly představit stejně silnou nebo i silnější uměleckou vizi. Jsme přesvědčeni, že existují. Důležité je i to, že svět se – i v architektuře – za deset let změnil, a je proto na místě otázka, zda neústupně trvat na dobově podmíněných návrzích nebo dát prostor lidem, sledujícími nové současné návrhy a styly

Světová architektura se velmi rychle posouvá v námětech a trendech a je už podstatně jinde, než za doby, kdy původní návrh „pěti vykotlaných zubů“ vznikal.

“Olomouc si zaslouží to nejlepší a nejlepší může vzniknout jen v otevřené soutěži,“ říká ministr kultury Antonín Staněk. „Jako bývalý primátor a obyvatel Olomouce rozumím snaze jeho obyvatel, aby mohli být hrdi na to, co v jeho centru vznikne. A aby, z pohledu dobrého hospodáře, bylo 600 milionů investováno co nejlépe.”

Pro ministerstvo jako strážce veřejných peněz je podstatné, aby diskuze byla veřejná a došlo k výměně jednotlivých názorů a stanovisek. Má-li pak jako investor projektu schválit více než půl miliardy, nikdo mu nemůže upřít, požaduje-li transparentnost výběru projektu v otevřené soutěži a principiálně trvá na vytvoření férového soutěžního prostředí, říká ministr.

Neboť nemá snad veřejnost právo vidět i jiné architektonické návrhy? Jedná se o veřejné prostředky a výstavbu muzea po bezmála 100 letech. Výsledek ovlivní a musí uspokojit nejenom ty, kteří se na projektu posledních deset let  podílejí, ale musí uspokojit i všechny milovníky a zájemce o umění, reprezentovat Olomouc v zahraničí a i další generace, které budou kolem muzea chodit a navštěvovat ho. Jak kdosi trefně řekl, nevhodnou sochu můžete dát do lapidária, ale s nevhodnou architekturou nic neuděláte.

Agrese nemá v demokratické diskusi místo
Situace kolem projektu SEFO je bohužel stále méně kultivovaná a stále více v ní mají prostor konfrontační tendence, agresivita a egoismus.

Důkazem byla třeba i snaha vynucovat si po skončení debaty konečné slovo po moderátorovi anebo teatrální odchod ze sálu ředitele Muzea umění Olomouc (MUO). To bohužel ukazuje na to, že někteří lidé nechtějí z principu žádný dialog vést. 

Možná proto, že pondělní odborná diskuse se nestala primárně tribunou na obhajobu SEFO, jak jeho obhájci očekávali, ale nesla se v konstruktivním duchu nadstranické debaty, snažila se otevřít různým pohledům a argumentům na princip díla ve veřejném prostranství a upozornit na důležitost a význam veřejné soutěže. Proto byla také organizována.

Kdo vyslechnul vyjádření hostů jako byl doc. Fajt, prof. Jiřičná, Mgr. Chrobák a další, slyšel jasný názor: nelze zahájit výstavbu takto významné a drahé stavby bez soutěže. A není pravda, že v dané chvíli neexistuje řešení. Existuje a je jednoduché a ministerstvo jím je daňovým poplatníkům této země povinováno.

Je smutné, že dnes i odborníci, když cítí slabost svých argumentů, se stále více uchylují k agresivitě a emotivním osočením, překvapivě i proti těm, kterým by měli být vděčni – tedy např. proti ministrovi, který peníze pro projekt nakonec vydupal, když oni sami dvakrát v historii se zajišťování financí pohořeli. 

Věříme v otevřenou diskusi a otevřenou soutěž
Věříme v otevřenou diskusi argumentů a nikoli emotivních obvinění. Chápeme, že SEFO je zamilované dítě skupinky lidí, ale jako dozorčí a nestranný orgán vnímáme také nevoli, kritiku a odpor široké veřejnosti i řady odborníků k němu.

A protože jsme povinováni řídit se nejenom sympatiemi, ale i zákony, chceme, aby se o budoucí podobě areálu diskutovalo a jeho podoba se demokraticky vysoutěžila.

Ať vyhraje ten nejlepší!

Kontakt:
Martha Häckl
tisková mluvčí MK
E: martha.hackl@mkcr.cz

Krásná Olomouc na pondělním zastupitelstvu 4. 3. 2019


V bloku návrhy, připomínky a podněty veřejnosti přednesl Alexandr Jeništa následující

„Vážený pane primátore, vážené dámy a pánové,

Rád bych za kolegy ze spolku ZKO pronesl pár slov k aktuální situaci kolem tzv. kauzy Šantovka Tower. Ve vysílání OLTV minulý pátek pan primátor Žbánek zmínil, cituji, že „ta skupinka aktivistů, která proti ŠTW a výškové budově začala vystupovat, vlastně využila toho, že ne vše kolem tohoto projektu vždy bylo úplně transparentní a srozumitelné třeba i veřejnosti a také, že je to téma „zastřené oparem standartních a nestandartních kroků“.

Rychle rekapituluji, že Spolek upozorňoval na riziko spojené s výstavbou výškových budov v ochranném pásmu MPR už v roce 2011, kdy vznikal koncept územního plánu. Naše stanovisko podpořila veřejnost laická i odborná formou dvou veřejných shromáždění, několika veřejných diskusí a tří podpisových akcí. Jak si mnozí z vás mohou pamatovat, na konci roku 2013 jsme předali vedení města Olomouckou výzvu, již podepsalo 2372 občanů. Již tehdy jsme důrazně varovali před nebezpečím ohrožení památkových hodnot města, netušíce zhola nic o budoucích hrozbách investora odvolávajícího se k tzv. Plánovací smlouvě a Smlouvě o spolupráci.

Do zmíněné skupinky aktivistů lze zařadit například 27-člennou vědeckou radu generální ředitelky Národního památkového ústavu čítající odborníky z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu, kteří vyjádřili své jednoznačné NE jmenovanému záměru 19. září 2013.

Nejinak tomu je s názorem Ministerstva kultury ČR hájícího kontinuálně názor o představě výškových limitů od roku 2008. Podobné časové kontinuum a týž názor – tedy že v lokalitě, jíž neradi familiárně říkáme Šantovka –žádná věž stát nemá, hájí od roku 2008 Odbor koncepce a rozvoje magistrátu. Patří jmenované odborné instituce také do zmíněné skupinky aktivistů?

Vidíme, že spektrum odpůrců není skupinka, spíše pestrá skupina. Vychází z odborného názoru, v němž hodnotu Olomouce ztotožňují spíše s historickým odkazem, než s neurvalým a pravidla nerespektujícím stavebním rozvojem. Přesto se za těch 10 let, co téma leží na stole, nedaří vybřednout z oparu, který v televizním spotu zmínil pan primátor. Nyní máte jako nová reprezentace města možnost tento stav změnit.

Jsme si vědomi, že jako zastupitelé nejste v komfortní pozici vůči závazkům vyplývajícím z již zmíněné „smlouvy o spolupráci“, domníváme se však, že i vydíraný má jistá práva.  Smlouva funguje jako strašák a paralyzuje možnost města vystupovat suverénně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu. Tohoto strašáka vytáhl na červnovém jednání předchozího zastupitelstva i bývalý primátor a dnes ministr kultury Antonín Staněk, jehož rezort právě teď shodou okolností přehodnocuje vlastní konzistentní stanoviska hájená v kauze už od roku 2008. Na tomtéž zasedání však také vystoupil Dr. Konečný, autor právního rozboru smlouvy, který zopakoval, že smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, „může být částečně neplatná pro neurčitost či rozpor se zákonem“, neplatnost však musí konstatovat soud.

Vážené zastupitelky a vážení zastupitelé, při vědomí toho, co zde nezaznělo k tématu v předchozích rozpravách, mi dovolte apelovat na vaši odvahu aktivně se podílet na utváření budoucího obrazu města. Ve věci výškových limitů to při probíhajícím územním řízení o bytovém domě vyšším než radniční věž, lze udělat jedině tím, že neprodleně projednáte a bude hlasovat o změně č. II územního plánu. Za tu nemalou skupinku aktivistů, můžu sdělit, že vypořádání investorových námitek k této změně je podle nás vypracováno na nejvyšší odborné úrovni a je z faktického hlediska nezpochybnitelné. 

V této kauze však nejde jen o podobu jedné výškové budovy. Jde v ní o víc. O rovné právní prostředí v našem městě, v němž mají všichni stejná práva bez ohledu na vliv a majetkové poměry. Jde o upřednostnění hodnot města, o něž jsme se nezasloužili, před individuálním zájmem tyto hodnoty použít a finančně zhodnotit. Jde o nastavení budoucích vztahů města se všemi dalšími investory a developery, v němž by město mělo a snad i chce hrát úlohu aktivní a sebevědomou, nikoli defenzivní a podřízenou. A v neposlední řadě jde o budoucí podobu demokracie v našem městě bez oparu nestandardních a nesrozumitelných kroků, o nichž vlastně velmi trefně mluvil pan primátor.“       


Náš příspěvek vzbudil dlouhou ropravu, která se přelila do bodu „Různé“. Za uvedení Územního plánu města do pořádku bojovali aktivně zastupitelé z politického hnutí ProOlomouc s podporou Pirátů, Starostů a hnutí Společně. Děkujeme za podporu, leč zdá se, že koalice už má tento problém vyřešený dlouho dopředu.

Na projednání vypořádání se s námitkami investora a tím pádem ani na přijetí Změny č. 2 ÚP opět nedošlo. Teď už lze otevřeně říci, že se čeká jen na vydání územního rozhodnutí pro stavbu Šantovka Tower. A to se někteří snažili předstírat, že tomu tak není. Například radní Holpuch se zlobil, že se Změna 2 ÚP jmenovitě spojuje s jedním investorem a s jednou stavbou. Zlobil se také, že Ministerstvo kultury před lety nastavilo výškové limity nesmyslně pro celé město. Zapoměl už ale osvětlit, že je takto nastavilo v reakci na předkládaný návrh územního plánu, který (ač se to od tohoto dokumetu očekává) žádné limity nastavené neměl. A proč? Kvůli jedné zcela konkrétní stavbě, zcela konkrétního investora, drze spoléhajícího na to, že se skrytou podporou politického zákulisí se mu podaří prosadit tak absurdní projekt jakým je věžová stavba v ochranném pásmu MPR. Aspoň v tomto můžeme být zcela otevření.

ZKO