o.s. Za krásnou Olomouc

Aktuální informace

5. 1. 2009: Cena Rudolfa Eitelbergera za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku za léta 1990–2008
Občanské sdružení Za krásnou Olomouc, ve snaze podpořit a ocenit kvalitní počiny v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v regionu své působnosti, vyhlašuje první ročník Ceny Rudolfa Eitelbergera, pojmenované po významném olomouckém rodákovi a spoluzakladateli dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfu Eitelbergerovi von Edelberg (1817–1885). Cena bude tentokrát udělena retrospektivně za celé polistopadové období, v dalších ročnících se počítá s hodnocením staveb dokončených vždy v příslušném roce.
Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila komise složená ze šesti členů Sdružení a jednoho externího odborníka:
· Mgr. Ondřej Belšík, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
· Michal Folta, MF Dnes Olomouc
· PhDr. Martin Horáček, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně / Univerzita Palackého v Olomouci
· Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., Muzeum umění Olomouc / Masarykova univerzita v Brně
· Mgr. Martina Mertová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc
· Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, externí konzultant
· Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR / Univerzita Palackého v Olomouci

Nominované stavby (uvedeny se jmény autorů v chronologickém pořadí podle roku dokončení)
· Obchodní dům Senimo v Olomouci (Pasteurova 10)
(Petr Fabián, Jan Polách, investor Senimo a.s., 1991–1993)
Rekonstrukce bývalých městských jatek představuje kvalitní příklad využití průmyslové stavby, jejíž původní náplň už vzala za své. Více jak stoletá cihlová budova s dominantním halovým prostorem slouží díky citlivému vstupu architektů i dnes přirozeně praktickým potřebám obyvatel. Jedna z prvních zdařilých rekonverzí technické stavby u nás byla ve své době oceněna prestižní Grand Prix Obce architektů.
· Správní budova Povodí Moravy, s. p., v Olomouci (U dětského domova 4)
(Petr Hrůša, Petr Pelčák, investor Povodí Moravy, s.p., 1994–1995)
Novostavba vybudovaná v meandru řeky Moravy nenásilně opisuje jeho tvar a stejně nevtíravým způsobem se zapisuje do širšího rámce příměstské krajiny. Důrazem na poctivé řemeslné provedení a volbou stavebních materiálů - lomovým kamenem, pálenou cihlou a dřevem - architekti navázali na starší tradici stavitelství. Vytvořili zemitou, nepatetickou stavbu, jejíž věcnost je tou největší devízou.
· Obnova budovy Muzea umění Olomouc (Denisova 47)
(Michal Sborwitz, investor Muzeum umění Olomouc, 1990–2000)
Řadu výrazných kulturních počinů po roce 1989 zahájilo Muzeum umění v Olomoucí adaptací muzejní budovy, která dnes návštěvníkovi připadne jako historicky daná realita. Vděčí za to citlivé rekonstrukci a nenápadným, nevtíravým novým úpravám a detailům koncipovaným s vytříbeným architektonickým vkusem. Přívětivého prostředí architekt dosáhl soudobými prostředky, aniž by však na ně chtěl příliš upozorňovat.
· Obnova poutní aleje ze Samotišek na Sv. Kopeček
(Ekologická dílna Brno, Petr Kučera, Irena Kučerová, Marie Krouparová, Robert Václavík, Petr Všetečka, investor Obecní úřad Samotišky, Římskokatolická farnost Svatý Kopeček, Magistrát města Olomouce a Okresní úřad Olomouc, 1996–2001)
Jediná nominace z oblasti krajinářské architektury. Nenápadná kultivace frekventované pěší cesty sice v detailu rezignovala na přísnou obnovu stavu z 18. století, přesto však ve výsledku přispěla k rehabilitaci velkorysého konceptu poutnického propojení mariánské baziliky s mateřským premonstrátským Klášterním Hradiskem. Byla zpevněna stezka, zřízena soustava odvodňovacích kanálků a obnovena zeleň tak, aby vynikly barokní sloupy se zastaveními křížové cesty, dříve skryté v keřových náletech. Pokorný přístup projektantů kontrastuje s brutalitou plánované východní tangenty, čtyřproudového obchvatu Olomouce, který má s podporou politického vedení města a kraje dosud výrazné stopy barokní kulturní krajiny evropského významu definitivně znehodnotit.
· Obnova Horního náměstí v Olomouci s Áriónovou kašnou
(Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Ivan Theimer, Angela Chiantelli, investor Magistrát města Olomouce, 1998–2002)
S odstupem několika let od provedení úpravy Horního náměstí je třeba tuto realizaci označit za zdařilou a vůči historickému jádru města nebývale citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení, naopak došlo k posílení historické přirozenosti této části města. Přes výtky adresované k nevhodnosti zvoleného mobiliáře, který však lze bez výraznějších obtíží kdykoliv nahradit, je podstatná část úprav, tedy předlažba povrchů, velmi hodnotnou realizací. Arionova kašna od olomouckého rodáka I. Theimera, nehledě na její nesporné kvality výtvarné, se stala „atrakcí“ v nejlepším slova smyslu, vytvářející nové sociální ohnisko v centru města
· Bytový dům Labutí ve Šternberku (Labutí ulice)
(Roman Koucký, investor Město Šternberk, 2000–2003)
Nadstandardně řešený bytový dům od významného pražského architekta je situovaný v poněkud periferně vyhlížející části města. Jednoduše koncipovaná minimalistická architektura je založena na kontrastu výrazných barev (okenní rámy) a nevšedních tvarů, promítajících se v půdorysném uspořádání jednotlivých bytů rozmanitých dispozic. Exteriér obohacují reliéfy inspirované proslulým obrazem Leonarda da Vinci Léda s labutí.
· Arcidiecézní muzeum Olomouc (Václavské náměstí 3)
(HŠH architekti (Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný, 2000–2006, investor Muzeum umění Olomouc)
Památková obnova budov bývalého kapitulního děkanství pro potřeby moderního muzea představuje v Olomouci i širším evropském měřítku ukázku profesionálního a důsledného naplnění zvoleného konceptu práce s cenným historickým objektem. Kontrastní soudobé prvky sjednocují labyrint spletité budovy a současně vytvářejí neutrální pozadí vzácným exponátům z olomoucké arcidiecéze. Rekonstrukce přinesla Olomouci architektonicky velmi kvalitní veřejný prostor pro kultivované kulturní využití.
· Vila na sile v Olomouci (Polská 7)
(Szymon Rozwałka, Tomáš Pejpek, investor Barbora a Radim Králíkovi, 2004–2007)
V roce 2007 byla v centru Olomouce dokončena pozoruhodná konverze bývalého obilního sila na nový typ městské vily. Olomoučtí architekti Szymon Rozwałka a Tomáš Pejpek ve své realizaci nejenže dokázali beze zbytku zužitkovat zdánlivě netransformovatelný objekt pro novou funkci, nýbrž mu ponechali i typický industriální charakter. Výrazně tomu napomohla zvolená koncepce, kdy autoři obytný prostor vložili do nového objemu, tzv. krabičky, ulpívající na vrcholu silážní věže. Minimalisticky pojatá architektura, která se stala novou dominantou města, má ale ještě jeden pozitivní efekt. V době, kdy obytná výstavba vzniká daleko za hranicemi města, architekti dokázali, že komfortní bydlení lze bez problému realizovat i v jeho intravilánu.
· Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. (Horka nad Moravou)
(Projektil architekti, investor Magistrát města Olomouce, 2005–2007)
Edukativní centrum, jehož poslání i vynikající architektura dalece přesahují hranice regionu, je situováno za hranicemi obce, v typické rovinaté krajině Olomoucka. Součástí komplexu, jehož středem je budova koncipovaná jako terénní vlna částečně zahrnutá zatravněným valem, je obnovený mokřad. Objekt, který na první pohled zaujme netradičním tvarováním, prostou, nesmírně kultivovanou architekturou, je vybaven sofistikovanými, k přírodě šetrnými energetickými technologiemi.
· Obnova domu U Zlaté štiky v Olomouci (Ztracená 4)
(Tomáš Šantavý, Božena Svátková, investor Moravská výrobní a.s., 2002–2008)
Dům v sobě zahrnuje fáze od pozdní gotiky přes renesanci, baroko až po 19. století. Rekonstrukci jedné z nejvýznamnějších památek olomoucké měšťanské architektury lze označit jako nanejvýš citlivou s uplatněním analytického přístupu a demokratického přístupu ke všem hodnotným stylovým epochám. Byly zachovány a opraveny všechny základní historické konstrukce (zdi, klenby, trámové stropy, pavlače) a hodnotné detaily, jako jsou břidlicové dlažby, portály, dveřní a okenní výplně a výkladce z 19. století. Prvky poškozené nebo chybějící byly odpovídajícím způsobem doplněny nebo obnoveny. Rovněž stávající využití lze považovat za adekvátní pro objekt nemovité kulturní památky.
· Obnova parteru domu v Pekařské ulici 19 (č.p. 486) v Olomouci
(Pavel Svozil, investor Tomáš a Světlana Bubeníkovi, 2008)
Tomáš a Světlana Bubeníkovi se starají o týž dům jako jejich předkové, kteří již v roce 1913 založili tradici firmy Sklenářství a rámařství Bubeník. Podle toho vypadá i výsledek, který komise ocenila pro citlivou úpravu parteru domu. Do ulice se fasáda obrací vkusně řešenými a zejména řemeslně kvalitně provedeným výkladci, které svým soudobým vzhledem ukazují na možnou symbiózu staré a nové architektury. Oceňujeme individuální přínos malého investora do současné podoby historického centra Olomouce.
·Obnova polikliniky SPEA v Olomouci (Náměstí Národních hrdinů 2)
(R-atelier (Miroslav Pospíšil), investor SPEA Olomouc, s.r.o., 2008)
Čerstvě dokončená rekonstrukce pláště významné památky moderní architektury, jejímž autorem byl ve dvacátých letech minulého století brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Přes mnohé památkářské prohřešky, které trápí odbornou veřejnost, se podařilo kultivovanou obnovou objektu představit budovu tak, jak ji mohli Olomoučané vidět v době jejího vzniku. Nominací této práce chce sdružení poukázat na důležitost ochrany a citlivého přístupu k památkám 20. století, jejíž architektonické kvality často převyšují soudobou produkci.
Další informace najdete na přiložené tiskové zprávě .

25. 10. 2008: Dne 27. 11. se koná veřejné projednávání zadání nového územního plánu města Olomouce.
Pozvánku naleznete zde.
Pokud budte chtít své poznámky vyjádřit osobně, bude vaše účast, ať už členů Sdružení či jiných, jen vítána.
Můžete si také Návrh zadání nového územního plánu přímo prostudovat.
K nahlédnutí je i tisková zpráva magistrátu, vyzývající veřejnost k podávání připomínek k územnímu plánu, které mohou uplatnit až do konce roku.
Věnujte prosím tomuto návrhu pozornost a své případné připomínky a návrhy posílejte na naši adresu .

Připomínáme také, že magistrát zpřístupnil diskusi k novému územnímu plánu i na svých stránkách .

19. 10. 2008

Web k připravovanému územnímu plánu
Město Olomouc zveřejnilo aplikaci zpřístupňující přípravu nového územního plánu města Olomouc. Lze ocenit snahu města zapojit alespoň do diskuse nejširší veřejnost.
Tiskovou zprávu naleznete zde.

Odkaz na úvodní stránku můžete najít rovněž zde .

20. 10. 2008

Některé novinky z poslední schůzky výboru sdružení
Přečtěte si poslední zápis schůzky výboru sdružení.

18. 8. 2008

Šantovka dostala zelenou
Developerský projekt obchodně zábavního, administrativního a obytného komplexu na území bývalých Milo závodů, plánovaný v záplavové zóně a mj. doplněný o dvacetipodlažní věžák, získal od Rady města Olomouc zelenou. Celý projekt má řadu sporných aspektů:
- architektonická stránka věci, lze li soudit na základě dostupných vizualizací
- záplavová zóna, značně nevhodná pro tak masivní zástavbu
- totální vytěžení pozemků, bez patřičného zohlednění prostoru pro biokoridor
- výstavba mrakodrapu na samotné hranici městské památkové rezervace
- navýšení dopravná zátěže a infrastuktury, kterou snad bude financovat "pro developera" město ze svého rozpočtu.
Zkrátka se do Olomouce vrací oknem dveřmi vyhozený Palác Morava, jen v trochu jiné formě a o kousek dál.

Nabízíme vyjádření zástupce obyvatel ulice Šantova, shrnující hlavní problémy a sporné body projektu

Odkazujeme také také na článek v Olomouckém deníku, s připojenou vizualizací .

Předběžný návrh zastavění areálu "Šantovky".

4. 8. 2008

Rekonstrukce Terezské brány
V současné době se údajně připravuje rekonstrukce Terezské brány, jedné z mála výrazných a výtvarně bohatě zpracovaných památek na olomouckou barokní fortovou pevnost. Brána byla vybudována v roce 1752 jako dílo projektanta olomoucké tereziánské pevnosti Pierra Bechade de Rochepine a o dva roky dostala své jméno na počest císařovny Marie Terezie, která Olomouc navštívila. Zdánlivě z ulice nečleněný blok trojosé brány, zakomponované do zbytku cihlového zdiva hradby, je ze strany Palachova náměstí bohatě zdoben sochařskými reliéfy válečných trofejí. Svršek brány dodnes nese zbytek hliněného, zatravněného valu. Na tomto místě zůstala brána zachována jako jeden ojedinělých pozůstatků barokní pevnosti jen díky osvícenému urbanistickému zásahu Camilla Sitteho, který ponechání brány zdůraznil ve svém regulačním plánu z roku 1894.
Vedle svých autentických barokních prvků (a to nejen oněch dekorativních reliéfů, ale i "skromnějších", jako např. pískovcové obložení a parapet na vnitřní straně) nese brána i vrstvy "jiné autenticity". Jde o pozdější prvky, zejména z 19. století - tepané mříže a dlažba. Ta dnes se svou patinou působí neobyčejně "původně" a tvoří přirozenou součást celku pozdně barokní brány.
Bylo by velkou škodou, kdyby se v rámci oprav brány "ekonomicky" přistoupilo k likvidaci jakéhokoliv součásti tohoto celku, např. dlažby, která je přitom stále funkční. Doufáme tak, že nedojde k tzv. praktické výměně těchto hodnotných a původních prvků dlažby (míněno hodnota památková) a jejich náhradě za nehistorické materiály, jako se to nešťastně stalo při výměně dláždění v Pekařské a Denisově ulici, kde žulové, ručně opracované kvádry nahradila strojní, sterilní dlažba.

Zdroj: Ivo Hlobil, Pavel Michna, Milan Togner, Olomouc, Praha 1984.

26.7.2008

Fotografie z exkurze
Přinášíme fotografie z první architektonicko-vlastivědné" exkurze, zorganizované o. s. Za krásnou Olomouce dne 21. 6. 2008.

Zástavba proluky v Mahlerově ulici
V historickém centru Olomouce je stále několik otevřených ran - proluk - jejichž léčba není však vždy úspěšná. Hojit tyto "rány" je totiž nanejvýš těžké a vyžaduje to citlivý a zodpovědný přístup. Aktuální případ zástavby proluky v Mahlerově ulici je spíše tím méně podařeným příkladem. V prostoru naproti kapli sv. Jana Sarkandera se připravuje objekt rozšiřující budovu hotelu "Arigone", a to v podobě, která se pro danou lokalitu jeví podle dostupných (neoficiálních) zpráv značně rušivá: prosklený parter, dvoupatrová nečleněná fasáda se strukturální omítkou, dvě rozměrná okna. Budova má být převýšená plochou střechou, na které bude osazena prosklená nástavba. Celý blok historických domů v Mahlerově ulici tím bude narušen a střešní krajina historického centra dostane opět další ránu, podobnou jako na sousedním objektu stejného investora, který je zakončen podobnou prosklenou střešní nadstavbou. K plánovanému domu v proluce Mahlerovy ulice se má navíc provozně připojit sousední dům, který sice není památkou, ale má hodnotné části (gotické sklepy, štítové zdi, klasicistní zdi a úpravy v 19. století). Oba objekty ovšem mají být ve všech podlažích propojeny několika průchody, což zruší parcelní zeď dvora, který má být celý zastřešen a doplněn terasou. Budou demolovány i dva balkóny s klasicistním zábradlím.
Celá parcela novostavby se ve dvorní části sousedního historického objektu navíc plánuje vybagrovat a vytvořit tam nový velký suterénní prostor.
Tyto plány jsou dalším příkladem "sterilizace" historického centra, které je pod tlakem ekonomického zisku připravováno o své autentické detaily a nevhodnými zásahy přichází o své architektonické a urbanistické vztahy, narůstající přirozeně po celá staletí.
Lze jistě argumentovat, že každá doba přináší něco nového, čemu to starší nezřídka a nevyhnutelně ustupovalo, je ale otázkou zda v tomto a podobných případech přinášejí tyto zásahy, přes svou necitlivost, také nějakou kvalitu. V dnešní době by navíc měla vládnou památková legislativa, která přikazuje chránit památkové hodnoty minulosti. Nelze jistě fundamentálně chránit vše, samotné centrum Olomouce by však jistý "striktní" přístup mělo vyžadovat a být vůči finačnímu tlaku investorů více rezistentní.

Poničení barokních soch Ondřeje Zahnera u sv. Michala
Bohužel to negativní vždy téměř zákonitě převažuje, a byť bychom chtěli referovat i o pozitivních kauzách, současné události tomu spíše brání. Nedávným příkladem je nepovolené amatérské "očištění" vrcholně barokních soch Ondřeje Zahnera, mj. tvůrce převážné části výzdoby sloupu N. Trojice, v průčelí kostela sv. Michala (P. Marie, Kristus Salvátor). Hrubé mechanické očištění ne-restaurátora způsobilo nevratné poškození soch, kdy při odstraňování povrchových nečistot došlo na řadě míst k odření kamene až na samé jádro a tím k bezprecedentnímu zničení povrchové autorské modelace soch. Neodborné práce byly naštěstí na zásah Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Olomouci zastaveny. Bohužel k nešťastné opravě průčelí svatomichalského kostela se přidala další rána.

Poničené sochy Ondřeje Zahnera v průčelí kostela sv. Michala s viditelně rozrušeným povrchem, který přišel o podstanou část své autenticity

Foto: Simona Jemelková

Pokud chcete připojit svůj názor na tyto aktuální kauzy či na jinou problematiku napište nám .
Budeme rádi, když spektrum prezentovaných názorů bude co nejpestřejší.

Poslechněte si rozhovor s Martinem Horáčkem v pořadu ČRo Větrník (12.06.2008)

O dalších aktualitách vás budeme informovat.

zpět na úvodní stránku