S laskavým svolením otiskujeme příspěvek Pavla Konečného, jenž zazněl na zasedání zastupitelstva města Olomouce 4. 6. 2018
„V Olomouci jsem se narodil a prožil zde téměř sedmdesát roků svého života. Také svým profesním působením jsem se usilovně snažil ovlivňovat kulturu našeho města, prezentovat a uchovávat jeho jedinečné historické, urbanistické i památkové hodnoty: 16 roků jako vedoucí a dramaturg olomouckého Divadla hudby a potom 19 roků jako odborný pracovník Památkového ústavu, z toho posledních pět roků (1995 -2010) jako jeho územní ředitel. Ve svém diskusním příspěvku chci apelovat na zabránění neodůvodněného a ve všech ohledech jednoznačně nepříznivého záměru výstavby tzv. „specifické výškové dominanty„ nazývané současnou vytříbenou hanáčtinou „Šantovka Tower“. Nechci zde snášet odborné argumenty pro negativní pohled na tento záměr. Jen doporučuji porozhlédnout se po blízkém zahraničním okolí a poučit se z jiných zkušeností při řešení obdobných problémů.
Chci zde připomenout studii profesora Hanse Sedlmayera z doby, kdy mu šlo o naléhavou záchranu ohroženého Salzburku – knížku nazvanou „Demolovaná krása“ (Die demolierte Schönheit) , kterou vydal před 50 lety (v r. 1965). Tenkrát se také začaly zvedat nad rodištěm W. A. Mozarta (1759 -1791) výškové stavby. Jako jedna z prvních – Hotel Evropa. Budova byla dokončena v 50. letech 20. století přes nesouhlas památkové péče ve formulaci tehdejšího konzervátora Salzburska dr. Theodora Hoppeho. Hotel na Rainerstrasse nedaleko hlavního nádraží, vysoký 56 metrů, byl vskutku první výškovou stavbou v Salcburku, ale po něm následovala v rychlém sledu hektická výstavba dalších výškových budov. V průběhu času se často diskutovalo o této budově, o níž mnozí psali jako o „skvrně Salzburgu“ a místní občané ji nazvali: „Mozarts Zigarettenkiste“ (Mozartova cigaretová krabice). Rozhodnutí obecní rady o demolici budovy z roku 1995 však nebylo realizováno a o čtyři roky později byla budova kompletně zrekonstruována.
Dnes stále čtyřhvězdičkový hotel láká klienty těmito slogany na svých webových stránkách:
Naše Salzburská nejvyšší budova vás potěší fantastickým výhledem na město Amadea Mozarta a jeho světově proslulé památky.
Ať už jste v Classic, Executive nebo Superior Executive pokoji, každý z nich nabízí opravdový komfort. Vyberte si mezi pokoji na 13 – ti podlažích, většinou s nádherným výhledem na staré město Salzburg.
Došlo zde tehdy k tomu, co by nás zajisté čekalo v Olomouci také … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty a krásy historického města. Pohled na něj bez rušivého vlivu „specifické výškové stavby“ je totiž logicky umožněn výhradně a pouze některým – vybraným obyvatelům či návštěvníkům této výškové dominanty. Ostatní obyvatele o tento pohled naopak jednoznačně ochuzuje.
Profesor Hans Sedlmayer tenkrát před lety upozorňoval na hrozící nebezpečí pro architektonické památky historických měst, jak je formuloval již v roce 1918 Max Dvořák, který ve svém „Katechismu památkové péče“ podrobně psal jak zabránit nesmyslnému ničení svědků minulosti:
Ta největší nebezpečí jasnozřivě spatřoval:
- V nevědomosti a v indolenci
- V hrabivosti a podvodech
- Ve špatně pochopených pokrokových idejích a požadavcích současnosti
- V nevhodných okrašlovacích a novotářských touhách, v umělecké nedovzdělanosti nebo namyšlenosti
Jak vidět, ta nebezpečí zůstávají i po sto letech stále stejná. Pevně doufám a věřím, že se odsouhlasí navrhovanýá Změna II. Územního plánu Olomouce s uvedenými limity výšky zástavby a s vyloučením výstavby specifické výškové dominanty, a že tak i nadále zůstane pro nás i pro příští generace
… „ korouhví této krajiny tiché a svěcené toliko a pouze žlutavý kostel, co vlá na hoře zelené“.
Pavel Konečný, 4. 6. 2018″
Děkujeme Mgr. Konečnému za skvělý příspěvek. Těm co váhají potvrdíme, že autorem citované básně je Jiří Wolker. Trávil spoustu času v domě své babičky stranou svatokopeckého chrámu a panorma města vnímal ještě jako prakticky nedotčené. Tam se vracet netřeba, ale netřeba také kazit je stále víc. A vzdor své pokrokovosti, jistě by se Wolker velmi divil, vida, že naše pokroková doba hodlá přetnout ke žlutavému kostelu prastarou alej vedoucí.