Šantovka Tower usiluje o další výjimku

Jakoby to nestačilo. Rozporuplná stavba, již chce investor (SMC Developement) vztyčit v ochranném pásmu cenné památkové rezervace, začíná teď sužovat i obyvatele ulice Šantovy. V těchto dnech podávají záporné stanovisko ve správním řízení o výjimce týkající se vzájemných odstupových vzdáleností. Dle legislativy by tato stavba měla být v minimální vzdálenosti 78 m od sousedního historického domu z konce 19. století, tedy o cca 50 m dále, než investor navrhuje. Zákonem danou vzdálenost se tedy investor snaží výjimkou zkrátit hned třikrát.

Ochrannou ruku nad tímto pochybným záměrem v oblasti památkové péče dosud drželo oddělení tohoto rezortu na olomouckém mgistrátu. Který další úřad nebo úředník podpoří projekt v této věci? Stejně zajímavé bude sledovat pondělní jednání zastupitelstva, na němž má být schválen nový územní plán Olomouce. Šantovka Tower bude jistě hrát nemalou roli – vždyť jeho schválením by de facto přišla o své poslední šance na realizaci. Dle něj by totiž v bízkosti historického jádra žádné další necitlivé výškové budovy vyrůst nemohly. O nevhodnosti umístění zamýšlené stavby do lokality Šantovy ulice napsal posudek či spíše zamyšlení také profesor Miroslav Masák. Shrnuje názor široké odborné veřejnosti a má tak v probíhajícím řízení pomoci vyvážit ojedinělé hlasy těch, kteří projekt podpořili. Skóre obou stran zůstává pro tu druhou povážlivě nevyrovnané.

 

K projektu jednoho z olomouckých domů

 

3952623_architektura_sial_mas_k_rozhovor_denik-380Miroslav Masák, architekt, vysokoškolský profesor a bývalý poradce prezidenta Václava Havla

Problém městských dominant, před kterým čas od času město stojí, není nový. O náhodném rozmísťování vysokých budov, jejichž existenci umožnily nové stavební technologie, psal už německý filozof a básník Fridrich Nietzsche (1844-1900). Podle jeho názoru výškové stavby přispívaly k chaosu, ke vzniku města jako systému samot. Dnes víme, že architektura je tvorbou klimatu s protichůdnými východisky svých úkolů – s účelnou správou, která vnáší do života řád a s intimním charakterem života, který se těžko snáší s neosobní formou. I výškové stavby se s těmito předpoklady musí srovnat. Zdůvodnit svůj smysl, respektovat řád, využít hodnot místa i kvality návrhu. O dobrém výsledku individuálních záměrů rozhoduje i inteligence a odbornost odpovědných míst.

Chtěl bych k budoucímu rozhodování o stavbě jednoho olomouckého domu přispět svým názorem a vyvážit jím argumenty svého životního přítele Ivana Rullera, který záměr podpořil. I když s jedním z jeho závěrů plně souhlasím. Napsal, že je nezbytné znát jasnou, logickou, kompozičně působící urbanistickou koncepci města. Tedy regulační plán. Kde je?

V historii i v současnosti stavby měst se dominantními stávaly a stávají společensky významné objekty. Byly a jsou symboly své doby, vypovídají o stavu společnosti a o jejich perspektivách. Jsou to ikony mocenské a duchovní sféry, ale i symboly společenských a technologických zvratů. Příkladů je bezpočet, od katedrál a zámků k nedávným stavbám opery v Sydney nebo výtvarné galerie v Bilbau. Bývají předmětem odpovědných úvah o významu funkcí a tvaru, protože vyvážený organismus sídla, často citlivě budovaný po staletí, může být neuváženými gesty snadno zničen. Jsou kriticky zvažovány také proto, že zvlášť výškové stavby často parazitují na kvalitě místa a privatizují si historické panorama města. Olomouc má své silné, po staletí vytvářené klima, není důvod k jeho zpochybnění. Proč by se pro novou dominantu současné, nekomerční architektury, nemohl využít jiný záměr, jiná významná funkce, například vzdělávání? Proč by se nemohla realizovat nová architektonická dominanta, opřená o silnou myšlenku, o cit pro historický i fyzický kontext, o inspirativní výtvarné pojetí? A o harmonii s existujícími hodnotami.

U každé vznikající stavby se ptáme, jaké klady jsou její budoucí přítomností nabízeny, jestli jsou zvažované funkce nezbytné, jestli je není možné uspokojit jinde a jinak, jako novou energii by budova do místa stavby vnesla? Jak se nový záměr vyrovnává s oprávněným požadavkem souladu prostředí, může to být i působivý kontrast, když soulad není poškozen, ale posílen. Myslím, že projekt komerčně úspěšné globální firmy Benoy uspokojivé odpovědi nenabízí. Navržený objekt má – možná bezděčnou – ctižádost stát se dominantou v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Čím by k charakteru města a místa přispěl? Neobvyklostí architektury plně proskleného domu? Obytného skleníku? Pro investora rezervujte byt na jižní straně! Mimořádnými výhodami bydlení ve věžáku? Které to jsou? Obohacením siluety historického města? Vážně? Nemyslím si, že jde o zlomyslný záměr projektantů a investora, že by mělo jít o záměrné parazitování na citlivě vytvářeném obrazu měst, jde jen o odbytou práci. 

Hlasů proti realizaci záměru je bezpočet. Těch laických i odborných. Odmítnutí názoru desítek významných osobností, kterým nejde ani o přízeň voličů, ani o developerské zisky, by muselo vést k úvahám o podnětech takového postupu. Věřím, že bezdůvodné přehlížení odbornosti není pro naši současnost typické. Jde přece jen o vážný střet. Netýká se jedné stavby, kterou je možné uspokojit na vhodnějším místě. Ve hře je budoucí obraz města, charakter jeho živého organismu. Ale také a především jde o záznam současného stavu naší společnosti. Martin Heidegger, německý fenomenologický filozof řekl, že architektura by nám měla, jako každé stavění, zajišťovat pohodlí, ale jako každé umění by nás měla z pohodlí vytrhávat a plnit nás sny o lepším světě, o opravdovém společenství. Jakými sny by nás obohatila chystaná stavba SMC Development?

ZÁVĚREM:

1) Návrh výškového, zcela proskleného obytného (!) domu je v našich podmínkách neuvážený.

2) Pro novou architektonickou dominantu historického města, a tedy nový symbol jeho rozvoje, není navrhovaná funkce bydlení vhodná. Význam sídla, jakým je Olomouc, oslabuje.

3) Dojem z oživení nebo narušení panoramatu města je subjektivní. Svůj názor tedy opírám i o shodný odpor nesporných autorit, jakými jsou prof. Přikryl, prof. Šrámková, prof. Cílek, doc. Kotalík, prof. Lábus, prof. Zatloukal, prof. Švácha, prof. Baum, prof. Frágner, prof. Šlapeta, mons. Graubner a další.

Miroslav Masák

29.srpna 2014

 

2 komentáře na „Šantovka Tower usiluje o další výjimku“

  1. Mne se naopak tento projekt velice libi a kdyz uz byla schvalena Santovka (ktera se mi vubec nelibi), tak by to jeji existenci aspon trochu pozvedlo. Asi mam pokriveny videni, ale ze by to narusovalo historicky centrum mesta – podle me vubec.

  2. Zdravím z Brna.
    Olomouc je krásné historické město a žádné výškové stavby nepotřebuje.
    Zachovejme ho proto v nynější podobě příštím generacím. Jak říkaval náš pan
    farář.“Žádný strom ještě nevyrostl do nebe.“ Mějme proto úctu a pokoru k odkazu našich předků, v tom co nám po sobě zanechali jedinečného a nekažme to zbytečnými experimenty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *