V pondělí 7. dubna 2014 Rada města Olomouce rozhodla o osazení Horního náměstí lampami Philips UrbanStar. Nic nedbala hlasů obou autorů rekonstrukcí Horního a Dolního náměstí, ani odborné veřejnosti, zastoupené Národním památkovým ústavem, nebo jednotlivců prezentujících elitu české architektonické nebo uměleckohistorické scény. Z historie víme, že města prospívají jak po ekonomické, tak po estetické stránce, umí-li jejich správcové dobře naslouchat svým dobře voleným rádcům. Olomoucká rada si však radit nenechá. Výsledkem bude polovičaté, průměrné řešení bez ducha a jiskry, sotva hodné takto výjimečného prostoru. Bezradná architektonická obec neví, jak jinak hájit své zájmy – zde už v prostém laickém pohledu oprávněné – než zahájením soudní pře.
V roce 2012 proběhl festival léto s Philipsem. Zůstali jsme něco dlužni? Musíme se i to letošní léto radovat právě s firmou Philips? Musí Olomoučané přihlížet narychlo a zbrkle plněným předvolebním heslům?
Rostislav Koryčánek, historik architektury a sociolog, dlouholetý šéfredaktor architektonického časopisu Era 21, bývalý ředitel Domu umění města Brna
Úpravu Horního náměstí v Olomouci jsem přes všechny problémy, které realizaci doprovázely, bral jako ukázkový příklad toho, jak má vypadat revitalizace historického jádra města. Od architektonické soutěže až po samotný výsledek. Jak může dopadnout centrální náměstí, jehož rekonstrukce, úprava nebo revitalizace probíhá bez dohledu architekta, třebaže architektonická soutěž se na toto uskutečnila, můžeme doložit na příkladu náměstí Svobody v Brně. Nezáživný, nenápaditý prostor, který naštěstí oživují alespoň vodní prvky od architektonické dvojice Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře. Vytvořit veřejný prostor, který reprezentuje město a je zároveň dostatečně atraktivní a inspirativní pro jeho obyvatele, je velká alchymie. Vyžaduje zkušenosti s organizací prostoru, ohleduplnost k paměťovým stopám, empatii k požadavkům uživatelů a v neposlední řadě intuici a rafinovanost při kombinování všech těchto prvků. Pouze za těchto okolností – a Horní náměstí je tímto skvělým příkladem – se může přítomná energie místa svést do pramene, který je výpovědí o městě. Který vytváří vůli místa.
To, co se odehrává v současné době na pozadí rozhodnutí radních města Olomouce osadit Horní náměstí novými lampami bez respektu k původnímu návrhu architektonického studia HŠH považuji za zvůli, která popsanou vůli dusí. Pokud by olomoučtí představitelé toto své rozhodnutí prosadili bez ohledu na protesty odborné a poučené veřejnosti, Olomouc kvůli tomu nespadne. Jen tím utrpí další ztrátu mimořádnosti. Otázkou pak je, čím bude chtít Olomouc motivovat své obyvatele a oslovovat návštěvníky?
Rostislav Koryčánek, v Brně, 23. 4. 2013
Nadace české architektury Radě města Olomouc
Vážená rado,
Žádáme vás o respektování názoru autorů, odborné veřejnosti a orgánů státní památkové péče. Využijte, prosím, možnosti doplnit náměstí po devatenácti letech provizoria do podoby konečné, výtvarně celistvé a funkční. Doporučujeme vedení města Olomouce, aby spolupracovalo s původními autory úprav náměstí, jejichž koncepce vzešla z veřejné architektonické soutěže jako nejlepší, a jejíž nedílnou součástí je veřejné osvětlení.
Ing. arch. Martin Peterka, předseda správní rady Nadace české architektury
Ing. arch. Jan Kasl, člen správní rady Nadace české architektury
V Praze, 3. dubna 2014
Miroslav Masák, architekt, zakládající člen ateliéru Sial, vysokoškolský profesor a bývalý poradce prezidenta Václava Havla
Vážený pane primátore,
před dvaceti lety jsem předsedal veřejné architektonické soutěži, která měla přinést návrh vhodných úprav Horního náměstí. Velmi si vážím Vašeho prohlášení, že chcete nést politickou odpovědnost za stav a rozvoj města. K té odpovědnosti jistě náleží i péče o kvalitu městského prostředí, odpovědnost za jeho funkčnost i působivost. Nejen za jeho utilitární funkce, ale i za jeho méně jednoduché estetické hodnoty.
Za ty se v současné výměně názorů staví autoři vítězného návrhu, dnes přední čeští architekti. Podporuje je i stanovisko Národního památkového ústavu. Mají sympatie dalších významných architektů Josefa Pleskota, Pavly Melkové a Osamy Okamury. A stojí za ním i takové osobnosti, jakými jsou vedoucí Školy architektury pražské Akademie výtvarných umění profesor Emil Přikryl, historik architektury a pedagog vaší univerzity profesor Rostislav Švácha, děkan liberecké fakulty architektury profesor Zdeněk Fránek a exředitel vašeho Musea moderního umění profesor Pavel Zatloukal.
Plně chápu snahu představitelů města, kteří jsou se současným stavem nespokojeni. Shoda Vaší osobní odpovědnosti a odpovědnosti autorů návrhu úprav náměstí povede ke správnému a vyhovujícímu řešení. Chci takovému postupu vyjádřit svoji osobní podporu.
S pozdravem
Prof.ing.arch. Miroslav Masák v Úvalech 10.dubna 2014
Ondřej Císler, architekt, Fakulta architektury ČVUT
Vážený pane primátore,
na úvod svého dopisu si dovoluji Vám pogratulovat k tomu, že se Olomouc řadí mezi několik málo našich měst, která se bez nadsázky honosí architekturou evropské úrovně. To patří k prestiži těchto měst asi tak stejně, jako že výkon jejich veřejné správy provádějí vzdělaní, inteligentní a moudří lidé.
Není to pouhé klišé, na stránkách evropských odborných architektonických periodik se Olomouc pravidelně objevuje, kvalita současných vstupů do prostředí Olomouce má významný osvětový vliv na její obyvatele, Olomouc je i v rámci republiky vnímána jako „architektonická velmoc“. Je to mimo jiné i zásluhou kolegů Jana Šépky a Petra Hájka.
Nechci se pouštět do detailní argumentace ohledně problému lamp na Horním náměstí a mařit tím Váš čas. Chci jen poukázat na to, že v demokracii patří k dobrému řádu věcí, že politik nezasahuje do díla architektům, stejně tak jako nemluví do práce např. chirurgům, hercům, malířům či kadeřníkům.
Prosazení konfekčních lamp firmy Phillips (jakkoli se jedná o velmi solidní firmu) do projektu Horního náměstí hrubou silou by bylo zbytečnou a hloupou chybou. Prosím Vás tedy o to, abyste se takovéhoto jednání vystříhal. Jistě existují, jiná, závažnější a nosnější politická témata. Děkuji, srdečně zdravím a přeji mnoho úspěchů
MgA Ondřej Císler PhD, akademický architekt v Praze, dne 8.4.2014
David Vávra, architekt
Olomouc rozhodně patří mezi města naší republiky, kde je obrovské bohatství historie vyváženo harmonickým vstupem současné architektury, která dokáže být pro odkaz našich předků důstojným partnerem. Takové je řešení části hlavního náměstí z dílny architektů Hájka, Hláska a Šépky. Bylo by chybou svébytnou kompozici nahradit bezkonfliktním osazením typových výrobků. Byla by to cesta zpátky a vítězství průměru, pro ten si můžeme zajít s nákupním košíkem do chrámu spotřeby, nikoliv však na jímavé a jedinečné olomoucké náměstí.
Pokud má však město jiný názor, je to možné, každopádně však se k řešení náměstí město musí chovat jako k autorskému dílu, stejně jako k soše či domu.
Zdeněk Fránek, architekt, děkan Fakulty umění a architektury v Liberci
Vážení,
situace kolem nového osvětlení náměstí v Olomouci vytvořeného na základě vyhrané soutěže architekty Hájkem, Hláskem a Šépkou, je znepokojující. Výše zmínění architekti bezesporu patří k nejuznávanějším nejen v České republice, ale v našem oboru vůbec. Mnohokrát jsem navštívil Vaše krásné město, prošel si osvětlené náměstí – musím říci, že intenzita a barva světla je velice intimní a magická pro dotvoření autentické atmosféry historického veřejného prostoru, jak je známe z podobných prostorů převážně v západním zahraničí – Rakousku, Itálii. Celou záležitost považuji za zbytečnou hysterii, která je živena vlnou odporu vůči všemu novému. Za zcela bezprecedentni však považuji nejednat o jakýchkoliv požadavcích či změnách v autorském díle přímo s autory…
Vaše město vždy rád navštěvuji, nyní se mi nabízí otázka, zda si ho jeho obyvatelé zaslouží.
S pozdravem, prof. ing. arch. Zdeněk Fránek, v Liberci 3. 4. 2014
Osamu Okamura, architekt, programový ředitel mezinárodní konference pro obyvatelnější města reSITE, odborný garant architektonického časopisu ERA21 a vysokoškolský pedagog.
Olomouc považuji za architektonickou perlu Moravy, jistě si zaslouží od nás i dnes i do budoucna jen ta nejlepší řešení.
Myslím si, že politici by měli umět naslouchat hlasům odborníků, zvláště pokud se na nějakém stanovisku opravdu shodnou.
K této shodě došlo jak v rámci diskuse respektovaných osobností oboru při porotování veřejné architektonické soutěže na řešení Horního náměstí před dvaceti lety, tak i nyní, v rámci ohlasů širší odborné obce, kdy se téma stalo opět aktuální, a to právě v okamžiku vítané možnosti završit po letech dosud nedokončené dílo.
Přeji proto současnému vedení města odvahu k osvícenému rozhodnutí osadit na Horní náměstí autory původně navržené lampy, které přinesou veřejnosti nejen nejvíce světla ze všech hodnocených variant, ale především potvrdí schopnost i v současnosti navazovat na vysoké kulturní ambice vedení historického města Olomouce.
Pavla Melková, architektka, ředitelka Sekce detailu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, držitelka Grand Prix Obce architektů za rok 2012
Horní náměstí v Olomouci patří k nejkvalitnějším příkladům revitalizací veřejných prostranství v České republice. Kvalita prostoru spočívá především v celkovém konceptu. Řešení osvětlení je významnou součástí celkové kompozice. Pokud město uvažuje o výměně osvětlení, je nutné ji provádět tak, aby byla součástí původního konceptu, což mohou nejlépe posoudit jeho autoři. Ideálním řešením by podle mne bylo instalování svítidel, které byly navrženy již v původním architektonickém návrhu a byly jeho nedílnou součástí, tedy tzv. „plácaček“.
Pavla Melková, v Praze, 1. 4. 2014
Emil Přikryl, profesor architektury Akademie výtvarných umění v Praze
Šance dokončit po dvaceti letech původní výjimečný projekt pro Horní náměstí v Olomouci je skvělá. Prosím udělejte to a napravte současné kompromisní a nouzové řešení. Instalujte lampy architekty v původním vítězném řešení navržené. Ty tam patří.
CELISTVOST je nezbytnou vlastností uměleckého díla.
Možnost konečně této kvality dosáhnout je dnes nastolena. Děkuji městu Olomouci, že se tak stane.
Emil Přikryl, v Praze 31. 3. 2014
Mirko Baum, architekt, člen legendárního Sialu a profesor Technické univerzity v Cáchách
Budiž světlo!
Není tomu tak zcela dávno, co jsem se naposledy vyjadřoval k olomoucké architektuře. V mém tehdejším příspěvku jsem se m. j. pídil po jménu jistého ruského klasika, jímž, jak mi později sdělila jedna vzdělaná dáma, byl Nikolaj Vasiljevič Gogol. Terčem jeho kritiky byla provinčnost předrevolučního Ruska, moje kritika se obracela proti snaze katolicky barokní Olomouce přizpůsobit stavbou marakodrapů svoji tvář tváři světových metropolí.
Nuže, dovedu si představit rozhořčení toho či onoho čtenáře nad drzostí autora, který si ze vzdálené ciziny dovoluje kálet do svého někdejšího hnízda tím, že srovnává vyspělou českou kulturu s agrární zaostalostí carského Ruska. Onen rozhořčený čtenář má do jisté míry pravdu, neboť meziválečné Československo – jak všichni víme – bylo jedním z nejvyspělejších států střední Evropy, jehož úroveň se projevovala mimo jiné i ve zcela výjimečné architektuře světového formátu. To, co ale tento čtenář pravděpodobně přehlíží, je skutečnost, že předpokladem této technické a společenské úrovně byla tzv. civilní (občanská) společnost, společnost založená na vzdělání, toleranci, schopnosti výběru svých elit a na důvěře v jejich odbornou kompetenci. První republika dávala odpovědnost těm nejlepším, první český porevoluční prezident ji dával svým kamarádům.
Tzv. „sametová revoluce“ roku 1989 nás sice katapultovala do demokracie, nicméně nás opomenula naučit, co to vlastně znamená a jak s tím zacházet. Pokud jde o elity, tak ty nám toho moc neřeknou, neboť se už před půlstoletím rozprchly po celém světě. Teorie demokratického zákonodárství nám sice přikazuje zadávat veřejné zakázky prostřednictvím soutěží, to ale, že je absolutně zavazující jejich výsledky respektovat a dodržovat, je ještě jaksi mimo radar mnohých činitelů, neboť jak se traduje z dob předrevolučních, kompetence činitele spočívá hlavně v jeho „činitelství“ a je tudíž stranou jakýchkoliv pochyb.
Pokud jde o osvětlení olomouckého náměstí, tak přiznávám, že se zde nehodlám zabývat estetickou analýzou toho či onoho svítidla a jeho technickými parametry. To, co mě nutká k těmto řádkům, je v první řadě nevole nad stále ještě neutěšeným stavem naší společnosti a jejích veřejných činitelů. Tito jsou sice určitě schopni respektovat kompetenci zubaře, automechanika nebo instalatéra, zároveň je jim ale zatěžko respektovat výsledek architektonické soutěže, k němuž došlo právě tak smysluplným jako nákladným demokratickým procesem, jehož cílem bylo, cestou expertízy povolaných odborníků, najít pro Olomouc, pro tento krásný barokně renesanční „moravský Vatikán“, výtvarné a technické optimum.
Roetgen, 28. 3. 2014
Josefa Pleskot, architekt
Dlouhodobě sleduji počínání olomoucké politické elity ve věci Šantovka Tower a v posledním čase také ve věci změny osvětlovacích těles na Horním náměstí.
Je pro mě k neuvěření, jaký to provincionalismus se zmocnil olomouckých. Provincionalismus ve městě, jehož architektura nese všechny znaky velkoměstského sebevědomí.
Co se to děje s našimi politiky, co se to děje s našimi městy?
V Praze, 28. 3. 2014
Vážený pane architekte,domnívám se,že jste si mohl odpustit slova o provincionalismu olomouckýck politiků.V tomto případě zastupují většinu olomoučanů,tedy i umělců,kteří v devadesáti procentech jsou proti „plácačkám“.Tito lidé mají jistě vyvinutý smysl pro vkus a estetiku a je dost nefér o nich mluvit jako o provincionálních umělcích.
Je lépe si zjistit pravý stav věcí,mluvit s opozicí než vydávat prohlášení,která nic neřeší snad jen to,že plytkost v nich obsažená odhaluje povahu pisatele.J.P.
Olomouc 29.4.2014